Česká republika - situace se může jenom zhoršit
The European, týden od 20. do 26. listopadu 1997
Annus horribilis, strašlivý rok České republiky začal letos v květnu. Nadhodnocená česká měna, koruna, se stala terčem ostrého útoku spekulantů a její hodnota klesla o více než deset procent, navzdory úsilí české vlády korunu bránit. Investoři viděli, že je situace špatná, vybrali si ty malé zisky, které nashromáždili, a utekli na východ na stejně rizikové, ale podstatně výdělečnější trhy v Rusku, v Rumunsku a na Ukrajině.
Avšak problémy České republiky tím neskončily. Když se konečně české vládě podařilo způsobil na finančních trzích alespoň trochu stability, střední Evropu postihly letní povodně, zničily úrodu a způsobily škody ve výši mnoha miliónů dolarů. Pak došlo ke krachu na hongkongské burze, který spolu stáhl dolů i vznikající finanční trhy střední a východní Evropy.
Praze se v říjnu dařilo lépe než většině jiných finančních trhů - uprostřed krize přišla burza denně jen asi o tři až čtyři procenta hodnoty, v Rusku klesal trh denně o dvacet procent. Ale Praha je dosud jediným středoevropským finančním trhem, jehož hodnota je v současnosti o dvacet osm procent nižší než na začátku roku.
Neobyčejně špatné výsledky pražských finančních trhů nejsou důsledkem jen povodní a asijské chřipky. Česká vláda totiž selhala při restrukturalizaci českého průmyslu, a to ochromuje hospodářství v ČR už dva roky. ČR svůj průmysl zprivatizovala velmi rychle - a to na papíře. Avšak zvolená metoda kupónové privatizace rozmělnila vlastnictví akcií a nepřilákala dobré manažery. A co je ještě horší, kupónová privatizace nebyla skutečným transferem vlastnictví. Velké podíly v českých firmách si koupily investiční fondy, které jsou vlastněny a kontrolovány státními bankami. Nejenom je to falešná privatizace, ale znamenalo to, že nepevné české banky půjčují už několik let peníze ještě nepevnějším podnikům, a to bez řádného dohledu, a bez skutečného tlaku na ředitelství podniků, aby své firmy restrukturalizovaly. Takže zatímco je nezaměstnanost v České republice jen asi tři až čtyři procenta - to je snad nejnižší nezaměstnanost ve středoevropském regionu- tato nízká míra nezaměstnanosti je zavádějící a ochromuje hospodářský rozvoj. Předpovědi růstu českého hrubého národního produktu pro letošek hovoří o 1,8 až o 2,5 procentech. To je podstatně pomalejší růst než tempo hospodářského rozvoje hlavních soupeřů ČR, Maďarska a Polska.
Česká republika má notoricky neprůhledné finanční trhy a neustále se objevují obvinění, že na českých finančních trzích dochází k tzv. insider dealing, totiž ke koupi a prodeji akcií na základě tajných, výlučných informací, které nejsou k dispozici veřejně všem.
Česká vláda jedná velmi pomalu, co se týče snahy tyto problémy řešit. Dlouho slibovaný finanční regulační úřad má fungovat od začátku příštího roku, ale jeho účinnost bude záviset na personálu, a někteří pozorovatelé trhů se už obávají toho nejhoršího. "Vládne vážné nebezpečí, že nová komise pro cenné papíry bude jen zdrojem příjemných, dobře placených zaměstnání pro kamarády," řekl manažer jednoho fondu.
Nejvíce znepokojující je však podezření, že česká vládnoucí koalice asi nepřežije první čtvrtletí příštího roku a že jsou dny premiéra Václava Klause sečteny. I když neobvyklá směsice Klausovy hospodářské svobodomyslnosti a politického nacionalismu mu získala více nepřátel než přátel, je nepravěpodobné, že Klaus odejde tiše. Důsledkem krize by mohly být další spekulativní útoky na českou korunu.
