Britské listy

Mám snědou adoptovanou dcerku Alenku. Je jí osm let, ale za svůj krátký život si už hodně vytrpěla. Je to milá, hodná a citlivá holčička, vždy ochotná druhým pomáhat, je velmi inteligentní, cokoli ráda vyřídí, je na ni spolehnutí. Kromě ní mám ještě vlastní bílou dceru.

Mrzí mě, že lidé většinou rozlišují děti podle barvy pleti a podle toho se k nim chovají. S mojí bílou dcerkou mě v autobuse každý ochotně pustil sednout. S Alenkou už málokdo.

Když bílá Jana nechtíc vrazila do někoho v samoobsluze košíkem, postižený se na ni ještě usmál.

Na dvouletou Alenku paní, které se dívenka sotva dotkla, vyjela, až se ve mně zastavil dech. Ve dvou letech dostala Alenka na pískovišti kamenem do hlavičky, protože prý je černošík. Později na průlezce do ní pětileté děvčátko strkalo. Když jí Alenka řekla, ať toho nechá, nebo spadne a může se i zabít, holčička se zamračila a řekla: "Nebylo by tě škoda, Cikánko."

Jednou jsem přišla pro Alenku do školky. Učitelka mi řekla: "Ta vaše Alena se vybarvuje. Shodila Petra. Co teď řeknu jeho mamince? Má úplně špinavé koleno na nových kalhotách."

Podívala jsem se na Alenku. Ráno ještě čistě vyprané oblečení bylo celé od bláta zepředu i zezadu. Kusy bláta měla nacpané v kapsách a v kapuci bundy psí trus.Říkala, že jí to udělal Petr a ještě dva kluci, že ji pořád shazovali, tak strčila do Petra, aby jí dal pokoj. Za to jí vycpali bundu.

Učitelka na to řekla, že šla vpředu, tak neviděla, co děti dělají. Ve škole se děti Alence posmívají. Říkají jí černá hubo, Cikánko, černá k... Jeden kluk jí řekl: "Jakto, že ještě žiješ, Cikánko. Už tě měli dávno dát do plynu."

Nedávno přišla domů s pláčem. Děti ji cestou ze školy zkopaly. Její nejlepší kamarádka jí řekla, že s ní nebude kamarádit. Maminka jí zakázala kamarádit s Cikánkou. Bojím se ji samotnou někam pustit. Když byla na houpačkách, kopl do ní nějaký skin, až spadla dolů. V černých očích mé snědé dcerky jsou často slzy. "Ti bílí lidi jsou zlí. Jenom ty jsi hodná, maminko."

Bojím se o Alenku. Jak dlouho tohle vydrží? Jak dlouho bude tiše trpět, než začne bílé nenávidět?

Dokážu ji v takových podmínkách vychovat, aby z ní nevyrostla "nepřizpůsobivá" Romka? Kdybych byla mladá a zdravá, asi bych se také poohlédla po jiné zemi, po takové, kde se lidé nehodnotí podle barvy pleti.

Bylo by mi tam smutno, ale pro Alenku bych to udělala. Mladá ani zdravá nejsem. Nezbývá mi než doufat, že lidé dostanou rozum, že bude líp.

Paní Jiřina z jižní Moravy