Romský problém je problémem klíčovým jímž se osvětluje mnoho zmatku v české psychice

Může to vést k prozření, k vystřízlivění a k nápravě, anebo jen k utvrzení nynějších postojů a k zhoršení situace?

Jel jsem v sobotu odpoledne v Praze tramvají číslo osmnáct z Karlova náměstí na Staré Město. Na Národní třídě do vozu přistoupila skupina asi pěti Romů. První z nich byl hezký asi dvacetiletý mladík, oblečený do slušivé barevné romské hazuky s lidovými motivy. Ostatní byli přitloustlí, ošuntělí, nepříliš aktivní, dělnicky vypadající páprdové s velkým pivním břichem.

Romský mladík vstoupil do tramvaje energicky a vzdorně. Připomnělo mi to postoj černošských obyvatelů Bronxu. Byl vycvičen na to, že se pohybuje v nepřátelském prostředí a dával to okázale a provokativně najevo. Automaticky předpokládal, že bude vůči němu neromské prostředí, v němž se pohybuje, nepřátelské, a jednal tak, že svou romskost všem Neromům demonstrativně vnucoval. Hovořil se svými kolegy sebejistě nahlas. Cestující se ostentativně dívali jinam, pokradmo ale na něj a v jejich obličejích byl zosobněný odpor a nenávist. Rom jimi pohrdal a oni pohrdali jimi. Atmosféra v tramvaji byla značně napjatá. Palestinci versus Izraelci. Jen jsem čekal, kdo první začne házet kamením.

Antipatie mezi českým obyvatelstvem a Romy jsou obrovské. Vyjadřují to i dopisy čtenářů Britských listů, i mnohé reakce debatérů na zdejších Fórech. Vždycky to začíná: "Nejsme rasisté, ale..." Ve stížnostech české populace na Romy se objevují kolektivní odsudky, založené na obecných předsudcích, fámách, legendách a mýtech. Většinou dopis končí: "Romové se chovají hrozně."

Máme-li udělat první pozitivní krok, musíme ustoupit od záporných zevšeobecňování celých společenských skupin k individuálnímu hodnocení.

Striktně řečeno, neměl bych tady asi vůbec psát, že je český národ rasistický, mohu napsat jen tolik, že se ve většině dopisů, které dostávám, a které se vyskytují na zdejších Fórech, v reakcích veřejnosti projevuje rasismus. Hovořili jsme v sobotu v jedné staroměstské vinárně Ondřej Neff a já s jednou činitelkou organizačního ústředí České sociální demokracie. I ona se zmínila o tom, že i na jen velmi nevinných několik protirasistických poznámek některých činitelů ČSSD docházejí do ústředí strany velmi ostře protestní, rasistické dopisy.

Naproti tomu se některé české noviny v posledních dnech vážně snaží rasismu čelit.

Nedá se zdůrazňovat, že česká většina má svůj způsob života a nemůže a nechce nic vstřícného vůči menšinám dělat, že Romové musejí začít sami od sebe.

To je slepá ulička. Máme nyní v Čechách proti sobě ostře postavené dvě komunity, jednu romskou, jednu českou. Romská komunita zaujímá zřejmě vůči české komunitě většinou ostražitý a nepřátelský postoj a přitom na většinové české komunitě mnozí Romové zjevně parazitují, patologickým a ztraumatizovaným způsobem života však žijí i mezi sebou.

Bílí Češi zaujímají často postoj uražené zhrzenosti. Pokud existují nějaké problémy, argumentují, vytvářejí si je Romové sami. My s problémem nemůžeme a nechceme dělat nic. Proč by ti podvodníci, primitivové a kriminálnící (to je kolektivní odsudek) měl mít právo na nějaké zvláštní výhody? Pokud má dojít ke smíření, musejí Romové začít být vstřícní vůči české většinové komunitě sami. My většinová komunita nic dělat nebudeme. My, česká většina nejsme ochotni se komukoliv v čemkoliv přizpůsobovat, anebo to jen tolerovat. Zralý většinový český národ by však měl přijmout existenci Romů bez jakýchkoliv podmínek. Když jsem před mnoha lety přicestoval do Británie, nikdo mi nevnucoval, že se musím stát Britem, jinak mě britské společenství vyvrhne. Totéž myslím platí o Kanadě i o dnešních Spojených státech.

Chybí pocit empatie. Čeští občané se nedovedou vcítit do kůže člověka v romské situaci, nebo do kůže člověka v jakékoliv jiné situaci. Český národ byl dlouhá léta navyklý na téměř úplnou homogenitu a dodnes mají mnozí jeho příslušníci velké potíže s pojmem plurality a tolerance. Očekává se, že všichni budou dodržovat konvence, které - jak napsal jeden debatér na zdejším Fóru - vždycky definuje většinový společenský konsensus. Ti, kdo tito konvence nedodržují - pryč s nimi. Ti do naší společnosti nepatří.

Není to stále ještě svého druhu komunistický přístup?

Co budeme dělat, jestliže se ukáže, že mám v našem středu komunitu, která se prostě většinovému českému prostředí přizpůsobit nechce nebo z nějakých důvodů nemůže. Tak je pošleme do plynu?