h2
Dalsi pozdrav z Vietnamu, tentokrat z mesta Hoi An.
Jsme uz ve strednim Vietnamu, ale jeste se musim vratit k nekolika
vecem, ktere jsou uz za nami.
Pred hodinou jsme tu videli v televizi nejake zpravy, nerozumeli jsme
sice ani slovo, ale neverili jsme svym ocim - rikali jsme si, ze do
toho snad museli zamichat nejaky akcni film. Ale nebyl, jak jsme si
pred chvili overili na zpravodajskych serverech, je to opravdu
hruza, co se v te Americe stalo... uvidime, jak se to projevi na
letistich pri nasi zpatecni ceste.
Naposledy jsem se ozyval z horskeho mesta Dalat. Setkali jsme se tam
s jednim pozoruhodnym muzem - mistrem Thue. Je to mnich, ktery travi
cas ve sve pagode tim, ze maluje obrazy. Pagoda je obklopena
pristresky, ktere zabiraji nekolik okolnich zahrad a jsou plne
obrazu.
Obrazy jsou uplne vsude - lezi na zemi na hromadach, visi ve
stosech na zdech, povaluji se po stolech. Jsou jich tisice a tisice -
sam mistr rika, ze jich je "very much".
Nedovedu si predstavit, jak
to spocitali, ale podle Lonely Planet je jich pres 100 000. On totiz
maluje, podle svych slov "very fast". O moc vic uz toho anglicky
neumi, ale je popularni po celem svete, protoze mistni turisticka
byra ho nabizeji jako jeden z bodu ruznych svych vyletu po okoli.
Diky tomu uz mel nekolik vystav v USA a Evrope - sam ovsem v
zahranici nikdy nebyl. Setri totiz na cestu kolem sveta.
Ukazal nam nekolik prostor s obrazy, a kdyz jsme jich byli syti,
otevrel nam dalsi prostrory atd... neustale nam neco ukazoval,
vysvetloval jak rychle umi malovat, vyptaval se odkud jsme a pak bud
rikal, ze tam mel vystavu, nebo ze tam jeste vystavu nemel.
Jini
cestovatele (podle jakychsi zapisku z internetu) tam byli nuceni
stravit pres tri hodiny a kazdy koupit nekolik obrazku. My jsme byli
tvrdi a utekli jsme mu - dokazali jsme si sami otevrit vsechny dvere
a rychle nasednout do mirobusu a zmizet, nez nas zase dohnal.
Dalsi zajimava zastavka bylo mesto Nha Trang, ktere lezi u pobrezi
Jihocinskeho more. Hotely jsou tu primo u pobrezi, staci prejit
silnici a jste na plazi! A na plazi uplne liduprazdne! More je teple,
slunce sviti, jeste ve trimetrove hloubce vidite na dno! Nadhera.
Bohuzel jsme si na tom krasnem miste nechali ukrast Hanciny sandaly.
Podarilo se nam sice na trhu koupit pomerne lacino (po krutem
smlouvani) sandaly nove, ale ty jsou takove typicky vietnamske, zadna
kvalita. Az nebudete vedet kam na dovolenou, jedte sem, je to levne a
dokonale. Vitenam je totiz "destination for the next millenium", jak tu
obcas vidame na plaketech v hotelich.
Za hrisny peniz jsme si take doprali ruzne dary more primo na plazi.
Typicka Vietnamka k vam prijde prenosnym rostem a kbelikem plnym
ruznych musli a raku a primo pred vami je pece - vubec nemusite
vstavat z pisku. To, co se vam zvedne, je krevni tlak, kdyz ohlasi za
kolik jste toho projedli - clovek se alespon poucil, ze priste se
musi smouvat predem.
Nocni dvanactihodininova jizda po silnici D1, jedine mistni dalnici
(pral bych vam tu dalnci videt, misty je to jen uvalcovana hlina)
je take zajimavy zazitek, specialne v pripade, ze vam (jako Hance)
vedle sedici Vietnamec pozvraci kalhoty!
Zajimava pametihodnost mesta Hoi An je misto zvane My Son. Je to
hiduisticka pamatka na nejdelsi souvisle osidleni v jihovychodni
Asii. Jedna se o rozsahly komplex ruznych svatyn roztrousenych v
dzubgli. Nejprve tam jedete 45km autobusem, pak vas vezou asi 2km
dzipem
a potom bloudite pod palicim sluncem mezi vice ci mene zachovalymi
budovami starymi i pres 1000 let. Kolem je dzungle, se svymi zvuky a
udajne dodnes plna min - nedoporucuje se opoustet znacene chodniky. A
tohle vsechno poridite za pouhe 2 dolary za cestu a neco pres 3
dolary za vstup. Na zadejsi pomery je to drahe, ale na to, ze jedna o
pamatku UNESCO to zase tak moc neni.
Mesto Hoi An samo je proslule krejcovskymi dilnami, na ulicich nas
stale oslovuji nejake deti a nabizeji nam prohlidku kolekce sve
matky, sestry ci tety. Ale uz jsme se za tech par dnu naucili odmitat
vsechny nabidky, o ktere nestojime (je ji dost, Vietnamci jsou nekdy
doterni obchodnici).
Par slov o nabozenstvi ve Vietnamu. Celkem tu zije 76 milionu lidi, z
toho je 70% budhistu, 10% kaodaistu a asi 8% katoliku. Kolem hlavnich
silnic jsou nejvic videt katolicke kostely, v nedeli plne lidi, na
venkove pak jsou videt predevsim pagody - jsou vetsinou male, ale je
jich hodne.
Dalsi kapitolka o tropickem ovoci.
Koupili jsme si jakysi plod, ktery ma zvenku strukturu podobnou
jezkovi svinutemu do klubicka. Barvu ma ovsem zelenou. Kdyz se ten
ploid rozkorji, najdete uvnitr trs zlutuch plodu velikosti svestky,
kazdy s velikou peckou. Chut je mdle sladka, trochu pripomina
rozmackany banan, ale je tam i cosi navic - a to cosi nam moc
nechutnalo - bylo to bohuzel ale nepopsatelne, takze muzu uz jen
dodat, ze jsme to nedojedli, ackoli jsme za ten jeden kus ovoce dali
v
prepoctu tretinu dolaru.
Zdejsi internet kafe bude pomalu zavirat, pro dnesek zdravim do
Ceska!
Tomáš
