Britské listy


čtvrtek 27. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Analýza (pro časopis Redhot):
  • Svoboda slova v České republice? Jen někdy a jen pro někoho… (Tomáš Pecina) Dr. Erika Schlagerová, Helsinský výbor amerického Kongresu Britským listům:
  • "I po útoku na WTC máme v Americe svobodu slova - svobodu říkat i takové hlouposti, jaké řekl Jan Kopal Americká "válka" proti terorismu:
  • Američtí činitelé v Bruselu: USA "nebude nyní v první řadě reagovat vojensky" Analýza:
  • O hrozbě biologických a chemických zbraní (Guardian) Osama bin Laden:
  • Tak jaké důkazy mají Američané proti Osamu bin Ladenovi? (Christian Science Monitor)
  • Rahimullah Yusufzai: Mé setkání s Osamou bin Ladenem Vatikán:
  • Jak se na možnost americké vojenské pomsty dívá papež Jan Pavel II. Tři pohlednice Tomáše Hruše z Vietnamu:
  • Duchové vietnamské války
  • Do vietnamské džungle
  • Urputný malující stařec Reakce:
  • Jak odpoví Amerika (Petr Homoláč) Reakce Hnutí pro život:
  • Má oponentka je zcela nekonsistentní (Zdeňka Rybová)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Amerika "nebude v nejbližší době v první řadě útočit vojensky"

    . Ve středu se konala v Bruselu schůzka ministrů obrany Severoatlantického společenství. Nejmenovaný vysoký americký činitel sdělil listu Guardian, že hlavní informací, kterou poskytly Spojené státy na této schůzce členským zemím NATO, bylo to, že o pachatelích teroristických útoků v USA dosud neexistují podrobnější informace a očekávaná reakce Ameriky nebude tedy v této etapě v první řadě vojenský úder. Píšeme o tom podrobněji v dnešních BL.

  • Talibán: Budete-li používat počítač, usmrtíme vás, informuje časopis Wired. Talibán pohrozil, že popraví všechny pracovníky OSN, které používají v Afghánistánu počítače a komunikačního zařízení, čímž v podstatě zcela zastavil humanitární pomoc, kterou OSN poskytuje Afghánistánu. Talibán o víkendu podnikl razii do kanceláří OSN v Kábulu a Kandaháru a zapečetil satelitní telefony, vysílačky, počítače a vozdila OSN. "Varovali naše zaměstnance, že jestliže budou používat toto zařízení, budou popraveni," konstatoval mluvčí UNICEFU v Islamabádu.


  • Drsná nová vládní opatření v ČR. Některá docela drsná nová opatření předložila veřejnosti na středeční tiskové konferenci za nezájmu novinářů česká vláda. Hovořilo se tam například takto:

    Vladimír Špidla: Dalším materiálem nelegislativní povahy byl návrh pilotního projektu pro aktivní výběr zahraničních pracovníků. Stručně řečeno jde o to, že ČR se stává cílovou zemí a my považujeme za správné, abychom dokázali zmodelovat přístup pracovníků z cizího prostředí na náš trh práce a do ČR jako takové. Má-li se uchovat rovnováha a odpovídající struktura i z demografického hlediska, je nutné se soustředit na dva prvky. První prvek je velmi intenzívně podporovat rodiny s dětmi a rodinnou politiku obecně, čili dosáhnout toho, aby se aktivita našeho obyvatelstva v tomto směru zvýšila. V současné době jsme velmi hluboko pod záchovnou úrovní a za druhé je vhodné počítat s určitým dílčím přísunem lidí ze zahraničí. SRN, která je blízká našemu uvažování, počítá s potřebným přílivem asi 50 - 80 tisíc lidí v každém roce. Systém, který navrhujeme odzkoušet, zdůrazňuji, že toto je pilotní projekt, není to systém, který by už byl navržen k celoplošnému uplatnění, vychází z imigrační politiky provincie Quebeck v Kanadě a je založen v zásadě na skórování, kdy člověk, který dosáhne určitého výhodnějšího skóre, má možnost být zařazen do preferenčního systému a získat daleko snadněji trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Součástí tohoto pilotního programu, a to bych chtěl zdůraznit, není záměr legalizace v současné době zde nelegálně působících zaměstnanců nebo nelegálně se na našem území zdržujících lidí. Má to logický důvod. Lidé, kteří se zde zdržují nelegálně, porušují naše zákony, velmi často se dostávají do kontaktu s kriminálním prostředím a naším cílem není jejich pobyt zde legalizovat.

    Jaromír Schling: V tuto chvíli se řeší situace, ve které pojišťovny, které doposud pojišťovaly rizika, vyplývající z provozu leteckých dopravců, vypověděly smlouvy. Učinily to kolektivně. Zatím k tomu antimonopolní úřady mlčí. Doufejme, že se také ozvou. Vypovězením smluv, podle kterých například České aerolinie byly pojištěny pro případ způsobení škody třetím osobám v důsledku válečné nebo teroristické události až do výše 1 miliardy dolarů, tak pojišťovny nabídly na místo té 1 miliardy jenom 50 miliónů dolarů, což je částka nepostačující. Na tuto skutečnost reagovali vlastníci letadel tím, že řekli, že za těchto podmínek svá letadla nepustí do vzduchu. Reagovaly i vlády celé řady zemí a řekly, že za těchto podmínek nepustí nedostatečně pojištěná letadla do svého vzdušného prostoru. Lhůta pro vyřešení tohoto problému vyprší o půlnoci ze čtvrtka na pátek. Ministerstvo dopravy a spojů muselo tedy reagovat velmi rychle. Prakticky ze dne na den jsme připravili materiál, kde jsme požádali vládu, aby vyslovila svoji určitou garanci, že uhradí případné škody nad tu pojistnou částku, pokud by se něco takového našim dopravcům přihodilo. Obdobně totiž postupovaly i vlády jiných zemích, včetně našich bezprostředních sousedů, aby tak umožnily fungování letecké dopravy do doby, než si pojišťovny, zajišťovny a letečtí dopravci ten svůj vzájemný problém vyřeší. Ty záruky poskytly státy většinou na určitý, relativně krátký časový úsek, například na jeden měsíc.

    Na základě toho projednávaného materiálu a té situace, mi vláda uložila, abych jednak vystavil příslib jménem vlády, který umožní leteckým dopravcům provoz, kde tedy vláda dává předběžný příslib, že takovou záruku poskytne. A současně mi uložila úkol, připravit do týdne návrh zákona, který, pokud ho vláda schválí, potom předloží k projednání Parlamentu tak, aby ho projednal v tom zkráceném režimu, aby mohl bezprostředně začít svoji platnost. Zdůrazňuji, že ta záruka, respektive předběžný příslib bude vydán nikoliv jenom českým aeroliniím, ale všem leteckým dopravcům, kteří jsou u nás licencováni. Ještě přesněji řečeno, byli licencováni k 11. 9. tohoto roku, to proto, aby se tam eventuelně nemohl vklínit nějaký spekulant. Takže tolik k tomu nejaktuálnějšímu.

    (Jak BL informovaly, britská vláda řešila tento problém o minulém víkendu, protože pojišťovny vypověděly pojistné leteckým společnostem o půlnoci 24.9. Britská vláda musela sama garantovat provoz leteckých společností.)

    Celý transkript této tiskové konference české vlády je zde. Komentářem se k němu vrátíme příští týden. (JČ)

  • Podle zákona veřejná vystoupení kandidátů na generálního ředitele ČT budou ve skutečnosti tajná. Rozhodla o tom včera Rada České televize. Další důkaz, jak nepříjemné a nepřípustné jsou pro mnohé členy české společnosti základní demokratické principy otevřenosti. Rada ČT neví, že by postavení vybraného ředitele ČT bylo daleko pevnější, kdyby bylo jeho vystoupení před Radou podrobeno veřejné kontrole. Vzhledem k tomu, že ještě před třemi týdny se Rada ČT dlouze dohadovala o tom, co je normalizovaná stránka a měla potíže s otevíráním obálek kandidátů na funkci generálního ředitele ČT, není příliš překvapivé, že jí naprosto chybějí základní demokratické principy. (JČ)

    Poznámka TP: Rada ČT patrně kolektivně zešílela: protože veřejnost jejího jednání je zakotvena v zákoně o České televizi a kandidáti dokonce podepsali souhlas s veřejným projednáváním své přihlášky, první minutou, kdy Rada začne s kandidáty jednat za zavřenými dveřmi, poruší zákon, volba se stane neplatnou a vítěz konkursu nebude - na rozdíl od Jiřího Hodače - legálně zvoleným generálním ředitelem ČT. Kdokoli osvědčí právní zájem, zejména neúspěšní uchazeči z 2. kola, bude moci podat k soudu žalobu na určení neplatnosti volby a soud této žalobě s pravděpodobností hraničící s jistotou vyhoví. Větší pitomost už radní opravdu vymyslet nemohli...

  • V pátek 28. září Britské listy nevyjdou, neboť je státní svátek, je sv. Václava, "Den české státnosti". Další vydání přineseme v pondělí 1. října 2001, a to v novém redakčním systému.

    (JČ)

  • K hysterickému odsuzování Jana Kopala a Tomáše Peciny se v Louči připojil Milan Šmíd. (TP)


  • Bořivoj Čelovský o "Konci českého tisku". V nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy vydal Bořivoj Čelovský v září 2001 knížku s názvem "Konec českého tisku", v níž upozorňuje, že téměř veškerý český tisk (s výjimkou Práva a Haló novin) si mezi sebou rozdělily německé firmy, zejména dvě, Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlaggesellschaft, Duesseldorf a Passauer Neue Presse z Passau. Zejména tato druhá nyní ovládla i moravský a slezský regionální tisk a po rozsáhlém propouštění v redakcích ho hodlá zglajchšaltovat tak, jak to už učinila s regionálním tiskem českým: budou vycházet v podstatě tytéž jediné noviny s mírnými regionálními mutacemi. Celkový náklad regionálního tisku, který Passauer Neue Presse ovládá, je vyšší než náklad celostátních novin. Proč by ovšem jedna německá firma neovládla monopolně celý regionální tisk v České republice, když jí v tom parlament a vláda České republiky nijak nezabránily? Ať žije tedy pluralita názorů a  vzkvétá - pod jednotným tiskem - demokracie... Včera jsem v BL publikovali ukázku z jednání nových šéfů moravských a slezských listů z letošního roku, které připomíná - no - Bílou horu. Přitom se neztotožňujeme s antiněmectvím, jímž je prostoupena Čelovského knížka (myslíme si, že Passauer Neue Presse prostě ovládl veškerý regionální tisk v ČR v důsledku podnikatelské průbojnosti: že je nebezpečné, aby jediná zahraniční fima ovládala tisk, o tom jistě není sporu). Vadí nám také, že v některých ohledech není kniha lépe zdokumentována a že není historie ovládnutí českého tisku zahraničními vlastníky vylíčena jasněji a přehledněji. - Čelovský svou knihu rozeslal všem členům Parlamentu ČR v naději, že "přikročí k zákonodárnému řešení této nedůstojné a nejvýš škodlivé situace" - nepředpokládáme, že by to vedlo k jakékoliv nápravě. (JČ)

  • Střet zájmů. Napsala nám k tomu jedna čtenářka:

    Investigativci, zkuste si zapátrat v Obchodním rejstříku (výběr: platné i neplatné) přes tohoto člověka: Je to velmi zajimavé:

    profesor JUDr. Miroslav Bělina, CSc.
    datum narození: 08.03.1950
    rodné číslo: 500308/398
    bydliště: Katovická 410, Praha 8
    okres Praha 8, stát: Česká republika

    1) člen Legislativní rady vlády
    2) vedoucí Katedry pracovního práva Právnické fakulty UK Praha
    3) působení v dozorčích radách a.s. Lidové noviny, MAFRA, AC Sparta Praha Fotbal, a další.

    Další informace - z ARES:
    4)IČO: 66206308
    obchodní jméno: Bělina Miroslav, právní forma: 105 - Fyzická osoba podnikající dle jiných zákonů než živnostenského a o samost. hosp. rolnících nezapsaná v obchodním rejstříku
    okres registrace: 3100 - Hl.m. Praha
    datum vzniku: 10.01.1991
    Adresa místa podnikání
    ulice a číslo: Dlouhá 13
    obec: Praha 1
    PSČ: 110 00
    Základní územní jednotka
    okres: 3100 - Hl.m. Praha
    obec dle ZÚJ: 554782 - Praha
    část dle ZÚJ: 500054 - Praha 1
    Statistické údaje
    institucionální sektor: 14200 - Ostatní osoby samostatně výdělečně činné
    počet pracovníků: Neuvedeno
    Odvětvová klasifikace činnosti
    741100: Právní poradenství

  • Velmi zajímavý byl onlinový rozhovor s Ondřejem Hausenblasem, doporučujeme. (TP)

  • Dalším hostem, dnes ve čtvrtek od 15.00, bude v Kanadě žijící romská aktivistka Karolína Bánomová. (TP)

  • Vinou chyby v komunikaci mezi redakcí BL a Ivanem Kytkou se včera nepodařilo uskutečnit plánovaný rozhovor. Omlouváme se; I. Kytka bude naším hostem příští týden, předběžně v úterý od 14.00. (TP)

    Jana Bobošíková

  • Jana Bobošíková "nebude Britským listům zvyšovat čtenost". Neprofesionálním, poněkud hysterickým výlevem předčasně ukončila Jana Bobošíková svůj včerejší onlinový chat na Britských listech v reakci na otázku Tomáše Peciny, zda je propojená se skupinou IPB a zda snad byla angažována do Novy, aby pomohla prosazovat její zájmy - Pecina tvrdí, že toto údajné propojení Bobošíkové vyplývalo za zaměření loňské vánoční "Bobovize". Také Tomáše Pecinu Jana Bobošíková - nesmyslně - kritizovala, že prý snad jaksi v rozhovoru "přehazuje otázky" (sic??). Předstíráním, že se "urazila", se tak Jana Bobošíková vyhnula odpovědím na celou řadu závažných otázek, například jaký postoj zaujímá ke sporu Železný-CME. Použila bohužel přesně téže vyhýbavé a manipulativní techniky, jak se vyhnout otázce na tělo, jakých používají čeští politikové, kteří také předstírají, že se zlobí, když se jich někdo na něco zeptá přímo. ("Vy jste urazil pana ministra!") - Nedomnívali jsme se, že Bobošíková takto zklame. Mají-li být politikové vedeni k tomu, aby odpovídali na otázky novinářů jasně, věcně a skromně, kdo jiný jim má dát příklad než novináři? Je to hodně trapné, když v ČR i ti nejlepší novináři sami předvádějí chyby politiků. Doufáme, že si Jana Bobošíková uvědomí, že udělala chybu, že rozhovor bez emocí, profesionálně dokončí a obnoví tak svou kredibilitu. (JČ)

    Poznámka TP: Trochu mně to celé připomnělo slavný Klausův výstup "Ještě jednou řeknete to slovo, a já odejdu ze studia!" Na Britské listy taková metoda nezabírá: Jana Bobošíková měla přesně stejné podmínky jako všichni ostatní hosté, ministra školství nevyjímaje, a kdokoli (včetně redaktorů BL, ti mají stejná práva jako ostatní čtenáři) se jí smí zeptat na cokoli. If you can't stand the heat, get out of the kitchen.

  • Zde jsou některé z otázek, na které Jana Bobošíková neodpověděla:
    1. Myslíte si že zpravodajství TV NOVA v kauze IPB je objektivní?
    2. [...] Jak by jste si poradila v následující čistě hypotetické:-)) situaci? Do "Sedmičky" jsou pozváni Libuše Benešová a Vladimír Mlynář. Paní Benešové se ale její oponent nelíbí a žádá jiného nejlépe Vladimíra Špidlu. Jaké je za dané situace nejlepší řešení: a) Vyhovět Benešové a místo Mlynáře pozvat Špidlu nebo jiného přijatelnějšího oponenta. b) Požadavek Benešové odmítnout s tím že určovat kdo bude pozván je věcí televize a pokud se jí to nelíbí do "Sedmičky" přijít nemusí.
    3. Jaký máte názor na 30ti minutové monology svého šéfa? Co říkáte stylu hlavní zpravodajské relace TV Nova (nehoda, zajímavost, zvířátko, sport)?
    4. Jaky je Vas nazor na opravnenost vysilaci licence TV Nova? [...]
    5. Jaký je váš názor na spor ČNTS/CME vs. CET21?
      Byl podle vás Vladimír Železný v právu, když - použijeme-li obě alternativní formulace - přestal používat služeb jedné servisní organizace/ukradl americkému investorovi televizi?
      Změnil se tento váš názor s nástupem do TV Nova?
  • Zveřejnili jsme projekt Petra Sládečka, který nám jej poskytl jako první z kandidátů. Proti kompletní verzi chybí příloha obsahující kalkulace přímých nákladů navrženého vysílacího schématu, takže P. Sládeček neprozrazuje nic z údajů, které Rada ČT v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím prohlásila za tajné. Části projektu jsou zde:

  • Zde je projekt Martina Mrnky, který minulý týden zveřejnil Svět Namodro:

  • Toto je projekt Vlastimila Ježka:

  • Přehled připravovaných, probíhajících i uskutečněných chatů je zde. Otázky lze posílat do všech chatů, které ještě neskončily. Ty jsou označeny světle modrým (nebo červeným, pokud rozhovor právě probíhá) symbolem hodin. (TP)

  • Josef Žák (KOSMAS) oznamuje, že má k dispozici poslední kusy knihy J. Čulíka a T. Peciny V hlavních zprávách: televize. Objednat je lze na www.kosmas.cz. (TP)

    Milan Horálek: "Požadovat informace o nákladech pořadů je nehorázné!"

  • Co je jinde považováno za samozřejmost, je v ČR "neslušnost". Otevřenost a přístup k informacím jsou základní podmínkou fungující demokracie. Americký Bílý dům zcela běžně publikuje, jaké přesně mají jeho zaměstnanci platy, viz zde; Rada České televize ve středu usoudila, že zveřejnění platů vysokých činitelů ČT by bylo útokem na jejich soukromí! :))) Jakýsi Horálek z téže Rady se vyjádřil, že žádost Britských listů o informace o rozpočtech pořadů ČT a platech jejích vedoucích pracovníků je "neslušná"! Jaksi mu vůbec nedošlo, že Česká televize má podle zákona povinnost tyto informace poskytovat. O předminulém groteskním zasedání Rady České televize, z něhož vyplývá, že ČT je zřejmě skutečně už na šikmé ploše směrem k zániku, protože se Rada nedokáže chovat kompetentně, jsme psali zde. (JČ)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)


  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Svoboda slova v České republice? Jen někdy a jen pro někoho…

    Tomáš Pecina

    "Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem,
    obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,
    přijímat a rozšiřovat ideje a informace
    bez ohledu na hranice státu."

    Listina základních práv a svobod, článek 17, odst. 2

    Když v listopadu 1989 vyšly do ulic českých měst statisíce lidí, jedním z hesel - a přirozených požadavků demonstrujících - bylo "Svobodu slova!". V září 2001 zahájila policie demokratické České republiky stíhání několika pachatelů za to, že veřejnými projevy, na masových shromážděních a na stadionech, vyjádřili svůj názor a schválili teroristický útok na Spojené státy. Téměř nikdo proti tomu neprotestuje.

    Mají pravdu ti, kdo označují listopad 1989 za "Neckermann-Revolution" (tj. spotřebitelskou revoluci bez skutečných ideálů) a Čechy odsuzují jako bezpáteřné oportunisty, kteří skutečné demokracii nerozumějí? Pohled na dvanáctiletou historii svobody slova v této zemi ukazuje, že případ Jana Kopala, pravicového radikála a předsedy zakázaného Národně sociálního bloku, jemuž nyní za "schvalování útoků na USA" hrozí rok vězení, je spíš než ojedinělým excesem špičkou ledovce dlouhodobě uplatňované státní restrikce.

    Mrtvé paragrafy?

    Pro mnohé bude překvapením, jak málo se v částech umožňujících stíhat vyjádření politického názoru změnil komunistický trestní zákoník. I když nejzprofanovanější skutkové podstaty jako "podvracení republiky" a "pobuřování" ze zákona zmizely, zůstala v něm celá plejáda paragrafů, jež státní moc může využít - a velmi často využívá - ke stíhání nekonformních občanů (viz níže).


    Útok na státní orgán
    § 154

    ...

    (2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

    ...

    § 164
    Podněcování

    Kdo veřejně podněcuje k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

    ...

    § 165
    Schvalování trestného činu

    (1) Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

    ...

    § 198
    Hanobení národa, rasy a přesvědčení

    (1) Kdo veřejně hanobí

    a) některý národ, jeho jazyk nebo některou rasu, nebo

    b) skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

    (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami.

    § 198a
    Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

    (1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

    (2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.

    ...

    § 199
    Šíření poplašné zprávy

    (1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

    (2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1, ač ví, že je nepravdivá a může vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, sdělí podniku nebo organizaci nebo policejnímu nebo jinému státnímu orgánu anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.

    (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

    a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 opětovně, nebo

    b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v hospodářském provozu nebo hospodářské činnosti podniku nebo organizace nebo v činnosti státního orgánu anebo jiný zvlášť závažný následek.

    ...

    § 206
    Pomluva

    (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

    (2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

    ...

    § 260
    Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

    (1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

    (2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

    a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem,

    b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo

    c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

    § 261

    Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

    § 261a

    Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

    (Zdroj: Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník)


    Nevyužívaný je přitom pouze paragraf 154, odst. 2, který byl opakovaně terčem kritiky ze strany mezinárodních organizací zabývajících se ochranou lidských práv. Podle ostatních ustanovení se soudí - a bohužel i odsuzuje.

    Např. letos na jaře začala policie vyšetřovat Viléma Baráka za to, že šířil letáky upozorňující na nebezpečí sčítání lidu. Policie případ odložila, avšak státní zástupce trvá tom, aby ve stíhání aktivisty pokračovala; jeho osud tak není dodnes jasný. Kvalifikace Barákova "trestného činu"? Podněcování podle § 164 trestního zákona.

    Velmi oblíbený nástroj, jak mohou státní orgány trestat své kritiky, se jmenuje pomluva. Údajem, "způsobilým ohrozit něčí vážnost u spoluobčanů", je podle mínění policistů ledasco. Autor tohoto článku je např. už přes půl roku vyšetřován policií za to, že v internetových Britských listech zveřejnil text upozorňujících na nezákonnost postupu městské policie při vyklizení statku Ladronka v Praze-Břevnově. Na předvolání k podání vysvětlení stojí, aby se předvolaný dostavil na policii a vysvětlil "kritiku policejního zásahu" - formulace jako vystřižená ze Solženicynova románu. Notorickými pomlouvači jsou podle mínění policistů, státních zástupců a soudců zvlášť pravicoví radikálové. Než by se napadení obrátili na soud s občanskoprávní žalobou, což je v demokratických zemích jediný možný postup, jak se bránit nepravdivému nařčení, podají trestní oznámení a policie s justicí se už o potrestání pachatele postarají.

    Ani schvalování trestného činu nebylo použito v souvislosti s Janem Kopalem prvně: pro podezření z tohoto bizarního deliktu byli vyšetřování např. mluvčí antiglobalizačního sdružení INPEG Alice Dvorská a Viktor Piorecký. Pikantní na vyšetřování bylo, že je pražský Úřad vyšetřování svěřil Martinu Kloubkovi, policistovi, jenž patřil v bývalém režimu k politickým špičkám sboru a jehož životopis obsahuje i studijní pobyt na moskevské Vysoké škole KGB (takový policista by podle všech pravidel už dávno měl policii opustit a ne se angažovat ve vyšetřování politicky citlivého případu).

    Oblibě a časté aplikaci se těší šíření poplašné zprávy - tím bylo podle mínění soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 i to, že německý ekologický aktivista z hnutí Greenpeace spustil na demonstraci proti jaderné elektrárně Temelín sirénu. Byl odsouzen, původně dokonce bez hlavního líčení tzv. trestním příkazem, ačkoli se u soudu ukázalo, že používání sirény není v České republice upraveno žádným předpisem a v západních zemích jde o běžný prostředek, jak na demonstraci upoutat pozornost veřejnosti. Šířením poplašné zprávy může ale být i pouhé vyslovení obavy o bezpečnost Temelína - na vlastní kůži to poznal americký právník Ed Fagan.

    Známým případem je stíhání mladého komunisty Davida Pěchy. Ten za své články čelí obvinění hned třem z vyjmenovaných trestným činů, a přitom neudělal nic jiného, než že své - bezpochyby nekonformní - politické názory publikoval v časopise Pochodeň.

    "Extremisty" nebrat

    Svoboda projevu je tedy něčím, co v České republice nepatří mezi priority běžného občana. Voltairovo "Nesouhlasím s tím, co jste řekl, ale budu ze všech sil bojovat za to, abyste to směl říkat," ustupuje jezuitské představě, že některé myšlenky jsou jedovaté a společnost musí být před nimi chráněna.

    Tento postoj zaujímají i česká média. Ta přišla s konstrukcí, že extremismus je pro společnost tak velkým nebezpečím, že názory "extremistů" se nesmějí dostat na obrazovku, do vysílání rozhlasových stanic ani na stránky deníků. Netřeba dodávat, že kdo je a kdo není extremista, rozhodují sami novináři. Přesně podle vzoru komunistické kampaně proti Chartě '77 se tedy dozvíme, že ten-a-ten extremista zastává zavrženíhodný názor, popř. že za něj bude stíhán a potrestán, ale názor samotný se obvykle pomíjí nebo redukuje na povrchní zkratku.

    Asi nejpatrnější to bylo v době demonstrací proti pražskému zasedání finančních institucí v září loňského roku. Média přinášela rozsáhlé zpravodajství o chování násilníků (jichž nebylo na straně demonstrujících víc než jedna až dvě stovky), informace o tom, co chce několik tisícovek pokojných demonstrantů vyjádřit, se čtenářům, posluchačům a divákům prakticky nedostaly. Byli hromadně onálepkováni jako "extremisté" a jejich názory tím byly definitivně prohlášeny za nepřijatelné a zavrženíhodné. Tato klatba trvá dodnes.

    Svoboda slova jen pro vyvolené

    Z hlediska toho, co je a co není v českém pojetí svoboda slova, byla nanejvýš pozoruhodná tzv. televizní krize, během níž se redakce zpravodajství České televize vzbouřila proti legálně zvolenému vedení, obsadila své pracoviště a začala z něj vysílat zprávy a upoutávky vyzývající k podpoře "boje za svobodu slova". Výzvu vyslyšelo sto tisíc Pražanů, kteří na podporu tohoto požadavku uspořádali největší masové shromáždění od roku 1989.

    Poučili se pracovníci televize a mají po krizi větší respekt k právům občanů na svobodu projevu? Uznávají teď za přípustné i nekonformní názory? Bohužel, pravdou je pravý opak.

    Vzpomeňme na Hanu Vítkovou, reportérku ČT, která dojatě komentovala demonstrace z Václavského náměstí. Tatáž reportérka se o půl roku později zúčastnila se svým štábem tiskové konference neziskové organizace Ekologický právní servis, na níž byla prezentována zpráva Výboru pro lidská práva při OSN. Zpráva renomované mezinárodní instituce ostře kritizuje situaci v České republice, poukazuje na nedostatky v práci policie a dalších státních orgánů a doporučuje nahradit současnou Inspekci ministra vnitra (policejní orgán, který vyšetřuje trestné činy policistů a svou shovívavostí jim zajišťuje praktickou beztrestnost i v případě velmi vážných pochybení) jiným, mimoresortním mechanismem. Přestože záběry z tiskovky byly natočeny a jedná se o mimořádně závažná zjištění, reportérka Vítková je potlačila a do vysílání se nedostaly. Označit Ekologický právní servis za extremisty si přitom nedovolí ani ministerstvo vnitra: jedná se o prestižní organizaci, jejíž zástupce si Výbor pro lidská práva pozval na týden do Ženevy, aby jej nezávisle informovali o stavu dodržování lidských práv v České republice. Hana Vítková však uplatnila jiné priority a svého postavení televizního novináře zneužila k tomu, aby velmi závažné, pro ministerstvo vnitra nelichotivé informace potlačila.

    Podobně vlažně se Česká televize postavila k případu trestního stíhání Jana Kopala. Poselství je zřejmé: svoboda slova byla v prosinci a lednu zástupným symbolem, manipulativní zkratkou za něco jiného - za právo rozhodovat, jaké informace smí občan dostávat.

    Katastrofické scénáře nebo realita?

    V souvislosti s teroristickým útokem na Spojené státy se stále častěji objevují spekulace o tom, jak bude třeba omezit občanská práva, neboť západní civilizace není schopná jinak zajistit svou bezpečnost před podobnými útoky. Václav Havel to vyjádřil větou jako vystřiženou z románu George Orwella 1984: práva občanů nebudou omezena, ale tím, že se např. zakáže používání neregistrovaných - anonymních - předplacených mobilních telefonů, se tato práva ochrání.

    Jeden ze zakladatelů amerického státu Benjamin Franklin řekl: "They that would give up essential liberty for a little temporary safety deserve neither liberty nor safety." - Ten, kdo je ochoten vzdát se základní občanské svobody výměnou za trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.

    Zdá se stále patrnější, že dojde-li v důsledku teroristických útoků na USA ke globálním snahám omezovat základní lidská a občanská práva, včetně práva na svobodu projevu, Česká republika nebude místem, kde by se tyto snahy setkaly s výraznějším odporem.

    (Vychází včetně rozsáhlé obrazové přílohy v časopise Redhot)


    Dr. Erika Schlagerová, Helsinský výbor amerického Kongresu Britským listům:

    "I po útoku na WTC máme v Americe svobodu slova - svobodu říkat i takové hlouposti, jaké řekl Jan Kopal"

    Condoleeza Rice, americká poradkyně pro otázky národní bezpečnosti: "Chceme, aby naše hodnoty byly dodržovány i v zahraničí"

    Dr. Erika Schlagerová je právničkou Helsinského výboru amerického Kongresu, který v rámci tzv. Helsinského procesu monitoruje dodržování lidských práv v signatářských zemích Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), tedy i v České republice. Na informaci o tom, že bylo v ČR zahájeno trestní stíhání proti Janu Kopalovi a dalším osobám za schvalování atentátů z 11. září a že redaktor Britských listů Tomáš Pecina proto gestem na obranu ústavního práva na svobodu projevu demonstrativně schválil Kopalův výrok a přeje si být také stíhán, reagovala dr. Schlagerová tímto dopisem:

    Dear Mr. Culik:

    Please find attached below a Federal Document Clearinghouse (eMediaMillWorks) version of a press conference transcript by National Security Advisor Dr. Condoleezza Rice. I have excerpted below one statement in particular that may be of interest to you and Mr. Pecina.

    They may have brought down the World Trade Center, but they didn't bring down our Constitutional order and, so far, we still have free speech here (even when it means the freedom to say some very stupid things, as did Mr. Kopal). I hope you are well. I am very sorry for the losses of the British people, and many others, in New York.

    Best regards,

    Erika

    RICE: Our values matter to us. And I want to make the point that our values matter to us internally, as we try to think about how to secure ourselves better -- civil liberties matter to this president very much -- and our values matter to us abroad. We are not going to stop talking about the things that matter to us -- human rights, religious freedom and so forth and so on. We're going to continue to press those things. We would not be America if we did not.

    Vážený pane Čulíku,

    přikládám transkript tiskové konference (prostřednictvím Federal Document Clearinghouse) dr. Condoleezy Ricové, [americké] poradkyně pro národní bezpečnost. Cituji z toho níže zvlášť jeden výrok, který bude pravděpodobně zajímat vás i pana Pecinu.

    Sice zbourali Světové obchodní středisko, ale nezlikvidovali náš ústavní řád a zatím tady v Americe máme pořád ještě svobodu slova (i když to znamená, že to je svoboda říkat i velmi stupidní věci, jaké řekl pan Kopal). Doufám, že se máte dobře. Je mi velmi líto, že v New Yorku přišlo o život mnoho lidí z Británie i mnoho dalších.

    S pozdravem,

    Erika

    CONDOLEEZZA RICE: Naše hodnoty jsou pro nás velmi důležité. A chci zdůraznit, že jsou pro nás naše hodnoty nesmírně důležité i na domácí scéně, když uvažujeme o tom, jak zajistit lépe svou bezpečnost. Pro tohoto prezidenta [t.j. G.W.Bushe] znamenají lidská práva velmi mnoho - a naše hodnoty pro nás mnoho znamenají i jsou-li dodržovány v zahraničí. Nepřestaneme hovořit o těchto věcech, které jsou pro nás nesmírně důležité - lidská práva, náboženská svoboda, a tak dále a tak dále. Budeme dál prosazovat tyto svobody. Nebyli bychom Amerikou, kdybychom to nedělali.


  • Další útok na svobodu projevu v ČR.

    PRAHA 25. září (ČTK) - Za rušení minuty ticha k uctění památky obětí terorismu v USA na fotbalovém stadionu AC Sparta Praha policie stíhá sedmadvacetiletého muže. Skandoval totiž protiamerická hesla a jméno Usámy bin Ládina(...) Vyšetřovatel muže v pondělí obvinil z výtržnictví a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Vláda se rozhodla připravit opatření proti lidem veřejně schvalujícím terorismus nebo mu veřejně vyjadřujícím podporu (zdůraznila redakce BL).

    Je to děsivé. Zatímco by např. v Británii byla osoba, porušující na stadionu minutu ticha za zemřelé, právem obviněna z výtržnictví, obvinění z "propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů" je skandální. Vždyť tím právě policie potlačuje ústavní práva a svobody občanů. Mezi jaké státy se to Česká republika zařazuje? Bude skutečně možné, aby ministři vnitra a spravedlnosti "navrhli opatření v rámci platných zákonů proti lidem veřejně schvalujícím terorismus"? Co to bude za zákonný paskvil? To, co se děje v ČR je "quite scary" (vyvolává to hrůzu), reagoval e-mailem do BL jeden britský novinář s tím, že o pronásledování českých občanů za vyjádření názoru bude psát. (JČ)

    Demokracie NESMÍ TRESTNĚ STÍHAT NÁZORY. Podstatou není, zda jsou názory Jana Kopala hnusné, ale že demokratická svoboda projevu znamená i právo vyjadřovat hnusné názory - toto právo je nutno energicky hájit

    Je tedy irelevantní, vyčítají-li někteří čtenáři Tomáši Pecinovi, že "podpořil Kopalovo ´schvalování atentátu´" s tím, že Kopalovy názory jsou hnusné. S tím, že jsou Kopalovy názory hnusné, souhlasíme a budeme je vždy kritizovat. O to však tady vůbec nejde! Zároveň budeme vždy hájit právo na to, aby je směl vyjadřovat. Jakmile totiž demokracie začne nějaké názory trestně stíhat, stává se diktaturou. Argumentuji, že v českém kontextu je daleko důležitější podpořit právo občanů vyjadřovat jakékoliv názory bez obavy z trestního stíhání než vyjádřit podporu nešťastným nevinným lidem, kteří zahynuli v amerických atentátech. Je povinností všech občanů, kteří pociťují odpovědnost za svou demokracii, aby proti této totalitní tendenci vystoupili stejně otevřeně jako Tomáš Pecina. (JČ)

  • Těm kteří jsou skandalizováni "schvalováním atentátu", které vyslovil Tomáš Pecina (považuji za naprosto tristní, že si tito lidé nedokáží uvědomit, o jak důležitou zásadu tu jde, že stát NESMÍ kriminalizovat názory, nejde tu proboha o podporu hnusných názorů, JČ) vzkazuje Štěpán Kotrba:

    Je to smutné, pokud jste nepochopili Pecinovy motivy. Když došlo k prvním pokusům stíhat novináře za výrok, který se nelíbil mocným, přežili to (Kubík, Slonková, Štern, Vávra). Samotný fenomén "verbálního terorismu" a "systému nepohodlných či škodlivých názorů" však imputoval do společnosti představu, že pokud se mi nelíbí něčí názor, zažaluji ho místo oponentury tohoto názoru a "kdosi" - soud - za mne vyřeší problém umlčení "nepohodlného" jedince. Soudy jsou dnes plné "urážek na cti" a o podobu tiskového zákona se vedly líté boje. Stát projevil svou slabost, protože nedokáže přesvědčivě argumentovat a nabízet alternativu, nedokáže ani uchopit činy neonacistů, a tak chce - hnán lidmi, kteří nedokáží rozlišovat, do předvolebních populistických gest - stíhat různé osoby alespoň za něco. Pecinu např. za kritiku chování Městské policie.... Kde je hranice snesitelnosti nového pendrekového práva? Dovolím si citovat Waldemara Matušku :"Já prostě nemůžu dělat pouze to, co se má, a říkat, co se ode mne čeká". Fakt, že písničku textaře Ivo Fišera zpíval Matuška kolem roku 68 je už jen směšně tragickým paradoxem dějin. Nechtějme přijít dobrovolně o svobodu slova, protože za jejím omezením následují omezení další. A na konci čeká daleká a zimomřivá Sibiř.


    Amerika "nebude nyní v první řadě reagovat vojensky"

    Ve středu se konala v Bruselu schůzka ministrů obrany Severoatlantického společenství. Nejmenovaný vysoký americký činitel sdělil listu Guardian, že hlavní informací, kterou poskytly Spojené státy svým spojencům z NATO na této schůzce bylo, že dosud neexistují podrobnější znalosti o osobách, které zorganizovaly teroristické útoky na USA a že očekávanou americkou reakcí nebude - v  této etapě - primárně vojenský úder.

    Náměstek amerického ministra obrany Wolfowitz zdůraznil, že je zapotřebí zlepšit práci výzvědných služeb, spolupráci v oblasti logistické podpory a při zjišťování finančních toků.

    Někteří evropští spojenci byli znepokojeni příslibem prezidenta Bushe "vést válku" a určitými výrazy, jichž použil Wolfowitz - zejména, když se zmínil o tom, že bude zapotřebí "ukončit" státy, které podporují terorismus - tento výraz byl posléze opraven, že šlo o "ukončení státní podpory pro terorismus".

    Spojené státy nejsou povinny žádat NATO o svolení s případnou jednostrannou vojenskou akcí a mohly by při ní žádat o pomoc individuální členské země NATO, jako je Británie či Německo.

    MInistři obrany NATO byli na schůzce v Bruselu varováni, že svět čelí hrozbám útoků "teroristů", kteří mají k dispozici zbraně hromadného ničení. Wolfowitz konstatoval, že existuje "znepokojující souvislost ... mezi státy, které poskytují útočiště mezinárodním teroristům, a těmi státy, které mají aktivní a zralé programy výroby zbraní hromadného ničení."

    Na schůzce se nehovořilo konkrétně o žádných státech, avšak předtím jmenoval Washington Írán, Irák, Sýrii a Lybii jako státy, které podporují terorismus.

    Překvapivě nepředložily Spojené státy na schůzce členským zemím NATO žádné důkazy o tom, že by za teroristické atentáty v USA nesl vinu Osama bin Laden.

    Wolfowitz uvedl, že je obtížné provést nyní vojenskou odplatu proti pachatelům sebevražedných útoků v USA, protože není známo, kde jsou. Zdůraznil však, že Washington stále ještě považuje Osamu bin Ladena za hlavního organizátora teroristických útoků z 11. září. Dodal, že by NATO mohlo pomoci získávat rozvědné informace o Osamu bin Ladenovi a že vojenská pomoc není v současnosti důležitá.

    "Budeme-li potřebovat kolektivní [vojenskou] akci, požádáme o ni," řekl Wolfowitz a požádal Spojence v NATO, aby se připravili na dlouhé, koordinované úsilí v boji proti terorismu.


    O hrozbě biologických a chemických zbraní

    Světová zdravotnická organizace varovala před nebezpečím, že by teroristé mohli použít biologických a chemických zbraní. Deník Guardian včera tuto problematiku analyzoval. Shrnujeme.

    Proč bychom se měli obávat biologických a chemických zbraní v této době?

    Útoky na Světové obchodní středisko a na Pentagon zaměřily pozornost na tzv. "asymetrické" hrozby rozvinutému světu. Jde o malé, ale nesmírně účinné, smrtící útoky, které se vyhýbají konfliktům s velkými a mocnými jednotkami, jako je armáda. Někteří pozorovatelé se nyní obávají, že by bylo možno využít chemických a biologických zbraní v hustě obydlených oblastech a usmrtit tak obrovské množství lidí.

    Jaký je rozdíl mezi chemickými a biologickými zbraněmi?

    Chemické zbraně - často se o nich hovoří jako o plynech - oběti udusí anebo způsobují obrovské popáleniny.

    Biologické zbraně působí pomaleji, rozšíří infekci nemocí jako antrax (mor) či neštovice v obyvatelstvu dříve, než jsou zaznamenány první známky. Jde o mocné viry, které se šíří podobně jako jiné viry, třeba viry chřipky nebo slintavky a kulhavky.

    Mají teroristé tyto zbraně?

    Není to vyloučeno. Chemické zbraně byly zakázány pro používání ve válce v roce 1925 - v roce 1972 následovala smlouva o zákazu biologických zbraní - ale mnoho zemí provádělo dál výzkum nových virů.

    Předpokládá se, že Irák a Libye mají programy výroby chemických zbraní a možná prodaly část svých zásob teroristickým organizacím. Rusko také mělo zásoby antraxu, které se ztratily.

    Existuje skutečná hrozba?

    Světová zdravotnická organizace vydala zprávu, z níž vyplývá, že vlády musejí vzít hrozbu chemických a biologických zbraní vážně.

    V Americe bylo v minulých dnech zakázáno užívání práškovacích letadel, protože vznikla obava, že by mohly rozšířit velké množství chemických či biologických zbraní.

    Bylo zjištěno, že jeden z podezřívaných sebevražedných atentátníků, Mohammed Atta, se zajímal o technické možnosti práškovacích letadel.

    Jak velké je toto riziko?

    Je obtížné vyrábět biologické a chemické zbraně a i kdyby byly ukradeny nebo nakoupeny - čehož by si asi vlády povšimly - pro teroristickou skupinu by bylo nesmírně obtížné jich použít. Právě proto se zřejmě Atta zajímal o práškovací letadla, která dokáží rozšířit chemické látky na velkou plochu.

    Je možné, že by si odhodlaná teroristická skupina mohla vytvořit vhodnou zbraň, ale západní vlády strávily desítky let vojenského výzkumu a množství peněz ve snaze vyvinout takové zbraně.

    Pokud nemají teroristé přístup k těmto důvěrným státním informacím, je nepravděpodobné, že by mohli způsobit velké počty mrtvých.

    Jaké je riziko v Británii?

    Britská vláda prohlašuje, že neexistují důkazy ohledně nějaké "konkrétní hrozby" proti Británii, ale mnozí se obávají nejhoršího a kupují plynové masky, navzdory tomu, že odborníci varují, že tyto masky asi lidi před biologickými a chemickými zbraněmi neochrání.

    Bezpečnostní služby a komunální úřady v Británii jsou nyní v nejvyšší pohotovosti a vodárnám, elektrárnám a správcům vodních rezervoárů bylo nařízeno, aby posílili bezpečnostní opatření.

    Existují protilátky proti biologickým zbraním?

    Ano, a existují zásoby vakcíny proti neštovicím a antraxu. Avšak nejnovější vědecký pokrok v oblasti genetických modifikací může znamenat, že někdo v současnosti vyrábí takové varianty biologických zbraní, proti nimž by vakcíny byly neúčinné.

    Je možné zakázat užívání biologických zbraní?

    Existují právní konvence, zakazující jejich užívání, ale Spojené státy váhaly před 11. zářím s podpisem pod Konvencí proti biologickým a toxinovým zbraním.

    Mnohostranná kontrola, zlepšená práce výzvědných služeb a vývoj vhodných vakcín by způsobily, že by byl útok těmito zbraněmi méně pravděpodobný.

    Měli bychom se bát?

    Lidi se bojí biologických a chemických zbraní, protože způsobují tak strašlivá zranění. Ale vědci na univerzitách a průzkumníci zaměstnaní na britském ministerstvu obrany tvrdí, že je stále příliš obtížné vyvinout takovéto zbraně a použít je. A toho, kdo by se je chtěl pokusit vyvíjet či ukrást, je relativně lehké chytit.

    Je daleko pravděpodobnější, že teroristé budou používat jednoduchých výbušnin.


    Tak jaké důkazy mají Američané proti Osamu bin Ladenovi?

    Vzniká dokumentace. Ale přesvědčivé důkazy o vině bin Ladena - pokud existují - nebyly dosud zveřejněny, napsal včera americký deník Christian Science Monitor.

    Bydleli ve skupinách po dvou nebo po třech, v nenápadných bytech se jmény jako Sandpiper Apartments nebo Pin Del Motel.

    Někteří byli přátelští, jiní nikoliv. Jedli pizzu, kupovali si brýle proti slunci v místních obchodech, cvičili v místních tělocvičnách. Někteří z nich cestovali mezi zahraničím a Spojenými státy po dlouhé roky. Byli to naprosto obyčejní lidé - až s výjimkou konce svého života.

    Čtrnáct dní po teroristických útocích v USA dali prostřednictvím letenek, záznamů z bank a žádostí o víza vyšetřovatelé dohromady podrobný obraz o tom, jak fungovaly volně koordinované buňky 19 únosců letadel. Zveřejněné důkazy nepřímo poukazují na to, že tito lidé asi měli kontakt s Osamou bin Ladenem a jeho sítí Al Qaeda.

    Avšak vyšetřovatelé nezveřejnili žádné konkrétní důkazy o přímé účasti bin Ladena na tomto spiknutí - možná proto, že jde o informace, které je zapotřebí udržet důvěrné. Nyní se vyšetřovatelé snaží získávat informace o "středním managementu" teroristické sítě - je to velmi obtížné.

    Na vyšetřování se podílí v Americe asi 4000 detektivů a 3000 analytiků. Vyšetřování probíhá také v zahraničí. Francouzské úřady zatkly 21. září sedm islámských extremistů, podezřívaných z protiamerické činnosti. Německo vydalo zatykače na dvě takové podezřelé osoby. Španělsko a Česká republika vyšetřují nedávné návštěvy samotného šéfa únosců, Mohameda Atty, Egypťana, který byl zřejmě na palubě jednoho z letadel, když vrazilo do Světového obchodního střediska.

    Čtyři potenciálně důležití "materiální svědkové" jsou už v USA ve vazbě. ("Materiální svědek" je osoba, o níž se úřady domnívají, že má informace o zločinu. Dva z nich, identifikovaní jako Qyub Ali Kahn a Mohammed Jawid Azmath, byli zatčeni ve vlaku v Texasu den po teroristických útocích. Prý byli cestujícími na palubě letadla American Airlines z Newarku do San Antonia, které přistálo v St. Louis poté, co americké úřady nařídily 11. září všem letadlům, aby přistály. Třetí, Habbi Zacarias Moussaoui byl už ve vězení v Minnesotě za imigrační přestupky poté, co vyvolal pozornost v místní letecké škole svým nezvyklým chováním. Čtvrtý, Nabil al Marabh, byl minulý týden zatčen v Chicagu. Celkem bylo zadrženo asi 75 osob. FBI také sestavila seznam 237 osob, hledaných kvůli podezření z terorismu. Teroristické buňky působí samostatně, a to způsobem, který je obtížné vystopovat. Pěšáci plní úkoly, ale neznají širší plány. Jenže z rozsahu útoků z 11. září vyplývá, že asi buňky spolupracovali a na organizaci se účastnili nejen pěšáci.

    "Asi šlo o lidi na velmi vysokých místech," řekl jeden odborník na terorismus. "Byli to efektivní tajní agenti. Léta tu žili v nečinnosti. Získali informace o tom, jak pilotovat letadla. Měli mapy a diagramy letišť."

    V pilotní škole

    Rudi Dekkers, ředitel firmy Huffman Aviation, kde se učili dva únosci řídit letadla, konstatuje, že zkontroloval Attyho "papíry" i dokumenty druhého podezřívaného únosce, Marwana al.Shehhiho, a jediná pozoruhodná věc byla, že strávili určitou dobu v Afghánistánu, což mu tehdy absolutně nic neříkalo. Instruktor, který oba únosce učil, je velmi zklamán - měl dojem, že je dobře znal a poznal jejich osobní vlastnosti.

    Někteří lidé byli překvapeni, když se dověděli, že tito údajně zbožní muslimové chodili do barů a dokonce i do striptýzového klubu - odborníci ovšem konstatují, že tak se chovají někteří muslimové, navštěvující Ameriku. Jedna žena v New Jersey byla překvapena, když zjistila, že chodila s únoscem - Nabilem al Marabhem.

    Zásadnější informace k dispozici zatím nejsou.


    Rahimullah Yusufzai: Mé setkání s Osamou bin Ladenem

    Shrnujeme svědectví pákistánského novináře ze včerejšího deniku Guardian, který v něm líčí svá setkání s Osamou bin Ladenem a vysvětluje, na co bin Laden slyší.

    V neděli přišel do televizní stanice Al-Jazeera fax podepsaný Osama bin Laden. Vypadalo to jako apel na "naše milované bratry, aby zvítězili nad armádami bezvěrců a silou tyranie a zničili novou židovsko-křesťanskou křižáckou výpravu na půdě Pákistánu a Afghánistánu."

    Nedá se dokázat, zda fax skutečně přišel od bin Ladena.

    Jsem však osobně přesvědčen, že se mi podařilo během četných setkání a telefonních rozhovorů s ním zahlédnout stav jeho myslí. Je tomu nyní tři roky, co jsem obdržel v redakci listu The News v Peshawaru první telefonát, který mě povolal do tábora v jižním Afghánistánu. Po obtížné cestě jsme tam čekali tři dny, až nakonec 25. května 1998 jsme se setkali s bin Ladenem - tiše mluvícím mužem, který neustále pil množství vody - později jsme se dověděli, že to bylo proto, že měl nemocné ledviny.

    Bin Laden mě povolal, protože chtěl oznámit vznik své Mezinárodní islámské fronty pro svatou válku proti Spojeným státům a Izraeli - ale Talibán jeho oznámení neschválil a zuřil. Mullah Omar hněvivě zdůrazňoval, že může být jen jeden vládce v Afghánistánu - buď bin Laden nebo on sám.

    Bin Laden se omluvil a před mým dalším setkáním s ním 23. prosince téhož roku si dal pozor, aby předem získal souhlas svých ochránců. Byl jsem s bin Ladenem v kontaktu ještě v srpnu 1998, v době amerického útoku odplatou za vybombardování amerických velvyslanectví v Africe. Do kanceláře mi zatelefonoval šéf organizace Egyptská svatá válka dr. Ayman Al-Zawahiri. Vedle něho prý sedí bin Laden a chce zdůraznit, že se na organizaci těch afrických atentátů nepodílel, ale je z nich potěšen. Hodinu po americkém útoku zatelefonovali zpět: útok přežili a jsou připraveni na válku.

    Když jsem se s ním setkal podruhé, zdál se být naprostým opakem muže, kterého si všichni po světě v posledních týdnech představují. Byl zdvořilý, tichý, velmi civilizovaný a ostýchavý. Když jsem ho párkrát vyfotografoval, prosil mě, abych přestal. Zejména si pamatuju, jak měl jemné ruce. Hovořily o tom, že je z bohatého prostředí, že nikdy v životě fyzicky nepracoval.

    Hovořili jsme po dobu čtyř hodin, během noci, pili jsme čaj. Popřel svou účast na vybombardování amerických velvyslanectví v Africe, ale řekl, že jásal, když se dověděl, že k nim došlo, a já jsem to interpretoval jako nepřímé přiznání. Uvedl, že není jeho prací organizovat takovéto útoky, že je jeho úkolem vytvářet povědomí mezi muslimy o nespravedlnostech, které páchají Spojené státy na muslimech a vyvolávat jejich hněv vůči Americe. Zcela bezpochyby by se vyjádřil úplně stejně nyní ohledně útoků z 11. září. Ale i kdyby se chtěl spojit se sdělovacími prostředky, nemůže. To by rozzuřilo Talibán a on Talibán zoufale potřebuje.

    Na té druhé schůzce jsme hovořili o tom, za co bojuje a co nenávidí. Nejprve mi řekl, že se staví proti Američanům v důsledku jejich vojenské přítomnosti v Saúdské Arábii a protože má pocit, že jsou příliš blízko Mekce. To je provokace pro celý muslimský svět, uvedl. Avšak pak sesoustředil víc na americké angažmá na Blízkém východě. Vyhlásil svatou válku proti Americe a Izraeli, uvedl, protože je přesvědčen, že Izrael vraždí a trestá Palestince s americkými penězi a americkými zbraněmi.

    Na jednu věc si však nestěžoval: nehovořil o civilizaci v Americe. Neříkal nic o jejích právech, o svobodách, o její prosperitě. Největší nebezpečí pro islám viděl v americké zahraniční politice. Kritizoval Západ, že podporuje diktátory a autoritářské režimy v islámských zemích jen proto, že se to hodí jejich zájmům.

    Ať už je jejich původ jakýkoliv, názory bina Ladena nadchly část muslimského obyvatelstva. Na Západě se o něm hovoří jednohlasně: je to elitářský názor, který ho odmítá jako extremistu a teroristu. Ale pak existuje všeobecně rozšířený názor, který zastávají lidé, kteří nečtou anglický tisk, a ti jsou fascinováni bin Ladenem, protože se odvážil postavit se Americe.

    Jméno Osama bylo v severním Pákistánu vždycky vzácné. Nyní získává rychle na popularitě a rodiče dávají toto jméno svým dětem. V  pákistánských městech jsou po něm pojmenovávány i podniky: Osama Medical Stores, Osama Property Services.

    Ale tato podpora pro Osamu bin Ladena asi skončí špatně, až zareaguje americká vojenská moc. Talibán asi přijde o svou zemi v důsledku své podpory pro Osamu bin Ladena. A to vyvolá tlak na centrální politický vztah v Afghánistánu: na vztah mezi bin Ladenem a náboženským šéfem Talibánu, mullou Omarem.

    Osobně jsem se poprvé setkal s mullou Omarem v březnu 1995, byl jsem prvním novinářem, který se dostal do jeho blízkosti. Pozval mě do své kanceláře, kde seděl na zemi s jinými členy Talibánu, i když později, až ho učinili duchovním vůdcem, mu postavili stupínek, aby ho odlišili od spolubojovníků.

    Byl to velmi prostý člověk, vesnický duchovní, obtloustlý, neuměl se dost dobře vyjadřovat, byla to ostýchavá osoba, která zřejmě nevěděla skoro nic o vnějším světě. Pravé oko měl poškozené šrapnelem v boji se sovětskými tanky. Řekl mi, že svého času uměl velmi dobře mířit, když střílel na ruská vojska protitankovými raketami. Uvedl, že je mu 35 let, ačkoliv vypadal starší.

    Mullah Omar - původně velmi nevýznamný vojenský velitel - se setkal s bin Ladenem v roce 1996. Tou dobou už byl bin Laden proslulý svými finančními dary raněným afghánským vojákům. PO počáteční nedůvěře dovolil Talibán bin Ladenovi, aby zůstal v Afghánistánu. Ale nemyslím, že byli Omar a bin Laden kdy blízcí přátelé.

    Mullah Omar by to asi přijal s pocitem ulehčení, kdyby bin Laden opustil Afghánistán, ale Talibán dal své slovo, že ho bude ochraňovat, a tomu slovu dostojí. Omar cítí na jedné straně potřebu uchránit svou zemi a na druhé straně dodržet afghánskou tradici ochrany takového ctihodného hosta. A samozřejmě bin Laden nemá kam jít.

    Mullah Omar a bin Laden spolu sdílejí naprostou jistotu, že je Allah bude podporovat, bez ohledu na to, jak velká je supervelmoc, která na ně zaútočí. Od 11. září jsem hovořil několikrát s čelnými představiteli Talibánu. Pochybuju o jejich tvrzení, že se k boji proti Američanům přihlásilo 300 000 osob, a pro ně bude obtížné přesvědčit vyčerpaný národ, že by měli bojovat v další válce. Ale americký útok by byl nesmírnou provokací afghánského lidu a motivovalo by to mnohé, kdo by jinak Talibán nepodporovali. Afghánistán čeká na válku.


    Jak se na možnost americké vojenské pomsty dívá papež Jan Pavel II.

    Papež Jan Pavel II. se octl v ohnisku debaty ohledně toho, zda zaútočit či nezaútočit na teroristy, když tento týden navštívil Kazachstán, středoasijskou republiku s muslimskou většinou, napsal včera list Guardian.

    Krátce řečeno, sdělil Georgi Bushovi: "Máte právo zaútočit na viníky, ale umírněně. Nevinní nesmějí trpět."

    Na papež, který odsuzuje trest smrti a systematicky, ostře kritizuje americké bombardování Iráku, je to možná do určité míry změna filozofie, neboť nyní přijímá, že je spravedlivé usmrtit některé lidi.

    Papež ovšem to tak otevřeně neřekl a hlavním tématem jeho projevů byl požadavek smíru mezi křesťany a islámem a potřeba odvrátit světovou válku.

    Aby byl schopen hovořit ke globálnímu publiku, svou mírovou modlitbu pronesl anglicky. Avšak také ostře odsoudil terorismus a požadoval, aby byly osoby, odpovědné za teroristické útoky z 11. září pohnáni k spravedlnosti.

    Jeho mluvčí Joaquin Navarro-Valls vysvětlil v rozhovoru s tiskovou kanceláří Reuters, co to všechno znamená:

    "Je jasné, že jestliže někdo společnosti obrovským způsobem uškodil a hrozí nebezpečí, zůstane-li na svobodě, že to udělá znovu, máte právo použít pro společnost, jíž stojíte v čele, princip sebeobrany, přestože k tomu zvolíte agresivní prostředky." Navarro-Valls uvedl, že papež chápe, že při obraně národa je někdy nebezpečnější sedět v nečinnosti a neudělat nic.

    "Někdy je moudřejší jednat a nebýt pasivní. V tomto smyslu není papež pacifistou, protože si člověk musí uvědomit, že se jménem míru mnohdy koná strašlivá nespravedlnost. Někdy znamená sebeobrana, že to může vést k něčí smrti.

    Lidé, kteří vykonali strašlivý zločin, musejí buď být umístěni do situace, kde už ho nebudou moci opakovat, tím, že budou uvězněni, anebo platí princip sebeobrany se všemi svými důsledky."

    Mír musí někdy ustoupit sebeobraně, řekl papežův mluvčí a pokračoval: "V křesťanské etice je mír velmi významnou hodnotou, ale společné dobro, morální i hmotné, stojí někdy nad mírem.

    Někteří lidé v Evropě chtějí vidět papeže jako pacifistu a někteří lidé v Americe ho chtějí vidět jako člověka, který chce uplatnění spravedlnosti všemi prostředky. Obojí interpretace je chybná.

    Pacifismus je schránka, do níž je možno vložit téměř všechno. Na druhé straně musí být učiněno spravedlnosti zadost ale člověk si musí dávat velký pozor, aby při tom nespáchal další nespravedlnosti," uvedl dr. Navarro-Valls.

    Tato argumentace je velmi nepevná a papežův mluvčí to ví, ale papež při ní využívá zásat svatého Tomáše Akvinského, teologa z 13. století, který zdůraznil, že válka musí být až úplně posledním možným řešením, musí ji schválit legitimní vláda a cílem války musí být napravit nespravedlnost a konečným jejím cílem musí být mír.

    Tomáš Akvinský také zdůraznil, že civilní mrtví a ranění jsou pouze ospravedlnitelní, pokud tyto oběti nevyhnutelně vzniknou při ničení vojenského cíle. Avšak pro mnohé katolíky, kteří vědí, jak často papež odmítá krveprolévání, jeho opatrné schvalování vojenské akce je překvapením.

    Papež ví velmi dobře, že "chirurgické zákroky", tj. bombardování Iráku, usmrtily mnoho žen a dětí a že totéž se může klidně stát v Afghánistánu.

    V katolické církvi - obdobně jako ve většině vlád a společností - zuří neshody ohledně toho, jak by se mělo správně reagovat na teroristickou hrozbu.

    Někteří levicově naladění kněží v Itálii s papežem otevřeně nesouhlasí a účastnili se demonstrací před americkým velvyslanectvím, kde se modlili za to, aby Američané nepodnikli odvetný vojenský útok.

    Avšak někteří američtí biskupové v podstatě požehnali americké vojenské odvetě.

    Mnozí ve vatikánské hierarchii souhlasí. Jiní zdůrazňují, že papežův mluvčí Navarro-Valls si měl dát pozor na to, co říká, a měl o papežově názorech na tuto věc hovořit jen eufemisticky.


    Duchové vietnamské války

    Tomáš Hruš

    V pripade komunistu je jedno, jak se dostanou k moci - at uz je to tak jako u nas, nebo v  Severnim Vietnamu po radnych volbach, ci behen nejakeho nasilneho prevratu. Dobrovolne se ji pak nevzdaji. Pravda je ovsem take ta, ze v jiznim Vietnamu se zadne volby nekonaly a zdejsi prezident byl samozvanec. Ale branil komunisticke expanzi ze severu, a tak mel podporu USA. Tenhle stav vedl k faktickemu rozdeleni zeme na dve casti - delici linkou se po Zenevskych dohodach z roku 1954 stala 17. rovnobezka, de facto ale reka Ben Hai, ktera ji pomerne tesne kopiruje.

    Pet kilometru na sever i na jih od reky byla vytvorena takzvana demilitarizovana zona a v jejim tesnem okoli se behem komunisticke expanze odehraly nejtezsi bitvy Americke valky. Mnoha mista z teto oblasti uz svymi nazvy vraceji Americanum jejich traumata - Khe Sahn, Quang Tri, Hamburger Hill, Rockpile, kota 840 jih a sever etc...

    Na nasem vylete jsme meli moznost spatrit skalnaty ostroh zvany Rockpile, ktery byl vyznamnym bodem pro USA a ktery Severovietnamci nemohli dobyt. Podel cele demilitarizovane zony zridili Americane nekolik vojenskych zakladen, ktere mely prerusit takzvanou Ho Ci Minovu stezku - dopravni tepnu vedouci pralesy, ktera mela za ukol zasobovat komunisticke guerily (Vietkong) na jihu zeme. Kopcovita krajina je dnes z  velka casti odlesnena. Kdyz se totiz USA nedarilo prerusit zasobovani Vietkongu ze severu, rozhodly se dzungli zlikvidovat. Na hory proto byly svrzeny desitky tisic tun defoliantu, ktere vyhubily veskerou vegetaci. Eroze pak odnesla urodnou pudu a dodnes roste na horach jen trava. Vlada se udajne pokousi o zalesnovani, ale bude to prace nejmene na destileti.

    Nejkrvavejsi bitva teto valky se odehrala v okoli americke zakladny Khe Sanh. Bylo to letiste, lezici na nahorni plosine s nadhernym vyhledem (ve vietnamstine ten nazev udajne znamena "Krasne misto"). Zakladna byla ostrelovana severovietnamci. Podle prezidenta Johnsona mela vsak byt za kazdou cenu udrzena - a toto rozhodnuti vedlo k tomu, ze v jejim okoli bylo v nasledujicich deviti tydnech svrzeno 100 000 tun vybusnin a dalsi desitky tisic tun defoliantu vcetne napalmu. Nebylo to vsak prilis efektivni, protoze Severovietnamci byly tak blizko u zakladny, ze hrozilo bombardovani vlastnich lidi. Severni Vietnam nemel ani nikdy v umyslu na zakladnu skutecne zautocit, cele mu to vsak poslouzilo jako zasterka pripravovane ofenzivy Thet, behem ktere se pokusil obsadit mnoha dulezita mesta. Ofenziva byla sice odrazena, ale spolu s bitvou o Khe Sanh znamenala postupny obrat americkeho verejneho mineni a ve svem dusledku pak stazeni USA z valky.

    Na miste nekdejsi zakladny Khe Sanh dnes jsou jen kavove plataze a male muzeum s nekolka fotografiemi. Pred muzeem je torzo americkeho tanku, letecky motor s polamanou vrtuli a ponicene delo. Kolem chodi nekolik prodavacu a snazi se vam vnutit nabojnice, nebo pomuchlane vojenske znamky. Je to tiche a mirumilovne misto - a prece v tu v roce 1968 zahynulo okolo 10 000 severovietnamskych vojaku, 500 Americanu a nepocitane civilistu.

    Prozmenu na sever od reky Beh Hai lezi vesnice Vinh Moc. Kdyz USA v roce 1966 zacaly s masivnim bombardovanim svernich oblasti, stala se cela tato provincie nebombardovanejsim mistem sveta. Aby si zachranili alespon hole zivoty, zacali mistni obyvatele kopat system tunelu, do nehoz by se mohli skryt. Dodnes je tu 2.8km chodeb, ktere jsou v hloubkach od patnacti do osmadvaceti metru. Jejich obyvatele v nich zili cele dva roky - dokonce se tu pry narodilo i  sedmnact deti!

    Tyhle tunely jsou prostrornejsi nezli ty z jihu ( v okoli Cu Chi), ktere slouzily jen pro nocni skryvani gueril. Tady na svereu se v tunelech skutecne zilo - slouzili jeko ukryt a jejich vojensky vyznam byl maly.

    Dnes uz toho po valce ve Vietnamu moc nezbylo. Jen nekolk turistickych atrakci, ktere jsem popsal a ty hole kopce. A jeste jedna vec - dusledek pouzivani defoliantu - 7% deti se rodi s telesnymi deformitami.

    Od sedmnacte rovnobezky jsme udelali velky skok na jih a behem osmadvaceti hodin v autobuse jsme urazili cca 1100km zpet do Ho Ci Minova mesta. Na Taiwanu je snad nejaky tajfun a projevuje se to i tady - je zatazeno, poprchava, obcas se prudce setmi a prizene se poradna boure. Teplo tu ale je stale, jen se jeste o neco zvysi vlhkost.

    Mekong je rozvodneny, ale v jeho delte, kam zitra vyjizdime na ctyrdenni vylet, to pry nijak nevadi, strejne tam vsecko zajimave ma byt plovouci (provouci trh, plovouci vesnice atd...), tak doufame, ze nam to neuplavalo...

    Z Ho Ci Minova mesta zdravi.

    Tomáš


    Do vietnamské džungle

    Tomáš Hruš

    Sestnact let je pro devce nejvhodnejsi vek na vdavani a sestnactka rada ma proto ten typicky siroky konicky klobouk, ktery si urcite kazdy vybavi. Opravdu se tu hodne nosi - je to ale pokryvka hlavy ciste zenska.

    Na venkove ho maji skoro vsechny zeny, ve meste mene, hlavne trhovkyne. Urcite ale je pro Vietnam stale typicky. Je velmi prakticky, chrani celou hlavu a pritom nebrani vzduchu, aby vas v horkem pocasi chladil.

    Jinak tu zeny nosi siroke tenke kalhoty a volne halenky, vetsinou s dlouhymi rukavy. Na venkove je casto zvykem si pri praci satkem zakryvat celou tvar hned pod ocima. Mestske obleceni se nijak podstatne nelisi.

    Sukne tu neleti, spatne se v nich jezdi na motorkach a na kolech. Na nohou nosi zeny i muzi vetsinou jednoduche paskove pantofle nebo sandaly. Ponozky jen vyjimecne. Muzi to maji taky jednoduche, vetsinou tmave kalhoty a svetla kosile s kratkymi rukavy, na hlave pak ksiltovka.

    Ted jsme v Hanoji - na severu zeme a leti tady jako pokryvka hlavy zelena tropicka prilba, jakou snad nosi i armada a jakou pry nosil i Ho Ci Min. I ja jsem si jednu takovou koupil - nepripominam v ni Ho Ci Mina, ale spis lovce Pampaliniho, obzvlast kdyz se ovesim vsemi svymi fotoaparaty, to ale vubec nevadi, proti slunci slouzi opravdu dobre.

    V Hanoji neni nijak zvlast moc pametihodnosti, tou rozhodne nejbizarnejsi je Ho Ci Minovo mauzoleum. Nemohu se ubranit srovnani s vudcem ruskeho proletariatu, ktery travi svuj cas na Rudem namesti - a tady vychazi velky Asiat o neco hur.

    Vojaci, kteri ho hlidaji maji sice krasne belostne uniformy a bezvadne pochoduji, cela prohlidka mauzolea vsak pusobi spis jako turisticka atrakce, uplne tu chybi onen ponury patos, ktery tak dokonale vyrabeji okolo sve slavne mrtvoly Rusove.

    Kazdopadne i tady nesmite mit u sebe vubec nic (je tu zdarma uschovna), pak se musite seradit ve skupinach do dvojstupu a vojaci si vas postupne predavaji. Skupina vzdycky popojde od jednoho k dalsimu, ten ji zastavi a po chvili pusti dal. Posledni dustojnik skupine zasalutuje a pak ji doprovazi celou cestu vlasnim mauzoleem.

    Strycek Ho, jak mu tu rikaji, lezi (uplne stejne jako V.I.L.) ve sklenenem sarkofagu, ma zavrene oci, ruce volne polozene na tele a vypada jakoby byl z vosku. Vtipkujici turiste zmlkaji a nevericne ziraji.

    A pak jste z klimatizovaneho prostoru zase venku na palicim slunci a muzete si jeste jit (za 1/3 dolaru) prohlednout prezidentsky palac, kde velky Ho prijimal navstevy, domek, kde pracoval a letni bungalov. Muzete spatrit jeho stul, knihy, tezitko... Maji tu jeste Ho Ci Minovo muzeum, to jsme ovsem vynechali, nemusime zase videt uplne vsechno.

    Hanoj je hlavni mesto Vietnamske socialisticke republiky, soude podle mnozstvi napisu okolo silnic (ne ze bychom jim rozumeli, ale jeste si ten design rudych transparentu se zlutymi pismney pamatujeme) tu maji socialismus podstatne rozvinutejsi nez na jihu, okolo Ho Ci Minova mesta. Taky tu maji o neco drazsi hotely a o neco mene ochotny personal, socialismus se proste pozna.

    Stare mesto v Hanoji je system uzkych ulicek, z nichz kazda je pojmenovana po nejakem remesle - a dodnes se tu ta remesla provozuji. Tak tu muzete najit ulicku s botami, ulicku, kde primo pred vami vyrabeji nahrobni desky, muzete zajit do ulicky, kde se prodavaji ruzne -jak pise pruvodce- "ghost money", coz jsou vonne tycinky a podobne. Rika se, ze stare mesto je skutecnym srdcem Hanoje a je pravda, ze uz toho tu o moc vic k videni neni.

    Muzete se ovsem vypravit na vylet. Tridenni vylet do Halong Bay je zaitek, ktery urcite stoji za tech 30 dolaru, ktere za nej zaplatite. Kdyz si navic uvedomite, ze za tech 30 dolaru mate dopravu (autobus 175km, lod, autobus) tam a zpet, dva noclehy, dve snidane, tri obedy a dve vecere, neni to vubec spatne.

    Pokud si chcete vytvorit predstavu jak vypada zaliv Halong, je potreba si vzpomenout na cinske obrazy, na nichz je utes strme se zdvihajici z more a porostly bujnou vegetaci. Cely zaliv tu je plny takovych ostruvku - od malych utesu az po nejvetsi ostrov Cat Ba, s mestem, nekolika vesnicemi a stejnojmennym narodnim parkem. Takovych ostrovu je tu celkem 3000 (ano, ty nuly jsou opravdu tri), z toho asi 900 jich ma jmeno. Jsou tvoreny vapencem a plne krasovych jeskyni. Cestou na Cat Ba muzete jednu navstivit - a uvidite obrovske prostory nekolikasetmetrovych rozmeru a plne krapniku, ktere za Americke valky slouzily jako ukryt pro severovietnamske vojaky.

    Narodni park Cat Ba nabizi jako atrakci petihodinovy trek dzungli. Neco takoveho jsme si samozrejme nemohli nechat ujit! Vypada to tak, ze se behem prvnich par kroku uplne propotite, ale ne tak jako u nas - uplne, to znamena, ze clovek vypada, jako by prave vylezl z vody.

    Je horko, nikde se nepohne ani listecek, nic cloveka nechladi, vlhkost se blizi 100% - a tak to vydrzi nasledujicich 5 hodin bez naroku na jakoukoli zmenu.

    Autobus, ktery vas totiz na zacatek treku dovezl uz zase odjel a vam nezbude nez dojit celych tech 15km az k zalivu, kde na vas ceka lod. Rozhledy po ceste zadne nejsou, ackoli se prechazi sest hrebenu, vsude kolem je totiz prales.

    Slysite straslive zvuky, o nich pruvodce tvrdi, ze to nic neni, ze to jsou jen cikady, ale vy mu neverite ani slovo. Divne chlupate kobylky, co vypadaji trochu jako zaba a trochu jako netopyr vam skacou po nohach a jak se zastavite, prileti komari.

    Zazitek, ktery stoji za vyzkouseni, ale malokdo si ho asi bude touzit zopakovat. Pointou je tvrzeni pruvodce, ze na ostrove je vcelku prijemne klima a prales, ktery tam vidite neni zase az tak doopravdy skutecny tropicky prales.

    Zaliv Halong vam ovsem prinese i zazitky velmi prijemne. Je tu zvykem, ze kamkoli se pluje lodi, na dvacet az tricet minut se vzdycky zakotvi nekde mezi ostruvky a je volno na koupani. Takove misto na koupani jako tady asi nenajdete jinde na svete - uprostred zalivu kotvi ticha lod, voda je neskutecne tepla a cista, okolo se tyci sedmdesatimetrove steny porostle pro nas naprosto neznamymi rostlinami...

    A pokud vam jeste zacne za protejsi ostrovem zapadat slunce, je cela scenerie opravdu uz daleko za hranici toho nejkycovitejsiho kyce - ale tady je to scenerie skutecna!

    Cely zaliv je pod ochranou UNESCO, udajne je neco podobneho uz jen v Cine a v Thajsku.

    Do Hanoje jsme prijeli nocnim autobusem z mesta Hue. I to je zazitek, ktery stoji za zaznamenani. Takova nocni jizda vam prinese v zasade tri druhy prozitku.

    Prvni z nich zprostredkuje posadka autobusu. Je tu totiz oblibenou zabavou chodit do tzv Karaoke baru, kde si muzete zazpivat se svym oblibenym interpretem. V autobuse sice karaoke nainstalovane neni, to ale posadce (vetsinou tvorenou tremi lidmi) vubec nebrani aby pustila radio uplne nadoraz a zpivala z plnych plic hity vietnamskeho stredniho proudu. Samozrejme ze si nezapomenou po kazde pisni halasne aplaudovat.

    Druhy prozitek vam prinesou opili spolucestujici, ten jiste nemusim podrobne rozebirat.

    A treti, ten nejzajimavejsi, ziskate sledovanim toho, co se deje venku. Domy jsou tu totiz otevrene do ulice a tak muzete videt rodiny, jak spolecne posedavaji na rohozich ci sedackach a sleduji televizi - ten novodoby oltar, zatimco v patre osamele sviti oltare budhisticke.

    V Hanoji skoncila nase cesta na sever, dnes vecer se obracime a jedeme zpet na jih, nejprve do mesta Hue, odkud se da navstivit takzvana "demilitarizovana zona", kde navzdory jejimu nazvu zustalo asi nejvic pamatek na Americkou valku. Pak se presuneme zpet do Ho Ci Minova mesta, odkud mame v planu uskutecnite jeste nekolikadenni vylet do delty reky Mekong - coz ma byt udajne jeden z nejzajimavejsich (a pro Vietnam nejtypictejsich) vyletu, jake ve Vietnamu muzete absolvovat.

    Zdravim do Ceska!

    Tomáš


    Tomáš Hruš

    h2 Dalsi pozdrav z Vietnamu, tentokrat z mesta Hoi An.

    Jsme uz ve strednim Vietnamu, ale jeste se musim vratit k nekolika vecem, ktere jsou uz za nami.

    Pred hodinou jsme tu videli v televizi nejake zpravy, nerozumeli jsme sice ani slovo, ale neverili jsme svym ocim - rikali jsme si, ze do toho snad museli zamichat nejaky akcni film. Ale nebyl, jak jsme si pred chvili overili na zpravodajskych serverech, je to opravdu hruza, co se v te Americe stalo... uvidime, jak se to projevi na letistich pri nasi zpatecni ceste.

    Naposledy jsem se ozyval z horskeho mesta Dalat. Setkali jsme se tam s jednim pozoruhodnym muzem - mistrem Thue. Je to mnich, ktery travi cas ve sve pagode tim, ze maluje obrazy. Pagoda je obklopena pristresky, ktere zabiraji nekolik okolnich zahrad a jsou plne obrazu.

    Obrazy jsou uplne vsude - lezi na zemi na hromadach, visi ve stosech na zdech, povaluji se po stolech. Jsou jich tisice a tisice - sam mistr rika, ze jich je "very much".

    Nedovedu si predstavit, jak to spocitali, ale podle Lonely Planet je jich pres 100 000. On totiz maluje, podle svych slov "very fast". O moc vic uz toho anglicky neumi, ale je popularni po celem svete, protoze mistni turisticka byra ho nabizeji jako jeden z bodu ruznych svych vyletu po okoli.

    Diky tomu uz mel nekolik vystav v USA a Evrope - sam ovsem v zahranici nikdy nebyl. Setri totiz na cestu kolem sveta. Ukazal nam nekolik prostor s obrazy, a kdyz jsme jich byli syti, otevrel nam dalsi prostrory atd... neustale nam neco ukazoval, vysvetloval jak rychle umi malovat, vyptaval se odkud jsme a pak bud rikal, ze tam mel vystavu, nebo ze tam jeste vystavu nemel.

    Jini cestovatele (podle jakychsi zapisku z internetu) tam byli nuceni stravit pres tri hodiny a kazdy koupit nekolik obrazku. My jsme byli tvrdi a utekli jsme mu - dokazali jsme si sami otevrit vsechny dvere a rychle nasednout do mirobusu a zmizet, nez nas zase dohnal.

    Dalsi zajimava zastavka bylo mesto Nha Trang, ktere lezi u pobrezi Jihocinskeho more. Hotely jsou tu primo u pobrezi, staci prejit silnici a jste na plazi! A na plazi uplne liduprazdne! More je teple, slunce sviti, jeste ve trimetrove hloubce vidite na dno! Nadhera. Bohuzel jsme si na tom krasnem miste nechali ukrast Hanciny sandaly. Podarilo se nam sice na trhu koupit pomerne lacino (po krutem smlouvani) sandaly nove, ale ty jsou takove typicky vietnamske, zadna kvalita. Az nebudete vedet kam na dovolenou, jedte sem, je to levne a dokonale. Vitenam je totiz "destination for the next millenium", jak tu obcas vidame na plaketech v hotelich.

    Za hrisny peniz jsme si take doprali ruzne dary more primo na plazi. Typicka Vietnamka k vam prijde prenosnym rostem a kbelikem plnym ruznych musli a raku a primo pred vami je pece - vubec nemusite vstavat z pisku. To, co se vam zvedne, je krevni tlak, kdyz ohlasi za kolik jste toho projedli - clovek se alespon poucil, ze priste se musi smouvat predem.

    Nocni dvanactihodininova jizda po silnici D1, jedine mistni dalnici (pral bych vam tu dalnci videt, misty je to jen uvalcovana hlina) je take zajimavy zazitek, specialne v pripade, ze vam (jako Hance) vedle sedici Vietnamec pozvraci kalhoty!

    Zajimava pametihodnost mesta Hoi An je misto zvane My Son. Je to hiduisticka pamatka na nejdelsi souvisle osidleni v jihovychodni Asii. Jedna se o rozsahly komplex ruznych svatyn roztrousenych v  dzubgli. Nejprve tam jedete 45km autobusem, pak vas vezou asi 2km dzipem a potom bloudite pod palicim sluncem mezi vice ci mene zachovalymi budovami starymi i pres 1000 let. Kolem je dzungle, se svymi zvuky a udajne dodnes plna min - nedoporucuje se opoustet znacene chodniky. A tohle vsechno poridite za pouhe 2 dolary za cestu a neco pres 3 dolary za vstup. Na zadejsi pomery je to drahe, ale na to, ze jedna o pamatku UNESCO to zase tak moc neni.

    Mesto Hoi An samo je proslule krejcovskymi dilnami, na ulicich nas stale oslovuji nejake deti a nabizeji nam prohlidku kolekce sve matky, sestry ci tety. Ale uz jsme se za tech par dnu naucili odmitat vsechny nabidky, o ktere nestojime (je ji dost, Vietnamci jsou nekdy doterni obchodnici).

    Par slov o nabozenstvi ve Vietnamu. Celkem tu zije 76 milionu lidi, z toho je 70% budhistu, 10% kaodaistu a asi 8% katoliku. Kolem hlavnich silnic jsou nejvic videt katolicke kostely, v nedeli plne lidi, na venkove pak jsou videt predevsim pagody - jsou vetsinou male, ale je jich hodne.

    Dalsi kapitolka o tropickem ovoci.

    Koupili jsme si jakysi plod, ktery ma zvenku strukturu podobnou jezkovi svinutemu do klubicka. Barvu ma ovsem zelenou. Kdyz se ten ploid rozkorji, najdete uvnitr trs zlutuch plodu velikosti svestky, kazdy s velikou peckou. Chut je mdle sladka, trochu pripomina rozmackany banan, ale je tam i cosi navic - a to cosi nam moc nechutnalo - bylo to bohuzel ale nepopsatelne, takze muzu uz jen dodat, ze jsme to nedojedli, ackoli jsme za ten jeden kus ovoce dali v prepoctu tretinu dolaru.

    Zdejsi internet kafe bude pomalu zavirat, pro dnesek zdravim do Ceska!

    Tomáš


    Jak odpoví Amerika

    Petr Homoláč

    Na to jsme všichni velice zvědaví. Zatím však moc nevíme a vědět nebudeme dokud to nezačne. Dokonce je docela dobře možné, že už to začalo a ani o tom nevíme. Přípravné operace na afghánském území již s velkou pravděpodobností začaly. Kdo sleduje nejen česká média, ale alespoň CNN, vidí již jasně, že odpověď nebude ukvapená, nebudou milióny mrtvých mezi Afghánci, jak nás děsí někteří novináři, budou to opět spíše chirurgické řezy než válečné tažení.

    Přestože mnoho novinářů píše, jako by Amerika ohrožovala světový mír, můžeme vidět velmi důkladnou, kupodivu klidnou a trpělivou práci Američanů na získání spojenců na všech frontách a to i mezi muslimy, což se také kupodivu zatím daří. Musíme připustit, že o světě, a to i o tom muslimském toho vědí neskonale víc, než někteří levicoví intelektuálové vinící Ameriku z kovbojské jednoduchosti a omezenosti. Ono totiž v té obrovské Americe žije dokonce i více muslimů, než v mnoha muslimských zemích. I boxer Muhammad Ali je muslim - a mírumilovný.

    Je v popisu novinářské práce vytvářet senzační zprávy napínající nervy. Asi to jinak nejde. Mohli by ovšem ubrat z té nechutné hysterie, kterou zbytečně bouří vášně anebo přinejmenším otravují. Mohli by si třeba taky zjistit něco o tom, kolik zahraniční pomoci dostává Afghánistán, aby prostě nevymřel hlady - je to země silně nesoběstačná. Vsadil bych se, že 80-90% této pomoci pochází jako obvykle ze Spojených států. Možná nejsnadnější (a nejkrutější) by bylo, kdyby tam Američani prostě jen přestali posílat potravinovou a lékařskou pomoc a problém Afghánistánu by se časem vyřešil sám. Takhle by to ale oni nikdy neudělali - proč asi?

    Ten největší „vykořisťovatel“ v žargonu našich levičáků a antiglobalizátorů totiž díky svým šikovným a tvrdě pracujícím lidem vždy daleko nejvíc přispívá na všechny přírodní i společenské katastrofy po celém světě. I do Evropy kdysi hodně posílali. Sami nedostali zadarmo nikdy nic.

    Někteří naši novináři si můžou hrát na bojovníky za světový mír, o ty u nás nikdy nebyla nouze. Nic to nestojí a tak dobře to vypadá - zase zabrání třetí světový. Jen prosím - všeho do času - nemůžete z lidí dělat osly donekonečna.


    Hnutí pro život:

    Má oponentka je zcela nekonsistentní

    Zdeňka Rybová

    Upřímně mne mrzí, že se dle svých vlastních slov iniciátorka polemiky z 26. září k tiskové zprávě Hnutí Pro život ČR, feministka Linda Sokáčová, nedokázala ve zveřejněném textu zorientovat.

    Tisková zpráva, kterou jsme Britským listům zaslali, obsahovala dle mého soudu dostatečné informace o výsledcích průzkumu veřejného mínění, které zpracovala agentura TNS - Factum. Ačkoliv jsem si vědoma toho, že v normálních tržních podmínkách, které charakterizují ekonomiku demokratické společnosti, existují společnosti či firmy lepší a horší, obávám se, že prvním zdrojem nedůvěry vůči zveřejněným výsledkům není samotný (z pohledu mé oponentky neúplný) statistický přehled podaný způsobem charakteristickým pro tiskovou zprávu, ale poslání Hnutí Pro život ČR obecně. Ačkoliv jsem samozřejmě ochotna k jakékoliv diskusi na daná témata, která s prací našeho nevládního neziskového občanského sdružení souvisí, preferuji rovný styl diskuse bez zbytečných zavádějících kliček.

    Chce-li tedy má oponentka hovořit o problematice potratů v celé její šíři, jsem takovému dialogu samozřejmě otevřená. Pro úspěšnou diskusi je třeba si však stanovit kromě jasné (pokud možno sourodé) otázky, o které se diskutovat má i určité cíle a mantinely a ty je pak potřeba dodržet. To kromě zajištění dobrého výsledku rozmluvy navíc také vyloučí možnost, že by si oponenti navzájem nerozuměli a publikum by jejich argumenty nepovažovalo (právem) za konzistentní.

    Chtěla bych v této souvislosti upozornit na základní věc, kvůli níž polemika Lindy Sokáčové bohužel ztrácí na své vypovídací hodnotě. Tisková zpráva Hnutí Pro život ČR byla o stavu vnímání úcty k lidskému životu v České republice, nikoliv o tématu stávající potratové legislativy a jejich případných změnách. Přesto se významná část její oponentury zaobírá otázkami mimo téma tiskové zprávy, na kterou původně autorka reagovala (např. letmo nastíněná problematika restrikce potratové praxe, vzdělání, sociální podmínky, nebo jakási nevyjádřená hodnota zvaná "důstojný" život - bez bližšího upřesnění).

    Měla bych co říci téměř ke každé z těch vět, které je možné v příspěvku Lindy Sokáčové najít, ale chci se dle výše uvedených zásad pro diskusi držet co nejblíže zdroji nejasností či nedorozumění, který mou oponentku přivádí k pochybnostem o důvěryhodnosti uveřejněného textu.

    Není v mé moci vysvětlit metodiku či zásady práce agentury TNS - Factum, proto bych s dovolením autorku otázek, které se jí týkají odkázala přímo do "epicentra" vzniku podkladů pro inkriminovanou tiskovou zprávu. Na konkrétní otázky si má odvážná oponentka zaslouží solidní a přesnou odpověď, proto pokud bude mít zájem, mohu jí zaslat tu část výstupu z průzkumu veřejného mínění, která tvoří tabulkový přehled o odpovědích respondentů , aby tam mohla najít odpovědi na všechny své otázky. K některým námitkám (např. neuvedení počtu respondentů ve zprávě, obávaná statistická odchylka, převedení četností odpovědí do textu atp.) mohu autorku příspěvku pouze odkázat na pročtení aktuálních zveřejněných výzkumů veřejného mínění např. v (snad pro Lindu Sokáčovou dost seriózní) České tiskové kanceláři. Případně ji mohu vzorové zveřejněné výsledky některého aktuálního průzkumu realizovaného jinou agenturou (abychom se vyhnuly případně konfliktu o profesionalitě toho či onoho ústavu) na požádání zaslat. Věřím, že budou tématicky zaměřeny na oblast, která nebude mou oponentku tak dráždit, jako problematika prosazování plné právní ochrany každé lidské bytosti od početí do přirozené smrti, a proto k nim bude moci přistoupit nezaujatě. Zjistí, že zveřejněné tiskové informace o výsledcích průzkumů neobsahují několikastránkové přílohy s tabulkami a řadu dalších náležitostí, které tiskové zprávě Hnutí Pro život ČR vyčítá. (Upřímně řečeno, pokud se tak stane, budu velmi zvědavá, jestli zde na BL v budoucnosti najdu totožné výtky Lindy Sokáčové i k tiskové zprávě mapující výsledek průzkumu např. obliby Senátu atp., které nyní adresuje našemu sdružení.)

    To, že se komentář k výzkumu "prolíná s výsledky výzkumu" bych osobně jako důvod ke kritice neviděla. Oponentka se zřejmě nechala unést svým rozhořčením a nepočítala s tím, že když chce někdo něco komentovat, musí vycházet právě z daných fakt a těch se ve svém komentáři zákonitě dotýkat.

    Na závěr členka feministické skupiny a zastánkyně potratů píše: "Jsem pro svobodnou volbu, i když bych sama nikdy (i když kdo může říct nikdy) umělé přerušení těhotenství nepodstoupila a nijak je nepodporuji." Chtěla bych se spíše řečnicky zeptat: Které jiné zlo sama páchat nechce, ale pro jiné je podporuje? Chce říci analogicky s tím, že by nikdy nediskriminovala jako zaměstnavatelka ženy, ale že tuto možnost chce ponechat pro jiné v rámci jejich "svobodné volby"? (A to připomínám, že ač mne problém diskriminace žen v zaměstnání velmi trápí, přesto jde pochopitelně o mnohem méně závažný problém, než kterým je otázka umělých potratů jako minimálně potenciálního zabíjení nenarozených dětí).

    A zcela nakonec dovolte malou otázku: "Nikdo však nemá právo rozhodovat za druhé…" Má oponentka je ve svých (poměrně závažných) postojích, které de facto mohou přímo ohrozit právo lidské bytosti na život, neřku-li přímo jeho existenci, bohužel zcela nekonzistentní, a to je v naší souvislosti opravdu bruslení na velmi tenkém ledě. Jak jinak mohu vidět tento její výrok v souvislosti s jejím (výše naznačeným) míněním, když u potratu jde o velmi intenzivní rozhodování ZA druhé, ba dokonce O druhých (rozumějte nenarozených lidských bytostech), které (protože ony samy nám svůj názor sdělit nemohou) mnohdy končí jejich smrtí?

    Jak se Linda Sokáčová svěřila, na otázku, zda začíná lidský život početím, by odpověděla ano. Patřila by pak ale zřejmě k té části respondentů, kteří se domnívají, že existuje lidský život, který by neměl být zákonem chráněn nebo jinými slovy: jehož existence je závislá zcela na někom jiném a podmíněna zcela irelevantními faktory jako je např. fyzická či mentální zralost, věk či zdraví. Jsem upřímně velmi vděčná za to, že nepatřím do té diskriminované skupiny občanů, kterým z nějakých (zcela podružných) důvodů nenáleží právo na život a tím pádem se nemusím bát vyjít na ulici a mít strach, že potkám dámu, která hájí "svobodnou volbu".

    26. září 2001

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|