Zastavme se u ještě hlubšího rozboru tohoto případu, neb něčím se mi zdá symptomatický. Odráží se v něm jako v zrcadle statistika tvrdící, že tři čtvrtiny národa věří v pravdivost informací, které nám média servírují...

Samec uprostřed stáda

Nebráním ministra Březinu ani v nejmenším - to předesílám. Domnívám se ale, že realita v jeho případě nechtěně předstihla jakoukoliv manipulaci kohokoliv z novinářů. V celé vládě ČSSD se mimo jejího benjamínka nenajde politik, který by o sobě mohl "hrdě" prohlašovat, že je "sukničkář" a "samec", aniž by o tom někdo pochyboval. (Jako by na to ale záleželo, on však Březina jiný kredit než ty "úspěchy u žen" v podstatě nemá...) Březinův poslední vztah s Barborou Nesvadbovou má sice rysy mediálního kýče (Den s ministrem Březinou v Právu i články v různých bulvárech jsou plné náznaků jak z Červené knihovny - práce ministra není přece předvádění hnízdečka lásky, milenky a jejího psa Garpa redakčnímu fotografovi), vypovídá to ale o kvalitě dotyčných médií. Jako jediný ministr nakonec dokázal o svůj zevnějšek pečovat....

O jeho činnosti nejlépe vypovídá sama práce: za celou dobu předložené pouhé dva zákony, účast na lobbistických akcích počítačových firem - naprosto bez studu a bez pochopení role veřejného činitele, zmatek a zpoždění v realizaci Státní informační politiky i ve vydávání prováděcích vyhlášek k její realizaci, personální lapsus při potvrzení a obhajoby Alexandra Kratochvíla jako předsedy Úřadu pro veřejné informační systémy přesto, že se onen pán pohyboval daleko za hranicí zákona a ministr to věděl, lobbistické tlaky na ministra školství při realizaci Státní informační politiky ve vzdělávání, nezájem o neziskový sektor a přenechání iniciativy ve vytváření institucí občanské společnosti Unii svobody.

O tom se ale povětšinou nepíše a když, tak bez uvedení ministra Březiny. Jeho repre akce jsou sledovány pozorně. Bulvár je prostě bulvár.

Smečka a mediální vrazi

"Seriózní" média se ale přesto svorně (jak jinak) zaměřila na jiný strategický cíl.

Zlikvidovat smečku Zemanových hlídacích psů - poradců, v čele s mozkem skupiny, Miroslavem Šloufem. Ta je totiž jeho "stínovou vládou". Tato skupina kontroluje veškeré podklady od ministerských úředníků a neobtěžována mediálním zájmem ani lobbismem, kterého jsou ministerstva plná, najde v materiálech každou chybu. Reporty jdou pouze premiérovi. Ministři se pak na zasedání vlády potí pod sžíravou kritikou svého předsedy pokaždé, když je příležitost "zkvalitnit obsah materiálů" (čti: sprdnout některého člena vlády za chyby jeho podřízených či jeho samotného).

Nejvíce byl vždycky "zkvalitňován obsah materiálů" ministra Vetchého (včetně různých tendrů - třeba na stíhačky, na kterém měla eminentní zájem hlavně americká vláda. Nápad udělat si z České republiky "suchozemskou" letadlovou loď US ARMY se nezrodil jen kvůli tvaru hranic, ale hlavně kvůli naší poloze na mapě sjednocující se Evropy. Američané si totiž spletli ČR s Dominikánskou republikou.. My si oproti tomu nespletli USA se SSSR. K žalu a bědování senátora Žantovského), až byl ministr s vousem medvěda brtníka odvolán. Nástupce o něm nepřímo prohlásil, že Vetchý byl vůl a jal se čistit Augiášův chlév.

Ministr Mertlík byl "zkvalitňován" zase kvůli svému náměstkovi Mládkovi a jeho členství v lobbisticko-ekonomickém spolku s národoveckým názvem a ekonomicko-globalistickými záměry "LÍPA". Ve stejném spolku je kupodivu dlouholetým členem i manžel Petry Buzkové Kotrba (ODA). Mertlíkovi bylo dáno premiérem několik tichých termínů k odvolání náměstka, u kterého se soukromé zájmy zjevně a ve velkém křížily se zájmy vlády. Nesplnil - a tak se vlastně odvolal sám. Rusnok se snaží, seč může, ale zdá se, že fabiánské praktiky svého předchůdce jsou na ministerstvu financí zakořeněny hluboce.

Úkol premiérovy stínové vlády je a byl jednoduchý: hlídat, vrčet a kousat. Míra úspěšných zásahů sboru poradců se dala měřit přímou úměrou nenávisti PR-novinářů a mediálním tlakem, který na premiéra vyvíjeli, někdy mohutně podporováni i politiky ČSSD (Buzková, Dolejš).

Šímovou činností bylo mimo jiné připomínkovat přípravu mediálních zákonů a tak o profesionální nepřátele měl postaráno předem. Souboj Dostál (ČSSD) x Kučera (ČSSD), který skončil ve Sněmovně velmi neslavně pro ministra kultury, předznamenal osud poradce Šímy. Dokonáno jest, řekl by klasik...

Stejně jako "cenzorská kauza" poslance Kučery se "provalila" na první stránky novin v době projednávání zákona v Parlamentu (ačkoliv její reálný základ je znám i mediálně už z roku 1990), tak o řadu měsíců předtím (při projednávání téhož na vládě) se "provalila" kauza Olovo. Účel? Kdo má starosti, nemá čas na práci.

Její reálný základ stál a padal na jednom jediném svědectví (poradce Šarapatky), což by spolu s nemožností dokázat "nade vší pochybnost" původ onoho spisku mělo být předpokladem naprosté mediální i soudní nevěrohodnosti. Analýza Šímova počítače Kriminalistickým ústavem bylo jen směšné divadlo, neboť z technického principu věci nebyli kriminalisté schopni ani zjistit, kdo všechno měl do harddisku přístup. Počítače na vládě používají Windows 98 bez jakéhokoliv interního šifrování a autorizace přístupu otiskem palce. Souborový systém Windows neumožňuje přiřadit login osoby vytvořenému souboru. Elektronický podpis s vnější certifikací ani na vládě používán ještě není. Soubor byl psán v textovém editoru Word, jehož hlavičku lze libovolně editovat a pozměňovat, stejně jako systémové datum při vytváření dokumentu... Frekvenční analýza jazyka dokumentu je stejně směšným pokusem. V době specializovaných udělátek na cokoliv není problém doprogramovat spellchecker tak, aby počítal procentní výskyt slov a slovních spojení, analyzovat skutečné texty poradce Šímy a pak jen sepsat "spisek" s libovolným obsahem, formou ale odpovídající Šímovu "stylu". Frekvenční jazyková analýza se používá například v poněkud sofistikovanějším rozboru politické mluvy, kdy se zjišťují jednotliví poradci, připravující politikovi materiály "do huby". Nebo se to používá při zjišťování traumatizujících zážitků v hlubinné psychologii (odraz zážitku vytvoří "slovní mapu", kterou si s sebou člověk nese po celý život.). Použití této několik desítek let staré techniky je mnoho. Nic nenormálního. Nicméně - představa, že vyšetřovatel je inteligent, je naivní. Hloupí policisté dlouho zkoumali a vyšetřovali (kdo řídí ministrstvo vnitra a platí tyto profesionály?), hloupí novináři dlouho spekulovali, ještě více se pohoršovali nad tou socialistickou nemravností (ke komu jsou milí až devótní?), ..... soudci soudili, i když nebylo co (na základě čeho došli k výroku "vinen"?), obětní beránek dodnes mlčí (z loajality? ze strachu? z pohrdání?). A o mediální legislativě přitom v té souvislosti nepadlo jediné slovo. Ideální scénář k nervy drásajícímu dramatu... Jako u každého úspěšného holywoodského kasaštychu musí následovat druhý díl, i ten na sebe nenechal čekat dlouho. Druhý díl ale ztrácí vždy punc objevování a překvapení.

1. díl kauzy navíc umožnil Petře Buzkové návrat do stranické politiky a usnadnil její zvolení za předsedkyni regionálního výboru ČSSD v  Praze.. Čehož si (pochopitelně) nikdo z novinářů nevšiml a neanalyzoval příčinné souvislosti na časové ose. Místopředsedkyně sněmovny se předtím ostentativně vzdala všech stranických funkcí v souvislosti s tolerančním patentem. Vzápětí toho hořce litovala. Na její odchod totiž čekalo více lidí, než kolik by bylo ochotno s ní tento osud sdílet... Její návrat a změna na postu šéfa regionu předznamenal vývoj na sjezdu ve prospěch "protizemanovců", smíření Grosse se Špidlou, vyšachování Kavana, ...

2. díl kauzy Olovo (Petra Buzková - Pb=Plumbum =olovo), zvané prozatím mezi novinářskou smečkou stejnou logikou "Br" (čti "Brom" čili Březina) se kupodivu objevuje opět v souvislosti s Šímou a opět v souvislosti s mediálními zákony. Březina v tom kuse vlastně ani nehraje - ocitl se pouze v roli spouštěcího mechanismu a mediálního katalyzátoru.

Tentokrát je ve hře zákon o Českém rozhlase a digitalizace vysílání. Lobbistické zájmy krajních proudů české politiky se pomalu ale jistě šikují v novou mediálně-destabilizační krizi. Bude o vysílacích frekvencích, bude o činnosti Pecháčkovy Svobodné Evropy s.r.o. na území ČR i jinde, bude o úkolech regionálního vysílání a jeho "svobodě slova" (hejtmani chtějí "svoje" média...). Bude o digitalizaci a s ní spojených investicích i korupčních příležitostech. Bude o novém řediteli ČT. Bude o nové Radě ČRo a novém řediteli ČRo. Bude určitě ještě i druhé kolo televizní rebélie, neboť počínající "souboj o Drahoše" nemůže skončit dobře. Bude i o České tiskové kanceláři, která - spíše než tisková - zvouti by se měla "Česká propagační". Bude o svobodě internetového vysílání a internetu vůbec. Čekají nás horké měsíce léta.

Mea culpa...

Můj mozek se vzpírá uvěřit předložené mediální šlichtě, to jen můj úsudek i žaludek se bouří. To jen nedokážu věřit, že příčina nemá v sobě zakódován následek a že Země se netočí okolo Slunce. Nevěřím, že střed Galaxie je skryt kdesi na pražském nábřeží, v útrobách Strakovy akademie. A nevěřím na investigativní novináře uprostřed mediálního hnojiště.