Britské listy


středa 11. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Na pomoc neinformované dr. Rážové z Kanceláře prezidenta republiky:
  • Amnesty International: Neustálé popravy v Iráku musejí skončit
  • Amnesty International: Irák - 106 duchovních a studentů je už deset let nezvěstných
  • Amnesty International: Mučení v Iráku
  • Irák: Jak jsou zabíjeni Saddámovi příbuzní Česká politika a sdělovací prostředky:
  • Virtuální kauzy a  minimální míra soudnosti čtenáře: Olovo a bróm pro Březinu! (Štěpán Kotrba) Spojené státy, věda a politika:
  • Bude prezident Bush financovat výzkum lidských kmenových buněk? Zvládání přebujelého automobilismu:
  • Za vjezd do středu Londýna se bude platit pět liber Reakce:
  • Veřejnoprávní deník by byla skutečně dobrá věc (Vladimíra al Malikiová, Lubomír Brožek) Obrana:
  • Chci se zastat Eugena Haičmana proti fachidiotické kritice (Václav Pinkava)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Těžký život policisty. "Skinheadi mají 'IQ tykve', takže [tajné agenty] mezi ně bez problému dostanete. Proniknout do levicového prostředí je o hodně těžší. Aktivisté sdružení do malých skupin se navzájem znají a každého nového člena považují za potenciálního konfidenta. Anarchisté mají často vysokoškolské vzdělání," uvedl v rozhovoru pro MFD bývalý šéf protiextremistického oddělení policie Vladislav Plechatý. Na otázku "Skutečně se bojíte terorismu i dnes?" chrabrý exprotiextremista odpověděl: "Ano, v republice jsou stovky radikálních skupin, a některé z nich mají své výcvikové tábory v zahraničí. Levičáci i pravičáci se tam učí střílet a zacházet s výbušninami, anarchisté mají navíc i přednášky o práci s počítači a psychologickou přípravu." (TP)

  • Úřad Václava Havla už zapomněl, co je to obrana lidských práv. - Kancelář prezidenta republiky (KPR) nepomůže rodině iráckých imigrantů, protože není jisté, že je v Iráku diktatura. Jak sdělila M. Majedovi pracovnice KPR dr. Rážová, podle informací irácké ambasády rodině v Iráku nehrozí žádné nebezpečí, čímž - podle Rážové - vzniká situace "tvrzení proti tvrzení" a KPR se nemůže v případu angažovat, dokud imigranti neprokáží, že by byli po návratu skutečně vystaveni nebezpečí. Doporučila, aby si Iráčané zašli na ambasádu, nejlépe s nějakým Čechem jako doprovodem, a požádali o prodloužení cestovních dokladů. Totéž šokující tvrzení dr. Rážová poté zopakovala do telefonu redaktorovi Britských listů. --- Zdá se, že na Hradě rychle zapomněli na nedávnou minulost. Zeptal jsem se, zda by dr. Rážová reagovala podobně, kdyby měla před rokem 1989 posuzovat žádost československých emigrantů o azyl - zda by i jim doporučila, ať se nejprve obrátí na komunistické československé velvyslanectví, a vzala za bernou minci prohlášení státních orgánů ČSSR, že emigrantům po návratu nic nehrozí (podotýkám, že československý režim byl podstatně humánnější než Saddámova diktatura). Odpovědi jsem se nedočkal. (TP)

  • Bomby ano, azyl pro obyčejné lidi ne? Co si myslet o Kanceláři Václava Havla, obránce lidských práv, který jaksi už pozapomněl, že kdysi bojoval za lidská práva... Poznamenává Juliana:

    Nevím, co si mám myslet o KPR. Když si v Iráku nemůžou být jisti sliby vládnoucích ani zeťové Saddáma Hussaina
    (http://www.megastories.com/iraq/family/family.htm),
    proč by měli věřit režimu obyčejní Iráčané?

    PS Toto není třeba publikovat. Jen pošlete pár odkazů dr. Rážové.

    http://www.senate.gov/~shelby/columns/irqdmcry.pdf

    http://humanrights.about.com/msub31.htm?once=true&

    http://www.aina.org/ai.htm

    V. Havel o Iráku:

    29. 8. 1998

    Naopak nedošlo ke shodě v názoru na vysílání íránské a irácké redakce Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) z Prahy. Prezident bez jakýchkoli podmínek podporuje vysílání Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) z Prahy do Iráku a Íránu. ..."My nemůžeme dost dobře chtít od jiných, aby šířili poselství svobody, když jde o nás a odmítnout sami šířit poselství svobody, když jde o někoho jiného".

    Pokud tam podle dr. Rážové útlak není, tak tam není třeba poselství svobody šířit.

    http://www.novinky.cz/Index/Aktualni/1425.html

    11. 1. 1999 "Čeští politici většinou vyjadřovali pochopení pro útok na Irák Naprostá většina českých politiků na čele s prezidentem Václavem Havlem projevila pochopení pro důvody, které vedly USA a Velkou Británii k  prosincovým leteckým útokům na cíle v Iráku. Zároveň však hovořili o  zklamání z neúspěchu diplomatických aktivit."

    Bomby ano, azyl pro obyčejné lidi ne?

    Poznámka JČ: Ale neobtěžujte Václava Havla takovými prkotinami, ten je teď na karlovarském filmovém festivalu a důležitější pro jeho ego jistě je, že mu tam jako celebritě uvolnili místo nevpuštěním lidí, kteří si regulérně koupili vstupenky.


  • Tomáš Pecina bude dnes v Radiofóru v 17.05 na stanici ČRo1-Radiožurnál debatovat s iráckým studentem Majedem Majidem a Miroslavem Chárou z cizinecké policie o přístupu českých státních orgánů k přistěhovalcům a cizincům žijícím v České republice. Pořad moderuje Martin Veselovský. (TP)

  • Rada ČT plánuje - v rozporu se zákonem o České televizi - na dnešní odpoledne další neveřejné zasedání. (TP)

  • Štěpán Kotrba oznamuje, že z pracovního zaneprázdnění přestává spolupracovat na určitou dobu s Britskými listy.

  • Ministr Karel Březina, patrně ve snaze přehlušit aféru Bróm (blíže o ní Štěpán Kotrba v dnešním vydání BL), medializoval žalobu podanou na autory komiksu Zelený Raoul. "Širokospektrální" Svět Namodro věnoval této pseudozprávě článek - K. Březina je ostatně řadu měsíců v centru zájmu širokospektrálního tisku... My ovšem virtuální realitu, jak ve aféře "Bróm", tak v kauze "Hafík", pomíjíme, a když chce pan ministr mediální prezentaci v Britských listech, posíláme mu otázku:

    Pane Březino, můžete našim čtenářům vysvětlit, jak je možné, že váš pozitivně lustrovaný poradce Jindřich Kodl je členem komise rozhodující o tendru na internet pro školy? Považujete za přijatelné, aby lidé, kteří nejsou podle současných zákonů způsobilí zastávat žádnou střední nebo vyšší pozici ve veřejné správě, rozhodovali o státní zakázce za několik miliard korun? Máte v úmyslu pana Kodla v komisi ponechat a hodláte ho nadále zaměstnávat jako poradce?
    (TP)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili několik desítek nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO (příležitost využil k - mírně řečeno - nepříliš vkusné prezentaci vlastní osoby ředitel ČRo Václav Kasík) a letecké záběry ze Zlínu Z-43. (TP)


  • Nejnovější Louč Milana Šmída se věnuje událostem kolem IPB a tomu, co se zřejmě stalo Šmídovou obsesí, špatnému žurnalismu Britských listů obecně a mému zvlášť. Doporučujeme a věříme, že M. Šmíd své trauma nakonec překoná. (TP)

    Poznámka JČ: Mezi pojetím kvalitní novinářské práce, jak ho prosazuje Milan Šmíd a jak ho znám já z více než dvaceti let života na Západě, je skutečně velký rozdíl. To, jak definuje Milan Šmíd ve své nynější Louči údajné pojetí "žurnalismu Britských listů", je značně nepřesné - zaprvé nejde pouze o internetovou žurnalistiku, principů, které se snaží plnit Britské listy, se přidržuje každé kvalitní médium, i mimo internet. Úkolem dobrých sdělovacích prostředků není přisluhovat konvenčnímu konsensu či automaticky přebírat tisková prohlášení vlád, ale autoritativně, kriticky a nezávisle události analyzovat a hodnotit, přinášet provokativní a nové názory, vyvolávat veřejnou diskusi, umožňovat lidem, aby se v jejím rámci dokázali orientovat ve světě, vysvětlovat jim, co je pro ně důležité, ale co ještě neznají, předvídat, NEBÁT SE. To vám řekne každý mezinárodní mediální teoretik, nevím, proč je to pro "mediální odborníky" v ČR tak obtížné pochopit. Srovnání Britských listů s časopisem Matta Drudge ve Spojených státech The Drudge Report je od Šmída neférové, dobře ví, že The Drudge Report je ostře pravicově zaujatý, kdežto Britské listy nevyznávají žádnou ideologii a nepodporují žádnou mafii ani politickou stranu.

    Potíž prostě je, že Milan Šmíd, zřejmě i díky své minulosti v komunistické Československé televizi, potřebuje být uznáván domácím konvenčním mediálním establishmentem. Proto jsou jeho články zejména poslední dobou relativně velmi bojácné a nepřinášejí příliš mnoho nového. Kromě toho se Šmíd bohužel zdiskreditoval během vánoční krize v České televizi, kdy se nepokrytě postavil na stranu postkomunistického zaměstnaneckého establishmentu v ČT. Pro Britské listy byla tato jeho diskreditace zklamáním, protože tím znehodnotil svou předchozí brilantní práci ohledně televize Nova. Integrita se ztrácí jen jedenkrát a  nelze už nyní nikdy zaplašit pochybnosti, že Šmíd kritizoval Novu nikoliv jako objektivní pozorovatel, ale protože měl kamarádšoftské vazby na ČT. Je to škoda. Ať je tomu jakkoliv, Britské listy byly vždy a zůstávají i nadále Milanu Šmídovi otevřeny. Bohužel však, zdá se, nesnese Milan Šmíd demokratický princip otevřenosti a plurality názorů v jediném časopise: má (post)komunistický pocit, že kdyby v něm měl publikovat, musejí být i  ostatní názory takové, jaké má on sám. :) Šmídova Louč je ovšem donkichotským úsilím, podle aktuální statistiky mívá nyní Louč cca 45 přístupů denně. V Britských listech by Šmídovy články měly potenciálně více než šestsetkrát větší čtenářskou obec - je samozřejmě na jejich autorovi, chce-li psát tam, kde to nikdo nečte. Zdá se, že je to integrální součástí Šmídova dvojznačného přístupu - "Chci se k sdělovacím prostředkům vyjadřovat, ale jen tak, aby to radši nebylo moc slyšet." Nejvýrazněji se projevuje tato zvláštní šmídovská bojácnost v jeho knize o televizi Nova, je to zcela jasné, když si máme možnost si přečíst najednou větší počet jeho textů. :) Jedna dívka ho kdysi charakterizovala jako "ušlápnuté štěně, které chce být za každou cenu milováno" - a přesnější charakteristiku tohoto velkého mediálního odborníka, který se bojí využívat naplno své intelektuální kapacity, protože by se tím vyčlenil z druhořadého společenství, o němž si myslí, že v něm musí být uznáván, jsem nenašel. Komunismus holt tvrdě, traumaticky postihl i mnohé lidi, kteří bývali jeho exponenty...

  • Pornografové jsou rozhořčeni. Editace naší pornografické přílohy je úplně stejná práce jako editace Britských listů :), napsal nám Jan Potůček ze Světa Namodro:

    Sex Namodro je součástí širokospektrálního Světa Namodro, stejně tak jako IT Namodro nebo Reklama&Media Namodro. Je věcí každého čtenáře, zda bude číst články o sexu nebo o médiích. Editování jakékoli části Světa Namodro je práce naprosto stejná jako editování Britských listů.

    Naprostý hodnotový chaos v mysli pana Potůčka je spíše komický než tragický, dojemné je také, jak se karyatidy domáhají důstojného statutu civilizované osobnosti - připomíná to předstírání Vladimíra Železného, že jeho Nova je ale úplně normální televizní stanice. :) Nemůžeme pomoci panu Potůčkovi, nechápe-li, proč je vydávání pornografických stránek za účelem zisku špinavost, na níž se slušný člověk nepodílí. Nebudeme se pokleslým plátkem, jakým je "širokospektrální" Svět Namodro, nadále zabývat, ani nadále vyvracet např. rasistickou argumentaci Ondřeje Féra, tvrdícího jejím prostřednictvím, že není rasista. :) - PS. Jan Potůček nám nyní vyhrožuje žalobou: bude to zábavné, až se bude u soudu dokazovat, proč je "Sex namodro" pornografie a proč se slušný člověk šířením pornografie nezabývá... :) (JČ)

    Hlavně nenápadně!

  • Zpřístupnili jsme galerii portrétů 44 tajných policistů, kteří za poslední rok doprovázejí různé pražské demonstrace.

  • Uvedli jsme také do zkušebního provozu soubor fotogalerií Britských listů. Jsou zde přístupné téměř tři tisíce snímků, pořízených reportéry Š. Kotrbou, L. Wišniewským a T. Pecinou mj. při zasedání MMF/SB, při vyklizení Ladronky a následných demonstracích, v průběhu televizní krize a při řadě dalších akcí. (TP)

  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Pořádkovou pokutu 10 000 korun uložila policie reportérovi BL Tomáši Pecinovi za to, že neusposlechl výzvy a nedostavil se na policii, aby vysvětlil své kritické články v Britských listech. Publikovali jsme působivý dokument, jímž to policie zdůvodňuje. (TP) - V reakci na tento dokument poslal Tomáš Pecina policii tuto Stížnost, v níž mimo jiné praví: (JČ)

    Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR poža­­dovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrin­sicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trest­ního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů. Nejsem ocho­ten poskytnout poli­cii k textu svých článků v případu Ladronka žádné vysvětlení a to, že jsem se nedo­sta­vil na výzvu, je pouze procesním vyjádřením mé vůle využít základních občan­ských práv, nikoli delikt­ním jednáním, jež by opravňovalo policejní orgán k uložení pořád­kové pokuty.

    Shrnutí případu pro časopis Central Europe Review a pro mezinárodní organizace zabývající se obranou lidských práv, je zde, v angličtině zde.

  • Dětem v brněnském dětském domově hrozí nebezpečí od volně působícího pedofila.Ve všech zemích světa je zvykem, že se pedofilové soustřeďují do institucí, jejichž účelem je starat se o týrané či jinak poškozené děti. V civilizovaných evropských zemích se to však sleduje a ostře se proti tomu - v zájmu těch dětí - zasahuje. Podle informací, které zveřejňují Britské listy v tomto čísle, však možná Česká repulika k těmto evropským zemím nepatří. Podle všech indicií je zjevné, že v dětském domově v Brně-Hlinkách operuje podle svědectví Jiřího Szuty pedofil. Ředitel tohoto dětského domova odmítl proti němu podniknout jakékoliv kroky. Jak informuje Fabiano Golgo zde, když ředitele konfrontoval s podrobnostmi pedofilových akcí, ředitel sdělil Fabianu Golgovi, že on "není členem jeho rodiny", takže nemá právo "se ho dotazovat na podrobnosti sexuálních aktů". Pokud je nám známo, pedofilní zaměstnanec působí v dětském domově beztrestně dál. Možná právě nyní, když čtete tyto řádky, sexuálně zneužívá děti v domově.

  • Do on-line rozhovoru s ministrem Karlem Březinou na Interview 21 jsme poslali následující dotaz:

    Pane ministře, v souvislosti s kontroverzí kolem sčítání lidu vyšlo najevo, že jedním z poradců, kteří pro Vás pracují, je pan Jindřich Kodl, bývalý vysoký důstojník StB. Kolik dalších osob s pozitivním lustračním osvědčením pracuje ve Vašem týmu? Můžete odhadnout, jakou percentuální část Vašich "odborných poradců" tyto osoby představují?
    Tomáš Pecina, Britské listy

    Redaktor bohužel náš dotaz do pozitivně laděné konverzace s Březinou nezařadil. Nevadí - necháme ho vystaven zde a snad nám pan ministr odpoví přímo. --- Že si K. Březina neumí svou práci bez estebáků představit, berme jako fakt - de gustibus non est disputandum; když už si je ale jednou platíme z daní, máme právo vědět, kolik jich na Úřadu vlády působí. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Na pomoc neinformované dr. Rážové z Kanceláře prezidenta republiky

    Amnesty International: Neustále popravy v Iráku musejí skončit

    Dr. Rážová z KPR odmítla pomoci Majidu Majedovi, Iráčanu, žijícímu v České republice, aby s rodinou po devíti letech v ČR získal trvalý pobyt, s tím, že irácké velvyslanectví tvrdí, že jim v Iráku nic nehrozí. :) Proto pro pozoruhodně neznalou paní doktorku (je s podivem, koho někdejší bojovník za lidská práva Václav Havel ve své kanceláři zaměstnává) publikujeme o Iráku pár textů pro informaci.

    V angličtině je tato zpráva londýnského ústředí organizace Amnesty International z 5. dubna 2001 zde.

    "Vysoký počet poprav v Iráku ukazuje, že režim pohrdá lidskými životy," konstatovala dnes Amnesty International a požadovala, aby bylo popravování okamžitě zastaveno.

    "Irácká vláda musí ukončit neustálé popravy údajných odpůrců režimu," zdůraznila dnes Amnesty International.

    Poslední obětí, která je známa organizaci Amnesty International, je ´Abd al-Wahad a-Rifa´i, který byl oběšen, poté, co byl vězněn déle než dva roky, aniž by byl obžalován či postaven před soud. Byl podezříván, že byl údajně ve styku s iráckou emigrantskou opozicí. 26. března 2001 dostali jeho příbuzní jeho mrtvolu v ústředí tajné policie v Baghdádu. Na mrtvole byly stopy po mučení - měla vytrhané nehty u nohou a pravé oko bylo napuchlé.

    Také v březnu 2001 byli popraveni tři důstojníci iráckého letectva, Sa´eed ´Abd al-Majid ´Abd al-Ilah, Fawzi Hamed al- ´Ubaidi a Fares Ahmad al-´Alwan. Usmrtila je popravčí četa. Téhož měsíce byl popraven také armádní generálmajor Tariq Sa´dun, údajně za to, že kritizoval vládu.

    Každoročně jsou v Iráku popravovány stovky politických vězňů. Irácká vláda málokdy zveřejňuje informace o popravách ani neposkytuje k dispozici žádné statistiky o provedených trestech smrti. V mnoha případech je v důsledku utajování nemožné, zda byly osoby popraveny na základě rozsudku, anebo zcela mimosoudně.

    V říjnu 2000 byly v Baghdádu a v jiných městech sťaty desítky žen, obviněných z prostituce. Sťati byli také četní muži, obvinění z organizování prostituce. Popravy se údajně konaly za přítomnosti zástupců strany Ba´ath a zástupců Iráckého všeobecného svazu žen. Členové vojenské organizace Feda´iyye Saddam, kterou v roce 1994 založil Udaj Sadam Husajn, nejstarší prezidentův syn, popravili oběti mečem před jejich příbytky.

    Některé osoby byly údajně popraveny z politických důvodů. Mezi sťatými osobami byli Fatima ´Abdallah ´Abd al-Rahman, Shadya Shaker Mahmoud a Iman Qassem Ahmad. Ti všichni byli popraveni v Mosulu.


    Na pomoc neinformované dr. Rážové z Kanceláře prezidenta republiky

    106 duchovních a studentů náboženství je už deset let nezvěstných

    Dr. Rážová z KPR odmítla pomoci Majidu Majedovi, Iráčanu, žijícímu v České republice, aby s rodinou po devíti letech v ČR získal trvalý pobyt, s tím, že irácké velvyslanectví tvrdí, že jim v Iráku nic nehrozí. :) Proto pro pozoruhodně neznalou paní doktorku (je s podivem, koho někdejší bojovník za lidská práva Václav Havel ve své kanceláři zaměstnává) publikujeme o Iráku pár textů pro informaci. Tato zpráva Amnesty International z 29. března 2001 je anglicky
    zde.

    Při příležitosti desátého výročí zatčení 106 šiitských duchovních a studentů z města al-Najaf v jižním Iráku vyjadřuje Amnesty International nejhlubší znepokojení ohledně jejich osudu.

    "Uplynulo deset let od té doby, co tito lidé ´zmizeli´, a irácká vláda má povinnost objasnit jejich osud," konstatovala dnes Amnesty International. "Dosud neexistují žádné důkazy, že by těchto 106 obětí bylo usmrceno během povstání v roce 1991, anebo že uprchli do jiných zemí, jak tvrdily irácké úřady v dopise organizaci Amnesty International v září 1993," zdůraznila AI.

    106 osob, zatčených v březnu 1991, zahrnovalo 44 Iráčanů, 28 Íránců, 34 občanů z Indie, z Pákistánu, Afghánistánu, Libanonu a Bahrainu.

    Amnesty International požaduje, aby irácká vláda okamžitě a bezpodmínečně propustila všechny zadržované osoby, které "zmizely", včetně 106 duchovních a studentů a přibližně 600 kuvajtských občanů, kteří byli zatčeni během irácké okupace Kuvajtu v době od 2. srpna 1990 do 26. února 1991.


    Na pomoc neinformované dr. Rážové z Kanceláře prezidenta republiky

    Mučení v Iráku

    Dr. Rážová z KPR odmítla pomoci Majidu Majedovi, Iráčanu, žijícímu v České republice, aby s rodinou po devíti letech v ČR získal trvalý pobyt, s tím, že irácké velvyslanectví tvrdí, že jim v Iráku nic nehrozí. :) Proto pro pozoruhodně neznalou paní doktorku (je s podivem, koho někdejší bojovník za lidská práva Václav Havel ve své kanceláři zaměstnává) publikujeme o Iráku pár textů pro informaci.

    Tato zpráva organizace Amnesty International z  24. listopadu 1999 je v angličtině zde.

    Donutili mě lehnout si na podlahu. Muž v kápi mě začal bít do chodidel kabelem. O několik minut později jsem ztratila vědomí. Každou noc od půlnoci do asi 4 hodin ráno mě brali k výslechu a takto mě bili. Také mi vyhrožovali, že budou používat elektrických šoků.

    Devětapadesátileté lékařce z Baghdádu se podařilo uplatit vězeňskou stráž a uprchnout ze země. Před třemi týdny svědčila o svém osudu organizaci Amnesty International. Její zločin? Byla zatčena v červnu 1999 kvůli podezření, že má styky s iráckou opozicí. Obvinění popírá.

    "Ti, kteří jsou podezírání ze styku s opozicí, mohou být zatčeni bez zatykače, jsou zadržováni na tajných místech, nemají přístup k příbuzným ani k právníkům, jsou brutálně mučeni - v jednom případě, známém Amnesty International, byly oběti vypíchnuty obě oči - a nakonec bývají popraveni," konstatuje dnešní zpráva Amnesty International.

    V Iráku dochází systematicky a naprosto beztrestně k vážnému porušování lidských práv. Dochází k arbitrárnímu zatýkání, k mučení, k popravám bez soudu anebo na základě nespravedlivých rozsudků, ke "zmizení" osob a k násilnému vyhánění osob ze země na základě etnického původu.

    (...)


    Na pomoc neinformované dr. Rážové z Kanceláře prezidenta republiky

    Jak jsou zabíjeni Saddámovi příbuzní

    Dr. Rážová z KPR odmítla pomoci Majidu Majedovi, Iráčanu, žijícímu v České republice, aby s rodinou po devíti letech v ČR získal trvalý pobyt, s tím, že irácké velvyslanectví tvrdí, že jim v Iráku nic nehrozí. :) Proto pro pozoruhodně neznalou paní doktorku (je s podivem, koho někdejší bojovník za lidská práva Václav Havel ve své kanceláři zaměstnává) publikujeme o Iráku pár textů pro informaci.

    Anglický originál je zde.

    Irák je údajně arabskou socialistickou republikou. Ve skutečnosti tam vládne jeden muž, Saddam husajn, a velmi úzká skupina jeho příbuzných.

    Od samého začátku Saddam postupně poskytl moc "mafii z Tikritu", z jeho malého rodného města na řece Tigris. Jak plynuly roky, Saddámův režim si vyvinul téměř bezprecedentní posedlost s bezpečností. Ani to však nestačilo, a tak Saddám Husajn začal jmenovat do nejvyšších funkcí členy vlastní rodiny.

    Dramatické události roku 1995 však ukázaly, že i podpora půl tuctu nejbližších příbuzných může být nespolehlivá. Saddamovi dva zeťoví, Hussajn Kamel Majid a jeho bratr Saddam kamel uprchli do sousedního Jordánska a hovořili o tom, že je Saddáma třeba svrhnout. Nemoudře se pak do Iráku vrátili a zahynuli v krupobití kulek o několik dní později.

    Po Saddámově boku stojí Udaj, jeho 33 letý syn, který nikdy nepoznal nic jiného než absolutní, nezaslouženou moc.

    Udaj Sadam Husajn se poprvé stal mezinárodně nechvalně známým v roce 1988 během skandálu, který naznačil, jak se asi bude tento člověk dál vyvíjet.

    Udaj si znelíbil osobního sluhu Saddáma Husajna Kamala Hanu Gegea, protože Gegeo jednal jako prostředník pro Saddáma Husajna. Saddám měl totiž milostnou aféru se Samirou Shahbanderovou, dcerou ze staré baghdádské rodiny, která se posléze stala jeho druhou manželkou. Udaj se údajně obával, že tento sňatek by mohl ohrozit jeho vlastní postavení prvorozeného syna Saddámovy první manželky Sajidy.

    Tak se Udaj rozhodl Gegeovi pomstít. Když mu bylo čtyřiadvacet let, pronikl na oficiální recepci, uspořádanou na počest Suzanne Mubarakové, manželky egyptského prezidenta, která byla v Baghdádu na návštěvě. Odstrčil oficiálního hostitele Tahu Muhieddina Maarufa, iráckého viceprezidenta, člověka o generaci staršího než Udaj (v této kultuře na autoritě, vyplývající z věku, velmi záleží) a spolu se svými strážemi ubili Gegea těžkým klackem před očima všech diplomatických hostů k smrti.

    Záležitost se stala celostátním skandálem. Saddam postavil svého syna před soud, že prý i prezidentův syn se musí zodpovídat před spravedlností. Gegeova rodina prosila Saddáma pro Udaje o milost - že ho prý Gegeo nesnesitelně provokoval. Že by nedošlo vůbec k žádnému nátlaku? Konalo se množství "spontánních" demonstrací na Udajovu podporu a nakonec Saddam poslal Udaje do exilu do Švýcarska.

    Vrátil se o rok později a stal se předsedou Irácké olympijské federace. Také je ředitelem čelné irácké televizní stanice, vlastní jeden deník a má četné podnikatelské zájmy.

    Vypráví se o něm také, že se volně zmocňuje každé ženy, která se mu líbí a jejího manžela nechává popravit. Udajova zuřivá povaha vedla i k rozpadu úzkého kruhu Saddamovy rodiny. Údajně střelil Udaj Saddámova nevlastního bratra Wathbana na jedné svatbě do nohy.

    Pro Udajovy švagry Husejna Kamela Majida a jeho bratra Saddama Kamela byl Udaj takovým děsem, že když se s ním pohádali, uprchli raději v roce 1995 do Jordánska. Když se vrátili, byli v únoru 1996 v Baghdádě usmrceni v dešti kulek.


    Virtuální kauzy a  minimální míra soudnosti čtenáře

    Olovo a bróm pro Březinu !

    Štěpán Kotrba

    Donáška až do redakce

    V Lidových novinách vyšlo 2. pokračování kauzy Olovo - tentokráte prý (pro změnu) pozitivní PR Karla Březiny. Podle Jana Kubity šlo opět o podvratnou činnost poradce Šímy na Úřadu vlády.

    Pravda? Těžko, neboť to by tým Březiny po zkušenostech s kauzou Olovo musel být úplně padlý na hlavu a ministr zralý na okamžité odvolání - pro blbost. Dodnes platí pravidlo známé již z dob dávno minulých: Když myslíš tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepisuj. Když podepíšeš, tak se nediv...

    Pomsta vyhozeného Šarapatky? Nemyslím, na to osamělý následovník Brettschneiderův samostatně nemá, i když rozhořčen může být na nejvyšší míru. On býval vždy tázán, pouze když se jeho "výpověď" hodila jako "oslí můstek" do scénáře, který psal někdo úplně jiný. Uznání za svou roli nikdy nedošel, opovržení a "dobrovolného" odchodu ano.

    Spíše může jít o "pomstu" řízenou z "druhé strany" vlastní strany. Šíma přes všechny útoky a obvinění nebyl exemplárně potrestán - za víření bubnů sťat na náměstí, až krev vystříkne... Sličná místopředsedkyně Sněmovny tak nedošla patřičného zadostiučinění a na ni navazující emocionálně podbarvené popularity (ubožátko, kterému zlý Zeman stále ubližuje).

    Ale i Šarapatka opět dostal v dalším jednání této frašky svou roli. Někdo totiž musel "legalizovat" nový "dokument", potvrdit jeho pravost i "zločinný" úmysl pisatele. Policejní hantýrkou: "Ztotožnit ho..." Někdo musel ukázat prstem. Obávám se, že nikdo jiný než bývalý poradce (čti proradce) se nenajde. Sláva ho nemine. Bude v novinách. Bude dál korunním svědkem. Nicméně jsem zvědav, jak odpoví na otázku, proč nezveřejnil i tento materiál v době kauzy Olovo. Sám fakt, že "odhalení" vypustili v LN až nyní neznamená, že byl až nyní získán či vytvořen... Šarapatkovy role se v nastupující okurkové sezóně chytil i jindy poctivý a kritický redaktor ČTK Václav Hrníčko a zveřejnil brettschneiderovskou zpověď přesně podle pravidel hloupého PR, které všichni znají dopředu a očekávají. Posuďte sami...

    Jedno z pravidel PR-mana: Čas je přítel tvůj a nepřítel tvého protivníka. Porušení časové osy příčin a následků v PR má za následek, že příčina se stává následkem a naopak. Mediální vlna Olova odezněla bez patřičného efektu, je tedy potřeba znovu "oživit" zlého Šímu a jeho ještě horší "pány" (bu, bu, bu, bojte se, děti rohatých čertů... - klasická ukázka posilování katolických cností tváří v tvář démonickému nebezpečí neexistujícího pekla) a hodné protivníky (kterak princezna navzdory drakovi ke štěstí přišla a zlý král byl poražen na hlavu - tradiční to téma českých pohádek, zvláště těch v loutkovém provedení).

    Velmi "podivné" a zároveň symptomatické je i to, že exkluzivitu na podobné "kauzy" mají pouze MFD a LN. To není dle mého žádná investigace, ale pouhopouhá donáška až do redakce - v Právu na to mají trefný výraz: VLASTNÍ ZPRÁVA. Používají tento termín také dost často...

    Na virtuální realitu, stejně jako na anonymy se reagovat nemá. Výjimky potvrzují pravidlo

    Tento článek takovou výjimkou (po mém soudu) je. Je ve veřejném zájmu reagovat na něco, co bortí lidské životy u obětí této hry, křiví charaktery u němých svědků a ze čtenářů dělá pitomce. Je třeba reagovat na virtuální kauzy. Proto, že ne všichni vědí o jejich virtualitě a ne všicni jsou schopni ji odhalit či dokonce poznat skryté příčiny.

    Analýza není obžalovací spis. K analýze zákulisí politiky nejsou nutné důkazy jako u soudu (nevynáší se rozsudek, sděluje se veřejnosti paleta možností či úsudek analytika o analyzovaném tématu), zvláště v případech tak virtuálních, jako je "Olovo", kdy nikdo neví jestli vůbec nějaký dokument na Úřadě vlády vznikl a kdo ho vytvořil. Náznaky i dílčí "důkazy", poznámky protagonistů, pozorování jejich (i odmítavých) reakcí na otázky novinářů či rozhovory "off record" dotvářejí analytikovi mozaiku, která musí splňovat několik předpokladů ke své publikovatelnosti.

  • Musí vycházet z pravdivých citací, podkladů a nesmí nic účelově zamlčovat.
  • Závěry musí být pravděpodobné.
  • Musí být ve shodě s logikou probíhajících dějů.
  • Musí umožňovat několik možných interpretací (i těch méně pravděpodobných - hodnocení je samozřejmě přípustné).

    Zastavme se u ještě hlubšího rozboru tohoto případu, neb něčím se mi zdá symptomatický. Odráží se v něm jako v zrcadle statistika tvrdící, že tři čtvrtiny národa věří v pravdivost informací, které nám média servírují...

    Samec uprostřed stáda

    Nebráním ministra Březinu ani v nejmenším - to předesílám. Domnívám se ale, že realita v jeho případě nechtěně předstihla jakoukoliv manipulaci kohokoliv z novinářů. V celé vládě ČSSD se mimo jejího benjamínka nenajde politik, který by o sobě mohl "hrdě" prohlašovat, že je "sukničkář" a "samec", aniž by o tom někdo pochyboval. (Jako by na to ale záleželo, on však Březina jiný kredit než ty "úspěchy u žen" v podstatě nemá...) Březinův poslední vztah s Barborou Nesvadbovou má sice rysy mediálního kýče (Den s ministrem Březinou v Právu i články v různých bulvárech jsou plné náznaků jak z Červené knihovny - práce ministra není přece předvádění hnízdečka lásky, milenky a jejího psa Garpa redakčnímu fotografovi), vypovídá to ale o kvalitě dotyčných médií. Jako jediný ministr nakonec dokázal o svůj zevnějšek pečovat....

    O jeho činnosti nejlépe vypovídá sama práce: za celou dobu předložené pouhé dva zákony, účast na lobbistických akcích počítačových firem - naprosto bez studu a bez pochopení role veřejného činitele, zmatek a zpoždění v realizaci Státní informační politiky i ve vydávání prováděcích vyhlášek k její realizaci, personální lapsus při potvrzení a obhajoby Alexandra Kratochvíla jako předsedy Úřadu pro veřejné informační systémy přesto, že se onen pán pohyboval daleko za hranicí zákona a ministr to věděl, lobbistické tlaky na ministra školství při realizaci Státní informační politiky ve vzdělávání, nezájem o neziskový sektor a přenechání iniciativy ve vytváření institucí občanské společnosti Unii svobody.

    O tom se ale povětšinou nepíše a když, tak bez uvedení ministra Březiny. Jeho repre akce jsou sledovány pozorně. Bulvár je prostě bulvár.

    Smečka a mediální vrazi

    "Seriózní" média se ale přesto svorně (jak jinak) zaměřila na jiný strategický cíl.

    Zlikvidovat smečku Zemanových hlídacích psů - poradců, v čele s mozkem skupiny, Miroslavem Šloufem. Ta je totiž jeho "stínovou vládou". Tato skupina kontroluje veškeré podklady od ministerských úředníků a neobtěžována mediálním zájmem ani lobbismem, kterého jsou ministerstva plná, najde v materiálech každou chybu. Reporty jdou pouze premiérovi. Ministři se pak na zasedání vlády potí pod sžíravou kritikou svého předsedy pokaždé, když je příležitost "zkvalitnit obsah materiálů" (čti: sprdnout některého člena vlády za chyby jeho podřízených či jeho samotného).

    Nejvíce byl vždycky "zkvalitňován obsah materiálů" ministra Vetchého (včetně různých tendrů - třeba na stíhačky, na kterém měla eminentní zájem hlavně americká vláda. Nápad udělat si z České republiky "suchozemskou" letadlovou loď US ARMY se nezrodil jen kvůli tvaru hranic, ale hlavně kvůli naší poloze na mapě sjednocující se Evropy. Američané si totiž spletli ČR s Dominikánskou republikou.. My si oproti tomu nespletli USA se SSSR. K žalu a bědování senátora Žantovského), až byl ministr s vousem medvěda brtníka odvolán. Nástupce o něm nepřímo prohlásil, že Vetchý byl vůl a jal se čistit Augiášův chlév.

    Ministr Mertlík byl "zkvalitňován" zase kvůli svému náměstkovi Mládkovi a jeho členství v lobbisticko-ekonomickém spolku s národoveckým názvem a ekonomicko-globalistickými záměry "LÍPA". Ve stejném spolku je kupodivu dlouholetým členem i manžel Petry Buzkové Kotrba (ODA). Mertlíkovi bylo dáno premiérem několik tichých termínů k odvolání náměstka, u kterého se soukromé zájmy zjevně a ve velkém křížily se zájmy vlády. Nesplnil - a tak se vlastně odvolal sám. Rusnok se snaží, seč může, ale zdá se, že fabiánské praktiky svého předchůdce jsou na ministerstvu financí zakořeněny hluboce.

    Úkol premiérovy stínové vlády je a byl jednoduchý: hlídat, vrčet a kousat. Míra úspěšných zásahů sboru poradců se dala měřit přímou úměrou nenávisti PR-novinářů a mediálním tlakem, který na premiéra vyvíjeli, někdy mohutně podporováni i politiky ČSSD (Buzková, Dolejš).

    Šímovou činností bylo mimo jiné připomínkovat přípravu mediálních zákonů a tak o profesionální nepřátele měl postaráno předem. Souboj Dostál (ČSSD) x Kučera (ČSSD), který skončil ve Sněmovně velmi neslavně pro ministra kultury, předznamenal osud poradce Šímy. Dokonáno jest, řekl by klasik...

    Stejně jako "cenzorská kauza" poslance Kučery se "provalila" na první stránky novin v době projednávání zákona v Parlamentu (ačkoliv její reálný základ je znám i mediálně už z roku 1990), tak o řadu měsíců předtím (při projednávání téhož na vládě) se "provalila" kauza Olovo. Účel? Kdo má starosti, nemá čas na práci.

    Její reálný základ stál a padal na jednom jediném svědectví (poradce Šarapatky), což by spolu s nemožností dokázat "nade vší pochybnost" původ onoho spisku mělo být předpokladem naprosté mediální i soudní nevěrohodnosti. Analýza Šímova počítače Kriminalistickým ústavem bylo jen směšné divadlo, neboť z technického principu věci nebyli kriminalisté schopni ani zjistit, kdo všechno měl do harddisku přístup. Počítače na vládě používají Windows 98 bez jakéhokoliv interního šifrování a autorizace přístupu otiskem palce. Souborový systém Windows neumožňuje přiřadit login osoby vytvořenému souboru. Elektronický podpis s vnější certifikací ani na vládě používán ještě není. Soubor byl psán v textovém editoru Word, jehož hlavičku lze libovolně editovat a pozměňovat, stejně jako systémové datum při vytváření dokumentu... Frekvenční analýza jazyka dokumentu je stejně směšným pokusem. V době specializovaných udělátek na cokoliv není problém doprogramovat spellchecker tak, aby počítal procentní výskyt slov a slovních spojení, analyzovat skutečné texty poradce Šímy a pak jen sepsat "spisek" s libovolným obsahem, formou ale odpovídající Šímovu "stylu". Frekvenční jazyková analýza se používá například v poněkud sofistikovanějším rozboru politické mluvy, kdy se zjišťují jednotliví poradci, připravující politikovi materiály "do huby". Nebo se to používá při zjišťování traumatizujících zážitků v hlubinné psychologii (odraz zážitku vytvoří "slovní mapu", kterou si s sebou člověk nese po celý život.). Použití této několik desítek let staré techniky je mnoho. Nic nenormálního. Nicméně - představa, že vyšetřovatel je inteligent, je naivní. Hloupí policisté dlouho zkoumali a vyšetřovali (kdo řídí ministrstvo vnitra a platí tyto profesionály?), hloupí novináři dlouho spekulovali, ještě více se pohoršovali nad tou socialistickou nemravností (ke komu jsou milí až devótní?), ..... soudci soudili, i když nebylo co (na základě čeho došli k výroku "vinen"?), obětní beránek dodnes mlčí (z loajality? ze strachu? z pohrdání?). A o mediální legislativě přitom v té souvislosti nepadlo jediné slovo. Ideální scénář k nervy drásajícímu dramatu... Jako u každého úspěšného holywoodského kasaštychu musí následovat druhý díl, i ten na sebe nenechal čekat dlouho. Druhý díl ale ztrácí vždy punc objevování a překvapení.

    1. díl kauzy navíc umožnil Petře Buzkové návrat do stranické politiky a usnadnil její zvolení za předsedkyni regionálního výboru ČSSD v  Praze.. Čehož si (pochopitelně) nikdo z novinářů nevšiml a neanalyzoval příčinné souvislosti na časové ose. Místopředsedkyně sněmovny se předtím ostentativně vzdala všech stranických funkcí v souvislosti s tolerančním patentem. Vzápětí toho hořce litovala. Na její odchod totiž čekalo více lidí, než kolik by bylo ochotno s ní tento osud sdílet... Její návrat a změna na postu šéfa regionu předznamenal vývoj na sjezdu ve prospěch "protizemanovců", smíření Grosse se Špidlou, vyšachování Kavana, ...

    2. díl kauzy Olovo (Petra Buzková - Pb=Plumbum =olovo), zvané prozatím mezi novinářskou smečkou stejnou logikou "Br" (čti "Brom" čili ezina) se kupodivu objevuje opět v souvislosti s Šímou a opět v souvislosti s mediálními zákony. Březina v tom kuse vlastně ani nehraje - ocitl se pouze v roli spouštěcího mechanismu a mediálního katalyzátoru.

    Tentokrát je ve hře zákon o Českém rozhlase a digitalizace vysílání. Lobbistické zájmy krajních proudů české politiky se pomalu ale jistě šikují v novou mediálně-destabilizační krizi. Bude o vysílacích frekvencích, bude o činnosti Pecháčkovy Svobodné Evropy s.r.o. na území ČR i jinde, bude o úkolech regionálního vysílání a jeho "svobodě slova" (hejtmani chtějí "svoje" média...). Bude o digitalizaci a s ní spojených investicích i korupčních příležitostech. Bude o novém řediteli ČT. Bude o nové Radě ČRo a novém řediteli ČRo. Bude určitě ještě i druhé kolo televizní rebélie, neboť počínající "souboj o Drahoše" nemůže skončit dobře. Bude i o České tiskové kanceláři, která - spíše než tisková - zvouti by se měla "Česká propagační". Bude o svobodě internetového vysílání a internetu vůbec. Čekají nás horké měsíce léta.

    Mea culpa...

    Můj mozek se vzpírá uvěřit předložené mediální šlichtě, to jen můj úsudek i žaludek se bouří. To jen nedokážu věřit, že příčina nemá v sobě zakódován následek a že Země se netočí okolo Slunce. Nevěřím, že střed Galaxie je skryt kdesi na pražském nábřeží, v útrobách Strakovy akademie. A nevěřím na investigativní novináře uprostřed mediálního hnojiště.


    Bude prezident Bush financovat výzkum lidských kmenových buněk?

    Ve Spojených státech vznikla ostrá debata ohledně nadcházejícího rozhodnutí prezidenta Bushe zda poskytnout federální financování pro vědecký výzkum kmenových buněk. Shrnujeme materiál, který k tomu včera vyšel v deníku Guardian.

    Prezident Bush se několikrát pokusil v této věci odložit své rozhodnutí. Nyní pro něho vznikla nezáviděníhodná situace. Jeho poradci se v této věci neshodují a on sám už rozhodnutí nemůže déle odkládat.

    Jde o kmenové buňky z lidských embryí, která jsou jen několik dní stará. Vzniká z nich posléze všech 220 různých typů buněk, z nichž se skládá lidské tělo.

    Za posledních několik let se vědci naučili, jak kmenové buňky manipulovat tak, aby z nich vznikly specializované buňky. Jinými slovy, vědci jsou nyní schopni "vyrobit" celou řadu částí lidského těla, od neuronů, až po svalové a krevní buňky.

    Má to obrovský význam pro lékařství jednadvacátého století. Nedávná studie sice narazila na překážku: ukázalo se, že kmenové buňky u zvířat mají zvýšenou tendenci k poruchám funkce, avšak to se zdá být pouze dočasnou překážkou, kterou bude možno odstranit. Nová disciplína vytvoří nové, účinné léčebné metody pro degenerativní choroby.

    Potíž je, že jde o živoucí lidské buňky, které se získávají z embryí, a tak se celá záležitost ocitá v podstatě na tomtéž území jako potraty.

    Avšak kmenové buňky jsou získávány z embryí, která jsou vytvářena uměle a pak se stejně na klinikách pro problémy plodnosti běžně vyhazují. Tato embrya by byla stejně zničena.

    Proto i mnoho odpůrců potratů ve Spojených státech podporuje pokračování výzkumu kmenových buněk. Avšak všichni nejsou přesvědčeni.

    Pro některé lidi, včetně hierarchie katolické církve, znamená manipulace s embryi hraní si na Pánaboha a schvalovat likvidaci lidského života. Někteří kritikové výzkumu kmenových buněk připomínají radikální protipotratovou lobby a přirovnávají tento výzkum k holocaustu.

    V Británii a v Evropě obecně se tyto obtížné problémy většinou řeší jako otázky technických definicí. Obyčejně se čeká, než poskytnou vědci úspěšnou odpověď. Co se týče kněží, ti mají každý den ráno přístup na pět minut do rádia, v době, kdy všichni ještě spí. Ve Spojených státech je to ale jinak - samotná otázka lidské existence je tam přímou součástí politické debaty.

    Před šesti lety americký Kongres zakázal státní financování jakéhokoliv výzkumu, v jehož rámci dochází k vytváření či ničení lidských embryí.

    Avšak v závěrečných měsících svého prezidentského úřadu nalezl Bill Clinton v této věci velmi clintonovské řešení. Podle jeho předpisů smějí vědci pracovat s kmenovými buňkami, pokud je oni sami nezískávali z embryí.

    Prezident Bush musí nyní rozhodnout, zda tyto předpisy potvrdit nebo zakázat. Už před časem se vyjádřil, že je proti těmto předpisům, ale je nyní pod silným tlakem biolékařského průmyslu i mnoha čelných představitelů ve své vlastní straně, aby změnil názor.

    Během předvolební kampaně, kdy byl Bush neustále nucen odrážet otázky, týkající se jeho intelektuálních schopností, opakovaně ujišťoval americké voliče, že pro skutečně obtížná rozhodnutí kolem sebe soustředí množství "odborníků opravdu vysokého kalibru".

    Potíž je, že "odborníci vysokého kalibru" se rozdělili a zastávají v této věci opačná stanoviska. Např. Tommy Thompson, americký ministr zdravotnictví, který se ostře staví proti potratům, přešel ve věci kmenových buněk na druhou stranu - argumentuje, že tento výzkum má obrovský lékařský potenciál. Naproti tomu Karl Rove, hlavní politický stratég v Bushově týmu, je proti tomuto výzkumu. Rove totiž v Bílém domě proměňuje ideologii a morálku v politickou kalkulaci a výsled,ky průzkumu veřejného mínění. Interpretuje při tom náboženskou mapu Spojených států.

    Loni v prezidentských volbách potvrdili Republikáni své postavení jako přirozená strana nábožensky založených Američanů. Získali dokonce téměř polovinu katolíků, kteří tradičně hlasují pro Demokraty. Rove je přesvědčen, že pokud se podaří Republikánům získat i druhou polovinu katolíků, vytvoří si jeho strana přirozenou demografickou většinu.

    Proto se nyní chystá George W. Bush navštívit papeže, a proto vypracoval nový plán, zveřejněný minulý týden, poskytnout státní pojištění nenarozeným dětem, a to v zemi, kde nemá 40 milionů žijících, narozených Američanů vůbec žádné zdravotní pojištění.

    Avšak zatímco se Vatikán ostře staví proti výzkumu kmenových buněk, většina amerických katolíků ho podporuje, takže záležitost není tak jasná. A američtí podnikatelé varují, že jestliže vláda nebude finančně podporovat tento výzkum, zisky biolékařských firem budou minimální. Mohlo by se dokonce stát, že by příslušní vědci emigrovali do Británie (!), kde má výzkum kmenových buněk vládní podporu.

    Jsou dvě možnosti, jak by se Bush mohl vyhnout jasnému rozhodnutí, ale ani jedna nic neřeší. Bush se už vyjádřil, že podpoří výzkum kmenových buněk, získávaných z tkání dospělých lidí, ale tyto buňky nejsou příliš užitečné, neboť nejsou schopny reagovat pružně. Také by mohl omezit výzkum jen na buňky z několika specializovaných buněčných "linií", které pěstují soukromé firmy - zde se buňky samy neustále obnovují.

    Jenže by to neodstranilo náboženské námitky, protože tyto "linie" buněk jsou potomky původního lidského embrya. A kromě toho asi není k dispozici v těchtu asi pěti až deseti buněčných kulturách dostatečné množství buněk, aby zůstal americký výzkum na samé vědecké špičce.


    Zvládání přebujelého automobilismu

    Za vjezd do středu Londýna se bude platit pět liber

    Motoristé budou platit pět liber (cca 275 Kč) denně za vjezd automobilem do centra Londýna, oznámil včera londýnský primátor Ken Livingstone.

    Prostřednictvím poplatku, jehož cílem je omezit dopravní zácpy v Londýně, se vybere přibližně 200 milionů liber ročně, které budou investovány do modernizace londýnské veřejné dopravy.

    Poplatek bude zaveden v roce 2003 a očekává se, že v jeho důsledku dojde k poklesu počtyu automobilů, jezdících do centra Londýna asi o 15 procent. Livingstone chce hlavně rozvíjet autobusovou dopravu. Každoročně chce zvýšit počet autobusů, jezdících v Londýně, o pět procent Modernizace zastaralého londýnského metra, však bude záviset na partnerství mezi soukromými investory a státním dopravním podnikem, které metro provozuje. Toto partnerství nyní kontroverzně vyjednává britská vláda.

    Livingstone konstatoval: "Chceme, aby 15 procent lidí přestalo používat automobily a začalo využívat veřejné dopravy. Ti lidé, jejichž povolání vyžadují, aby jezdili do centra Londýna automobilem, v něm pak budou moci jezdit bez dnešních strašlivých každodenních zácp."

    Od poplatku budou osvobozeny taxíky, motocykly a určité autobusy, stejně jako invalidní řidiči.

    Poplatek za vjezd do centra Londýna se bude muset platit ve všední den od 7 do 19 hodin. Kontrolovat ho budou digitální kamery se schopností číst poznávací značky automobilů.

    Řidiči budou moci platit v den vjezdu do Londýna, nebo předem u benzínových pump, v trafikách, poštou, telefonem nebo prostřednictvím internetu.

    Někteří pozorovatelé jsou skeptičtí, neboť poukazují na to, že přebytečné automobily "nemají kam zmizet". Pokud by však projekt byl úspěšný, bude zřejmě rozšířen i na další britská velkoměsta.


    Veřejnoprávní deník by byla skutečně dobrá věc

    Reakce na 
    poznámku JČ pod nedávným článkem Vladimíry Malikiové a Lubomíra Brožka.

    Vážený pane šéfredaktore Čulíku,

    Váš nápad s vládním deníkem není tak od věci, pokud si uvědomíme, že svůj list má kde kdo, včetně zahrádkářů (nic proti nim!). Občan by jistě přivítal, že může tak říkaje chytit ústavního činitele přímo za tištěné slovo. Avšak víte velmi dobře, že nám šlo o cosi zcela jiného. Veřejnoprávní papírové médium je v moderní demokracii samozřejmě představitelné, zvláště v demokracii definující se tam, kde má psané slovo tak velkou váhu, jako zde (což má pochopitelně celou řadu důvodů, včetně stopových prvků obrozenectví v národních genech).

    Mimochodem, náklady významných českých deníků hovoří přinejmenším o podivuhodné stabilitě papírových médií na mediálním trhu jako celku.

    Pokud tvrdíte, že uhlídat 2 média je snazší nežli 3, nemůžeme s tím souhlasit - je to záležitost systémová, nikoliv početní, nehledě k tomu, že zvýšené nároky na takový systém veřejné kontroly by jej mohly pouze zkvalitnit.

    O zvyšujícím se vlivu internetu samozřejmě nelze diskutovat - stejně jako o tom, že zmíněný veřejnoprávní deník by měl (jako ostatně každý jiný) svou internetovou podobu.

    V každém případě se domníváme, že je o čem na toto téma hovořit, i kdyby to nevedlo k jednoznačné shodě.

    Zavrhnout jakoukoliv myšlenku lze vždy - a bývá to svůdně snadné!

    S pozdravem

    Vladimíra Al Maliki

    a

    Lubomír Brožek


    Chci se zastat Eugena Haičmana proti fachidiotické kritice

    Václav Pinkava

    Reaguji na clanek zde http://www.britskelisty.cz//0107/20010709p.html#15

    Dovolte mi zastat se filosofickeho pana Haicmana, ktery se tak minul s ucinkem na strankach zrejme fachidiotickych(?) Britskych Listu. ;-)

    K vysvetleni 'nesmyslu' pana Heicmanna panu Petrickovi asi nebude stacit nize uvedene, ale pokusme se.

    1. co se tyce argumentu ze krajne nepravdepodobna samovolna konstrukce mechanismu ze soucastek nejak souvisi s druhou vetou thermodynamickou...

    Chapu to prirovnani tak, ze tato 2 veta vlastne pojednava o principu zvanem entropie - to jest, o smerovani veci od stavu organisovaneho ke stavu mene organisovanemu.

    Opak tohoto principu ve vesmiru nachazime v trefne jmenovanych "organismech", at uz jde o zivouci bytosti, nebo umele samoregulacni automaty.

    Bohuzel proti argumentaci pana Haicmana ze za vsim je nejaky strujce lze postavit otazku kdo tedy sestavil toho strujce... Odpoved, ze strujce je odjakziva je stejne neuspokojiva, jake ze cokoliv jineho je jaksi odjakziva, a neni odpovedi.

    2. "Co ma proboha delat vedomi pozorovatele s kvantovou fyzikou?"

    V zasade jde o princip, ze merici mechanismus, (tedy vcetne vedomi pozorovatele) je nedilnou soucasti pozorovaneho. Pan Petricek se doufam neurazi, kdyz jej odkazu na nejake blizsi informace zde (zel v anglictine a leckde v puvodni nemcine)

    http://www.culture.com.au/brain_proj/quantum.htm

    http://info.uibk.ac.at/c/c7/c704/qo/philosop.html

    Prenesene: lapidarni fakt, ze v kybernu pana Petricka jsou tvrzeni pana Haicmana pouhymi zvasty, zatimco v kybernu Vaclava Pinkavy jsou stejne vety vnimany jako zajimava lec nepuvodni these, dejme tomu jen naznakove a zkratkovite vyjadrena. V tomto ohledu temer souhlasim s Julianou v uvodniku zde http://www.britskelisty.cz//0107/20010704b.html#01

    Odlisne vnimani tehoz textu ruznymi ctenari je vsak dalsi ukazkou kosmickeho principu, ze vnimane tesne souvisi s pozorovatelem.

    Neni vesmir jako vesmir, panecku. Nejuzasnejsi je, ze zdanlive tentyz vesmir zaroven ma a nema duchovni dimenzi. . Takhle zaroven byt a nebyt, jak pro koho, to je mi panecku tvurci inteligence a hravost hodna nejakeho pomyslneho Stvoritele.

    ;-)

    s uctou

    Václav Pinkava

    P.S. Kdyz uz jsme u toho brouzdani na internetu, a vlivu mericiho instrumentu na nalez, viz maly humorny experiment.

    pan Eugen Haicman ma svou webstranku zde

    http://www.samuel.cz/~eugen/

    Vlastimil Petricek (litomericky) je zminen zde

    http://www.ujep.cz/ujep/mat/prijm/2000/prij_p.html

    http://www.aspekt.cz/comps/podnik.asp?id=61329819

    http://www.justice.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/or/m_osoba3.sqw?INTRA=0&PRIJ=Petříček&JMEN=Vlastimil&RDC1=&RDC2=&ANGA=-1&HLED=1&PLAT=1&MAXPOC=50&OBEC=&SOUD=0

    Vlastimil Petricek prazsky pak na Cibulkovych seznamech zde:

    http://www.cibulka.cz/nnoviny/nn1992/nn1092/obsah/7.htm

    A Vlastimil Petricek zemepisne nezarazeny zde:

    http://www.spsstavdc.space.cz/studentivos.htm, dalsi ruzni pak zde:

    http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_fr.html.cz?JS=1&obch_jm=Vlastimil%20Petříček&ico=&cestina=cestina&obec=&k_fu=&maxpoc=200&&ulice=&cis_or=&cis_po=&setrid=ZADNE

    hmmmmm

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|