O Karlu Gottovi: Extrémní názory celebrit jsou nebezpečné
Čas od času se v nějakém médiu objeví reportáž o hajlujících skinheadech, která říká, že se s tím musí něco dělat. Čas od času se objeví nějaká iniciativa, která říká totéž, nebo se něco dělat pokouší. Občas je nějaký ten "extremista" i potrestán. Aniž bych choval jakékoliv sympatie k prázdným holým lebkám, nejsem přesvědčen, že zrovna oni jsou tím hlavním nebezpečím pro demokracii. Chtěl bych upozornit na jeden jev, o kterém se domnívám, že je mnohem horší a destruktivnější.
V magazínu Lidových novin ze dne 8.6. 2001 (cituji podle papírového vydání a v době psaní textu nemám k dispozici internet) je rozhovor s největší hvězdou, jakou kdy měla česká pop-music, Karlem Gottem s názvem: "Zlatý slavík přemítá o krizi moderní společnosti a předpovídá brzký příchod nové totality. Odhaluje, že státům nevládnou politici, ale někdo úplně jiný." Na otázku redaktora jestli se voliči dokáží poučit ze svých omylů, Gott odpovídá , že je přesvědčený, že zvlášt v posledním století nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, ani nejhorší války. Vždy je prý o vítězstvích rozhodnuto dávno předem. Gott říká: "Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden…Běh světa řídí vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lože až po mysticko-okultní organizace."
Jestliže je skinheadský extremismus hrubý, vulgární a odpudivý, tento je jemný, decentní a přitažlivý. O to taky nebezpečnější. Ještě než budu ve svém textu pokračovat, chci upozornit, že nemám v úmyslu se zviditelňovat lacinými útoky na Karla Gotta. Názor, který zastává, mají bohužel i desítky dalších. Gotta cituji proto, že rozhovor s ním mne přivedl k napsání tohoto článku.
Chtěl bych se pokusit následujícími řádky dokázat, že tzv. teorie dějin jako spiknutí tajných organizací je vlastně druh xenofobie, že je utavená ve stejném kotli jako antisemitismus, s nímž dokonce tvoří rodné dvojče.
Redaktor se Gotta ptá, jestli to není poněkud vykonstruované, jestli to znamená, že jedinec, dokonce ani skupina nemá šanci cokoliv ovlivnit. Gott odpovídá: "Dám několik příkladů z historie. Pět synů jednoho frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu - jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v Napoleonských válkách." Nemohu se nezeptat. Jaké že to byli Rotschildové národnosti?
Ale poslouchejme dále Karla Gotta: "Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičení na území Standart Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvacet milionů dolarů ve zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly v Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty."
To, co Gott říká, je víceméně pravda. Otázka zní, co z ní vyvodit. Buď to, že revoluce měla sympatizanty všude na světě a že se Německo snažilo destabilizovat situaci v táboře protivníka a nebo taky, že VŘSR byla součástí světového (sionistického) komplotu. Gottovy názory jsou původní asi jako poštovní schránka. To vše už tady bylo. Ovšem ne vždy se to obešlo tak úplně bez následků.
Dějiny jako spiknutí mocných je obsese, kterou se občas vyplatí někomu uměle přiživovat. V každé společnosti existují stagnační trendy a lidé, kteří jím slouží. Jsou to ti, kterým vyhovuje status quo. Co vy na to, pane Gott?
Proč ale tato obsese v lidech vůbec vzniká? Při psaní těchto řádků, jsem zároveň pral prádlo. U nás prší. Když jsem tedy vyndal z pračky chumel prádla, musel jsem si na kamnech usušit slipy a ponožky. Lovím tedy v chuchvalci a říkám si přitom, že nesmím vylovit roztržené slipy.
Po chvilce vytáhnu z cca dvaceti slip právě ty jediné roztrhané v dosti diskrétním místě. Zasmál jsem se a uvědomil si onu metaforu. Co když někdo mocný ve skutečnosti vedl mou ruku, aby mě znemožnil? Co když se budu někde svlékat? Přeháním samozřejmě, ale mechanismus je stejný. Hledám tajemné souvislosti tam, kde žádné nejsou.
Často ve svých textech používám Jungův pojem Stín a projekce Stínu. Jde o to, že rádi promítáme své nedostatky na druhé. To je právě Gottův problém. Jeho svědomí se takto zúčtovalo s tím, že kolaboroval s minulým režimem. Stejně se prostě nedalo nic dělat. Lidská schopnost obelhat sebe sama je v jistém smyslu obdivuhodná. Nejen u Karla Gotta, znovu říkám, že tento článek není o něm.
Xenofobií můžeme rozumět prostý odpor ke všemu cizímu. To je ale jen část problému. Tento odpor často přerůstá právě v situaci, kdy "cizák" je vinen mým neúspěchem. Známe to ostatně i z českých dějin.
Už nějaký čas se věnu ji studiu postavy Adolfa Hitlera. Za tu dobu se změnil můj postoj k němu. Ne snad, že bych k němu získal sympatie, ale ztratil jsem k němu nenávist. Nelze objektivně studovat něco, co nenávidím. Když jsem pozvolna pronikal do jeho temné duše, uvědomil jsem dost naplno, že to byl jen jeden z nás lidí a že bychom se možná divili, kolik takových chodí mezi námi. Jeho smůlou bylo jen to, že dostal šanci. Proč?
Možná někdy na sklonku svého života dojdu k definitivnímu závěru, co vše se podílelo na vzniku fenomému nacismu. Zatím mohu nabídnou pouze jisté indicie.
Co vlastně vadilo Hitlerovi tolik na židech? Především cizost. Přímo říká: "Židé jsou rozhodně rasa nikoliv náboženské společenství, neněmecká cizí rasa, neochotná a také neschopná obětovat své zvláštnosti." Dále Hitlerovi vadí údajný židovský materialismus, k tomu praví: "Žid usiluje jen o peníze a moc, je bez skurpulí a nelítostný. Vše, co pohání člověka k vyššímu usilí, ať je to náboženství, socialismus, demokracie, jsou pouze účelové prostředky, aby uspokojil touhu po penězích a nadvládě."
A je to. To je raný Hitler někdy z roku 1919. Uprostřed války, kdy už jeho osobnost nesla znaky rozpadu, jeho blud postoupil do tohoto tvaru: "Židé jsou nám tak vzdáleni jako zvířecí druhy od skutečného lidského druhu. Ne, že bych Žida nazýval zvířetem, je mnohem vzdálenější od zvířete než my. Vyhubit ho neznamená spáchat zločin proti lidstvu, neboť on nepatří k lidstvu. Je to bytost cizí přírodnímu řádu." Nebýt holocaustu, dalo by se tomu zasmát.
Více Hitlerovým názorům by se dalo zasmát nebýt holocaustu. Třeba této: "Každé zvíře se páří jen se soudruhem svého druhu. Sýkorka se sýkorkou, pěnkava s pěnkavou, čáp s čápicí, polní myš s polní myší… Každé vybočení z tohoto zákona je proti přírodě. Produktem každého křížení dvou živočichů nestejné výš je věc s průměrnou výší obou rodičů… Historická zkušenost dokazuje, že při každém křížení árijce s nižšími národy je výsledek konec nositele kultury."
Toto tvrzení dokládá příkladem rozdílu mezi Jižní a Severní Amerikou. V Jižní a Střední Americe se totiž románští přistěhovalci ve velkém rozsahu smísili s původním obyvatelstvem. Pomíjí přitom, že čáp s polní myší se křížit nemohou, zatímco bílý s barevným ano. Byla by to legrace nebýt osmi milionů mrtvých příslušníků "méněcenné rasy".
Bylo by to celé k smíchu, kdyby se s podobným učením neidentifikovala velká část německého národa. Jak je to možné? Jung to nazývá výronem negativní psychické energie z kolektivního nevědomí. Toto vysvětlení má ten nedostatek, že nic nevysvětluje. Jde jen o racionalistický opis. Prostě někde v hloubce duše každého Němce byla ukryta nenávist k židům. Nenávist je jen druhý pól strachu. Zmizí-li jedno, ztratí se i druhé. Někde v hloubce duše každého z nás je ukryt strach z jiného, z neznámého. Tento se za příznivých dějinných podmínek může projevit jako nenávist k vnějšímu nepříteli stejně tak jako pocit, že je stejně všechno marné a zbytečné, že rozhodují jiní. Jsou to jen různé varianty téhož.
Ještě jednou se vrátím k pozoruhodnému interview s Karlem Gottem. Na otázku po globalizaci odpovídá: "Obávám se, že celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem všechny banky padnou - už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů - nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat.
Už si na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost - ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením."
Nebudu Gottovy myšlenky jakkoliv bagatelizovat. Tento nadmíru senzitivní muž jakoby zrcadlil vnitřní stav velké části českého národa, stejně jako to dělal svými písněmi v dobách normalizace. Navíc otázky, které si klade je třeba si klást. Já jsem to udělal v článku v Britských listech 6.března tohoto roku.
Nicméně, jestliže by vznikla jedna měna, znamenalo by to za nějaký čas návrat k výměnému obchodu, neboť by brzy pozbyla hodnotu. Žádný bankéř by nic tak netržního nedopustil. Je pravděpodobné, že vzniknou tři nebo čtyři finanční zóny. Evropská zóna s eurem, americko-pacifická s americkým dolarem, asijská s japonským jenem a možná rublová v zemích bývalého SSSR. A to je rozhodně dobře. Stabilní měna přispěje k ekonomické a tím i politické stabiltě celé planety.
V globální vesnici se budeme muset vyrovnat se ztrátou soukromí. Na vesnici vždy viděl soused sousedovi do talíře. Zaleží na nás, jak se toho zhostíme. Toto je téma na samotný článek, vrátím se k němu, zatím řeknu jen toto. Dosti se pohybuji a abych nemusel s sebou neustále nosit balík disket, ukládám si veškeré soubory na web. To včetně soukromých dopisů. Nemám, co bych skrýval nepokládám se důležitého. Ztráta soukromí bude muset u mnoha lidí znamenat ztrátu falešného pocitu důležitosti a nadřazenosti. A to je taky velmi dobře.
Co se týče manipulace s myšlením, je to čistě v našich rukách. K tomu nejsou třeba mikročipy, manipulovat se dá s druhým i bez nich. Jde o to se nenechat, ale to by mohl být opět samostatný článek.
Začal jsem u hajlujících skinheadů. Co vlastně jsou? Skupiny jedinců, které vybíjejí svou agresivitu, jako výraz protestu, frustrace a zvrácené touhy po seberealizaci, když jí nedokážou realizovat jiným způsobem. V podstatě chudáci. Stín naší společnosti. Jejich politické názory jsou hnusné, zejména ve vztahu k někomu, kdo byl nějak poznamenán německým nacizmem. V tuto chvíli však neznamenají pro společnost vážné nebezpečí.
Mnohem větší společenské nebezpečí znamenají takové názory, jaké ventiluje Karel Gott. Gott mluví o iluminátech, pro ty kdo to neví sděluji, že se jedná o odštěpeneckou zednářskou skupinu, která se skutečně politicky angažovala či možná i angažuje, ale ne ve prospěch ovládnutí světa. Samozřejmě i další duchovní hnutí se mnohdy politicky angažují, stejně jako mnohé církve. Není na tom v zásadě nic špatného, pokud nepoužívají nekalé prostředky, jako různé destruktivní kulty.
Jestliže přijmeme za svou teorii, že svět řízen někým mimo nás a rezignujeme na jakoukoliv vlastní aktivitu, vytvoříme takovou situaci, kdy nás někdo skutečně začně řídit. To už tady přece bylo. Kdyby tuto teorii vyznával jen Karel Gott, bral bych to jako rozmar výstředního umělce, ale ono to tak není. Znám ve svém okolí desítky lidí podobně myslících. Je třeba vidět, že Gottova tvrzení jsou latentně antisemitská, pokud je tak nemyslel, měl by si uvědomit, že jdou tak velmi snadno vyložit.
Dostal bych se mimo rámec nejen tohoto článku, ale celého evropského racionálního myšlení, kdybych začal vysvětlovat proč se skutečný zasvěcenec vykašle na to, aby chtěl řídit svět. Koho to zajímá, ať se podívá na mé stránky, tam hned v úvodu stejný problém rozebírám z duchovního hledidska.
Hitler si myslel, že je zavěcenec a vyvolenec. Co způsobil, víme. Buďme ve střehu, jestliže nám někdo říká, že svět řídí a zoodpovídaj za něj tajemní duchovní mistři. Duchovní svět existuje, duchovní mistři taky a mohou nám i pomáhat, ale za tento svět si ručíme sami se všemi důsledky.
Poznámka JČ: Otázka je, jestli trochu nepřeceňujeme jakéhosi elektrikáře, který ani své řemeslo už desítky let neprovozuje (tak zapomněl už asi i tu elektrikařinu). V Čechách existuje zvláštní zlozvyk, že lidi, kteří se objevují na televizní obrazovce, a jsou to tedy prý "celebrity" (jejich výběr je často zcela náhodný) jsou zároveň považováni i za "mudrce" a "filozofy", národ před nimi klečí (viz populární herci) a ptá se jich uctivě na názor. Přitom zapomíná, že herec či zpěvák (zejména pop music) je jen interpret, který tlumočí něco, co vytvořil někdo úplně jiný - je to prázdná nádoba, která - bez scénáře - docela trapně duní.
