Proč dochází k protestům proti rozšiřování a integraci Evropské unie

Ukradená Evropa

Je tragické, že přestože se v Goteborgu k vrcholné schůzce EU shromáždilo 25 000 pokojných demonstrantů, to, co chtěli říct, se ztratilo v přestřelce mezi hrstkou primitivních házečů kamení a  násilnickou a dezorganizovanou švédskou policií.

Politiku Evropské unie určuje malá skupina ředitelů velkých korporací

K protestům proti summitu v Goteborgu se včera vrátil deník Guardian komentářem George Monbiota. Shrnujeme.

"Kdyby lidi občas neudělali něco pošetilého," řekl Wittgenstein, "nikdy by nikdo neudělal nic inteligentního." Ve světě, kde je inteligence vykázána z veřejného života, je ukázat Georgi Bushovi holý zadek jednou z mála možností, které máme pro vyjadřování nesouhlasu. Jsme jako protestující občané nuceni hovořit zadkem.

Avšak za těmi zadky leží hluboké a složité chápání některých nebezpečí, jimž nyní čelí svět. Protestující občané jsou znepokojeni podnebnými změnami, rozšiřováním NATO a Bushovými plány zlikvidovat dohodu o zákazu balistických střel. Těmto problémům veřejnost nyní dobře rozumí. Avšak většina politických komentátorů a vedoucích politických představitelů je stále zmatena protesty proti rozšiřování a lepší integraci Evropské unie.

Nepřáteli integrace Evropské unie mají být omezení angličtí nacionalisté, případně ekologicky škodlivý průmysl. Proč proboha by měli lidé, kteří se charakterizují jako radikálové, kteří chtějí chránit životní prostředí, přerozdělovat bohatství a bránit zaměstnanecká práva, bojovat proti neúspěšnějšímu sociálnědemokratickému projektu na světě?

Je tragické, že přestože se v Goteborgu k vrcholné schůzce EU shromáždilo 25 000 pokojných demonstrantů, to, co chtěli říct, se ztratilo v přestřelce mezi hrstkou primitivních házečů kamení a  násilnickou a dezorganizovanou švédskou policií. Tony Blair tak mohl odmítnout celé tyto protesty jako "cestující anarchistický cirkus, který jezdí po všech summitech ve snaze vyvolat co největší množství násilí".

Je lehké pro lidi mé generace zapomínat, jakým obrovským úspěchem bylo založení Evropské unie. Už dost dobře nechápeme, že až do doby před 56 lety byla Evropa taková, jaký je dodnes Balkán, po dlouhá staletí se tu téměř nepřetržitě válčilo. Snad všichni radikálové, které znám, si jsou vědomi, že Evropská unie přesunuje bohatství od svých bohatších členů k chudším, že bojuje proti diskriminaci, podporuje férové jednání v zaměstnání, zpevňuje ekologické normy a reguluje podniky. Proč tedy tolik z nich nyní protestuje proti EU? Integrace ustoupila a hlavní roli převzala kolonizace.

Jen si prostudujte dokument, který vypracovala nejvlivnější lobbistická skupina Evropské unie, European Round Table of Industrialists (Evropský kulatý stůl průmyslníků). Dokument má titul "The east-west win-win business experience" (Západovýchodní podnikatelské zkušenosti, přinášející prospěch pro všechny strany), ale tento titul je poněkud zavádějící. Všichni, jimž to přináší prospěch, totiž, jak se zdá, žijí na Západě.

Rozšíření EU, informuje dokument, poskytuje možnost vyřešit "problémy", jimž čelí ERT v zemích střední a východní Evropy. Nové členské země budou moci být přinuceny, aby snížily daně, aby odstranily "odklady při privatizaci", aby odstranily "omezení při nákupu pozemků zahraničními podniky" a aby bojovali proti "dominanci národních hráčů" ("národní hráči" jsou místní podniky). Země, které chtějí vstoupit do Evropské unie, musejí "zajistit, aby privatizační programy a liberalizace místní infrastruktury pokračovaly bezodkladně".

Jak příklad, jak mohou podnikatelé prosperovat ve východní Evropě, cituje ERT případ tabákové firmy British American Tobacco, která investovala do Maďarska. Problém podniku BAT, informuje ERT, je ten, že "poptávka po cigaretách v západní Evropě, ve Spojených státech a v dalších rozvinutých trzích je velmi zralá. Vládne tam intenzivní konkurence a marže zisku jsou jen malé. Růst ziskovosti a dividendy pro akcionáře musejí tedy přijít z jiných, rozvojových trhů… Po pádu komunismu a v důsledku postupného vzniku tržního hospodářství představuje středovýchodní Evropa pro tabákovou firmu BAT významnou příležitost pro zvýšení své podnikatelské aktivity." Tím, že si podnik BAT koupil v Maďarsku firmu na cigarety, "získal přístup na nové trhy, v Maďarsku i v dalších zemích střední a východní Evropy" a dokázal "zvýšit hodnotu firmy".

European Round Table není žádná obyčejná lobbistická skupina. Nepotřebuje se ucházet o přízeň vlád, neboť vlády se ucházejí o jeho přízeň. Během posledních 17 let byl ERT hlavním architektem integrace a rozšiřování EU. V dubnu 1983 zorganizoval generální ředitel automobilky Volvo jednání 15 dalších generálních ředitelů velkých evropských korporací, mezi nimi ICI, Unilever, Nestlé, Philips a Fiat, ve snaze vypracovat způsob, jak by bylo možno "harmonizovat" podnikatelské předpisy v západní Evropě. To, poznamenali generální ředitelé, jejich firmám umožní, aby vzrostly do takové velikosti, aby byli schopny neutralizovat tlak od neevropských konkurentů. V lednu 1985 předložil ERT svůj návrh Evropské komisi.

O dva měsíce později požádala Rada Evropy lorda Cockfielda, aby vypracoval návrh zákona, z něhož pak vznikl Single European Act, Zákon o sjednocené Evropě. Bylo to přesně to, co chtěli podnikatelští lobbisté. Zákon začal vynucovat European Round Table, spolupracoval těsně s Evropskou komisí, a tak vznikl do roku 1992 jednotný evropský trh. Jak později poznamenal Jacques Delors, ERT byl "jednou z hlavních sil, která pomohla realizovat jednotný evropský trh".

V roce 1984 vydal ERT dokument, požadující tunel pod kanálem La Manche, silniční most, který by spojil Dánsko a Švédsko, vysokorychlostní evropský železniční systém a nový celoevropský projekt budování dálnic. Evropská unie splnila tyto požadavky všechny. V roce 1987 začal ERT navrhovat základní složky evropské měnové unie. Plán na rozšiřování EU, který byl schválen na evropské vrcholné schůzce v Helsinkách v roce 1999, přesně odpovídá návrhu, který ERT pro EU vypracoval o několik let předtím.

Loni v Nice souhlasili vedoucí političtí představitelé Evropské unie, přesně jak požadovala ERT, aby Evropská unie obešla jednotlivé národní parlamenty a předala pravomoci pro uzavírání mezinárodních dohod Evropské komisi. Další obchodní dohody už nebudou vyjednávat jednotlivé členské země EU, ale komisař EU pro obchod, Pascal Lamy. Lamy je podnik v lidské podobě.

Teď tato lobbistická skupina požaduje to, čemu říká "minimální regulační systém s největší možnou mírou pružnosti". Poté, co ERT "zharmonizovala" předpisy EU do takové míry, že tytéž velké korporace mohou prodávat tytéž služby a totéž zboží všude, jeho dalším úkolem je oslabit tyto společné předpisy natolik, aby mohly tyto podniky přesunout své náklady na životní prostředí a na jiné lidi.

Zdá se, že ERT vítězí. Podle jeho internetových stránek "navazuje ERT každého půl roku styky s vládou, která zrovna předsedá Evropské unii a jedná s ní o prioritách". Bývalý generální tajemník ERT se vychloubal, že telefonuje vedoucím evropským politikům pokaždé, kdy se mu zachce prosazovat politické změny. Všechno to jde ruku v ruce s téměř úplným vzdáním se budoucích sociálnědemokratických reforem. Částečně v důsledku úsilí Tonyho Blaira se už dál nebude jednat o navrhované "základní chartě lidských práv EU". Není v současnosti realistické, že by došlo k harmonizaci podnikatelských daní, aby to zabránilo podnikům vyhrožovat vládám, že se přestěhují do jiné země, pokud nesníží daně.

V Goteborgu zdůraznil Tony Blair, že protestující demonstranti "nesmějí narušovat řádné fungování demokratických organizací". To přece dělají korporace.