Nesouhlasím s kritikou svého pořadu - Britské listy jsou v demenci
Praha 13.června 2001
Vážený pane Brabče,
paní Iva Holmerová, předsedkyně České alzheimerovské společnosti, mě dnes upozornila na Váš článek v Britských listech, který se pokouší být jakousi recenzí či zamyšlením nad mou reportáží o Alzheimerově chorobě a postavení nemocných pacientů v ČR.
Jak jistě tušíte, s Vašimi závěry naprosto nesouhlasím. A jsem zároveň rád, že se ve svém článku přiznáváte k neznalosti problematiky. Ona neznalost je ve Vašem případě ovšem ještě hlubší. Vy si totiž dokonce dovolujete domýšlet i osudy a motivy jednání osob v reportáži (a říkáte tomu logika).
Obdivuji, s jakou lehkostí jste například dokázal vyřešit problém zmiňované „posmutnělé dcery“. Vím, že její neveselý životní osud Vám již ve svém dopise osvětlila paní Holmerová, takže si detaily odpustím.
Ani hrozba stažení léku z trhu ovšem nemusí být vždy vyděračská. Pochopitelně jsem se ptal na důvody, které firmu k tomuto kroku vedou. Její ředitel mi vysvětlil, že společnosti Pfizer se při současné nedostupnosti léku jednoduše nevyplatí ani jeho distribuce, ani náklady na vzdělávání lékařů v této léčbě. Společnost tak vlastně už tři roky dotuje používání Ariceptu v ČR, aniž by na úhradu tohoto léku ministerstvo zdravotnictví či pojišťovny přispěly byť jen jedinou korunou. To jsou, pane Brabče, jednoduché kupecké počty. Ať už nám takové jednání připadá jakkoliv nízké či vyděračské.
Můžeme spolu polemizovat o tom, zda toto vyjádření či odůvodnění šéfa společnosti v reportáži mělo či nemělo být. Já jsem je nepokládal až za tak důležité a větší prostor místo něj dostal třeba onen „démonizovaný“ mluvčí ministerstva.
I u něj bych se chtěl ve své argumentaci zastavit. Pan Černý mě svým jednáním přesvědčil o naprosté neprofesionalitě. Schůzka s ním se povedla až napotřetí. Předchozí dvě dohodnuté návštěvy prostě hodil za hlavu a v úřadě jednoduše nebyl. Rozsah jeho odpovědí před kamerou ani nepřesáhl rozsah mnou předem zaslaných dotazů, takže ve střižně prostě nebylo ani z čeho vybírat. Pokud na Vás působil výstup pana Černého v reportáži „démonizovaně“ věřte, že si to způsobil sám. Podle mého názoru téměř nevěděl o čem mluví. Já bych se na jeho místě jako mluvčí alespoň připravil věrohodně hájit kroky úřadu, za který vystupuji. Vždyť přeci i on (se znalostí problematiky) mohl položit Vaši otázku: Proč je ten lék tak drahý? Neprofesionalita mluvčího ministerstva zdravotnictví ale není můj problém.
Údajně přemrštěnou cenu léku Vám již vysvětlila paní Holmerová. Já si ale po Vašem vzoru dovolím na toto téma také jednu logickou úvahu. Připusťme, že cena léku je skutečně přemrštěná. Ministerstvo si to uvědomuje a záměrně odmítá lék zapsat do kategorie medikamentů hrazených pojišťovnami. Toto by podle Vás nebylo odsouzeníhodné a vydřidušské? V takovém případě by se přece v roli rukojmí českého zdravotnictví ocitli všichni pacienti trpící Ach. Z něčeho takového ale ministerstvo zdravotnictví rozhodně neobviňuji. To se totiž o diskusi nad cenou Ariceptu nikdy ani nepokusilo.
Na závěr se zmíním o (opět údajném) „zpomalování pohybů démonizované osoby“. Zpomalení obrazu jsem v reportáži použil jen jedenkrát - při pohledu jakési stařenky do kamery. Šlo o čistě ilustrační záběr. Do tohoto záběru zvukovým trikem ozvěnou doznívalo poslední slovo z tzv. synchronu mluvčího ministerstva, což jste zřejmě jako „démonizování“ měl na mysli. To je v televizní či rozhlasové publicistice (nikoli ve zpravodajství) zcela běžná a používaná metoda a rozhodně ne specialita České televize, jak se snažíte ve svém článku naznačit. Přesvědčit se o tom můžete nejen v TV Nova či TV Prima, ale koneckonců i v publicistické tvorbě jiných televizních stanic ve světě.
To je asi tak v kostce vše, co naopak vytýkám já Vašemu textu a Vašim závěrům. Napříště, prosím, pište se „znalostí problematiky“ a odpusťte si „logické“ úvahy. Uvidíte, že výsledek bude určitě lepší. Pokud na základě mé reportáže trpíte pocitem, že česká žurnalistika „onemocněla“ Alzheimerovou chorobou, pak vězte, že já smýšlím o Britských listech (i po mnoha jiných zkušenostech) podobně. Jen s tím rozdílem, že v tomto případě jde již o plně rozvinuté stadium choroby - tzv. demenci.
S přáním brzkého uzdravení
David Garkisch
(David Garkisch během vánočního televizního vzbouření předstíral, že je členem pracovního týmu Jany Bobošíkové a natáčel ji skrytou kamerou.)