Policie v zajetí starých omylů
Jan Jařab
Tento článek vyšel v Listech č. 3/2001. Jan Jařab je vládním zmocněncem pro lidská práva. Dvouměsíčník Listy si můžete objednat na adrese listy@economia.cz
Svědčí o zřejmé neschopnosti policie, jestliže dokáže odhalit a vyšetřovat jen ty nejméně významné projevy propagace fašismu (hajlování, nošení symbolů), jichž se dopouštějí řadoví účastníci neonacistických shromáždění, zatímco vždy nepotrestáni zůstávají organizátoři těchto akcí, právě tak jako autoři a interpreti písní propagujících plynové komory.
Ještě horší je, že s téměř jistou beztrestností mohou počítat i pachatelé násilných trestných činů s rasovou motivací. Pokud oběť neutrpí zranění vyžadující pracovní neschopnost delší sedmi dnů, může se stát, že policie řekne "motivace neznámá", vyhodnotí útok neznámých skinheadů jako přestupek, ne jako rasově motivovaný trestný čin, a věc bez jakéhokoliv vyšetřování odloží, takže se ani nedostane do policejní statistiky rasově motivovaných trestných činů - prostě neexistuje.
Ale je to opravdu jen neschopnost? Policie jako by svým postupem sdělovala neonacistům: dělejte si, co chcete, jenom nám při tom všem zbytečně nehajlujte a nenoste hákové kříže. K témuž - aby nenosili hákové kříže a nehajlovali - ovšem své přívržence nabádají i sami neonacističtí vůdci. I oni vědí, že českou veřejnost osloví spíše apely na pořádek a vlastenectví než veřejnou propagací hitlerismu.
Dalším kamenem úrazu je podle mého názoru sama skutečnost, že policie zařazuje neonacistické akce pod střechový pojem "extremismus", kam se jí vejdou ještě levicoví aktivisté, radikální ekologové, squatteři, sprejeři či náboženští sektáři. Názor policejního prezidenta Jiřího Koláře, že "extremismus není trestným činem, má však k němu dosti blízko", je absurdní. Názor sám (byť třeba rasistický) vůbec nemůže být trestným činem. Navíc je extremismus politologický termín, který není v zákoně vůbec definován.
Policisté ovšem nejsou a nemají být politology. Když se o to pokoušejí, je to na pováženou; obvykle se pak na seznamu extremistů octnou ti, koho policie prostě nemá ráda (například ochránci lidských práv nebo vůbec lidé, kteří proti něčemu demonstrují).
Spíše než politizující specialisty na "extremismus" by policie podle mého názoru měla mít specialisty na konkrétní formy trestné činnosti definované v trestním zákoně, tj. zejména na rasově motivované trestné činy.
Tvrzení policejního prezidenta, že "českou extremistickou scénu tvoří především nezletilí a mladiství" vypovídá o dvou věcech. Zaprvé: u policie pracují "na extremismu" zejména předlistopadoví policejní odborníci na mládež, jejichž sklon shrnovat do jednoho pytle skinheady, ekology i zastánce alternativních životních stylů logicky plyne z jejich někdejší orientace na potírání všech projevů "nespořádanosti", od drobné delikvence po dlouhé vlasy.
Pokrokem je už to, že jsou ochotni zařadit mezi "závadné jevy" i navenek spořádané skinheady; těžko je však přesvědčíme, že nacistická propaganda a násilné útoky jsou kvalitativně odlišné od jiných projevů nekonformismu či drobné delikvence.
Zadruhé: policie explicitně spojuje neonacistické projevy s delikvencí mladistvých a tím je bagatelizuje, staví naroveň nesrovnatelně méně závažným jevům. Navíc je to i věcně nesprávné. Jistě, mezi mladistvými přívrženci neonacismu se najdou i chlapci se sociálními problémy a sklonem k obecné delikvenci, kterým je třeba podat pomocnou ruku spíše než je zavírat do vězení; vůdci a organizátoři neonacistického hnutí, jejichž trestná činnost je nejzávažnější, jsou však vesměs dospělí a na první pohled "spořádaní" lidé.
