čtvrtek 14. června O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Reportáž ze zasedání Rady ČT: Ten punč platím já! (Tomáš Pecina) Malby ve znojemské rotundě: Jak čeští historikové ukradli Moravanům minulost (Petr Šimík) Česká policie a lidská práva: Policie v zajetí starých omylů (Jan Jařab) Bush cestou do Evropy: Amerika a Evropa se navzájem vzdalují (Guardian) Bush v Evropě: o co jde Umělci ve svém díle: "Tati, co se stane s tím obrazem, až ten člověk umře?" (Jan Paul) Sdělovací prostředky: Ludmile Rakušanové, která dělá, že to neví: Seriózní novinář referuje i o vlastním médiu kriticky jako o úplně cizím podniku (Jan Čulík) Výměna názorů o dokumentární zkratce v ČT: Nesouhlasím s kritikou svého pořadu - Britské listy jsou v demenci (David Garkisch, Česká televize) Davidu Garkischovi: mrzí mne, že jste to zjevně nemohl to natočit líp (Jan Čulík) Na omezeném prostoru své reportáže neshledávám žádné nedostatky (David Garkisch) Názor: Tažení korporací za likvidaci protokolu z Kjóta pokračuje i po summitu v Haagu (Paulus Potterstraat) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Tomáš Pecina

"Toto je veřejné zasedání Rady - jděte se zeptat pana předsedy," odpověděl jsem pevným hlasem, pln očekávání věcí příštích.

Tajemnice odplula k předsednickému stolu, načež po chvíli šuškání předseda Jan Mrzena zachmuřil tvář a pravil:

"Pane Pecino, toto je neveřejné zasedání Rady!"

"Pane předsedo, toto je veřejné zasedání Rady a jestli si mou přítomnost nepřejete, zavolejte policii a nechte mě vyvést - upozorňuji vás ovšem, že tím porušíte zákon o České televizi."

Po krátké vzrušené diskusi se ukázalo, že z deseti přítomných radních jsou pro mé násilné odstranění z místnosti kromě předsedy pouze dva, Helena Fibingerová a Pavel Žáček. Ač zjevně nespokojen, i Jan Mrzena musel akceptovat, že vše, co od této chvíle řekne, se může druhý den octnout na stránkách Britských listů.

Přítomnost zástupce médií byla pro členy Rady tak traumatizující, že se k této otázce v průběhu jednání ještě několikrát vrátili a když už nešlo uzavřít jednání celé, vymýšleli aspoň, co by se dalo utajit např. podle zákona o ochraně osobních údajů (bez komentáře uvádím vývod Jana Mrzeny: protože přihlášky kandidátů obsahují osobní údaje, jako např. rodné číslo, je možné před veřejností uzavřít jednání, na němž je Rada bude vyhodnocovat).

Kupodivu, první dojem z členů Rady nebyl vůbec špatný. Většina z nich má vlastní odbornou kariéru a neusiluje tolik jako členové Rad předchozích o uznání politické reprezentace: bude-li odvolán např. Jiří Presl nebo Bohumil Fanta, nezmění to v jejich životě zdaleka tolik, jako když museli Radu nedobrovolně opustit Václav Erben, František Mikš nebo Miroslav Mareš.

Jako evidentně chybná se však jeví volba předsedy: Jan Mrzena postrádá onu formu strukturovaného myšlení, která umožňuje dávat jednání řád a usměrňovat ostatní - např. organizovat a řídit složitější hlasování bude pro něj nezvládnutelným úkolem. Mrzena navíc, jak se obávám, trpí mírnější formou chorobné žvanivosti se sklonem k zálibnému sebeposlechu a tak jednání Rady budou zřejmě dlouhá, nudná a ne právě věcná.

Na pětihodinové schůzi se radní zabývali přípravou výběrového řízení k volbě nového generálního ředitele. Předběžné propozice, které vypracoval děkan fakulty architektury B. Fanta, respektují běžné zvyklosti a zřejmě nehrozí, že by radní, například pod vlivem mediálního tlaku, opustili standardní proceduru a zvolili ředitele tak rychle a nerozvážně, jako to udělali jejich předchůdci.

Podle parkinsonovského pravidla, že nejvíc času zabere věc nejméně důležitá, diskutovala Rada nejdéle o tom, jak stanovit limity, které smějí radní protelefonovat na účet ČT ze služebních mobilů. Kouzelná byla argumentace H. Fibingerové, že ona nemůže mít limit pouze tři tisíce korun, když nyní protelefonuje mnohem víc! - Každému podle jeho potřeb, říkávali komunisté (ale mínili tím až budoucí, a jak dnes soudíme, dystopické stadium svého režimu).

Zpestřením středečního zasedání a kulturní vložkou par excellence byla návštěva odborových předáků v čele s Antonínem Dekojem a Karlem Dubem. Vyslovili vážné znepokojení nad "manažerským selháním" a porušením "gentlemanských dohod" ze strany ředitele Balvína, totiž nad tím, že byl odvolán šéfredaktor publicistiky Martin Mrnka. Odboráři pohrozili, že by to mohlo znamenat konec sociálního smíru, nicméně neupřesnili, jak si své akce odporu představují.

Odhlédneme-li od faktu, že odboráři domáhající se přímého vlivu na volbu manažera ve svém podniku jsou zřejmě světovou raritou, těžko se zbavit pocitu, že po "revolučních událostech" z přelomu roku připomínají teď D&D kapry, kteří hrozí vypuštěním vlastního rybníka. Co chtějí dělat? Míní snad vrátit na obrazovku nápis STÁVKA a v pravidelných intervalech - coby komické duo - vystupovat před diváky s prohlášením neloajality? Obnoví se betlémy a svíčkové večery? Přijdou ke slovu znovu žebříky a suché záchody? Pokud ano, je dost možné, že se opět podaří dostat sto tisíc lidí na Václavské náměstí - jenže tentokrát proto, aby demonstrovali za okamžitou privatizaci České televize!