Globalizace, část 2.
První část tohoto článku je zde.
Technologie, která se obrátila proti lidem
Uprostřed mediální hysterie o tom, že v důsledku globalizace a technologického rozvoje dochází k rozsáhlému propouštění zaměstnanců se zapomíná na jeden klíčový fakt: velká část nezaměstnanosti je důsledkem úsilí firem - jaké existuje už dlouhá staletí - nahrazovat zaměstnance technologií.
Vrcholový management považuje technologii za způsob, jak se zbavit pracovních sil - které mají požadavky a zpochybňují autority - a nahradit je stroji, které nezakládají odbory a vydrží po mnoho hodin práce.
Sektor služeb (telekomunikace, bankovnictví, pojišťovnictví, prodej nemovitostí, maloobchod a velkoobchod) nemůže nahradit všechny pracovní příležitosti, které byly zlikvidovány ve výrobním sektoru. Technologie nahrazuje pracovní síly i v sektoru služeb. Celé úřednické vrstvy v podnicích jsou nahrazovány malými, vysoce kvalifikovanými pracovními týmy, které využívají nejnovější počítačové technologie. Tisíce zaměstnanců pošt byly propuštěny v důsledku zavedení optických scannerů a komupterizace. Bankovní úředníci u přepážek byli nahrazeni automatickými bankomaty. To je přirozené a já si nestěžuju, protože dávám vždycky přednost bankomatu (i když nikoliv bankomatům České spořitelny, které jsou vždycky mimo provoz, když je potřebuju nejvíc), ale jen připomínám, že jestliže máme nové technologie, které zlepšují naši životní úroveň, zároveň se musíme zajímat o to, jak bezpečný je život těch, kteří přišli o zaměstnání. Technologie není špatná, ale jestliže je využíváno technologických inovací k propouštění pracovních sil, aniž by existoval systematický program jak vytvořit náhradní, nová zaměstnání, důsledkem je všeobecná nejistota a dokonce i chudoba.
I když nás zaměstnavatelé možná už nepotřebují jako pracovní síly, potřebují nás jako spotřebitele. Kdyby mohli být po jejich, ředitelství podniků by dávno zařídilo, aby všechno v továrně vyráběli roboti, jenže se nesmí zapomínat, že roboti nic nenakupují. Jestliže každá jednotlivá korporace se zaměří na zvyšování zisků na stále globálnějších trzích, bude v zájmu zvyšování zisků co propouštět co největší množství svých pracovních sil. Na mikroekonomické úrovni korporace to dává smysl. Jenže když dojde ke kumulaci všech těchto jednotlivých rozhodnutí propouštět pracovní síly, makroekonomickým dopadem je stagnace a všechny sociální choroby, které s tím jdou ruku v ruce.
Kasinová ekonomika
Jinou klíčovou dynamikou globalizované ekonomiky je obrovský přesun kapitálu od produktivních investic v "reálné ekonomice" na spekulativní investice v "kasinové ekonomice".
Je to docela logické. Máte-li pár milionů dolarů, které chcete investovat, můžete zaujmout dvojí přístup. Můžete investovat do reálné ekonomiky tím, že vybudujete továrnu na chleba nebo na boty nebo na nějaký jiný výrobek nebo službu, které odpovídají lidským potřebám. Na druhé straně můžete investovat své peníze do papírových aktiv: do akcií, do obligací, do investičních fondů anebo do celého množství nejrůznějších finančních nástrojů, které nevytvoří příliš mnoho pracovních příležitostí ani užitečných výrobků, ale dostanete z nich dobrý úrok a nemusíte se obtěžovat investicemi přímo do výroby. A také tyto spekulativní investice bývají více likvidní (pružněji je možno je převést na hotové peníze) než investice do reálné ekonomiky.
V posledních letech jsme byli svědky explozivního růstu nové formy finančních spekulací: na trhu tzv. derivatives, který je ještě o další krok vzdálen skutečné ekonomice. Tyto investice odvozují svou hodnotu od aktiv, jako jsou akcie, obligace či měny, ale jsou pouze sázkou, zda hodnota aktiv, které podkládají tyto "derivatives" během daného budoucího období stoupne či poklesne. Tak se můžete vsadit, jestli během následujícího půl roku klesne hodnota japonského jenu ve vztahu k thajské měně bhat. Existuje obrovské množství těchto "derivatives", finančních nástrojů, jejichž účelem je jen pomoci investorům aby se ochránili před rizikem. Nic reálného tyto finanční nástroje neprodukují.
To, jak nesmírně významný je v současnosti trh v oblasti "derivatives", vyjde najevo ze srovnání s objemem globálního obchodu se skutečným zbožím. Celková roční hodnota globálního obchodu se zbožím byla nedávno asi 5 trilionů dolarů. Globální trh s derivativy se vyrovná tomuto objemu transakcí za pouhé dva dny!
Globalizace kapitálových trhů a přechod investic od reálné ekonomiky do kasinové ekonomiky oslabil moc vlád řídit národní hospodářství a ochraňovat pracovní příležitosti svých občanů. Vlády se staly rukojmími pohyblivosti globalizovaného kapitálu. Firmy mohou pohrozit, že se odstěhují jinam, pokud jim vláda chce vnutit vyšší daně anebo přísnější ekologické zákony.
Vzhledem k tomu, že klesá počet zaměstnaných pracovních sil, snižuje se objem daní z příjmu, které vláda dostává, a to zrovna v době, kdy se zvyšují požadavky na pojištění v nezaměstnanosti a na potravinové dávky pro potřebné.
Jak korporace rostou, zvětšuje se i jejich schopnost lobbovat volené politiky, aby jim snižovali daně a aby odstraňovali omezení mezinárodního pohybu zboží a peněz. V České republice nepochází tento problém v první řadě od velkých korporací, ale spíše od klubů mafiánských podnikatelů, kteří jezdí za dobrodružstvím na výlety do Afriky a mívají i různé další - neetické kontakty se sponsory. Jakmile se pak tito lidé dostanou do vlády, buď do vládou kontrolovaného bankovního systému jmenují své lidi, kteří jim půjčují absurdně vysoké finanční částky, podíl těchto peněz končí v kapsách politických stran… a ostatní už znáte.
Inovace v oblasti počítačů a telekomunikací umožňují finančníkům přesunovat miliardy dolarů kolem světa během zlomku vteřiny. Pro vlády je to dnes daleko obtížnější monitorovat a zdaňovat mezinárodní transakce.
A kdo musí nahradit chybějící podnikatelské daně, které už vlády nejsou schopny vybírat? Břemeno se přesunuje na normální zaměstnance.
Nikoliv celé toto daňové břemeno je však uvalováno na nynější generaci zaměstnanců. Částečně je to břemeno umořováno deficitním rozpočtem: vláda vydává obligace a půjčuje si peníze na finančních trzích - jinými slovy, zdaňuje budoucí generace.
Tragédií je, že existuje množství nevyužívaných alternativ, jak tyto problémy vyřešit.
Existují technické prostředky pro poskytnutí potravy, bytů i školního vzdělání všem lidem na této planetě. Je to hlavně otázka politické vůle vybudovat ekologicky udržitelnou a spravedlivou světovou ekonomiku. Dobrou zprávou je, že existují tisíce skupin, které se zasazují o demokratičtější kontrolu vlád i podnikatelského kapitálu. Co je tedy zapotřebí udělat?
1. Demystifikovat systém a naučit se, jak se zorganizovat. Potřebujeme kritické vzdělání ohledně toho, jak funguje světová ekonomika: kdo z ní má prospěch a kdo má neprospěch. Základní lidská schopnost - jak se organizovat - by měla být systematicky vyučována, aby si obyčejní občané dokázali vytvořit vlastní řešení pro problémy svých vlastních místních společenství, aniž by museli čekat na to, než jim nějaký vzdálený "vedoucí politik" určí, co mají dělat. V České republice je tohle nesmírně obtížný úkol. Češi jsou národ, který nedůvěřuje společnému úsilí a zastává cynický postoj ohledně snahy dosáhnout nějakého cíle. Ale vím, že je to možné, protože když jsem byl dítě, Brazílie byla - pravděpodobně proto, že to byla vojenská diktatura - zemí, kde se člověk staral vždycky jen o sebe samotného. I když v Brazílii stále existují obrovské, kriminální rozdíly mezi chudými a bohatými, desetiletá mediální kampaň, která vysvětluje, jak funguje společné úsilí lidí, vedla k obrovskému obratu ve svědomí lidí. Nechvalně známé favely (brlohy) Rocinha v Rio de Janeiro (pan Jiří Vrzal se mě ptá "Co je nového ve favelách?") se stala úsilím lidí čistou a bezpečnou oblastí, má dokonce vlastní televizní a rozhlasovou stanici. Rocinha má dokonce svého druhu neoficiální místní správu a tu vláda toleruje, i když je známo, že hlavním zdrojem příjmu je prodej drog - prodávají se středním vrstvám, které jsou tak ochotny financovat chudší spoluobčany).
2. Reformovat mezinárodní hospodářské instituce. Světová banka a Mezinárodní měnový fond původně vznikly jako součást Organizace spojených národů a měly být pod kontrolou Valného shromáždění. Ale nyní mají tyto mocné organizace pod kontrolou globální bankéři (a hlavně vlády zemí G7, pozn. JČ), takže dochází k přesunu bohatství z chudých částí světa velkým bankám a korporacím.
3. Vytvořit si způsob, jak kontrolovat chování korporací. Už vzniklo mezinárodní hnutí jak vytvářet a vynucovat si od nadnárodních korporací slušný způsob chování. Vlády a občanská hnutí se snaží v mnoha ohledech zavést předpisy, jak budou muset korporace zacházet se zaměstnanci, se zákazníky i s životním prostředím. V roce 1995 se podařilo aktivistickým skupinám přimět společnost Gap (která vyrábí oděvy), aby zreformovala strašlivé pracovní podmínky ve svých továrnách v El Salvadoru.
4. Je zapotřebí restrukturalizace daňového systému. Všechny daně přerozdělují bohatství. Otázkou je, jakým směrem chceme, aby to přerozdělování fungovalo. Na podporu hospodářského růstu a spravedlnosti bychom měli požadovat daňový systém, který přerozděluje bohatství směrem dolů k většině lidí a nikoliv nahoru k jejich menšině. Přerozdělování směrem dolů k většině totiž vede k rovnosti příležitostí; přerozdělování směrem k menšině zvětšují třídní konflikty a dochází k rozkladu společenských vztahů. (Můj otec je daňový právník, takže to znám.)
Tohle všechno možná zní velmi idealisticky (a pro některé čtenáře možná i příliš emocionálně J). Ale namísto toho, abychom pohlíželi na aktivisty zjednodušeným způsobem, že to jsou jen "rebelové bez příčiny", bychom měli začít něco dělat. Mně samotného loni v září urazilo, když ti demonstranti házeli na policii kamením. Chudák policista, s malým platem, nemá nic společného s bohatým a mocným finančníkem z Davosu. A Praha by neměla být kvůli tomu poškozena. Ani restaurace MacDonalds, protože to jsou soukromé, místní podniky, které vlastní prostřednictvím koncesí místní lidé.
Aktivisté ale intuitivně cítí, že se děje něco hluboce nesprávného, jestliže někteří lidé tolik bohatnou a jiní zároveň tolik chudnou. Máme-li však úspěšně proti nerovnosti nynější etapy globalizace něco podniknout, potřebujeme program.
