![]() |
Setkání Čechů a Slováků ve SkandináviiWitthedVe dnech 24.-27.5 2001 se uskutečnilo již 19. krajanské setkání ve Skandinávii. Blízkost řeky Tidan s půjčovnou kanoí, krásně zelené a rozkvetlé okolí, kde se bylo možno projet i na koních jistě přispěly k dobré náladě a spokojenosti všech zúčastněných. Pobyt zpříjemnila i hudba Vlado Hronce. Přítomní byli hosté z velvyslanectví a p. dr. Zdeněk Lyčka z Českého centra ve Stockholmu. Z České republiky přijela paní Eva Střížovská, šéfredaktorka Českého Dialogu a badatelé z Univerzity v Olomouci. Zajímavá byla diskuse o změnách týkajících se občanství v obou zemích, mnoho krajanů jistě vítá zvláště novou změnu švédského zákona, která má od poloviny letošního roku umožňovat dvojí občanství. O změnách v české legislativě velmi dobře informovala paní Věra Jarešová z velvyslanectví ve Stockholmu. Zde se jedná hlavně o ty občany, kteří pozbyli státního občanství u nás doma v období od 25. února 1948 do 28. března 1990.V sobotu odpoledne byl pro návštěvníky uspořádán v redakci Otakara Štorcha pořad současné naší poezie. Pavel Mrázek, Otakar Štorch a Jana Witthedová recitovali z vlastní tvorby. Viola Lyčková, Jana Witthedová a Viktor Novák přednesli poezii básníků z vlasti. Níže si můžete přečíst několik ukázek z tvorby přítomných básníků. OčiJana Witthedová Kmen stromudrsná krása kůry a špičky mých prstů Kmen stromu cit dlaně A mrtvé slzy tmavých brýlí Vnímám chlad listu měkkost trávy Však krajina? Už navždy jsem ji minul v mé věčné tmě ty oko obrácené dovnitř Mé leklé oko zbytečné oko Co je barva a jaký lesk?! Rachot odehnal i ozvěnu mou kdysi průvodkyni městem Tak ruka drtí bílou hůl Vztekle ji drtí a já škobrtám dál chytajíce se vašich rukou šatů i životů Někdy smím poznat hebkost vašich spánků vyvýšeninu tváře vrásčitost čela tvar nosu A vy? Obyčejně jste spěch a pachuť letmých soucitů Já jdu drtím bílou hůl a myslím na ptáky svobodu a nenapravitelnou samotu mých leklých očí Sen s mladým WertheremOtakar ŠtorchŘekni minejsněžnější můj zajíčku s pleti bílé květiny řekni mi třeba Ne ale jen prosím jen naoko když pokouším tvé rozpaky svými intimními progresy Pravda Láska Vzrušení Cožpak nelze onu zvláštní třešeň bledou s masem v purpuru naroubovat na pouštní kaktus s útrobou tak žízní před tebou vprahle bílou? Následně Dva psiPavel Mrázekřekli muLehni a on si lehl
řekli mu
řekli mu
řekli mu
řekli mu
řekli mu
kdy přišel čas
Šel kolem líný pes
ucítil kost
na psa co číhal
a zmizel v prachu ulice
Pes co si lehl
sedl a prosil
hlídal
jen z prachu ulice
mu zvlhly oči
a v duchu zíval
Pro Britské listy napsala Jana Witthedová.
|
![]() |