Odpověď Janu Paulovi: možná jsem se mýlil
Jan Čulík
Je možné, že jsem udělal chybu, že jsem u prvního Golgova článku k této problematice nevyžadoval, aby v něm Fabiano Golgo rovnou uvedl veškeré další konkrétní informace, které pak zveřejnil v dalších textech. Důvěřoval jsem však svému instinktu - mohl jsem se ovšem mýlit - a článek mi připadal seriózní a důvěryhodný. Možná proto, že Szutův případ mi připadal typický - odpovídal jiným podobným případům, včetně vyjmenovaných druhů týrání, které znám, a které byly - seriózně - medializovány v Británii. (Szuta mohl těžko tyto případy týrání znát z britské televize. V jednom z těchto případů si angličtí rodiče různé druhy týrání dítěte natáčeli na video.) Ověřoval jsem si svůj instinkt ohledně Golgova původního článku ještě u několika lidí a ani těm Golgův text nepřipadal nepřípustně emocionální. Opakuji však, že jsme se mohli mýlit. Argument o využívání individuálního příběhu při novinářské práci je platný, vzhledem k tomu, že se to snažím naučit pražské novináře už asi deset let a zatím to zvládl v seriózních novinách jeden, vím, o čem mluvím. Je ale pravda, že to možná "na české poměry" to tentokrát s tím individuálním zaujetím Fabiano Golgo kontraproduktivně přehnal. Sám si to stále nemyslím. Otázkou je, do jak velké míry má člověk komunikačně ustupovat českému kontextu.
Výchovné metody Klíčova, jak je popisuje pan Paul, mi při vší dobré víře nepřipadají dostatečně vhodné pro složitosti těchto případů psychického poškození týraných dětí. Nesouhlasím s tvrzením pana Paula, že "hodně teď záleží na samotném Szutovi". Ne, jestliže se na něm společnost natolik provinila, že dopustila jeho mnohaleté týrání, má nyní povinnost mu co nejcitlivěji pomoci, i kdyby toho byla jeho ztraumatizovaná psyché jen těžko schopna. Není to hlavní odpovědnost ztraumatizovaného dítěte, které se do této situace dostalo bez vlastní viny, hlavní morální odpovědnost nesou společnost a příslušné struktury.
Nesouhlasím ani s apriorní podezřívavostí Ondřeje Čapka, že si Szuta své týrání vymyslel a že to Golgo nemohl poznat - Golgo podnikl tolik kroků, že je zjevné, že Szutovo týrání bylo autentické. (Golgo spolupracuje s profesionálním antropologem, sám dělá výzkum pro antropologickou studii.) Co se týče pedofilie - no tak existují tuším mezinárodně dost dobře prověřené metody, jak zjistit, zda si dítě nevymýšlí. Je možno je nastudovat - nejsem odborník, znám tyto případy pouze z podrobných rozborů britských sdělovacích prostředků, připravených psychology a odbornými sociálními pracovníky.
Trochu se štítím apriorní nedůvěry kritiků, jako je pan Paul či Čapek, z níž mi vyvstává: "Toto dítě se pošpinilo, není možno mu důvěřovat." Je to trochu podobné postoji právničky Vodičkové. Tuto nedůvěru v západním pojetí nenacházím, možná je to tam politická korektnost - nevím. Mohu vás však ujistit, že takovéto svědectví by po četných skandálech v dětských domovech zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo okamžitě velmi razantně vyšetřováno - citovaná odpověď ředitele ústavu je pro mě - a nejen pro mě -. absolutně šokující. Pro mě je směrodatné, zda a kdy se tato záležitost začne efektivně vyšetřovat a odpovědnost za to nese ředitel ústavu.
"Peřiny" jsou mým, možná chybným překladem z angličtiny, snad to měly být pokrývky. Jinou chybou, kterou jsme opravili až včera odpoledne, bylo, že jde o dětský domov v Brně-Hlinkách, nikoliv Hlučíně, omlouváme se.
Komentáře pana Paula k článku o zbytečném používání angličtiny v českém kontextu a kam to až může zajít - na brazilských případech - mi připadají trochu neférové. Možná jsem příliš tolerantní, ale tento poslední Golgův článek se mi zdá zajímavou konfrontací zkušeností ze dvou odlišných kultur, v jedné z nichž je určitý jev teprve na začátku, jinde je už plně rozvinut. S takovouto konfrontací mám velmi časté zkušenosti při porovnávání britského a českého kontextu, možná proto jsem i v tomto případě vůči tomuto Golgovu článku zaujat až příliš příznivě.
Možná je to špatné srovnání, ale kolem roku 1991 - 1992 jsem opakovaně varoval, že bez řádného kapitálového dohledu, bez systematického zveřejňování podrobných informací o privatizovaných podnicích a bez předem vytvořené efektivní regulace ekonomiky bude československé hospodářství rozkradeno. Dostalo se mi tehdy taky odpovědi, co si to vymýšlím za prkotiny. Lidé se zkušeností z jiné kultury mohou vědět, že to, co se zdá v jedné kultuře jako podružná hloupost, se může vyvinout ve skutečný problém.
