Jak Čulík manipuluje Britské listy
V normálních novinách si můžeme přečíst článek pana X nebo paní Y. V BL je tomu jinak. Šéfredaktor se rozhodl články glosovat, připisovat poznámky. Dělá to s celkem prostým záměrem: zpochybnit článek autora a sdělit veřejnosti svůj pohled na věc. Ke čtenáři se tak nedostane článek autora X nebo Y, ale článek tandemu XJČ a YJČ. Naštěstí svou poznámku JČ označí a píše pod pomyslnou čarou.
Příklad z praxe:
PJ napsal: “Daniela Drtinová dostala prestižní cenu.” Protože DD je zaměstnancem ČT a protože podle BL nikdo v ČT nepracuje dobře a nemůže tudíž dostat žádnou cenu, JČ ve své poznámce napsal: “Obávám se, že více než o novinářských kvalitách Daniely Drtinové vypovídá "prestižní cena", kterou Drtinová obdržela, o kvalitách právě té ceny a lidí, kteří o jejím udělení rozhodovali... a buď měli pro udělení ceny dobré politické důvody, anebo nikdy neviděli žádný normální televizní zpravodajský pořad - myslím mimo Českou republiku.” Ano, milý čtenáři, když to nejde jinak, JČ zpochybní cenu samu (dá ji do uvozovek) a zpochybní práci lidí v porotě, která o udělení rozhodla (odkazem na politické důvody či na neznalost “normálního” vysílání).
Dovolím si JČ z omylů vyvést:
1. Cenu uděluje Nadace ČLF - Český literární fond. To je profesní, nikoliv politická organizace. Není mi známo, že by na ČLF někdo vyvíjel politický nátlak. Možná za totality by to šlo.
2. V době kabelové a satelitní TV je poněkud zpozdilé argumentovat neznalostí kvalitního zpravodajství. K tomu, aby člověk mohl sledovat CNN nebo BBS nemusí opouštět ČR. Stačí zmáčknout knoflík.
Trochu méně průhledná, o to záludnější, je další praktika v BL používaná - změna titulku. JČ bez souhlasu autora původní titulek odstraní a nahradí ho svým. Záměr je jasný: dezinformovat čtenáře, případně udělat z autora hlupáka. Záludnější praktika proto, že JČ svůj titulek neoznačí, vydává ho za titulek autora. Ke čtenáři se tak dostává sendvič JČXJČ případně JČYJČ. Že takový článek má s pravdou a původním článkem jen málo společného, je nasnadě.
Příklad na změnu titulku
Příspěvek o ceně jsem nazval “Kvalita redaktorů ČT potvrzena, aneb zpráva, která se nehodí.” Mluvit o kvalitě ČT se v BL jaksi nenosí, to je jako mávat červeným hadrem před býkem. Proto JČ titulek změnil na “Vynikající kvalita Daniely Drtinové během vzbouřeneckého vysílání ČT po zásluze oceněna.”
Uvádím na pravou míru:
1. DD nedostala cenu za kvalitu DD, ale za kvalitu své práce. Podle ČLF za “mimořádně kvalitní zpravodajskou a analytickou žurnalistiku”.
2. Vsuvka “během vzbouřeneckého vysílání” je mystifikace a omezení JČ. Samozřejmě, že DD odváděla kvalitní práci i během krize. Jenže JČ zapomněl, že tzv. vzbouřenecké vysílání se k divákovi nedostávalo, ten byl zásoben legální Bobovizí, případně černobílým titulkem, takže ev. kvalitní práci DD nemohl posoudit. Pravdou je, že DD dostala cenu za žurnalistiku před, během i po krizi v ČT.
Tuhle mě JČ ujišťoval o snaze zkvalitnit BL. Výše uvedené praktiky svědčí o opaku. Šéfredaktorovi nejde o kvalitu, nejde o pravdivé informování veřejnosti, nejde o ev. střet názorů. Jde mu jen a jen o prosazování vlastního názoru, o šíření vlastní pravdy a hlásání vlastního pohledu na svět. Propagovat a šířit jen jeden názor, je důsledek opojení z vlastní nadřazenosti. Propaganda, to je projev nikoliv kritického, ale totalitního myšlení.
Pro kontrolu uvádím, že jsem příspěvek nazval Bez titulku.
Poznámka JČ: Nechci se znovu a znovu handrkovat o detailech, vysvětloval jsem už nesčetněkrát, že glosy připisuji proto, aby měl čtenář možnost uvažovat o dvou protikladných alternativách myšlení, asi tak, jak by to mělo vypadat v dobrém rozhlasovém či televizním rozhovoru, kdy má reportér vždycky představovat interviewovanému oponenta, aby nosnost jeho názorů v konkurenci lépe vynikla. Je běžnou praxí opatřovat texty výstižným titulkem, pokud toho sám autor není schopen. Dostala-li Drtinová cenu za svou televizní práci mimo doby od televizního vzbouření, nebylo to v charakteristice ceny dost jasné. Petr Jánský včera napsal: Prestižní cenu získala Daniela Drtinová, redaktorka ČT, za “mimořádně kvalitní zpravodajskou a analytickou žurnalistiku”. D. Drtinová skromně podotkla, že cena patří celé ČT za postoje, které redaktoři zastávali v době krize. Pokud tedy Drtinová cenu za vzbouřeneckou propagandu ve vlastní věci a vlastních platů nedostala, sama si ji za to přisvojila. Už to vypovídá výmluvně o tom, jaká je to cena a jaká je to vynikající reportérka. Udělením ceny Daniele Drtinové se ČLF zesměšnil: vypovídá to o zoufalém zmatení myslí v hlavách některých českých "intelektuálů". - Vysílání vzbouřenců se k lidem samozřejmě dostávalo, jednak předtím, než se legální vedení televize pokusilo nahradit jejich propagandu vlastní propagandou (Jaroslav Plesl si v prosinci povšiml toho, jak Drtinová tehdy dělala reportáž sama o sobě), jednak posléze prostřednictvím kabelového vysílání. - Netvrdím, že všichni pracovníci České televize jsou k ničemu. Pokud se najde něco dobrého, přirozeně to chválíme. Skutečně se snažím udržovat Britské listy na určité kvalitativní úrovni a nechce se mi publikovat znovu a znovu tytéž ohrané argumenty: hlavním důvodem pro publikaci textů by měla být novost a objevnost. Z tohoto hlediska začínám mít s příspěvky Petra Jánského značné problémy, i když dosud jsem je publikoval všechny.
