Diskutujme o tom, jak se má stát efektivně postarat o brutalizované děti
Pane Čulíku, nemáte pravdu, když píšete, že článek pana Golga měl vyvolat
polemiku o týraných dětech a čtenáři místo toho začali útočit na styl psaní
pana Golga. Myslím, že jsem zaslal celkem jasné otázky, jaké by vlastně
mělo být řešení oné situace, když Jirka všechna vznesená obvinění stahuje,
ve chvíli kdy dojde na lámání chleba. Ptal jsem se jak řešit situaci, když
na jedné straně je stát osočován z toho, že nechá týrané dítě v rodině, na
druhé straně ve chvíli, kdy nějaké dítě rodině odebere, je za to kritizován
stejně tvrdě.
Stejná situace může být emocionálně podána jak pro odebrání,
tak proti odebrání.
Viz nedávná polemika o dítě odebrané vegetariánské
babičce. V obou případech dítě chtělo zpět do rodiny. Jak by vypadal
emocionálně zpracovaný příběh o blonďáčkovi odebraném rodičům, proti jeho
vůli?
Věřím, že pan Golgo popsal příběh pravdivě. Jaké však navrhuje řešení? Zdá
se, že odmítá tezi, že 16-tiletý chlapec má nějaký vliv na to, co dělá.
Co
by měly státní instituce udělat, aby 16 letý chlapec přestal za úplatu
nabízet své přirození? Co by měly státní instituce udělat, aby bylo
zaručeno, že rozhodnutí odebrat nebo neodebrat dítě rodině bylo vždy
správné?
Polemiku na toto téma si přečtu mnohem raději než diskusi, zda se
Golgův styl hodí do Katky nebo do Vlasty. O tom, kterým směrem se polemika
ubere rozhodujete také (a hlavně) Vy.
