Britské listy


pondělí 7. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Železný a jeho spojenci útočí?
  • Jak jsem se stal zlodějem na stránkách deníku Super (Fabiano Golgo)
  • Deníku Super: uveďte zkreslené informace o mé osobě na pravou míru (Fabiano Golgo) Cizinecká policie v České republice a lidská práva:
  • Dvaadvacetiletý Iráčan Majid W. Majed: žiju v ČR už devět let, teď mi české úřady neprodloužily povolení k pobytu, čeká mě v Iráku smrt? (Jan Čulík, Tomáš Pecina) Přistěhovalci:
  • Dostaneme se do Británie stůj co stůj (Observer) Londýnské protiglobalizační demonstrace:
  • Demonstranti si stěžují, že londýnská policie na 1. máje porušila zákon
  • Londýnské antiglobalizační protesty: špatný den pro demokracii (Noreena Hertz, Observer) Novinářské výboje pánů Rejžka a Rychlíka:
  • Suď, budeš taky souzen (Vladimír Bernard) Nese Jiřina Bohdalová část viny za komunismus?
  • Fíkový list - sláva, peníze, moc (Michal Rusek) Reakce:
  • Brazilský hajzl, na kterého platí jen marxleninský gulag." Ale ono je to všechno jinak, pane Novotný (Štěpán Kotrba) Česká politika:
  • Zbavme mocné moci? (Martin Stín)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zbavme mocné moci?

    Martin Stín

    Petr Cibulka uveřejnil ve 4. čísle Necenzurovaných novin pod názvem „Zbavme mocné moci!“ pozoruhodnou analýzu současné politické situace. Neztotožňuji se s některými pasážemi,ukvapeně nálepkujícími veřejně činné osobnosti na základě ne zcela věrohodně doložených podezření, přesto považuji celkový obraz skutečnosti za velmi přesný.

    Procházíme velmi obtížným obdobím našich národních dějin:

    Převod národní ekonomiky ze státně-kapitalistické substruktury orientální despocie, vyvíjející se ve vnějším prostředí ekonomické soustavy technicky, organizačně a ekonomicky zaostalého sovětského impéria do podoby ekonomiky svobodného trhu demokratického státu, vyvíjející se v náročném konkurenčním prostředí ekonomiky vyspělých zemí, probíhá neefektivně a platíme za něj obrovskými hospodářskými ztrátami ve stovkách miliard korun.

    Zemi ovládají politické elity, které vytvořily uzavřený celek, usurpující si moc na věčné časy, řídící zemi z pohledu svých skupinových zájmů, někdy bez ohledu na objektivní potřeby země. Jejich politické neodpovědnosti padl za obět společný stát Čechů a Slováků, budovaný několika generacemi, za jehož vytvoření a obnovení umíraly tisíce občanů za první i druhé světové války i v období třetího (protikomunistického) odboje. Všechny parlamentní politické strany jsou poznamenány ekonomickými skandály, některé významné osobnosti jsou podezřelé z korupce, jiné ze spolupráce s cizími tajnými službami či bývalou státní bezpečností. Tato zátěž znemožňuje jejich působení ve prospěch vytvoření průhledného a bezpečného právního prostředí. U některých vůdčích politických osobností se vytvořil komplex nenahraditelnosti a trvalého nároku na podíl na moci.

    Současný politický systém vylučuje široké masy občanů z přímé aktivní účasti na tvorbě, realizaci a kontrole politiky a většinu z občanů odsuzuje k pouhé pasivní účasti na volbách. Proti snahám občanů o jakékoli výraznější ovlivnění politiky v mezivolebním období je režim zcela imunní. Energie k aktivitě tíhnoucích občanů se může projevit pouze prostřednictvím politických stran, kde je účelově svazována vnitrostranickými regulemi. Ve skutečnosti jsme ovládáni oligarchií několika set příslušníků špiček parlamentních politických stran, z nichž někteří jsou podřízeni různým majetkovým uskupením nebo vlivovým agentům zahraničí.

    Současná vládnoucí vrstva profesionálních a poloprofesionálních politikářů prosadila zachování právní kontinuity České republiky s předlistopadovým státem v takovém rozsahu, že podstatně ztížila nápravu majetkových a nemajetkových křivd, způsobených komunistickým režimem a znemožnila vyvození právních důsledků vůči osobám, které se provinily jednáním ve prospěch diktatury a okupačního režimu proti občanským svobodám a právům občanů a vnitřní a vnější bezpečnosti státu. Celé oblasti veřejného života jsou proto nadále ovládány příslušníky předlistopadových mocenských struktur.

    Ačkoli platný zákon České republiky označuje bývalou Komunistickou stranu Československa za zločineckou organizaci, důsledkem výše uvedeného právního postoje k minulosti je svobodné pokračování v činnosti nových politických stran, které se označují za komunistické a opírají se o stejnou, občanská práva a svobody většiny národa ohrožující ideologii, jako jejich zlopověstná kolaborantská předchůdkyně. Veřejnoprávní sdělovací prostředky jsou zneužívány k propagaci nejvýznamnější z nich, KSČM nebo jejich vůdců. Současní vládci, nerespektující a úmyslně zamlčující dějinné zkušenosti národa, si tak nevzali poučení z chybného postoje předmnichovského Československa k Henleinově straně.

    Přestože se při rozdělení československé federace pronášela velká slova o vytváření nadstandardních vztahů k Slovensku, skutečnost je taková, že současný stupeň odcizení obou národů se dostal pod úroveň, dosaženou v době německé okupace: tehdy se v širokých lidových vrstvách udržovalo povědomí kmenové sounáležitosti a touha po sjednocení v obnoveném společném státě.

    Český stát se dosud chová macešsky k té části české emigrace z období komunistického režimu, která z jakýchkoli důvodů nepožádala o obnovení českého občanství. Velmi cenná část národního společenství je tak vyloučena z vlivu na vývoj státu a je vyřazena z nároků na nápravu majetkových křivd, způsobených komunistickým režimem.

    Pokračuje bujení státního a komunálního administrativního aparátu. Některé jeho složky nejsou podřízeny účinné občanské kontrole a chovají se neprůhledně a svévolně jako stát ve státě. Platí to především o policii, justičních orgánech, armádě, finančních úřadech, ale i dalších. Při vytváření nižších územních celků byly porušeny tradiční územní vazby. Vzniklé celky nevyhovují kriteriím Evropské unie. Tento vývoj je doprovázen trvalým růstem nákladů na provoz státu.

    Svoboda slova a projevu je omezena ovládnutím rozhodujících sdělovacích prostředků mocenskými skupinami, jež jsou někdy zcela neprůhledné. Tisk a soukromoprávní televize a radia jsou nástrojem prosazování cílů svých vlastníků; jak vlastníci tak jejich cíle jsou občas nejasné. Není však známo, komu a k jakým cílům slouží Česká televize a Český rozhlas. O tvorbě televizního zpravodajství stále rozhodují stejní lidé, kteří se v době televizní krize postavili nad zákon a autoritu státní moci. Názory, které nevyhovují vládcům sdělovacích prostředků, nemají nárok na uplatnění. Naopak není veřejnost chráněna před tlakem vlivových informačních kampaní, sloužících k prosazení velmi konkrétních mocenských či ekonomických zájmů.

    Politické elity se staví pokrytecky a zdrženlivě nebo i nepřátelsky k začlenění České republiky do Evropské unie. Nesou odpovědnost také za polovičaté plnění našich závazků z členství v NATO . Jsme proto slabým článkem tohoto společenství. Tímto chováním poškozují vládnoucí vrstvy životní zájmy občanů do budoucna. Není vyloučeno, že jejich postoje jsou v některých případech vyhověním ruským snahám o udržení České republiky v tradiční sféře imperiálního vlivu Sovětského svazu. Pokrytectví a bezzásadovost jsou příznačnými rysy české zahraniční politiky i v jiných směrech. Jsou například uplatňována nestejná měřítka chování k státům, porušujícím lidská práva: zatímco útočíme na neškodnou Kubu, vyhýbáme se konfliktním diskusím s Čínou a představitele Ruska, beztrestně vraždícího Čečence, zveme na  státní návštěvu.

    Neblahý vývoj postihl i morální a kulturní stránku života společnosti. Došlo k výraznému posílení konzumního vztahu k životu, nejvýznamnější složkou kulturního života se stal zábavní průmysl, rozšiřují se drogové závislosti, prostituce, kriminalita. Učitelé,vědci a umělci, působící mimo oblast komerční zábavy, patří k nejhůře placeným profesím. Mnohé cenné nekomerční umělecké soubory zápasí o přežití. Tempo zvyšování vzdělanosti je v porovnání s většinou zemí EU a vzhledem k našim budoucím potřebám nedostatečné.

    Potlačování národního sebevědomí, projevů vlastenectví, pocitu národní sounáležitosti a úcty k jazyku, potlačování domácích tradic ve prospěch zahraničních, nastolené a cíleně prováděné nacisty a po nich komunisty, bylo nahrazeno lhostejností k těmto hodnotám. Neúměrně se tak zvyšuje riziko potlačení národní svébytnosti po vstupu do Evropské unie, přestože ta je naopak rámcem, umožňujícím posílení svébytnosti malých národů.

    Prohlubuje se zaostávání vývoje naší životní úrovně za ostatní Evropou a USA.

    Občané České republiky si jsou z velké časti vědomi neutěšených poměrů ve státě. Jejich nespokojenost se projevuje na jedné straně apatií ve vztahu k standardním možnostem uplatnění politické vůle (nezájem o účast při volbách, nechuť vstupovat do politických stran) na druhé straně ochotou vyjít do ulic, kdykoli zavane vánek naděje na změnu. Všichni vědí, že takto nelze pokračovat a ohlížejí se po někom, kdo by stát vyvedl z bludného kruhu. Pokusy o změnu, uskutečněné uvnitř vládnoucích politických vrstev, až dosud nevedly k výsledkům. Vždy se nakonec zvrhly v pouhý boj o přerozdělení osobních podílů na moci a z toho plynoucích prebend.

    Souhlasím s Petrem Cibulkou, že spása nepřijde ze zkorumpovaného a zbyrokratizovaného prostředí současných parlamentních stran, ani od těch osobností a skupin, které se aktivně podílely na operetní revoluci r. 1989, stáhly se pak do postavení druhé zálohy a jsou nyní opět volány do aktivní služby v rodící se nové straně. Máme-li se dostat vpřed, je nutno zbavit se všech pozůstatků špatné minulosti a začít úplně od začátku znova. Lidé, kteří se nechali jednou korumpovat, nebudou v budoucnu čistí. Kdo jednou nadřadil svou touhu po moci nad jiné hodnoty, zachová se příště stejně. Kdo je vydíratelný pro závazky z minulosti, bude vydíratelný i nadále. Cibulkovo heslo „Zbavme mocné moci!“ je velmi racionální.

    Potíž je v tom, že odmítnutí současných politických elit není v podstatě uskutečnitelné, protože za ně není náhrada. Představa Petra Cibulky, že jeho Pravý blok vyjde z příštích voleb jako mohutná síla, která pak zásadním způsobem ovlivní politické poměry, má daleko do uskutečnění. Totéž platí o všech mimoparlamentních politických stranách, které pomýšlejí na účast v příštích volbách. Řešením není ani průnik nezávislých osobností do Senátu, protože izolovaní jedinci nemají dostatečnou váhu k provedení jakýchkoli změn. Vytvoření nové politické síly vyžaduje mnoho práce, energie a také peněz. Žádná z mimoparlamentních stran ani jiná skupina politicky dosud neangažovaných osob jich nemá dostatek. Přesto je intelektuální potenciál v mimoparlamentní části politického spektra značný a pro provedení zásadní změny politických poměrů ve státě by mohl být dostačující, pokud by došlo k jeho soustředění. Právě rozdrobení mimoparlamentní části politického spektra je příčinou jeho nulového vlivu. Navrhuji proto, aby se mimoparlamentní formace a nezávislé osobnosti sdružily v jednotnou volební stranu na základě minimálního společného politického programu podle těchto zásad:

    1. K účasti na ustavení této strany nebudou připuštěny ty, které

  • se hlásí k ideologiím, nepřátelským demokracii a občanským právům ve smyslu jejich definice Evropskou chartou občanských práv, tj. hlásící se např. k fašismu, nacionálnímu socialismu, marxismu, maoismu atd.
  • vyznávající rasismus nebo národnostní nesnášenlivost
  • zaujímající vyhraněný postoj podpory nebo potlačování některého náboženství
  • uznávající ve své vnitřní struktuře vůdcovský princip
  • odmítající vstup do Evropské unie a/nebo naši účast v NATO
  • jsou financovány ze zahraničních zdrojů
  • byly po Listopadu 1989 zastoupeny v zastupitelských sborech a vládě
  • v jejich řídících strukturách působí bývalí nomenklaturní pracovníci předlistopadového režimu

    2. Bude zanedbána diferenciace na pravici a levici

    3. Strany se shodnou na společném prosazování těchto minimálních politických postulátů:

  • I. Nezpochybnitelnost občanských práv ve smyslu jejich definice Evropskou chartou občanských práv
  • II.Nezpochybnitelnost soukromého vlastnictví
  • III. Maximální uplatnění prvků přímé demokracie, zejména referenda a přímé volby vrcholných představitelů státu, výkonných složek státního aparátu a  komunálních orgánů
  • IV. Zúžení funkcí státu na nezbytné minimum a v souvislosti s tím podstatné zjednodušení struktury orgánů státní moci, redukce státního aparátu a přehodnocení reformy územního členění státu
  • V. Zdůraznění legislativní funkce státu a jeho role ve vymáhání práva
  • VI. Jednoznačná podpora vstupu ČR do EU, rozvíjení kulturně-politické a hospodářské spolupráce se Slovenskem, podpora spolupráce se státy Visegrádské skupiny. Upevnění postavení ČR v NATO důsledným plněním členských závazků.
  • VII. Zúčtování s totalitní minulostí. Rozpuštění všech politických stran, označujících se za komunistické či marxistické. Změna trestně-právní politiky při posuzování činnosti proti občanským právům a směřující k ohrožení státní nezávislosti v letech 1948-1989 navázáním na legislativu ČSR do r. 1938. Vyloučení exponentů bývalého režimu z politicky citlivých pozic ve státní správě, zejména v justici, bezpečnostních složkách, armádě a diplomacii. To neznamená automatickou perzekuci za členství v KSČs a jiných předlistopadových politických organizacích.
  • VIII. Vytvoření zvláštního právního režimu pro emigranty (a jejich přímé potomky), kteří odešli po r. 1948 a nežádají o české občanství, tak aby nebyli vyloučeni z restitučních nároků a měli nárok na bezvizový vstup do země
  • IX.Podpora národního sebeuvědomění.
  • X. Podpora vzdělanosti národa

    Občasník „Necenzurované noviny“ bude spojenými silami zúčastněných stran na dobu předvolební kampaně změněn nejméně na týdeník, vycházející v nové úpravě a s účelově pozměněnou obsahovou skladbou nákladem nejméně 250.000 výtisků a sloužící předvolební agitaci

    Zúčastněné strany zkoordinují na dobu volební kampaně činnost svých internetových časopisů tak, aby společnou částí jejich obsahu zasáhly co nejvíce obyvatel.

    Táži se mimoparlamentních stran a nezávislých osobností, zda by se zúčastnili v září 2001 ustavující konference navrhované volební strany.

    Poznámka JČ: Pozor na Cibulkovo heslo "Zbavme mocné moci!" Je to populismus, viz tato přednáška holandského politologa Case Muddeho. Vylučovat z politického života nějaké politické názory či strany je nedemokratické a ČR se v tom případě dostane do problémů s Evropskou unií. Moderní stát potřebuje efektivní, složitou a silně strukturovanou státní správu: představa, že by bylo možno "omezit stát na minimum" je naivní a stát by ochromila, stejně jako vylučování úředníků ze státní správy v důsledku jejich komunistické minulosti (pokud nespáchali žádný prokazatelný trestný čin. Sociálnědemokratické vládě se podařilo přilákat do České republiky velké množství zahraničních investic.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|