Přistěhovalci: Dostaneme se do Británie stůj co stůj

Studený, pronikavý déšť bičuje pole. V dálce mokře blikají světla přístavu Calais. Je téměř devět hodin večer. U silnice čeká Mohammed Ishaq s manželkou a se čtyřmi dětmi.

Dnes večer, stejně jako každý večer během posledních čtrnácti dnů, bude těchto šest osob odvezeno na stanici vlaku Eurostar ve vzdálenosti asi půldruhého kilometru. Pokusí se, stejně jako se o to pokoušeli v předchozích nocích, prolézt drátěnými překážkami, skočit z mostů, schovat se v dopravních kontejnerech, zavěsit se na osy vozů.

Svůj domov v Afghánistánu opustili před čtyřmi měsíci. Budou se snažit dostat se do Británie, dokud se jim to nepodaří, konstatuje Mohammed Ishaq.

Přijíždí mercedes, rodina nastoupí a odváží je. Světla automobilu odhalí v dešti šest mužů z Kosova, jak jdou husím pochodem po silnici, dva Iránce, zabalené v černých igelitových pytlech na odpadky, asi dvacet Kurdů a dva Pákistánce.

Interpol odhaduje, že loni proniklo na území Evropské unie ilegálně asi půl milionu osob - v roce 1993 to bylo jen 40 000. V Británii požádalo loni o azyl 75 000 osob a všichni vědí, že azyl přistěhovalectví budou hlavními tématy při nadcházejících volbách.

Tony Blair si je vědom, že je jeho Labouristická strana považována za slabou v této věci, a tak napsal v deníku Times, že by měla být Ženevská konvence o uprchlících z roku 1951, která je právním základem evropského azylového systému, zmodernizována.

Potíž je, že argumenty na všech stranách debaty jsou založeny na mýtech a předsudcích, které mají velmi málo společného s realitou.

U vesnice Sangatte nedaleko Calais je obrovské ocelové skladiště, kde poskytuje Červený kříž jménem francouzské vlády potraviny, sprchy, záchody a postele pro 300 až 1000 žadatelů o azyl. Středisko bylo založeno před půldruhým rokem, když už místní úřady začaly mít dost hord, které spaly ve vesnici bez přístřeší. Pravicoví britští politikové tvrdí, že je to čekárna pro lidi, kteří se snaží proniknout do Británie. A tak tomu také skutečně je.

"Jestliže neuvidím ráno kamaráda, znamená to tři věci: buď se mu podařilo projít, chytla ho policie, nebo se mu stalo něco špatného," říká Zachar, šestadvacetiletý Čečenec, který je ve středisku Červeného kříže už čtrnáct dní. Odhaduje se, že dosud tohoto střediska využilo asi 26 000 osob. Téměř všechny jsou nyní v Británii. Minulý týden bylo ve středisku asi 300 lidí.

Než investoval Eurotunnel 2 miliony liber (100 milionů Kč) na další bezpečnostní opatření a než začaly převozní loďařské společnosti testovat dopravní kontejnery, zda obsahují lidmi vydýchaný vzduch, lidi trávili ve středisku většinou jen několik dní. Teď tu tráví vždycky několik týdnů. Ale nakonec se do Británie dostanou.

Co je to za lidi? Jsou to žadatelé o azyl? Jsou to "falešní" ekonomičtí přistěhovalci, uprchlíci? Znamenají tyto výrazy vůbec něco?: Promluvte si s lidmi, kteří čekají v Sandgatte a dozvíte se tytéž příběhy.

Málo lidí tam hovoří o pronásledování. Většina osob prostě mluví o tom, jaký měli strašlivý život, o situaci, v níž je nejlepší alternativou prodat všechno, co měli, a dát se na pospas kriminálním pašovacím gangům.

Mohammad Ishaq a jeho rodina jsou typický příklad. Jsou to tadžičtí Afgánci, pocházejí z menšiny, kterou Talibán v Afghánistánu diskriminuje. Ale Ishaq nehovoří o pronásledování, když vysvětluje, proč se vydali na cestu. "V Kábulu nejsou žádné školy," říká. "Nejsou tam peníze. Neustále jsme měli hlad a bylo nám zima. Chtěl jsem něco lepšího pro své děti."

Ishaq prodal svůj obchod, aby dal dohromady 9000 dolarů, které musel zaplatit za cestu do Anglie. Nejprve cestovali do Karáčí, kde převzal zprostředkovatel jejich peníze a schoval ho s rodinou v nákladním automobilu, který je provezl přes Írán a Turecko. To bylo v lednu. Teď už nemají žádné peníze. "Zpátky už nemůžeme."

Podle všech definicí je Ishaq ekonomickým přistěhovalcem. Pokud požádá po příjezdu do Británie o politický azyl na základě toho, že byl v Afghánistánu "pronásledován", stane se "falešným" žadatelem o azyl.

Totéž lze říci o mnoha, možná o většině lidí v tomto středisku Červeného kříže. Netvrdí, že prchají před bezprostřední hrozbou mučení nebo vězení. Sledují nevyhnutelnou logiku, která určuje dnešní imigrační proudy: "oni mají velmi málo, my máme mnoho". Většina uprchlíků v Sandgatte pochází z bohatých středních vrstev. Jsou to inteligentní a slušní lidé v každém smyslu toho slova. Jeden mladý Afghánec z bohaté rodiny nám sdělil, že musel prodat své pozemky, aby mohl pašerákům zaplatit za dopravu 10 000 dolarů. Mnoho jiných uprchlíků má univerzitní vzdělání.

"Inženýři, lékaři, profesoři, juristé, množství šedé mozkové hmoty, které tudy prochází, je pozoruhodné," konstatoval nedávalo Michel Derr, ředitel tábora v Sandgatte.

Ani nejsou tito přistěhovalci líní, kterýžto dojem se snaží vytvořit mnozí komentátoři. Minulý týden byl zveřejněn průzkum Exeter university, podle něhož je většina přistěhovalců do Británie vysoce motivována a jsou ochotni pracovat tvrdě za minimum peněz. Podle některých odhadů bude Evropa potřebovat 75 milionů nových pracovních sil, aby nahradila svou stárnoucí 350 milionovou populaci. Britská vláda přiznává, že je v Británii nedostatek kvalifikovaných pracovních sil.

Desítky lidí přicházejí při pokusech dostat se do Británie o život. Minulý měsíc riskovali čtyři Poláci strašlivou smrt tím, že se pokusili schovat se na vnější straně přívozní lodi, která se plaví mezi Francií a Británií. Jeden muž zahynul, když vyběhl před jedoucí vlak, ve snaze ho zpomalit, aby jeho přátelé mohli do něho nastoupit.

"Nevíme, kolik lidí je při tom zraněno," řekl Čečenec Zachar. Žádné zprávy nikdy nemáme. Když už je nevidíme, znamená to, že do Británie buď pronikli, anebo jsou mrtví. To je vše, co chceme vědět."