Zaujatá reportáž z antiglobalizačních protestů I.

QUEBEC, DEN PRVNÍ: CESTA K PLOTU

Judy Rebick, Quebec

Není snadné strhnout na sebe pozornost v konkurenci se zahájením setkání, kterého se účastní 34 světových vůdců včetně amerického presidenta George Bushe. Navzdory nekonečným salvám slzného plynu se převážně pokojní protestující vraceli znovu a znovu na Boulevard Rene Levesque v Quebec City, aby se střetli s policií.

Bitva trvala skoro dvě hodiny. Policie vyháněla demonstranty z prostranství za silného použití slzného plynu, ale když pálivá bolest v očích a krku ustoupila, demonstranti se vždy vrátili. Nejdojemnější pohled skýtala skupina asi dvaceti sedících lidí a jejich znamení míru, která se tu a tam vynořila z mlhy slzného plynu.

Média věnují pozornost převážně prolomení obvodového plotu a nutno uznat, že to byla působivá akce. Nejprve několik lidí a po nich další vylezli na řetězy pospojovaná pole plotu a spojeným úsilím se jim podařilo ho povalit. Podle mých hodinek to netrvalo ani pět minut.

Úžasné ale bylo, že skrz vzniklou mezeru se prodralo asi jen sto lidí. Ostatní se nadále drželi za stanovenou linií. Ne policie, ale sami protestující dokázali ovládnout dav. Tento projev disciplíny mi vyrazil dech.

Pochod se táhnul asi deset kilometrů od Laval University k perimetru, Z 3000 lidí jen asi deset až dvacet lidí házelo láhve a kamení. Byli to demonstranti z Černého bloku. Zatímco ostatní demonstranti se chovali hlučně a byli oblečeni v pestrých barvách, členové Bloku se tvářili zasmušile, vážně, a byli oblečeni celí v černém. Někteří si nesli hole a kameny a byli od počátku pochodu maskovaní.

O taktice Černého bloku se určitě ještě bude diskutovat. Kreativita ostatních demonstrujících ve srovnání s nimi zanikla. Jedna skupina, nazývající se Středověký blok, postavila šestimetrový katapult, se kterým zručně vmanévrovala proti policejním šikům. Následně se obsluze podařilo vystřelit na policisty tři plyšové hračky.

Jedna žena převlečená za Sochu svobody ušla celou cestu od Laval University na chůdách. Ženy z jiné skupiny, pojmenované „Pampelišky,“ měly na sobě trička s nápisem „nezdolný radikální květ, který bude vždycky kvést.“ Jeden mladý muž si na tričko napsal větu „It's hard to hit a movement target“ („Do cíle v hnutí se těžko trefuje“).

Jakmile byl perimetr prolomen, soustředila se veškerá pozornost na intenzitu konfrontace. A ta stála za to. Když se demonstranti přiblížili k perimetru, ohlásili organizátoři, že kdo chce zůstat v bezpečné zóně, má zahnout doleva. Neudělal to nikdo. K perimetru se blížily tisíce lidí. Před výbuchy slzného plynu utíkali, ale znovu a znovu se vraceli.

Pátek byl dnem přímé akce. Dnešek, tedy sobota, má být dnem akce masové. Ale na shromaždišti pochodu u Laval University se i tak shromáždilo přes 5000 lidí, ačkoliv bylo takřka jisté, že nakonec dojde ke střetu s policií.

Do poslední chvíle se vedou dlouhé debaty, co se vlastně stane dnes, kdy se má podle očekávání Pochodu národů Amerik účastnit na 40.000 účastníků. Organizátoři dnešního pochodu se rozhodli vést trasu pochodu mimo perimetr, jak uvádějí, z bezpečnostních důvodů. Vzhledem k vysokému počtu lidí a úzkým ulicím tohoto překrásného, starého města by se mohlo stát, že lidé bude namačkáni na zeď a dojde ke zraněním.

Jiní ale namítají, že je z politického hlediska chybné vyhýbat se obvodovému plotu, který se stal nenáviděným symbolem omezení veřejného prostranství, které nám ukrajuje volný trh. Nakonec to pravděpodobně dopadne tak, že po skončení pochodu se oddělí část demonstrantů a obrátí se proti opevnění.

Pořadatelé Lidového summitu jsou páteční akcí rozhořčeni. Mají pocit, že celé hnutí pouze diskredituje. Ale podle mého názoru právě přímá konfrontace s policií láká tolik mladých lidí, aby se zapojili do boje proti nedemokratickým praktikám v obchodě.

Je pravda, že hnutí proti volnému obchodu zaznamenalo tady v Quebec City řadu důležitých událostí. Poprvé v historii se lidé přicházející z celého kontinentu dohodli na jednotném politickém prohlášení a na společné strategii (směřující ke kontinentálnímu referendu v každé zemi) v boji proti FTAA (Oblast volného obchodu Amerik). Význam tohoto vývoje však nelze přeceňovat. Ještě před několika lety dělnické hnutí latinské Ameriky podporovalo volný obchod. Ale důsledky působení NAFTA v Mexiku, které vedly k dalšímu zbídačení mexické dělnické třídy, přesvědčily představitele hnutí, aby se přidali na stranu bojovníků proti volnému obchodu.

Pořadatelé Lidového summitu cítí, že násilná povaha přímé akce odvádí pozornost od jejich těžce vybojovaných vítězství. Ale jak se říká, tak už to v demokracii chodí. V doopravdy masovém hnutí nemůže nikdo kontrolovat, co se bude dít. A rozdíly nelze vymýtit. Podle mého názoru jde o to o rozdílech diskutovat, ale nenechat se jimi rozvrátit nebo rozdělit.