Ke zpravodajství z Academia film Olomouc
Dokument o narkomance Katce není tak špatný, jak popisuje Jan Čulík
Pan Čulík je prostě enfant terrible, jeho informace z festivalu v Olomouci pozvedají význam této záležitosti o třídu, v jednom případě s ním však musím nesouhlasit.
Formulace o tom, že dokument “V pasti – Katka” je urážkou základních principů televizní a filmové práce je neodborná a nespravedlivá. Film jsem viděl v jeho premiéře, dokonce snad na ČT 1, je přinejmenším dobrý a zajímavý a myslím, že divácké hodnocení prokáže jak slušnou sledovanost, tak hodnocení. Pokud jsem si mohl ověřit reakce ve svém okolí, byly, zvláště u zainteresované skupiny, tj. rodičů ohrožené věkové skupiny, i mladých, kteří jej sledovali, přes otřes, kterým na ně zapůsobil, pozitivní. Destrukce pohledné a docela chytré holky k blekotajícímu monstru bez morálky mi nepřipadá jako banální záležitost, možná že existují dokonalejší snímky tohoto typu, ale zejména pro nás, jako rodiče, bylo cennější, že to byla silně odrazující chemicko fyziologická tragédie odehraná na jevišti u Vltavy, čímž to bylo samozřejmě působivější.
Vzbouření člena poroty, který se dotazuje, proč proboha Třeštíková natáčí film o nemorálních pitomcích ukazuje buď na děsivou úroveň alespoň části poroty, nebo na kolektivní ztrátu soudnosti, ke které v takovýchto uzavřených skupinách dochází. Třeštíková podala svědectví formou, která není přece nijak nová – viz např. Mailerovu Katovu píseň, román dokument, kde se autor naprosto zříká hodnocení svého hrdiny, reálně existujícího vraha, a kde dokonce přesným záznamem událostí vyvolává pro toho člověka jisté sympatie.
Kdyby český dokument a publicistika dokázaly vytvářet více filmů na úrovni “Katky”, i z dalších oblastí, asi by bída současné televizní tvorby a její výpovědi o dnešku, nebyla taková.
