Britské listy

JEHO clanek mel podle mne zretelne dve casti; prvou, v niz se meditovalo nad naprosto neprukaznou, udajnou, manipulaci Vladimira Zelezneho s poradem "Volejte rediteli" - a v dusledku toho s divakem.

Tuto prvou cast jsem komentoval svym textem; nepolemizoval jsem s odsudky - prave pro naprosty nedostatek dukazu - prilozil jsem vsak jednu-dve mozne verze jeho jednani, ktere pro V.Z. podle mne nevypadaly tak dramaticky. Tot vse. Za zminku snad stoji, ze jsem nad poradem, jako takovym vyjadril jistou skepsi, protoze se nadale domnivam (dodavam nyni explicite), ze zasadni chybou tu je zapnuty prijimac na strane posluchace.

V druhe casti sveho clanku pravil Petr Sladecek doslova: " Vysledek? Ja se sice mohu citit jako clovek, ktery nezavahal u soudu platonskou Pravdu vyjevit, na druhe strane jsem prisel o nektere pratele, kteri mi rekli, ze jsem je vlastne strasne zklamal.Myslim si,ze jim rozumim. A mozna jsem jim i uskodil tim,ze jsem je vystavil moznosti pomsty ze strany nadrizeneho. Jak je to pak s tou nasi Pravdou?" Konec citace.

Teto casti jsem venoval jen par radek v postskriptu, (viz dale) protoze prezentovat se vyzrazenim svych zdroju v. vyse " ... jako clovek, ktery nezavahal u soudu platonskou Pravdu vyjevit" je pro mne, cloveka pomalu mysliciho, vskutku inspirativni. Pred takovymi dvaceti lety bych s tim byl vcetne hodnoticiho soudu nepochybne rychle hotov.

Na to Juliana s rozkosnou primocarosti, sobe vlastni, reagovala:

""J. Sever konci svuj clanek uvahou (pro P. Sladecka) "Pasaz o Vasem vnimani Pravdy je velmi inspirativni a jako ctitel (Fukuyama, tusim) nazoru, ze totiz proti Pravde dnes nestoji Lez, ale zpravidla jina Pravda, mam k Vasemu pohledu radu vyhrad."

Toto vnimani mi nepripada inspirativni vubec. Ruzne pojeti pravdy existuje v nazorech na to, co je dobro a zlo, krasa, stesti apod., ale resit filosoficky otazku, zda telefonistka nosi dotazy "jako", nebo ne, ci zda si V. Zelezny vymysli dotazy divaku ci ne, mi mirne receno pripada nevhodne. Myslim, ze pseudofilosoficke postmoderni meditovani vede k tomu, ze lide prestavaji rozlisovat mezi skutecnosti a virtualnimi svety a stanou se pak snadno ovladatelnymi.""

Konec citace zn. Juliana.

Z uvedeneho by melo byt nyni jiz velmi zrejme, ze moje pseudofilosoficka meditace smerovala do vskutku nezvykleho pojeti cinu "vyjevit platonskou Pravdu" - pane Sladeckova, nikoli do nepodstatne cinnosti asistentek. Omlouvam se.

Nadpis a zaverecna veta clanku zn. Juliana mne s ucty k autorce nuti par radek pridat. Predne tu nejde o moji toleranci lzi. Rozvedu to snad pozdeji, ale lez je lez, je to sveho druhu hypertrofovana vlastnost (vada?) ducha, stejne jako touha po moci, hrabivost atp.

Jedna cesta k (pripustme, nejak oduvodnene) moji obrane spoluobcana pred jejimi dusledky je potirani lzi. Nekdy mnoha prostredky, jejichz volba je take na diskurs.

Jina z moznych cest tehoz poslani je zvysovani imunity mych spoluobcanu. Povazte, jaky kus dobre prace odvedla CT1 na poli zpochybneni verohodnosti nejen vlastni. "Buhvi, jak to tam patlaj ..." slysel jsem na adresu VSECH producentu. Uzavru to - predstava, ze by jednou byl (nejen) predvolebni billboard vyhozenou investici, je pro mne fantasticka. Kym, ptam se, bude ten, ci onen mocichtivy manipulovat? A zivna puda tu je, jako malokde jinde - ceska skepse je dobry material. Jenze na ni roste psenka manipulatorum vseho druhu. Nejmenuji proto, ze neni misto.

K zaverecne vete, cit.: " Myslim, ze pseudofilosoficke postmoderni meditovani vede k tomu, ze lide prestavaji rozlisovat mezi skutecnosti a virtualnimi svety a stanou se pak snadno ovladatelnymi." poznamenavam jen, ze praxe "chléb a hry" tu funguje jiz o neco déle. Inovaci spatruji snad v omezeném prisunu chleba, nahrazeném ovsem sofistikovanejsími hrami. Uvidíme.

Titulek " Postmodernismus a tolerance lzi" nejspis nebude Julianin a jak znamo, babicka a pan sefredaktor se nikdy nemyli :-)

Podarilo-li se mi doplnit se (nikoli vymezit se, natoz vuci nekomu) zretelne(ji) pak tyto radky splnily svuj ucel.

S uctou,

Jaroslav Sever