Lidé, kteří ovlivňují dnešní svět:

Ekonom Amartya Sen

Jako dítě ho silně ovlivnilo setkání s obětmi hladomoru. Amartya Sen je univerzitní profesor na Cambridgské univerzitě. Bojuje celý život proti chudobě prostřednictvím analýzy - nikoliv aktivismem. Ve své rodné Indii je tento ekonom, nositel Nobelovy ceny znám jako Matka Tereza hospodářských věd. V sobotu 31. března přinesl deník Guardian jeho portrét, z pera reportéra Jonathana Steela. Shrnujeme.

Amartya Sen chodil do školy v Bengálsku v Indii, která podporovala zvědavost a otevřenou mysl, nikoliv nutně dobré výsledky při zkouškách, a nikdy nezapomněl, jak jeden jeho učitel charakterizoval jeho spolužačku: "Umí opravdu dost pořádně myslet, i když má velmi dobré známky." V Senově vlastním případě je zapotřebí ten epigram přeformulovat: I když je Amartya Sen vysoko ve světové lize důležitých myslitelů - je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii a zřejmě by tu cenu získal i za filozofii, kdyby Nobelův výbor ten obor uznával - podařilo se mu mnohé dokázat.

Sen je výjimečným případem intelektuála, který velmi silně ovlivnil praktickou politiku. Jeho práce o příčinách hladomorů změnila názor veřejnosti na tento problém tím, že ukázala, proč mohou tisíce lidí hladovět, i když výroba potravin v dané zemi nepoklesla, a jeho analýza chudoby je nesmírně vlivná. Sen argumentoval, že pouhé měření HDP nestačí k analýze životní úrovně, vytvořil Index lidského rozvoje OSN (UN Human Development Index), který se stal nejautoritativnějším mezinárodním zdrojem srovnávání životní úrovně různých zemí.

Od ledna 1998 je Ind Amartya Sen šéfem (Master) Trinity College v Cambridgi. Sen se také velmi aktivně účastní debaty o globalizaci. Přednášel čelným představitelům Světové banky a ukázal, že podporuje i reformu zdola tím, že se stal čestným prezidentem charitativní organizace Oxfam.

Amartya sen se také účastnil debaty o lidských právech a o "asijských hodnotách", když ostře kritizoval bývalého singapurského premiéra Lee Kuan Yewa, který tvrdil, že liberalismus je západním exportem, který není pro Asii vhodný. Sen ale nezastával konvenční názor, že je individuální svoboda západním vynálezem, který je nutno aplikovat po celém světě. Argumentoval spíše, že "podpora demokracie a politické svobody v moderním smyslu neexistovala v předosvícenské tradici nikde, ani na Západě ani na Východě". Avšak jednotlivé složky této pokrokové myšlenky - od náboženské snášenlivosti přes rovnostářství až ke klimatu, které podporuje debatu - existovaly v mnoha různých kulturách v různých historických dobách.

Nejvlivnějšími rysy jeho práce, které spojují jeho ekonomii a filozofii, jsou etika a smysl pro všeobecnou lidskost. "Velmi silně mu jde o spravedlnost," vysvětluje Sudhir Anand, profesor ekonomie v Oxfordu. "Jeho velmi významným příspěvkem není jen to, že změřil chudobu, ale že ji pochopil. Interpretuje chudobu jako neschopnost člověka řádně fungovat, takže omezování chudoby je vztaženo k pozitivní svobodě. Pro lidi je důležité, aby mohli jednat a existovat."

Senovým kolegům ekonomům se líbí, že se mu podařilo poskytnout ekonomii přátelštější image, avšak Sen nedostal Nobelovu cenu za své přístupnější dílo v oblasti rozvojové ekonomie, ale za "teorii sociální volby", za filozofický základ, vybudovaný na matematice, na němž je vystavěno veškeré jeho dílo.

I když má Sen výrazné politické názory, většinou se na veřejnosti politicky nevyjadřuje. Je v podstatě univerzitním pracovníkem, který si přeje, aby se jeho myšlenky rozšířily kaskádovitým způsobem skrze instituce, v důsledku jejich intelektuální síly, a pak aby se dostaly do všeobecného povědomí jako nová moudrost. Nechce mluvit o politice na veřejnosti a dává přednost tomu podvracet specializovaným, technickým způsobem.

V univerzitních kruzích je Senova pověst téměř bez konkurence. Působil jako profesor na desítce nejprestižnějších světových univerzit a má asi největší počet čestných doktorátů (podle životopisu 53).

"Má mozek jako světlomet a pracuje mozartovskou rychlostí. Produkuje neuvěřitelné množství práce," konstatuje Sudhir Anand. "Je pozoruhodné, že dosáhl věhlasu v tolika oborech zároveň. Vysoce ho respektují teoretičtí ekonomové, empiričtí ekonomové i tvůrci hospodářské politiky - nemluvě o filozofech a politických teoreticích."

Sen strávil skoro celý svůj dospělý život na různých univerzitách a dokonce se na jedné narodil. Jeho otec vyučoval chemii na Univerzitě v Dhace (nyní v Bangladéši), ale Amartya se narodil v roce 1933 v Santiniketanu, severně od Kalkaty, v areálu malé, pokrokové koleje pro studenty obojího pohlaví, kterou založil nositel Nobelovy ceny, spisovatel, filozof a básník Rabindranath Tagore. Když mu bylo deset let, zažil hladomor nejchudších lidí v Indii. "Babička mi dala malou cigaretovou plechovku a řekla, že ji mohu naplnit rýží a dávat to hladovějícím, ale jen jednu plechovku každé rodině," vysvětluje. Jen nejchudší lidi hladověli a tato vzpomínka u Sena zůstala po zbytek života. O několik desítek let později studoval hladomor v Sahelu, v Etiopii a v Číně.

Úvodní věty jeho studie jsou typické pro jeho lapidární styl: "Hladomor je charakteristickým rysem toho, že někteří lidé nemají dost potravin. Není to charakteristický rys skutečnosti, že by obecně vládl nedostatek potravin." Sen zjistil, že celkový objem výroby potravin v roce 1943 nebyl v Bengálsku nižší než v roce 1941, kdy nevládl v Bengálsku hladomor. Hlavním problémem bylo to, že mzdy zemědělských dělníků neudržely v roce 1942 krok s rostoucími cenami potravin, což způsobila inflace v Kalkatě, která zaznamenala hospodářský rozkvět, protože indická vláda investovala rozsáhlé finanční prostředky do válečné výroby.

Jako teenager zaznamenal Sen další zničující politickou zkušenost. Představa Indie s bohatou kulturní rozrůzněností se rozpadla na množství sektářských totožností, když se lidé začali definovat jako hindové, muslimové a sikhové a začali vraždit ty, kteří k jejich skupině nepříslušeli. Sen si v této souvislosti uvědomil, jak může hospodářská nesvoboda učinit lidi obětí vážného znásilňování jejich práv.

Sen se dodnes charakterizuje jako levičák, ale přiznává, že standardní levicová studentská politika jeho mládí ho znepokojovala. Většina jeho přátel byli stalinisté. Senovi se líbilo jejich rovnostářství, ale bylo pro něho nepřijatelné, že odmítají politický pluralismus a že dokonce považovali politickou toleranci za "slabost vůle". "Podle měl bylo vážným nedostatkem stalinské levice její odmítání uznat, že zavedení demokracie v Indii bylo obrovským krokem kupředu. Levice nebrala dostatečně vážně katastrofální nedostatek demokracie v komunistických zemích."

Tento argument využil i ve svých studiích o hladomoru, když napsal, že nikdy nedošlo k hladomoru v zemi se svobodným tiskem a pravidelnými volbami. Srovnával Čínu a Indii. I když podle většiny měřítek, od průměrné délky života až po gramotnost byla Maova Čína před Nehrúovou Indií, Čína měla v letech 1958 - 1961 katastrofální hladomor, v němž zahynulo až třicet milionů lidí. Neexistoval svobodný tisk ani alternativní politické strany, které by před hladomorem včas varovaly. V demokratické Indii by se tohle nemohlo stát.

Avšak Sen zase demokracii tolik nechválí. V roce 1984 poukázal ve své knize Resources, Values and Democracy (Zdroje, hodnoty a demokracie), že v Indii sice není hladomor, ale třetina obyvatelstva jde každý večer spát s prázdným žaludkem. "Mlčenlivá přítomnost neakutního, endemického hladovění nevyvolává v novinách palcové titulky, nedochází k politické agitaci, v indickém parlamentě nevznikají nepokoje. Systém to dokáže klidně absorbovat jako něco normálního," napsal.

Když začal Sen studovat ve věku 19 let v Cambridži v Trinity College, kolej se pro něho stala "tak trochu oázou". V politické ekonomii se na univerzitě debatovalo mezi neoklasicisty a stoupenci Keynese. Trinity byla neobvyklým vzorem snášenlivosti. Marxista Maurice Dobb pořádal společné semináře s konzervativcem Dennisem Robertsonem. Sen zjistil, že se mu tento styl osobně velmi líbí. Vždycky odmítal zjednodušující nálepky a jeho dílo obsahuje množství odkazů na dřívější ekonomy, které respektuje pro jejich názory, bez ohledu na ideologické tábory, které se kolem nich utvořily. Přijímá příklady od Adama Smithe i od Marxe, aniž by byl smithovec či marxista.

V roce 1970 se ve významné knize Collective Choice and Social Welfare (Kolektivní volba a sociální zabezpečení) Sen pokusil zachránit ekonomii sociálního státu před pesimismem zastánců volného trhu, kteří argumentovali, že vládní zásahy nemají cenu, a etatisty, kteří tvrdili, že vláda musí jménem lidí činit autoritářská rozhodnutí. Sen argumentoval, že dokonalost v rozhodování o sociálních otázkách není nutná. Dostačují částečná srovnání mezi lidmi a většinová rozhodnutí mají váhu, pokud nejsou ignorovány zájmy občanů, kteří se neumějí dostatečně energicky prosadit.

Senovy empirické práce jsou někdy kritizovány, že v podrobnostech nejdou dostatečně daleko. Alex de Waal, autor knihy Famine Crimes (Zločiny hladomoru), která studuje, jak demokracie brání hladomoru, argumentuje, že sama demokracie hladomoru zabránit nestačí. Zdůrazňuje, že hlavní příčinou hladomore jsou epidemie nemocí. Avšak charakterizuje Senovo dílo jako "naprosto základní materiál".

Sen napsal článek pro British Medial Journal, který byl přetištěn týdeníkem New York Review of Books. Článek měl titulek "Chybí víc než sto milionů žen" a někteří demografové ho roztrhali na cucky. Sen v něm zkoumal znepokojující skutečnost, že přestože se ženy dožívají ve většině kultur delšího věku než muži, to neplatí v Indii. V důsledku obrovské nerovnosti mezi pohlavími v Indii dostávají dívky méně potravin než chlapci a méně častěji než chlapci smějí chodit k lékaři. Sen připouští, že kritika jeho čísel byla oprávněná, ale dodává, že jeho hlavní argument o nerovnosti pohlaví v Indii nelze zpochybnit.

Sen je však kritizován, že nevystupuje příliš jasně proti globalizaci a  zastává mainstreamové stanovisko.

Sen zdůrazňuje, že se nikdy nestavěl proti tržním principům a není proti nim ani dnes. "Nic, co jsem kdy napsal, nezpochybňovalo roli trhu. Být proti trhu je jako být proti debatě. Je to forma výměny. Ale stejně jak v minulosti zastávám i nyní kritické stanovisko vůči výsadám, poskytovaným trhu. A kromě toho, stoupenci trhu většinou lidem zrovna příliš neumožňují, aby získali prostřednictvím vzdělání, úvěrů atd. přístup na trhy."

Senova linie ohledně globalizace je však skutečně dost měkká. "Oponenti možná považují globalizaci za novou pošetilost, ale není ani příliš nová, ani to není pošetilost," argumentuje. Podporuje "témata", která vznesly protesty v Seattle, v Praze a v Davosu, ale nikoliv jejich "teze", které považuje za příliš zjednodušené. Argumentuje, že problémem není volný obchod, ale nerovnost globální moci. Silně vítá růst nevládních struktur, které spolu se sdělovacími prostředky začínají působit jako protiváha moci velkých korporací a tradiční politice Západu.

Avšak Sen také viní mnoho vlád v třetím světě, že nepodnikají ve vlastních zemích reformy.

Některé publikace Amartya Sena:

Choice of Techniques, 1960

Collective Choice and Social Welfare, 1970

On Economic Inequality, 1973

Poverty and Famines: an Essay on Entitlement and Deprivation, 1981

Hunger and Public Action, (spoluredigovala Jean Dreze), 1989

Ecenomic Development and Social Opportunity (spoluredigovala Jean Dreze), 1995

Development as Freedom, 1999