Britské listy


středa 4. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Grébovka:
  • Tisková konference Prahy 2: Pronájem Grébovky Američanům podporuje i prezident Havel (Tomáš Pecina)
  • Smlouva na pronájem Grébovky: Je to hloupost nebo záměr? (Jiří Jírovec)
  • Ferdinand a Grébovka: Co kdyby se čeští právníci naučili psát pořádně smlouvy (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Grébovka (Ferdinand)
  • Američtí spojenci z kanadského pohledu (Miloš Kaláb) Portrét:
  • Lidé, kteří ovlivňují dnešní svět: Ekonom Amartya Sen (Guardian) Úřad na ochranu osobních údajů:
  • Vážné výhrady k zákonu o sčítání lidu, domů a bytů (Ladislav Hejlík, Bulletin ÚOOÚ) Česká společnost: Pěkně nás ohnuli
  • Obecněji: Proč jsou kandidáti do Rady ČT tak chabí (Vladimír Myslík) Reakce:
  • Odpověď Julianě: Netoleruji lži (Jaroslav Sever) Reakce:
  • Podporuji protesty proti pokusům zakázat interrupci (Jaroslav Sever) Reakce:
  • Američané netráví většinu času stěžováním si - ale služby bývají dost dobré (Alexandra Straus) Báseň o Čtyřkoalici:
  • Nové tváře? (Václav Pinkava) Oznámení:
  • Kulturní akce k Mezinárodnímu dni Romů (Athinganoi)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Lobbying na nejvyšší úrovni. O tom, jak se městská část Praha 2 rozhodla pronajmout Grébovku Američanům na 75 let za neuvěřitelně výhodných podmínek, píšeme v této důležité, exkluzivní analýze. Aktuální informace a fotografie ze včerejší tiskovky jsou i v prvním článku tohoto čísla.

  • Negativní selekce elit.

    Současná česká elita není tvořena lidmi výjimečně schopnými, ale jedinci výjimečně přizpůsobivými, kteří se vůči zbytku společnosti chovají jako uzavřený klub vyvolených. Sociologové to, tuším, nazývají společností se zablokovanou sociální mobilitou. Důsledkem je negativní selekce elit. Tento proces probíhá přibližně od poloviny 90. let a v současné době už ho nelze zastavit.

    Škoda. Česká společnost si nutnost dát prostor skutečné elitě nakonec uvědomí, jen v té době už nebude mít ani Gröbeho vilu, ani veřejnoprávní televizi...

    To je závěr Tomáše Peciny nad skandálem týkajícím se Grébovky, o němž znovu píšeme v prvním článku dnešního vydání.

  • Internet Servis přesunul Britské listy od začátku dubna na adresu www.britskelisty.cz. Ze staré adresy se tam budou automaticky přepojovat. Za případné problémy se čtenářům omlouváme. (JČ, TP)

  • Jana Šmídová. Opakujeme dotaz na ředitele Českého rozhlasu, a na ředitele stanice ČRo6 - Svobodná Evropa Pavla Pecháčka, kdy bude v zájmu důvěryhodnosti a nestrannosti propuštěna Jana Šmídová, která hrubě porušila zásadu novinářské nestrannosti tím, že se stala mluvčím politického sdružení Impuls 99 a - jak toho byl Jan Čulík v Praze svědkem minulý týden - bezostyšně vystupuje v zájmu politických kauz. Na dotaz, zda jí nepřipadá neslušné, že svou novinářskou nestrannost takto kompromituje, odpověděla, že žádný konflikt zájmů nepociťuje.

  • Svobodná Evropa "není veřejnoprávní stanice". Milan Šmíd upozorňuje, ale sám to v BL nechce publikovat, zřejmě aby se Britskými listy mezi lidmi, s nimiž se stýká, nezkompromitoval, že "Svobodná Evropa není veřejnoprávní stanice, ale stanice soukromá, která má smlouvu s Českým rozhlasem". - Naše informace: Když přišlo "Rádio Svobodná Evropa" (nová malá firma, založená v roce 1994, nemající nic společného s mnichovskými stanicemi RFE/RL, abslutně žádnou právní kontinuitu) pod vedením Pavla Pecháčka v červenci 1994 do Prahy, Američané je odmítli financovat déle než do září 1995 (poskytli k tomu Pecháčkovi na jaře 1994 jednorázově jeden milion dolarů a odmítli dát cokoli navíc, výslovně jednořádkovým, dost hrubým dopisem ("Pecháčku, zprivatizuj si to sám!") odmítli financovat i jeho pokusy vypracovat privatizační projekt. Proto se Pecháček v Praze intenzivně soustředil na snahu začlenit RSE do struktury veřejnoprávního Českého rozhlasu, zejména lobbováním českých politiků. Podařilo se to. Podle našich informací už po září 1995 nebylo "Rádio Svobodná Evropa" skoro vůbec financováno z amerických zdrojů. Dlouho nebylo české vysílání RSE ani součástí internetových stránek amerického rozhlasu RFE/RL. Podle pozdějších informací z RSE (z roku 1999) se prý posléze Pecháčkovi přece jen soustředěným úsilím podařilo od Američanů nějaké další peníze vydyndat, avšak přesné informace o financování RSE v současnosti či o platech jejích zaměstnanců (někteří, včetně Pavla Pecháčka, mají podle zpráv stále západní, tj. vysoké platy, jiní domácí české, tj. nízké platy) nejsou (překvapení!) k dispozici; není známo, jakým přesně finančním podílem přispívá na provoz RSE veřejnoprávní Český rozhlas. Takže: stanice se jmenuje "Český rozhlas 6 - RSE", její zaměstnanci píší z domény cro.cz, užívají tedy počítačového systému veřejnoprávního Českého rozhlasu, většina financí zřejmě stále pochází z rozpočtu ČRo - a ona to, ejhle, není veřejnoprávní stanice? - A pokud tedy ne, jak je možné, že se veřejnoprávní Český rozhlas podílí ze zdrojů českých plátců rozhlasového poplatku na financování soukromého rádia? Zajímavá dvojznačnost. To zákon dovoluje? Očekáváme vysvětlení.

  • Dva španělské antiglobalizační demonstranty shledal Obvodní soud pro Prahu 1 v nepřítomnosti vinnými rozbitím výlohy Interbanky a odsoudil je ke dvěma letům vyhoštění z České republiky. Diváci TV Nova věří, že skvěle organizovaní a koordinovaní policisté je dopadli krátce po činu v dolní části Václavského náměstí. Háček je v tom, že Interbanka je v horní části náměstí a o způsobu práce policistů večer 26. září lze mít jisté pochybnosti - úřední záznam o "odhalení a dopadení" skupiny sedmi Maďarů a jednoho Němce ostatně Britské listy publikovaly. Další otázkou je, zda se Španělé budou rozsudkem českého soudu vůbec zabývat. (TP)

  • Radko Kubičko a ODS? K článkům Radka Kubička, ostře odsuzujícím Britské listy jako "propagandu ODS", nám napsal jeden čtenář z Ruska:

    Vážený pane Čulíku,

    pobaveně sleduji Kubičkův útok na Britské listy. K tomu mám malou poznámku. Pokud se chcete pobavit zase trochy Vy, položte Kubičkovi následující otázky: "Kdy jste, pane Kubičko, vstoupil do ODS? Kdy jste, pane Kubičko, vystoupil z ODS? Přispíval jste, pane Kubičko, do nějakých médií v době, kdy jste byl aktivním členem ODS? Máte, pane Kubičko, nějaký komplex z osobního selhání coby "hlídací pes demokracie"? A neventilujete tento komplex, pane Kubičko, trochu afektovaným a hysterickým způsobem?

  • Se zpožděním vystavujeme usnesení Ústavního soudu, odmítající ústavní stížnost Tomáše Peciny proti sčítání lidu. (TP)

  • Reportáž TV Nova z tiskovky "Držte hubu, Čulíku!" je k dispozici zde. K prohlížení je potřeba Windows Media Player 7.0, který je možno stáhnout např. na této adrese (pro IE 4.0+, velikost 9,35 MB). (šok)

  • Britské listy již dva měsíce marně čekají na vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila, avšak slib dosud nesplnila. --- Určitou odezvu jsme přece jen dostali: Tomáš Pecina byl z neznámého důvodu předvolán k podání vysvětlení na místní oddělení policie v Praze-Vršovicích. Do kolonky, kam se píše důvod předvolání, policista vyplnil "úřední jednání". Proti takovému způsobu předvolávání, které mimochodem kdysi praktikovala StB, podáváme stížnost a vzkazujeme pánům Kloubkovi, Tominovi a Grossovi: možná nakonec dosáhnete svého a podaří se vám udělat z reportéra Tomáše Peciny stálého vězeňského zpravodaje BL, ale nečekejte, že vám to budeme usnadňovat! (JČ, TP)

  • Promítání. Informuje Jan Gogola z ČT:

    V kině Mat se v pátek 6. dubna v rámci festivalu Jeden svět uskuteční v 18.00 hod. projekce filmu "Maturita v listopadu", který režisér Jiří Krejčík natočil v lednu 1990 v aule gymnázia v České Třebové. Jde o sestřih diskuse mezi studenty, rodiči, učiteli, náčelníkem VB a ředitelem školy, který v průběhu listopadových událostí roku 1989 udával některé studenty státním orgánům, a který druhý den po tomto natáčení pravděpodobně spáchal sebevraždu. Film je ojedinělým případem dramatické veřejné konfrontace vysokých a nízkých principů.

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran). V internetovém knihkupectví Kosmas lze platit i úvěrovou kartou, tedy objednávat knihy i ze zahraničí. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Tisková konference zastupitelstva druhého pražského obvodu

    Pronájem Grébovky Američanům podporuje i prezident Havel

    Tomáš Pecina

    "Soutěžní návrh společnosti CEELI Institut v zásadě splňuje vyhlášené podmínky a nám se vcelku zamlouvá. Kdybychom však soutěž bez dalšího uzavřeli, stal by se pro nás návrh smlouvy, který CEELI předložila, závazný bez možnosti o některých dílčích podmínkách dále jednat," tvrdil, aspoň podle oficiální tiskové zprávy, ještě minulý týden starosta Prahy 2 Michal Basch (ODS). Z tiskové konference, kterou v bezprostřední reakci na článek publikovaný v Britských listech svolali, odcházeli však starosta a jeho dva náměstci se značně pozměněným stanoviskem.

    Kuriózní přivítání čekalo příchozí u vchodu do Gröbeho vily: učitelka ze sousední školy namalovala svým žákům - odhadem šestiletým - transparenty a poslala je demonstrovat "za právo pražských dětí na Gröbovku". Že je to hrubá emocionální manipulace? Ano, je, já vím. Že stejně zneužívali děti při svých manifestacích komunisté? Ovšemže! Pro klid duše si tedy aspoň mysleme, že snaživá paní učitelka se předem domluvila s rodiči všech pěti nebo šesti mladých demonstrantů.

    Tiskovka začala ofenzívou starosty Basche. Hned v úvodu obvinil Britské listy ze šíření "velkého množství nepravd" - jež však, jak se ukázalo, neuměl doložit ani vyjmenovat, a tónem, který dal vzpomenout na oblíbené tiskovkové číslo předsedkyně ČSÚ Bohaté, si stěžoval na nespravedlivou mediální kampaň, kterou proti radnici média rozpoutala. Jakmile však došlo na otázky týkající se nájemní smlouvy a utajovaných podmínek veřejného výběrového řízení, rovnováha sil mezi předsednickým stolem a prostorem pro novináře se začala měnit; závěr tiskovky pak připomínal ústupovou bitvu samovolně přecházející v útěk.

    Jak se dalo čekat, starosta Basch byl zveřejněním návrhu smlouvy zaskočen a zprvu se snažil její autenticitu popírat: "Ta smlouva má snad třináct verzí, já opravdu nemohu říct, jestli je to, co zveřejnily Britské listy, jedna z nich!" Otázky novinářů šly ale k jádru věci a byly tvrdé: Jste připraveni podepsat smlouvu v této podobě? To rozhodně ne! Vyhovuje tento návrh v hrubých rysech zadání tendru? Ano, jinak bychom s CEELI přece vůbec nezačali jednat, připouští místostarosta Karel Winkelbauer (US). Proč je zadání neveřejné? No aby se mohl za soutěžní podmínky vybírat poplatek, odpovídá poněkud ztumpachovělý starosta. Kdo kromě Petra Pitharta ještě lobboval za projekt CEELI? Jaké lobbování? Prostě přišlo několik dopisů - jeden takový, podporující projekt CEELI, poslal i prezident Havel, prozradil Michal Basch.

    V tu chvíli se do debaty vložila místostarostka Jarmila Cechnerová (ODS): Nejde o žádné lobbování, jak vůbec můžete takové slovo použít? Jsou to reference! Reference ale musejí obsahovat odkaz na konkrétní předchozí výsledky účastníka soutěže, namítám, a Pithartův dopis je formulován zcela obecně - tudíž jde o lobbying! Protiargument nikdo nenachází.

    Nakonec se představitelé radnice s novináři domlouvají aspoň na tom, že podle zákona o svobodném přístupu k informacím dají k dispozici jak dosud utajované soutěžní propozice, tak smlouvu, jakmile - a pokud - bude podepsána.

    Poznámku aktivisty Václava Drbohlava, že návrh smlouvy v této podobě nápadně připomíná tunel, kvitují představitelé města s notnou dávkou nelibosti a znovu opakují, že vlastně smlouvu s CEELI ani podepsat nechtějí a že ve výběrovém řízení pokračují hlavně proto, že se do tendru nikdo jiný nepřihlásil (přesněji: přihlásila se italská firma specializovaná na rekonstrukce historických objektů, ale ta chtěla za práci zaplatit, což byla podmínka, kterou radnice Prahy 2 nebyla ochotna splnit; s jistou dávkou jízlivosti můžeme poznamenat, že co si radní objednali, to - v podobě CEELI Institutu - dostali).

    Výroky o doladění posledních drobností jsou najednou nenávratnou minulostí, zveřejnění návrhu smlouvy způsobilo, že přes doporučující dopisy od dvou nejvyšších ústavních činitelů je nyní dohoda pro městskou část téměř neakceptovatelná.

    Po tiskové konferenci následovala prohlídka vily a přilehlé hospodářské budovy, kde kdysi bývala kuželna. Role průvodce se ujal starosta Basch a lze říct, že v této funkci obstál daleko lépe než jako nejvyšší představitel městské části. Pohled na to, co necitlivé rekonstrukce a desítky let nedbalosti na kdysi honosném sídle napáchaly, je neobyčejně tristní.

    Dílo započala obnova vybombardované části v 50. letech, pokračováním byla rozsáhlá změna dispozičního plánu v 80. letech a zkázu dovršily nesmyslné úpravy interiérů v letech devadesátých; třešničkou na dortu jsou hliníková okna uzavírající původně otevřené verandy.

    I když se to zvenčí na první pohled nezdá, Gröbeho vila je v troskách a do ještě horšího stavu město přivedlo dvě menší stavby. Fresky, které byly v jedné budově nedávno odkryty, buď opadají po částech nebo budou pohřbeny při kolapsu celé stavby, který akutně hrozí.

    Otázky, které nad zkázou novorenesančního komplexu člověka napadají, zřejmě nemají jednoduchou odpověď. Zdá se, že ve hře skutečně není korupce, dokonce i role lobbyingu je slabší, než se zdálo ze samotných dokumentů (ostatně těžko předpokládat, že by plán, který je evidentně proamerický a hradní, proponoval a realizoval starosta za ODS!) - hlavním viníkem toho, co se s Grébovkou stalo, je pohodlnost, lenost a neschopnost těch, kdo byli občany zvoleni, aby hájili jejich zájmy ve funkcích v územní samosprávě. Jak hořce poznamenal V. Drbohlav, na začátku minulého století si město dokázalo Grébovku koupit; dnešní radní ji dostali do správy zdarma a nejsou s to ani obecní majetek udržovat.

    Americký investor a bizarní smlouva s korunovým penále za neprovedení rekonstrukce se ve světle toho, co ukázala včerejší tiskovka, jeví jako alibi: když už má budova spadnout, tak ať za to může někdo jiný!

    A ještě jedna otázka, obecnější, mě nad osudem Grébovky napadá - totiž kde se stala počáteční chyba. Domnívám se, že jako u mnoha jiných věcí souvisí s neschopností české společnosti připustit přirozenou a kontinuální genezi národní elity.

    Současná česká elita není tvořena lidmi výjimečně schopnými, ale jedinci výjimečně přizpůsobivými, kteří se vůči zbytku společnosti chovají jako uzavřený klub vyvolených. Sociologové to, tuším, nazývají společností se zablokovanou sociální mobilitou. Důsledkem je negativní selekce elit. Tento proces probíhá přibližně od poloviny 90. let a v současné době už ho nelze zastavit.

    Škoda. Česká společnost si nutnost dát prostor skutečné elitě nakonec uvědomí, jen v té době už nebude mít ani Gröbeho vilu, ani veřejnoprávní televizi...


    Smlouva na pronájem Grébovky: Je to hloupost nebo záměr?

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    to jsou věci. Musím připustit, že jsem měl při čtení návrhu nájemní smlouvy o Grébovce podobný pocit na zvracení jako v srpnu 1968. Takovou směs beznaděje a údivu nad tím, co je všechno možné.

    Doufám, že BL nenechají tuto věc zapadnout, protože jakmile to ti pablbové podepíšou bude po ftákách.

    S slovenským pozdravem "Len vzdychnúť a zaplakať"

    JJ.

    K pronájmu Grébovky

    Je opravdu těžko říct, zda plány na pronájem Grébovky jsou projevem ztráty soudnosti hraničící s kriminalitou nebo jde pouze o novou formu doprdelevlezizmu. Ať tak či onak, je smutné, že na Novoměstské radnici v Praze 2 opět sedí konšelé zasluhující defenestraci. Za tragické pak lze považovat, že je podporuje čelný český politik Petr Pithart. Ačkoli slovo čelný už dávno žádnou úroveň neznamená.

    Ve hře je sice daleko víc než peníze, ale proč se na chvíli nezastavit u pěti miliónů zelených o nichž je ve zmíněných plánech řeč. Uvedená částka se jeví jako pakatel pokud si uvědomíme, že (níže uvedené částky jsou v amerických dolarech):

  • 5 000 000 vydělá Jágr s Haškem za čtvrt roku; .
  • 5 000 000 zaplatí bývalý majitel firmy Corel za renovaci jinak nezchátralého domu, zvíci třetiny Grébovky, který koupil poblíž Ottawy jako "letní sídlo" své náročné manželce;
  • 1 000 000 vydělá velmi průměrný hráč v NHL;
  • 600 000 (přibližně, cituji podle paměti) zaplatí Hillary Clinton ročně za pronájem místností pro svůj senártorský štáb;
  • 500 000 dolarů si účtovali právníci v Albertě za vyřešení nactiutrhačského případu. (Stockwell Day, nynější vůdce oficiální opozice ve kanadském federálním parlamentu, poslal před časem do novin dopis v němž vyjádřil svůj názor, že právník obhajující pedofila musí být pedofil, protože jinak by to nemohl dělat. Žalobce vysoudil méně než 10% toho, co vyinkasoval právníci.);
  • 3 000 je roční daň z domu na miniaturním pozemku v centru Ottawy.

    Údaj o ceně velmi jednoduchého právního případu jsem se zmínil proto, že naznačuje ilusornost představy, že Praha 2 kdy bude mít peníze na případné soudní spory s americkými právníky.

    V rámci idealismu spočívajícího v přesvědčení, že konšelstvo je zvoleno proto, aby chránilo a rozhojňovalo statky města ve prospěch jeho obyvatel, je nutné hledat odpověď na tři otázky.

    První se týká toho kde končí zájem místní a začíná celopražský, případně celonárodní. Pár idiotů totiž může, když se vhodně seskupí, postupně rozdat všechny veřejné plochy a všechen veřejný majetek s odůvodněním, že nejsou prostředky na jejich údržbu či provozování.

    Zadruhé jde o alternativy. Dali si radní z Prahy 2 vypracovat odborné studie jak daný majetek co nejlépe pronajmout? Pokud ne, je to kriminální, pokud ano, kde ty studie jsou?

    Zatřetí se musíme ptát, zda existuje precedent pronájmu nesmírně cenného pozemku na 75 let za fixní cenu v dnešních dolarech. Troufám si tvrdit, že nikoli, protože takové hlupáky by ve světě pohledal.

    Jak již bylo řečeno, smlouva je paskvil. Kdyby nešlo o závažnou věc, mohla by se stát předmětem zkoumání cimrmanologů.

    Základním rysem smlouvy je její nevyváženost připomínající to, že Cimrman kdysi vložil do stavby železnice 120 miliónů zlotých a 17 vlastních pražců. Je to nejspíš záměr, protože proti stokorunovému ročním nájmu vypadají investované milióny vynásobené kursem dolaru přímo skvěle.

    Autoři návrhu jsou pravda i maličko přísní, to když hrozí nájemce úrokem z prodlení, když se opozdí s placením nájemného ve výši 100 Kč.

    Jinak je smlouva velmi vágní. Hemží se to v ní výrazy jako

  • bez zbytečných odkladů
  • v přiměřené lhůtě;
  • souhlas (nájemci) lze odepřít pouze z vážných a oprávněných důvodů;
  • činnost (nájemce) má odpovídat dobrým mravům;
  • souhlas nebude bezdůvodně odepřen; atd.

    Perlou jsou paragrafy 6.1 a 6.2 Článku 6. První vymezuje povinnost nájemce provést neprodleně opravy. Druhý paragraf pak upřesňuje, že když to neudělá, tak se nic nestane: " V případě, že Nájemce v přiměřené lhůtě po vzniku škody nebo potřeby oprav v Nemovitosti neprovede opravu, Pronajímatel a Nájemce bude jednat a vzájemně se shodnou na řešení ohledně potřebných oprav." Jsme to vskutku holubiččí povahy.

    Za pozornost stojí i požadavek, aby najimatel "přísně dodržoval zákony". Není to snad tak, že se zákon buď dodržuje nebo porušuje a přívlastky nejsou nutné? Ale proč by se zrovna tento výrok měl lišit od ostatních rozčvanhaných blábolů, které k ničemu nezavazují.

    Věnujme se na okamžik záležitostem finančním. Jak jsem se pokusil naznačit, 5 milionů dolarů je pakatel. Rozpočteno na 25 let to je 200 000 ročně, které ovšem město neuvidí, protože budou vázány v cihlách a omítkách - tedy pokud vůbec. Protože smlouva neobsahuje žádné penále při jejím porušení (s výjimkou neplacení nájmu) může nájemce nechat oblast zpustnoput do stejné podoby v jaké ji převzal. 200 000 je zhruba třetina toho, co platí senátorka Clintonová za pár ajnclíků.

    člověk by čekal, že budeme světoví a budeme požadovat světové ceny. My však nejsme jako oni. Aby nájemce tolik nebolel roční nájem 100 Kč, dostane se mu gratis plot kolem parku a 15 (slovy patnáct) klíčů nebo magnetických karet od vstupních otvorů. Daňový poplatník rovněž ponese podstatnou část nákladů na stavební dozor. Jak dojemná péče o kapsu bohatých amerických právníků.

    Pozoruhodné je i ustanovení (Článek 15, Paragraf 15.2) podle kterého může nájemce nemovitost nebo její část dál "podnajmout". Radní jsou i zde grandi a dávají v tom nájemci volnou ruku. To je z jeho hlediska skvělé, protože podnájem restaurace nebo ubytovacího objektu nejspíš uhradí těch ročních 200 000 dolarů, takže to nakonec bude pro bohaté právníky zadarmo.

    V úvodu jsem se zmínil o několika otázkách, které je nutné v souvislosti s Grébovkou odpovědět. Přidám ještě dvě. Jaké obzory asi mají lidé, kteří mají tu drzost předstírat, že tato lumpárna je v zájmu občanů? Druhá otázka je obecnější: Je-li toto dobrá smlouva, jak asi vypadá špatná?

    Zmínil jsem se na začátku o defenestraci. Pokud se nepodaří opatřit dostatečný počet sudlic je možné zkusit jiný historický model: poslat 300 největších volů do Němec a poprosit tamtéž o protektorát. Vydržovat za dané situace vlastní neschopnou vrchost se jeví jako neúnosný luxus.

    PS Slovník tohoto článku je poněkud pestřejší než bývá mým zvykem. V dané situaci ovšem nevidím žádný důvod k ohledům k idiocii a jejím nositelům.


    Ferdinand a Grébovka

    Co kdyby se čeští právníci naučili psát pořádně smlouvy

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    po odeslání článku na téma Grébovka jsem otevřel BL a našel v nich dopis od Ferdinanda. Je smutné, že tomuto člověku, který se bojí pod svoje názory podepsat - to že redakci je jeho totožnost známa na věci nic nemění - ještě nedošlo, že by snad bylo nejlépe, kdyby tedy napsal něco lepšího než autoři, které kritizuje.

    V případě Grébovky jde především o (zanedbatelnou) cenu za níž ji chce radnice pronajmout. Domnívá-li se Ferdinand, že opak je pravda a že ten deal je skvělý, nechť to napíše.

    Sám nevidím pražádný důvod, proč by si město nemohlo na opravu peníze vypůjčit a opravený objekt pronajmout za světové ceny.

    Z obchodního hlediska na věci nic nemění, kdo Grébovku za pakatel dostane. Je samozřejmě těžko říct jakou roli hrají v celé veci zájmy USA, protože takové věci se, diplomaticky řečeno, ani nepotvrzují ani nevyvracejí. Z čistě praktického hlediska se ale zdá nesmyslné, aby se východoevropští právníci zabývali více americkým než evropským právem.

    Nemuselo by ovšem být na škodu poslat pár právníků na zkušenou do USA, aby se naučili sestavovat obchodní smlouvy a pak je teprve pustit k případu, který může mít dalekosáhlé následky.

    Kdysi byl hřích kritizovat státy socialistické soustavy. Civilně řečeno, byl to trestný čin. Někteří zmodernizovaní soudruzi by teď nejraději udělali trestný čin z rozvracení států soustavy kapitalistické. Kritika USA, kterou noví skalní označují za antiamerikanismus, ovšem pouze odráží velkopanské manýry oné země. Pokud je Ferdinandové nechtějí vidět, je to jejich věc.


    Ještě jednou Grébovka

    Ferdinand

    Na vasi
    otazku "Je projevem antiamerikanismu informace, že české úřady privatizují majetek v Praze ve prospěch zahraniční společnosti hluboko pod cenou?" odpovi nejlepe par citatu:

    "Odkud se bere taková vstřícnost k americkému investorovi?" (zkuste si na misto "americkemu" dosadit "romskemu"...)

    "...otevření centra pro vzdělávání právníků je americkým národním zájmem."

    "American Bar Association (ABA), což vizitka poněkud manipulativně překládá jako Americká advokátní komora, by stěží mohla mít zájem školit právníky a soudce z východoevropských zemí - ledaže nejde tak docela o ABA a nemá se tak úplně jednat o školení. "

    "Nyní však už není normalizace ani začátek 90. let a politici v České republice by si měli uvědomit, že do svých funkcí nebyli zvoleni proto, aby do roztrhání těla hájili sovětské/americké národní zájmy..."

    "A že USA jsou spojencem, ale to nutně neznamená, že je třeba vyjít jim vstříc ve všem, bez ohledu na zájmy vlastní země."

    Argumentace jak z Rudeho Prava Blahe Pameti, coz? Myslim, ze bych fixem dokazal bez potizi oddelit, co napsal pan Pecina (uvod a informativni polozky) od toho, co napsal pan Kotrba (vyseuvedene perly ceske investigativni zurnalistiky).

    Podtrzeno a secteno: ja o voze, a vy o koze.

    K panu Pecinovi: O faktu, ze pronajem Grebovky je pravdepodobne penezovodem z obecni kasy neznamo kam, neni treba dlouze diskutovat. Obcane na to byli pripravovani uz leta clanky ve stylu "neni to lukrativni a budeme muset najit nestandardni reseni". Pokud se pokusite rozkryt fakta, tak vam tleskam. Bourit emoce plky o tom, ze radni neco "cini z ideologickych duvodu" mi pripada nedustojne pro cloveka vasi inteligence. Ukazte mi jedineho radniho, ktery dnes cokoliv rozhodl z ideologickych duvodu.

    Mozna vas prekvapi, ale inkriminovane vyroky vam osobne nepripisuji. Prijmete moji pratelskou radu:

    !!! Dejte si pozor, pod co se podepisujete !!!

    Jednou je tam vase jmeno a tim jste spoluautorem.

    K sede eminenci tam vzadu, ctihodnemu panu Stepanu Kotrbovi: Nebylo uz te spionomanie dost?

    A ke vsem trem dohromady: cela iniciativa "CEELI" neni nova, co takhle misto reportazi ve stylu TV Nova zjistit, cim se doposud muze vykazat?

    Jaky ma rozpocet, kolik lidi u nas proskolila, kde a jak jsou spokojeni? Ma to cele samozrejme jeden hacek: BL slouzi v posledni dobe jako PR agentura pro jiste zajmove skupiny. Takze mam dojem, ze se informace jeste nejakou dobu neobjevi, aby byl prostor pro dohady o "narodnich zajmech". Nebo, ze bych se mylil?

    A jeste neco: az s panu z CEELI budete mluvit, polozte jim jednu otazku i za mne: To ti skolitele zpoza oceanu budou mluvit cesky? Nebo snad ocekavaji, ze se s ceskym soudcem domluvi anglicky? A nebo budou prakticka skoleni provadet pres tlumocnika? A nebo je to vpodstate jedno, hlavne ze se vykaze skoleni?

    P.S. Pokud vas zajima muj skromny soukromy nazor - zazil jsem na akademicke pude obdobnych skolitelu dost a dost. O prednasejici nikdy nebyla nouze, i kdyz to vzdy bylo jen za cestu, bydleni a diety - tedy takzvane bez naroku na honorar. Praha je krasne mesto, je tu lacino a na zapadni polokouli je o mista tlacenice, takze si leckdo rad odskoci do Prahy treba i na ten semestr. A v zivotopise se krasne vyjima zkusenost lektora v zahranicnim skolicim stredisku.

    Dokud jsem se na takove prednasky dival ze sveho pohledu, nemohl jsem si nikdy stezovat - bylo to zadarmo, sice prednasejici nebyli zpravidla prilis pripraveni, ale rozhodne to nebyl ztraceny cas. Jina vec je pomer celkove naklady/celkovy prinos. Akce typu Mikrocensus jednoznacne prinaseji obema stranam vic.


    Američtí spojenci z kanadského pohledu

    Miloš Kaláb, Ottawa

    Mate svatou pravdu, ale je zrejme dost lidi, kteri museji provadet "brownnosing" (rektální horolezectví) za kazdou cenu. V Kanade vidime "spojence" velice zblizka, uz se dal slyset, ze potrebuje kanadsky plyn i ropu, a to bez preruseni, protoze ekonomicke zajmy jsou nadrazeny vsem ostatnim.

    Dnes se zase schyluje k dalsimu boji, kanadske drevo pry nici americke pily, takze jejich zamestnanci i majitele zivori.

    Kdyz zivori kanadsti zemedelci, protoze americti produkuji potraviny levneji (castecne diky lepsim klimatickym podminkam), davaji nam Americani rady, jak byt "efektivni".

    Jsou to mistri pro mereni dvojim loktem.


    Lidé, kteří ovlivňují dnešní svět:

    Ekonom Amartya Sen

    Jako dítě ho silně ovlivnilo setkání s obětmi hladomoru. Amartya Sen je univerzitní profesor na Cambridgské univerzitě. Bojuje celý život proti chudobě prostřednictvím analýzy - nikoliv aktivismem. Ve své rodné Indii je tento ekonom, nositel Nobelovy ceny znám jako Matka Tereza hospodářských věd. V sobotu 31. března přinesl deník Guardian jeho portrét, z pera reportéra Jonathana Steela. Shrnujeme.

    Amartya Sen chodil do školy v Bengálsku v Indii, která podporovala zvědavost a otevřenou mysl, nikoliv nutně dobré výsledky při zkouškách, a nikdy nezapomněl, jak jeden jeho učitel charakterizoval jeho spolužačku: "Umí opravdu dost pořádně myslet, i když má velmi dobré známky." V Senově vlastním případě je zapotřebí ten epigram přeformulovat: I když je Amartya Sen vysoko ve světové lize důležitých myslitelů - je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii a zřejmě by tu cenu získal i za filozofii, kdyby Nobelův výbor ten obor uznával - podařilo se mu mnohé dokázat.

    Sen je výjimečným případem intelektuála, který velmi silně ovlivnil praktickou politiku. Jeho práce o příčinách hladomorů změnila názor veřejnosti na tento problém tím, že ukázala, proč mohou tisíce lidí hladovět, i když výroba potravin v dané zemi nepoklesla, a jeho analýza chudoby je nesmírně vlivná. Sen argumentoval, že pouhé měření HDP nestačí k analýze životní úrovně, vytvořil Index lidského rozvoje OSN (UN Human Development Index), který se stal nejautoritativnějším mezinárodním zdrojem srovnávání životní úrovně různých zemí.

    Od ledna 1998 je Ind Amartya Sen šéfem (Master) Trinity College v Cambridgi. Sen se také velmi aktivně účastní debaty o globalizaci. Přednášel čelným představitelům Světové banky a ukázal, že podporuje i reformu zdola tím, že se stal čestným prezidentem charitativní organizace Oxfam.

    Amartya sen se také účastnil debaty o lidských právech a o "asijských hodnotách", když ostře kritizoval bývalého singapurského premiéra Lee Kuan Yewa, který tvrdil, že liberalismus je západním exportem, který není pro Asii vhodný. Sen ale nezastával konvenční názor, že je individuální svoboda západním vynálezem, který je nutno aplikovat po celém světě. Argumentoval spíše, že "podpora demokracie a politické svobody v moderním smyslu neexistovala v předosvícenské tradici nikde, ani na Západě ani na Východě". Avšak jednotlivé složky této pokrokové myšlenky - od náboženské snášenlivosti přes rovnostářství až ke klimatu, které podporuje debatu - existovaly v mnoha různých kulturách v různých historických dobách.

    Nejvlivnějšími rysy jeho práce, které spojují jeho ekonomii a filozofii, jsou etika a smysl pro všeobecnou lidskost. "Velmi silně mu jde o spravedlnost," vysvětluje Sudhir Anand, profesor ekonomie v Oxfordu. "Jeho velmi významným příspěvkem není jen to, že změřil chudobu, ale že ji pochopil. Interpretuje chudobu jako neschopnost člověka řádně fungovat, takže omezování chudoby je vztaženo k pozitivní svobodě. Pro lidi je důležité, aby mohli jednat a existovat."

    Senovým kolegům ekonomům se líbí, že se mu podařilo poskytnout ekonomii přátelštější image, avšak Sen nedostal Nobelovu cenu za své přístupnější dílo v oblasti rozvojové ekonomie, ale za "teorii sociální volby", za filozofický základ, vybudovaný na matematice, na němž je vystavěno veškeré jeho dílo.

    I když má Sen výrazné politické názory, většinou se na veřejnosti politicky nevyjadřuje. Je v podstatě univerzitním pracovníkem, který si přeje, aby se jeho myšlenky rozšířily kaskádovitým způsobem skrze instituce, v důsledku jejich intelektuální síly, a pak aby se dostaly do všeobecného povědomí jako nová moudrost. Nechce mluvit o politice na veřejnosti a dává přednost tomu podvracet specializovaným, technickým způsobem.

    V univerzitních kruzích je Senova pověst téměř bez konkurence. Působil jako profesor na desítce nejprestižnějších světových univerzit a má asi největší počet čestných doktorátů (podle životopisu 53).

    "Má mozek jako světlomet a pracuje mozartovskou rychlostí. Produkuje neuvěřitelné množství práce," konstatuje Sudhir Anand. "Je pozoruhodné, že dosáhl věhlasu v tolika oborech zároveň. Vysoce ho respektují teoretičtí ekonomové, empiričtí ekonomové i tvůrci hospodářské politiky - nemluvě o filozofech a politických teoreticích."

    Sen strávil skoro celý svůj dospělý život na různých univerzitách a dokonce se na jedné narodil. Jeho otec vyučoval chemii na Univerzitě v Dhace (nyní v Bangladéši), ale Amartya se narodil v roce 1933 v Santiniketanu, severně od Kalkaty, v areálu malé, pokrokové koleje pro studenty obojího pohlaví, kterou založil nositel Nobelovy ceny, spisovatel, filozof a básník Rabindranath Tagore. Když mu bylo deset let, zažil hladomor nejchudších lidí v Indii. "Babička mi dala malou cigaretovou plechovku a řekla, že ji mohu naplnit rýží a dávat to hladovějícím, ale jen jednu plechovku každé rodině," vysvětluje. Jen nejchudší lidi hladověli a tato vzpomínka u Sena zůstala po zbytek života. O několik desítek let později studoval hladomor v Sahelu, v Etiopii a v Číně.

    Úvodní věty jeho studie jsou typické pro jeho lapidární styl: "Hladomor je charakteristickým rysem toho, že někteří lidé nemají dost potravin. Není to charakteristický rys skutečnosti, že by obecně vládl nedostatek potravin." Sen zjistil, že celkový objem výroby potravin v roce 1943 nebyl v Bengálsku nižší než v roce 1941, kdy nevládl v Bengálsku hladomor. Hlavním problémem bylo to, že mzdy zemědělských dělníků neudržely v roce 1942 krok s rostoucími cenami potravin, což způsobila inflace v Kalkatě, která zaznamenala hospodářský rozkvět, protože indická vláda investovala rozsáhlé finanční prostředky do válečné výroby.

    Jako teenager zaznamenal Sen další zničující politickou zkušenost. Představa Indie s bohatou kulturní rozrůzněností se rozpadla na množství sektářských totožností, když se lidé začali definovat jako hindové, muslimové a sikhové a začali vraždit ty, kteří k jejich skupině nepříslušeli. Sen si v této souvislosti uvědomil, jak může hospodářská nesvoboda učinit lidi obětí vážného znásilňování jejich práv.

    Sen se dodnes charakterizuje jako levičák, ale přiznává, že standardní levicová studentská politika jeho mládí ho znepokojovala. Většina jeho přátel byli stalinisté. Senovi se líbilo jejich rovnostářství, ale bylo pro něho nepřijatelné, že odmítají politický pluralismus a že dokonce považovali politickou toleranci za "slabost vůle". "Podle měl bylo vážným nedostatkem stalinské levice její odmítání uznat, že zavedení demokracie v Indii bylo obrovským krokem kupředu. Levice nebrala dostatečně vážně katastrofální nedostatek demokracie v komunistických zemích."

    Tento argument využil i ve svých studiích o hladomoru, když napsal, že nikdy nedošlo k hladomoru v zemi se svobodným tiskem a pravidelnými volbami. Srovnával Čínu a Indii. I když podle většiny měřítek, od průměrné délky života až po gramotnost byla Maova Čína před Nehrúovou Indií, Čína měla v letech 1958 - 1961 katastrofální hladomor, v němž zahynulo až třicet milionů lidí. Neexistoval svobodný tisk ani alternativní politické strany, které by před hladomorem včas varovaly. V demokratické Indii by se tohle nemohlo stát.

    Avšak Sen zase demokracii tolik nechválí. V roce 1984 poukázal ve své knize Resources, Values and Democracy (Zdroje, hodnoty a demokracie), že v Indii sice není hladomor, ale třetina obyvatelstva jde každý večer spát s prázdným žaludkem. "Mlčenlivá přítomnost neakutního, endemického hladovění nevyvolává v novinách palcové titulky, nedochází k politické agitaci, v indickém parlamentě nevznikají nepokoje. Systém to dokáže klidně absorbovat jako něco normálního," napsal.

    Když začal Sen studovat ve věku 19 let v Cambridži v Trinity College, kolej se pro něho stala "tak trochu oázou". V politické ekonomii se na univerzitě debatovalo mezi neoklasicisty a stoupenci Keynese. Trinity byla neobvyklým vzorem snášenlivosti. Marxista Maurice Dobb pořádal společné semináře s konzervativcem Dennisem Robertsonem. Sen zjistil, že se mu tento styl osobně velmi líbí. Vždycky odmítal zjednodušující nálepky a jeho dílo obsahuje množství odkazů na dřívější ekonomy, které respektuje pro jejich názory, bez ohledu na ideologické tábory, které se kolem nich utvořily. Přijímá příklady od Adama Smithe i od Marxe, aniž by byl smithovec či marxista.

    V roce 1970 se ve významné knize Collective Choice and Social Welfare (Kolektivní volba a sociální zabezpečení) Sen pokusil zachránit ekonomii sociálního státu před pesimismem zastánců volného trhu, kteří argumentovali, že vládní zásahy nemají cenu, a etatisty, kteří tvrdili, že vláda musí jménem lidí činit autoritářská rozhodnutí. Sen argumentoval, že dokonalost v rozhodování o sociálních otázkách není nutná. Dostačují částečná srovnání mezi lidmi a většinová rozhodnutí mají váhu, pokud nejsou ignorovány zájmy občanů, kteří se neumějí dostatečně energicky prosadit.

    Senovy empirické práce jsou někdy kritizovány, že v podrobnostech nejdou dostatečně daleko. Alex de Waal, autor knihy Famine Crimes (Zločiny hladomoru), která studuje, jak demokracie brání hladomoru, argumentuje, že sama demokracie hladomoru zabránit nestačí. Zdůrazňuje, že hlavní příčinou hladomore jsou epidemie nemocí. Avšak charakterizuje Senovo dílo jako "naprosto základní materiál".

    Sen napsal článek pro British Medial Journal, který byl přetištěn týdeníkem New York Review of Books. Článek měl titulek "Chybí víc než sto milionů žen" a někteří demografové ho roztrhali na cucky. Sen v něm zkoumal znepokojující skutečnost, že přestože se ženy dožívají ve většině kultur delšího věku než muži, to neplatí v Indii. V důsledku obrovské nerovnosti mezi pohlavími v Indii dostávají dívky méně potravin než chlapci a méně častěji než chlapci smějí chodit k lékaři. Sen připouští, že kritika jeho čísel byla oprávněná, ale dodává, že jeho hlavní argument o nerovnosti pohlaví v Indii nelze zpochybnit.

    Sen je však kritizován, že nevystupuje příliš jasně proti globalizaci a  zastává mainstreamové stanovisko.

    Sen zdůrazňuje, že se nikdy nestavěl proti tržním principům a není proti nim ani dnes. "Nic, co jsem kdy napsal, nezpochybňovalo roli trhu. Být proti trhu je jako být proti debatě. Je to forma výměny. Ale stejně jak v minulosti zastávám i nyní kritické stanovisko vůči výsadám, poskytovaným trhu. A kromě toho, stoupenci trhu většinou lidem zrovna příliš neumožňují, aby získali prostřednictvím vzdělání, úvěrů atd. přístup na trhy."

    Senova linie ohledně globalizace je však skutečně dost měkká. "Oponenti možná považují globalizaci za novou pošetilost, ale není ani příliš nová, ani to není pošetilost," argumentuje. Podporuje "témata", která vznesly protesty v Seattle, v Praze a v Davosu, ale nikoliv jejich "teze", které považuje za příliš zjednodušené. Argumentuje, že problémem není volný obchod, ale nerovnost globální moci. Silně vítá růst nevládních struktur, které spolu se sdělovacími prostředky začínají působit jako protiváha moci velkých korporací a tradiční politice Západu.

    Avšak Sen také viní mnoho vlád v třetím světě, že nepodnikají ve vlastních zemích reformy.

    Některé publikace Amartya Sena:

    Choice of Techniques, 1960

    Collective Choice and Social Welfare, 1970

    On Economic Inequality, 1973

    Poverty and Famines: an Essay on Entitlement and Deprivation, 1981

    Hunger and Public Action, (spoluredigovala Jean Dreze), 1989

    Ecenomic Development and Social Opportunity (spoluredigovala Jean Dreze), 1995

    Development as Freedom, 1999


    Úřad na ochranu osobních údajů

    Vážné výhrady k zákonu o sčítání lidu, domů a bytů

    Ladislav Hejlík

    (Vyšlo v Bulletinu ÚOOÚ č. 2/2001.)

    Hlavním tématem ochrany osobních údajů v prvních měsících letošního roku bylo bezesporu sčítání lidu, domů a bytů. Toto zpracování údajů, mimořádné svým objemem zahrnujícím veškerou populaci státu, rozsahem zjišťovaných údajů i počtem osob, které se na něm podílely, vyvolalo také mimořádný ohlas veřejnosti i sdělovacích prostředků.

    Terčem kritiky se stal už sám zákon o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001, schválený v roce 1999, rok před vznikem Úřadu pro ochranu osobních údajů, který tak při tvorbě zákona nemohl uplatnit své připomínky. Stejně jako mnoho občanů měl i Úřad řadu výhrad ke způsobu zpracování osobních údajů při sčítání i k rozsahu požadovaných údajů. Jako potenciálně slabá místa celého procesu byla shledána rizika přechovávání vyplněného formuláře v neanonymizované podobě u sčítacího komisaře a zejména fakt, že část zpracování všech formulářů provádějí pro Český statistický úřad (ČSÚ) soukromé firmy. Možnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů při snaze prosadit alespoň některé změny postupů při sčítání však ovlivňovala skutečnost, že jde o zpracování stanovené zvláštním zákonem (č.158/1999 Sb.).

    Jednání mezi ÚOOÚ a ČSÚ byla zahájena v listopadu loňského roku, kdy ČSÚ požádal ÚOOÚ o vypracování bezpečnostního auditu pro tuto akci. Takováto činnost ÚOOÚ jakožto kontrolnímu orgánu nepřísluší. V duchu zákona o ochraně osobních údajů (§ 29 odst. 1 písmeno h) však byly zahájeny konzultace, při nichž pracovníci ÚOOÚ dali ČSÚ některá doporučení, např. pro kvalitnější zabezpečení vyplněných sčítacích listů. Tato doporučení byla ze strany ČSÚ akceptována.

    Na úrovni náměstků a v závěrečné fázi i předsedů obou úřadů pak byla na přelomu ledna a února vedena další jednání. Jejich tématem byly jednak rozdílnost ve dvou bodech mezi zákonem č.158/1999 Sb., a  vzory sčítacích tiskopisů stanovenými prováděcí vyhláškou č. 354/2000 Sb., a jednak možnost provedení sčítání anonymně, tak aby občané nemuseli uvádět své jméno a příjmení eventuelně rodné číslo.

    ÚOOÚ byl seznámen s názorem ČSÚ týkajícím se podoby sčítacích listů a uznal nezbytnost uvedení jména a příjmení při zákonem schváleném modelu sčítání. Jako nadbytečný údaj však shledal rodné číslo, u něhož i sami zástupci ČSÚ v průběhu jednání uznali, že jim proces sčítání usnadňuje a urychluje, není však nezbytně nutné. Jak již bylo konstatováno, ČSÚ nakonec trval na tom, že i rodné číslo musí být občany ve formulářích uvedeno.

    V této fázi byla ukončena jednání, která lze ze strany ÚOOÚ označit jako konzultace a doporučení.

    Při samotném procesu zpracování údajů ze sčítání, který byl zahájen 1. března, vystupuje ÚOOÚ již jako kontrolní orgán, vykonávající dozor podle § 29 zákona o ochraně osobních údajů a přijímající podněty a stížnosti občanů podle § 31 téhož zákona.

    Vzhledem k přetrvávajícím pochybnostem o připravenosti Českého statistického úřadu zabezpečit řádné zpracování údajů požádal ÚOOÚ Český statistický úřad dopisem ze dne 8. března 2001 o pozastavení automatizovaného zpracování, které má být zajištěno již zmíněnými soukromými subjekty. Pochybnosti se týkají celkového technického zabezpečení zpracování údajů a realizace ustanovení zákona o vyloučení jména a příjmení z dalšího zpracování a rovněž vyloučení rodného čísla. Dále byl ČSÚ požádán, aby při zpracování nebylo nakládáno s údaji o počtu narozených dětí a o počtu zaměstnaných osob vzhledem k tomu, že zjišťování těchto údajů překračuje rámec příslušných ustanovení zákona. ÚOOÚ bude i nadále pozorně sledovat, zda v uvedených bodech nedochází k porušení zákona.

    Praxe při sčítání, přes všechna ujištění kompetentních činitelů, potvrdila některá rizika úniku údajů, na která ÚOOÚ upozorňoval. Přesto lze najít na sčítání z hlediska ochrany osobních údajů i pozitivní prvek. Ohlas veřejnosti i sdělovacích prostředků na tuto mamutí akci potvrdil obrovský posun v přístupu k ochraně osobních údajů ve vědomí české veřejnosti. Ta si ve stále větší míře uvědomuje hodnotu těchto údajů. Při jejich poskytování se lidé stále častěji ptají, kdo a proč je od nich vlastně potřebuje. A to je nepochybně pozitivní zjištění.

    O velkém zájmu sdělovacích prostředků pak svědčí to, že jen v období od 26. ledna do 2. března měli předseda ÚOOÚ, náměstek pro kontrolu, právo a legislativu a tiskový mluvčí Úřadu celkem 27 mediálních vystoupení na toto téma, z toho 7 rozhlasových a 8 televizních. Vedle zpravodajských relací to byly i publicistické pořady "Pressklub" na rozhlasové stanici Frekvence 1, "Občanské judo" na TV Nova a "Louže" na TV 3.


    Pěkně nás ohnuli

    Proč jsou kandidáti do Rady ČT tak chabí?

    Vladimír Myslík

    Problem je ze poduseny narod po dostatecne dlouhou dobu jaksi pozbyde vlastnosti mit odvahu se za neco prat, a bohuzel ti, kteri chteli neco dokazat (a mohli by dnes neco dokazat), se museli sehnout vic.

    Proutek se musi ohybat, dokud je mlady, stareho psa ani novym kouskum nenaucis...

    Pekne nas ohnuli....

    Zivotni zkusenost podrobeni se zvuli nejakeho rezimu se z duse odparat neda a ti, co se podrobili proti sve vuli jsou zlomeni. Ti uz se neseberou.

    Naopak nam tu vyvstala cela armada proutku tak zauzlovanych a presto tak gumovych, ze se rozvazou a zavazou ze dne na den podle toho, kdo na ne piskne. Malo je toho co umeji, ale nekterym novym kouskum se uci rychle. Gumidci.

    Jen kratickou poznamku k tomu ze nejsou lidi - oni jsou, ale bohuzel nejsou videt.

    Jestli to bylo mysleno tak, ze nejsou osobnosti, ktere by byly popularni, tak to je problem v samotne masove komunikaci, potazmo televizi, lidi musi osobnosti nejak poznat.

    Kvalitni lide se do verejneho povedomi vetsinou nedostavaji, pokud se nevenuji necemu masovemu nebo primo v TV nevystupuji.

    Ti co vystupuji v televizi z duvodu zamestnani spojeneho s televizi se zase stavaji "verejne znamymi" (mozna "osobnostmi" - nekteri) nezaslouzene.

    Pokud ta poznamka byla myslena tak, ze ti lide na seznamu jsou chabou nominaci, tak to nedokazu posoudit, protoze naprostou vetsinu z nich neznam, coz ovsem neznamena ze nemohou byt osobnostmi.

    Lidi jsou. Nejsou videt. Osobnosti jsou. Osobnosti (v pravem slova smyslu) vsak nemaji zajem nechat se pospinit ucasti v pochybnych organizacich.

    Je neco shnileho v nasi kulture. Kvalitni lide jsou utlacovani lobby mafii podprumernych.


    Odpověď Julianě: Netoleruji lži

    Jaroslav Sever

    Juliana reagovala na muj clanekjednani P. Sladecka.

    JEHO clanek mel podle mne zretelne dve casti; prvou, v niz se meditovalo nad naprosto neprukaznou, udajnou, manipulaci Vladimira Zelezneho s poradem "Volejte rediteli" - a v dusledku toho s divakem.

    Tuto prvou cast jsem komentoval svym textem; nepolemizoval jsem s odsudky - prave pro naprosty nedostatek dukazu - prilozil jsem vsak jednu-dve mozne verze jeho jednani, ktere pro V.Z. podle mne nevypadaly tak dramaticky. Tot vse. Za zminku snad stoji, ze jsem nad poradem, jako takovym vyjadril jistou skepsi, protoze se nadale domnivam (dodavam nyni explicite), ze zasadni chybou tu je zapnuty prijimac na strane posluchace.

    V druhe casti sveho clanku pravil Petr Sladecek doslova: " Vysledek? Ja se sice mohu citit jako clovek, ktery nezavahal u soudu platonskou Pravdu vyjevit, na druhe strane jsem prisel o nektere pratele, kteri mi rekli, ze jsem je vlastne strasne zklamal.Myslim si,ze jim rozumim. A mozna jsem jim i uskodil tim,ze jsem je vystavil moznosti pomsty ze strany nadrizeneho. Jak je to pak s tou nasi Pravdou?" Konec citace.

    Teto casti jsem venoval jen par radek v postskriptu, (viz dale) protoze prezentovat se vyzrazenim svych zdroju v. vyse " ... jako clovek, ktery nezavahal u soudu platonskou Pravdu vyjevit" je pro mne, cloveka pomalu mysliciho, vskutku inspirativni. Pred takovymi dvaceti lety bych s tim byl vcetne hodnoticiho soudu nepochybne rychle hotov.

    Na to Juliana s rozkosnou primocarosti, sobe vlastni, reagovala:

    ""J. Sever konci svuj clanek uvahou (pro P. Sladecka) "Pasaz o Vasem vnimani Pravdy je velmi inspirativni a jako ctitel (Fukuyama, tusim) nazoru, ze totiz proti Pravde dnes nestoji Lez, ale zpravidla jina Pravda, mam k Vasemu pohledu radu vyhrad."

    Toto vnimani mi nepripada inspirativni vubec. Ruzne pojeti pravdy existuje v nazorech na to, co je dobro a zlo, krasa, stesti apod., ale resit filosoficky otazku, zda telefonistka nosi dotazy "jako", nebo ne, ci zda si V. Zelezny vymysli dotazy divaku ci ne, mi mirne receno pripada nevhodne. Myslim, ze pseudofilosoficke postmoderni meditovani vede k tomu, ze lide prestavaji rozlisovat mezi skutecnosti a virtualnimi svety a stanou se pak snadno ovladatelnymi.""

    Konec citace zn. Juliana.

    Z uvedeneho by melo byt nyni jiz velmi zrejme, ze moje pseudofilosoficka meditace smerovala do vskutku nezvykleho pojeti cinu "vyjevit platonskou Pravdu" - pane Sladeckova, nikoli do nepodstatne cinnosti asistentek. Omlouvam se.

    Nadpis a zaverecna veta clanku zn. Juliana mne s ucty k autorce nuti par radek pridat. Predne tu nejde o moji toleranci lzi. Rozvedu to snad pozdeji, ale lez je lez, je to sveho druhu hypertrofovana vlastnost (vada?) ducha, stejne jako touha po moci, hrabivost atp.

    Jedna cesta k (pripustme, nejak oduvodnene) moji obrane spoluobcana pred jejimi dusledky je potirani lzi. Nekdy mnoha prostredky, jejichz volba je take na diskurs.

    Jina z moznych cest tehoz poslani je zvysovani imunity mych spoluobcanu. Povazte, jaky kus dobre prace odvedla CT1 na poli zpochybneni verohodnosti nejen vlastni. "Buhvi, jak to tam patlaj ..." slysel jsem na adresu VSECH producentu. Uzavru to - predstava, ze by jednou byl (nejen) predvolebni billboard vyhozenou investici, je pro mne fantasticka. Kym, ptam se, bude ten, ci onen mocichtivy manipulovat? A zivna puda tu je, jako malokde jinde - ceska skepse je dobry material. Jenze na ni roste psenka manipulatorum vseho druhu. Nejmenuji proto, ze neni misto.

    K zaverecne vete, cit.: " Myslim, ze pseudofilosoficke postmoderni meditovani vede k tomu, ze lide prestavaji rozlisovat mezi skutecnosti a virtualnimi svety a stanou se pak snadno ovladatelnymi." poznamenavam jen, ze praxe "chléb a hry" tu funguje jiz o neco déle. Inovaci spatruji snad v omezeném prisunu chleba, nahrazeném ovsem sofistikovanejsími hrami. Uvidíme.

    Titulek " Postmodernismus a tolerance lzi" nejspis nebude Julianin a jak znamo, babicka a pan sefredaktor se nikdy nemyli :-)

    Podarilo-li se mi doplnit se (nikoli vymezit se, natoz vuci nekomu) zretelne(ji) pak tyto radky splnily svuj ucel.

    S uctou,

    Jaroslav Sever


    Podporuji protesty proti pokusům zakázat interrupci

    Jaroslav Sever

    To: fs8.brezna@centrum.cz

    Dobrý den, vazene damy,

    pod dojmem Vaseho clanku v Britskych listech sdeluji:

    Jsem ohromen Vasi informaci o tom, ze nekdo znovu saha k praktikam, ke kterym se neodvazili sahnout ani komuniste - roz. k legislativnimu zakazu interrupce.

    Tehdy (co ja vim) byla snaha o zvyseni populace realizovana napr. tak, ze nastavajici matka musela podstoupit ponizujici proceduru pred jakousi komisi obcanu, kteri se nestitili tuto roli hrat. Nicmene verohodna story (za prip. asistence "kajiciho se zenateho svudce, otce jinak sporadane rodiny" atp. i zde zpravidla pomohla.

    "Hnuti pro zivot" (tak, jak z textu plyne) chapu jako pokus o organizovane nasili na cloveku ve velmi tezke osobni krizi.

    Domnivam se, ze :

    1. Jde o vyslovne zenskou otazku.

    Muzi (krome vyslovne vyzvanych - napr. lekaru, sociologu, filosofu ap.) by se meli VZDAT ucasti v diskursu na toto tema vubec.

    2. Nastavajici matka by mela dostat v teto situaci nejlepsi myslitelny, PRISNE ANONYMNI poradensky servis. Smyslem by tu bylo, pomoci matce i lidem vubec, najit reseni - interrupci nevylucujic.

    Ucini-li vsak nastavajici matka v teto fazi slavnostni slib ze da zrozeneho cloveka ji neznamym lidem k osvojeni, nebude jej moci zrusit - a pod. Nastavajici matka ma ovsemze pravo tento servis nevyuzit.

    3. Pravo rozhodnout se porodit cloveka ci nikoli, musi zustat jejim vysadnim, nezadatelnym, jedinecnym pravem a nesmi na ni byt cinemn jakykoli, ani skryty, nejak manipulativni natlak.

    Zijicich, nechtenych, casto tyranych deti je i tak prilis mnoho. S úctou,

    Jaro V. Sever


    Američané netráví většinu času stěžováním si - ale služby bývají dost dobré

    Alexandra Straus

    Američani netráví VĚTŠINU času tím, že si stěžují, ... to by byl neefektivní způsob - už takhle máme času málo ....

    Nicméně jsem si ten čas udělala pro reakci na trochu hořký článek : "Nepřístojné chování britských a amerických bank - týká se to i ČR" .... ve druhem odstavci, ve druhé větě včerejsiho (29. března 2001) článku v BListech, bylo že:

    ... Němci a Američané tráví většinu času tím, že si stěžují ......

    Ale na druhé straně - ano, Američané si stěžují: okamžitě, důrazně a nedají pokoj, dokud nedosáhnou výsledku, když cena nedpovídá službě, výrobku atd... předem stanovené.

    Stále vládne zde v Americe, (a jak se zdá, na rozdíl už i od ostatní západní Evropy) - staré dobré pořekadlo, "Náš zákazník, náš pán."

    Je to vše způsobeno

    - A: Konkurencí - "Dnes nejsem spokojen, nejenže si stěžuju, ale příště půjdu nakoupit jinam a ještě o téhle špatné zkušenosti řeknu pár známým."

    - B: A také tím, že si lidi váží svých tvrdě vydělaných peněz - nakonec, dolary i když poklesly, mají stále svou vysokou hodnotu.

    Výměnný obchod je založený na sebevědomí, úctě a důvěře - nejenom ve výměně papirových peněz, ale v poslední době se to projevuje s úvěrovými kartami -

    - jednotlivec platí penězi, které úvěrová společnost ještě neviděla,

    - platí za zboží, které ještě neobdržel

    - a podnik, od kterého kupuje, mu posílá zboží v důvěře, ze zaplaceno dostane.

    (... Samozřejmě nic není zadarmo - úroky na úvěrových kartách jsou součastí pohodlí, že nemusíš nosit papirové peníze. )

    Důvěra a spokojenost je podmínkou opakovaného obchodu, stěžování si na špatně provedenou službu je jedna ze důležitých zpětných vazeb.

    Slušnost či neslušnost při stěžování je potom volbou jednotlivce. ..... Většinou se víc vyřídí slušnou cestou.

    Praktický příklad ?

    Už léta nakupuju v zasílacím katalogovém obchodě "Chadwick of Boston" - dobré ceny, dobré zboží.

    Předloni v zimě jsem objednala zimní kabát. Když byl (poštou) doručen, tak barva byla jiná než v katalogu.

    V každé krabici je papírový dokument se zpáteční adresou, seznam důvodů k vrácení, stačí vyplnit a poslat zpět.

    Behěm 2 týdnů peníze byly z úvěrové karty účtovány zpět k nám. Ani stěžovat jsem si nemusela.

    Další? Na internetové dražbě eBay (na této dražbě se věci prodávají "v takovém stavu, v jakém jsou", - ale během prvních sedmi dnů se můžou reklamovat) - jsme zakoupili součastky do počítače (pevný disk) - byly to čtyři kusy, skvělá cena.

    Tři dobré, jeden nefungoval. Zavolala jsem podniku, co to prodával.

    Příslušný zaměstnanec se omluvil (a několikrát), řekl, že to není žádný problém.

    Dal mi "Zpáteční Návratné Číslo" co se má dát na krabici, ověřila jsem si adresu, poslali jsme to. Dnes mi volal, ze baliček dostali. A že nový disk před posláním zkontrolují, a ještě jednou se omluvil.

    Další?

    Po nákupu v potravinovém samoobslužném velkoobchodě Jewel vždy kontroluju natištený lístek z pokladny s jednotlivými položkami.

    Několikrat se stalo, že - když zboží bylo momentálně zlevněné - levnější cena nebyla účtována. Hned jsem šla k pokladně, tam to ověřili.

    Nejen, že jsem dostala rozdíl zpět, ALE v tomto obchodě mají zásadu, že když cena na účtu je vyšší než cena inzerovaná na regále, ZÁKAZNÍK dostane CELOU částku zpět !!! Bez handrkování a ještě se pokladní omluví. ( Zde doslova platí - líná huba - holé neštestí.)

    A KDE si myslíte, že nakupujeme posledních několik let všechny potraviny ???

    V Jewel -

    ...... - spokojený zakazník - opakovaný obchod.....

    Poznámka JČ: Britský supermarket s potravinami Safeway má také politiku, že jestliže je zákazník s nějakým výrobkem nespokojen, zboží je mu vyměněno a zároveň dostane plnou jeho cenu zpět. (tzv. "double quarantee, dvojitá záruka). - Z útraty na úvěrových kartách se neplatí žádné úroky, pokud útratu zaplatíte, než přijde první výpis, tj. cca do 4 týdnů.


    Nové tváře?

    Václav Pinkava

    Slyš, kdo jen uši má, koukej, kdo vidí
    konečně máme tu sestavu lidí:
    Kdo hledá, nenajde tváře v ní nové -
    proto se 'vláda' ta stínovou zove?

    Prebendy, posice, funkce a koryta
    podstata věci tu zase ční, odkryta:
    Z profilů stínově vyrůstá cosi -
    proboha lidičky, rašící nosy!

    Na starých tvářích byť ční nové rysy
    jsou jenom zánovní, - byly už, kdysi -
    Cyril je odstrčen, neb změnu hlásal
    s tím se teď nebavme - nazdařbůh, (Kasal)

    Porůznu najdeme odkazy na webu
    strany, i stránky, od drobtů až ke chlebu
    ne každý stíhá tep dnešního dění*
    Ztrácíte tváře -  leč nových tu není.

     

    *navzdory pohnutému weekendu ani po dvou dnech nebyly aktualizovány stránky 4koalice, DEU a ODA


    Kulturní akce k Mezinárodnímu dni Romů

    Athinganoi

    Rozsáhlou celorepublikovou informační a kulturní kampaň k Mezinárodnímu dni Romů, která proběhne ve dnech 3. až 8. dubna 2001, pořádá občanské sdružení Athinganoi

    Oslavy a informační kampaň se k příležitosti Mezinárodního dne Romů v České republice realizují poprvé. Organizátoři projektu doufají, že se jim tak podaří založit novou tradici každoročních oslav tohoto mezinárodního významného dne.

    V rámci kampaně proběhnou v Praze nejrůznější kulturní akce - koncert skupiny Funky Night v jazz klubu Vagon, výstava fotografií s romskou tematikou konaná v Paláci YMCA pod záštitou primátora hl. města Prahy, vystoupení romské kapely Točkolotoč v Paláci Akropolis. V pátek 6.4. odpoledne se uskuteční happening na nám. Míru, kde bude pro veřejnost připravena ochutnávka tradičních romských jídel, happeningu se účastní romský malíř a košíkář a vystoupí také skupina Vojty Lavičky Do konce. V sobotu 7.4. 2001 proběhne fotbalový turnaj na stadionu Slavie mezi družstvy složenými z Romů, zástupců ambasád, hráčů z Afriky a Kosova. V neděli 8.dubna se uskuteční v Letech u Písku pietní akt věnovaný památce romských obětí holocaustu. Slavnostním zakončením celé akce bude reprezentační ples v Národním domě na Smíchově (konaný pod záštitou Emila Ščuky, prezidenta International Romani Union), kde vystoupí známá romská umělkyně Ida Kelarová se skupinou Romano Rat, Gejza Horváth, Luboš Virág s Janou Kociánovou ze Slovenska, skupina Gulo Čar a M Dance Klub Michala Šaraye z Brna. Ples bude moderovat Jana Horváthová a Ondřej Giňa ml.

    Nedílnou součástí kampaně je charitativní sbírka "Není domov jako domov - pomozte dětem". Sbírka bude probíhat v průběhu všech akcí konaných v Praze v rámci Mezinárodního dne Romů, dále ve městech Brno, Ostrava, Bruntál, Krnov, Pardubice, Plzeň, Olomouc, České Budějovice a Most. Vybrané finanční prostředky budou věnovány dětem z dětských domovů. Součástí sbírky je šíření informačních a vzdělávacích materiálů o Mezinárodním romském dnu. Zároveň s těmito materiály budou rozdávány i pohlednice, které vydalo občanské sdružení SLOVO 21 s pomocí grantu Open Society Fund Praha.

    Na 1. kongresu IRU - International Romani Union v Londýně 7.-9. dubna 1971 byl 8.duben vyhlášen dnem Romů na celém světě. Toto datum bylo vybráno na počest dne konání 1. mezinárodního kongresu Romů - IRU, kterého se zúčastnilo 70 Romů z 22 zemí. V tentýž den byla přijata romská vlajka a hymna "Gelem,Gelem". Text a hudbu k romské hymně složil Jarko Jevanović, srbský muzikant, v té době žijící v Paříži. Mezinárodní den Romů se stal svátkem všech Romů na celém světě, mezinárodně uznávaným a respektovaným dnem.

    Partnery projektu jsou Open Society Institut, Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity vlády ČR a Velvyslanectví Nizozemského království.

    Martina Pokutová

    koordinátorka projektu, o.s. Athinganoi

    kontakt: tel: 0606/ 836 557, e-mail: martina.pokutova@centrum.cz

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|