|
Etika odpovědnostiVáclav PinkavaReaguji na clanek http://blisty.internet.cz/0102/20010227d.html#03, ktery se z valne casti zabyva otazkou zda se maji dodrzovat zakony, z hlediska zasadniho, mravniho.Clanek obsahuje radu zajimavych postrehu, ale leckde si, alespon prechodne, v ramci 'prochazky uvahou' odporuje. Se zakladni tezi souhlasim jen castecne, nebot pan Valach dementuje opovednost jedince za vlastni chovani, ktere nahrazuje jakousi vyssi odpovednosti kolektivni - kterou paradoxne nepovazuje za residuum totalitniho mysleni. >>Obnovení solidarity a vzájemné úcty v ceské spolecnosti bude duležitým krokem v našem úsilí o prekonání totalitního dedictví, které si v sobe nese každý z nás. Nejvyšší autoritou na této ceste si mohou být jen obcané sobe navzájem. Nejvyšší autoritou jsme tedy my sami. << Abych nepreskocil kvuli 'koncetine' telo clanku:- Pan Valach pise >>Oproti do sebe zahledené „etice postoje", tak charakteristické pro všechny totalitní ideologie, bychom z techto duvodu meli volit radeji „etiku odpovednosti" za dusledky svého jednání pro druhého cloveka<< S tim bych skoro souhlasil - lec hure se uvazuje jake dusledky bude mit nase jednani pro druhe, nez jake bude mit pro nas samotne. Nicmene, na teto nosne myslence lze, zda se mi, postavit jednoznacny navod, ci jednoznacne vychodisko z moralniho dilematu zda dodrzovat zakony, nebo se spolehat na vlastni svedomi. Totiz, vzajemnosti se stejne nakonec dostaneme k dopadu na vlastni osobu, tak proc obchazet... Dukazem nam budiz stara moudrost, skryta v mnoha nabozenstvich, nejen v krestanstvi, ze "co nechces aby Ti druzi cinili, necin Ty jim." NAVRHUJI TEDY PRINCIP:- "Chovejme se odpovedne vuci sobe, v tom smyslu, ze delame veci z presvedceni, vedome ochotni podstoupit osobni nasledky - od druhych." Pokud clovek citi, ze jeho duvody porusit zakon prevazuji nad jeho duvody dany zakon dodrzet, a jen pokud je uz pri cinu ochoten za sve presvedceni nest nasledky osobne, tedy ne nasledky 'delegovat' druhym, pak mu neni z mravniho hlediska co vytknout, i kdyby jednal sebezaslepeneji. Tento princip subjektivni opravnenosti by se logicky vztahoval i na vraha, pokud by jednal s tim, ze se postihu resp spravedlivemu trestu nepokusi vyhnout. Ovsem, pachatel pri porusovani zakonu obvykle doufa, veri, nebo je presvedcen ze se postihu vyhne, - alespon na tomto svete. Pro jistotu tez neveri v zadny dalsi svet, ten ci onen. 'Mravne' se tedy muze chovat i 'zlocinec' jednajici z presvedceni, znaly trestu, - ovsem jen pokud se odevzda postihu sam. Takovy clovek muze byt pomyleny, ale neni v nejakem absolutnim smyslu zly nebo spatny. Je, dejme tomu, nepovedeny. Za priklad necht slouzi sebevrazedny atentatnik - prestoze je vrahem nevinnych kolemjdoucich, plati za sve presvedceni cenu nejvyssi. Sporne ovsem je, zda se rychlou smrti nevyhyba trestu jeste neprijemnejsimu - takze dilemmata v takto krajni rovine stale najdeme. Lec vratme se do bezne reality a pachani obcanskych prestupku. Velmi sporne je chovani vyvolencu, kteri nabadaji druhe k poruseni zakona, aniz by byli sami postizitelni. V tomto ohledu pan Valach trefil hrebik primo na hlavicku kdyz napsal:- " ... nemohu v demokratické spolecnosti vyzývat k nerespektování zákona, a to zvlášte tehdy, když jsem díky svému postavení prakticky mimo jakoukoliv odpovednost za prípadné následky." To plati treba i o scitani lidu. Kdo je ochoten skutecne zaplatit 10000,- a nerika to jen v domneni, ze na nej nedojde - ten at si jde pokutu zaplatit rovnou, a na scitani se vykasle. Ja ho za nemravu povazovat nebudu. Naprostym zakladem marasmu ceske sceny je vsak beztrestnost ustavnich cinitelu http://blisty.internet.cz/0102/20010214i.html. To je skutecne residuum totality.
|
|