Britské listy

Spojené státy radikálně pozměnily svou politiku vůči světu. Globalizace jako politický projekt je mrtvá. Intenzivní rétorika Clintonovy vlády byla nahrazena tvrdým soustředěním na americké národní zájmy. Spojené státy se nyní zajímají daleko více o to, aby se dokázaly ubránit v nebezpečném a chaotickém světě, jehož problémy jsou neřešitelné. Už nechtějí šířit své hodnoty do všech koutů světa.

To je vývoj, které s sebou nese velké riziko, určitě pro Británii, ale měl by být přivítán jako triumf reality nad iluzemi. Éra globalizace byla dobou žargónu, humbuku a pokrytectví v obrovském měřítku. Sbor "odborníků", politiků a podnikatelů se nás snažil přesvědčovat, že prožíváme bezprecedentní hospodářskou a technologickou revoluci. Zároveň tvrdili, že všechno v podstatě zůstane jako dřív. V obou případech neměli pravdu.

Na skutečných změnách, jimiž prochází světová ekonomika, není nic bezpecedentního. Internet je jen poslední z celé řady technologií, které začaly telegrafem. Téměř okamžité spojení mezi světovými trhy existuje už od doby, kdyby byly v poslední třetině devatenáctého století položeny podmořské kabely. A pohlédneme-li dále zpět, můžeme říci, že dnešní nové technologie jsou jen další etapou celosvětové průmyslové revoluce, která začala před 200 nebo 300 lety, ne-li dříve.

Pohlédneme-li také na poslední dvě století, uvědomíme si, že to byla doba obrovských sociálních a politických změn. Proti industrializaci byl velký odpor. Odbory a sociálně demokratické strany byly součástí tohoto odporu, který zahrnoval také škodlivá hnutí jako komunismus a fašismus. Celosvětová industrializace šla ruku v ruce s válkami, revolucemi a - v mnoha zemích - s vražednými diktaturami.

Misionáři globalizace si jaksi nepovšimli její temnější stránky. Spletli si autenticky nezastavitelný historický proces - celosvětové šíření nových technologií, které ruší nebo omezují čas a vzdálenost - s tržní deregulací, s trendem, který zcela zjevně ustupuje. Byli schopni pominout turbulentní historii globalizace, protože dočasný, obrovský rozkvět na světových trzích vytvořil iluzi, že ekonomická historie dospěla k závěru.

Není náhodné, že módní nadšení pro globalizaci souviselo s bublinou na Wall Street. Taky není náhodné, že už o globalizaci najednou slyšíme daleko méně, jakmile bublina hrozí splasknout. Populární představa globalizace vyjadřovala to, co by se dalo charakterizovat jako dowjonesovská interpretace historie (Dow Jones je index amerického kapitálového trhu, pozn. JČ) - jako teorie, že rostoucí ceny akcií jaksi dokazují, že se volné trhy šíří nezadržitelně po celém světě. Jak ale bublina na Wall Street praská, i tato teorie byla nyní odsunuta do historie.

Postoj Bushovy vlády vůči zahraniční politice je nutno vidět v kontextu ukončení dlouhého amerického hospodářského rozkvětu. Bylo lehké pro Američany představovat si, že je historie na jejich straně, když se zdálo, že v důsledku růstu ceny akcií na kapitálových trzích bezpracně bohatnou. Svět ale nyní začal vypadat jako daleko nebezpečnější místo, když některé tyto jejich zisky jim začínají před očima mizet. Až se tato nepohoda rozšíří z kapitálového trhu do skutečné ekonomiky a do Spojených států se vrátí rostoucí nezaměstnanost, v Kongresu to posílí ochranářské tlaky. A jak se posílen navrátí obchodní cyklus, je velmi pravděpodobné, že Spojené státy zaujmou takový postoj vůči světu, jaký zastávaly ke konci devatenáctého století. Nepropadnou naprosté izolaci, ale budou ochotny zasahovat v zahraničí jen tehdy, kdy dojdou k názoru, že jde o jejich životní zájmy.

Mnoho lidí v Evropě je zděšeno měnícím se postojem Washingtonu. Částečně je znepokojení Evropy nad novými americkými prioritami důsledkem neschopnosti Evropy brát vážně dlouhodobé americké úmysly. Americké plány na vytvoření celostátní protiraketové obrany jsou z několika důvodů kontroverzní, zejména proto, že vysoce destabilizují kontrolu zbrojení. Tyto plány však nejsou nové. Určitá verze americké celostátní protiraketové obrany by byla realizována, i kdyby se stal prezidentem Al Gore. Toto je oblast, kde v americké politice existuje kontinuita. Nejvíce znepokojujícím rysem nové americké vlády nejsou však zřejmě její plány na obranu, ale její postoj ke světové ekologické krizi. Prezident Bush veřejně zpochybnil existenci globálního oteplování - čímž odmítl konsensus nejen vědců, ale i rostoucího počtu vedoucích podnikatelů. Tento postoj nevěstí nic dobrého ani pro Evropu, ani pro svět.

Britský premiér Blair se domnívá, že se mu bude i nadále dařit přemosťovat rozdíly mezi Evropou a Spojenými státy a musíme doufat, že má pravdu. Avšak mezinárodní klima, v němž se Blair nyní nachází, doznalo podstatných změn. Zdálo se, že po dobu více než deseti let od pádu berlínské zdi chtějí Spojené státy systematicky šířit do celého světa "demokratický kapitalismus". Bushova vláda toto americké angažmá neodmítla, jen ho odsunula do historie.

Celkem si myslím, že je to změna k lepšímu. Svět, do něhož se přesunujeme, je stále nebezpečnějším místem, ale alespoň teď můžeme začít přemýšlet o jeho rizikách realisticky a poctivě, bez ochromujících iluzí o "globalizační éře".

(John Gray je profesorem evropského myšlení na London School of Economics.)