ČT: zvítězil status quo. Je všechno ztraceno?
(návrh nevládní občanské organizace bojující s ČT)
Protest zaměstnanců ČT se pomalu blíží ke konci a je třeba se podívat dopředu. V článku „Boj o televizi je čeřením hladiny“ (Právo 29. 12. 2000) jsem napsal, že protest zaměstnanců ČT sice probudil masové naděje na zásadní změnu ČT, ale že tyto naděje jsou stejně liché jako ty, které byly vyvolány protesty typu „Děkujeme, odejděte“. Za celou dobu existence veřejnoprávní televize se redaktoři nepokusili iniciovat seriózní diskusi o úloze veřejnoprávního média. Jasná dlouhodobá koncepce ČT je stále ve hvězdách a obecné žvatlání o svobodě slova ji nemůže nahradit. Pokud tato koncepce nevznikne, nemůže dojít k zásadní změně ČT, i kdyby se nějakým zázrakem všichni redaktoři od kořene změnili.
Ale tak úplné čeření hladiny to nebylo, neboť se objevila možnost, že se vytvoří podmínky pro změnu. Ty by se vytvořily tehdy, kdyby za prvé byla přijata taková novela zákona o ČT, která by v Radě ČT vyhradila křesla pro nezávislé a nekompromisní odborníky, jimž by se jednalo o skutečnou změnu ČT. A za druhé, kdyby se Hodačovi - nebo někomu jinému - podařilo rozbít mafiánské struktury uvnitř ČT. Při troše štěstí a obratnosti se mu to podařit mohlo - mohl si získat i ČSSD, kdyby využil její rétoriky a v ČT prosazoval „akci čisté ruce“. Hodač mohl na svou stranu získat i značnou část veřejnosti, kdyby hovořil o neobjektivnosti a šlendriánu dosavadní ČT. Ale bohužel, po vítězství zaměstnanců se v blízké době nikdo neodváží tuto druhou podmínku změny uskutečnit. Zaměstnanci ČT si na dlouho zajistili status quo a žádná Rada, i kdyby v ní zasedli všichni nezávislí odborníci z celé republiky, se teď neodváží cokoli zásadního změnit.
Nechtěl bych být v kůži českých intelektuálů, kteří se veřejně angažovali pro věc zaměstnanců ČT, neboť je čeká dlouhé období kocoviny a frustrace. Po všech plamenných projevech zůstane televize stejná, jako byla předtím - diletantská, neobjektivní a nesvobodná. Výsledkem této kocoviny bude, že se většina těchto intelektuálů odmítne podílet na vážných pokusech o reformu televize - aby si prsty nespálili podruhé.
Na jednu věc však znovupotvrzení vládci ČT zapomněli. Protest zaměstnanců evidentně překročil platné zákony. Zaměstnanci ČT a jejich apologeti proto museli sáhnout k rozlišování legálnosti a legality, a tím pádem omilostnit princip občanské neposlušnosti. Stalo se tak tři měsíce po tom, co tíž lidé hřímali z televizních obrazovek proti jiné občanské neposlušnosti - proti „nezákonným“ demonstracím při zasedání MMF a SB. Od nynějška to redaktoři ČT nebudou mít tak lehké: oni sami jednali nezákonně, a proto nebudou moci diskvalifikovat ani jiné nezákonné jednání jen na základě toho, že je nelegální. Jsem zvědav, jakým způsobem se vyrovnají s demonstracemi, které proběhnou za dva roky při pražském zasedání NATO.
Zaměstnanci ČT však budou v nesnadné situaci také tehdy, až vznikne občanská organizace, která všemi legálními i legitimními prostředky, tedy i pomocí občanské neposlušnosti, se pokusí přinutit veřejnoprávní televizi, aby konečně začala sloužit veřejnosti. Tato organizace se mi v současné situaci jeví jako jediná možnost, jak donutit tuto televizi, aby splnila tři klíčové body, které jsou alfou i omegou skutečné mediální služby veřejnosti. Je to: zajištění plné informovanosti obyvatelstva o hlavních problémech planety i České republiky; zavedení pravidelných diskusí odborníků, sociologů a filosofů na toto téma; a otevření prostoru pro nevládní občanské organizace celospolečenského významu.
Tato televizní nevládní organizace se ve svém boji s veřejnoprávní televizí může kdykoliv legitimizovat odvoláním na občanskou neposlušnost zaměstnanců ČT. Jejím hlavním úkolem pak bude, aby prázdná slova o televizi jako věci veřejné se stala skutkem.
Projekt této nevládní organizace je dosud v plenkách, ale nevidím důvod, proč by tato organizace nemohla v dohledné době vzniknout. Zaměstnanci ČT a signatáři petice „Televize - věc veřejná“ tomuto projektu hodili rukavici. Uvítám každou iniciativu v tomto směru.
