ČT je jen vrcholkem ledovce - neformální nepostřehnutelné mocenské vazby jsou základní strukturou české společnosti
(Toto je reakce na příspěvek Petra Sládečka z Londýna.)
Vážený pane,
děkuji za velmi podnětné připomínky k mému článku. Pokusím se následujícími řádky upřesnit některá svá tvrzení.
Jde především o to, že svou stylistickou neobratností jsem jaksi mimoděk ukázal, že postmodernistické myšlení má své meze. Je to zároveň i moje hluboké přesvědčení a to navzdory tomu, že rád mluvím jazykem postmoderní filozofie.
Jestliže říkám, že ideje rády posvěcují přízemní úmysly, nevidím v tom vinu oněch idejí. Chápu ideje ve smyslu jungiánské psychoanalýzy jako archetypy. Tedy jako nezávislé, ale velice mocné entity, které ovlivňují naše jednání. Ve jménu stejných idejí může jeden tvořit umělecká díla a druhý provádět genocidu. Fukuyamova vize smutného a nudného světa s tímto prvkem nepočítá a v tom taky vidím její zásadní nedostatek.
Jung napsal, že bohové se staly komplexy, ukrytými v našem nevědomí. Tyto komplexy, toto slovo nemá zlehčující význam, však velmi mocně ovlivňují naše jednání.
Jsem přesvědčen, že v naší "televizní revoluci" šlo právě o toto. Tam, kde bylo nutné situaci rešit pragmaticky (já jsem toto slovo nezdiskreditoval) najednou nastoupil ideový boj o svobodu slova, demokracii, zákon a právo. A průměrní byli najednou hrdiny. Jsem přesvědčen, že tito lidé jsou "si jisti" správností svých postojů. Jen v tomto kontextu platí, že ideje posvěcují přízemní (nikoliv sobecké) úmysly.
V tomto kontextu také jinak vyznívá má věta, že není pravda, že člověk se chová racionálně. Měl jsem správněji napsat: Je iluzí, když si člověk myslí, že rozumí svému chování. Ta metafora o snědení vlastních dětí mne napadla nedávno při sledování seriálu Putování s dinosaury.
Zvířata v sobě prostě nemají myšlenkový vzorec, který lze nazvat přirozený mravní zákon, jednají účelově. Napsal-li jsem, že nám v takovémto chování zabraňuje zbytek křesťanského myšlení, měl jsem na mysli, že euroamerická civilizace má křesťanství ve svých základech. Tyto základy jsou značně porušeny.
Každá jiná kultura má v sobě podobný základ. Jung dokazuje že náboženské obsahy a prožitky jsou u různých kultur stejné či velmi podobné. Současné antropologické průzkumy to potvrzují. Jde o to, že události minulého století narušily nosné základy všech kultur. Vezměte si třeba současný vzestup nábožensky motivovaného terorismu. Ale to je už úplně jiná kapitola.
Říkám-li, že media hrají v naší společnosti patologickou roli, neznamená to, že ony jsou tím hlavním viníkem. Ony se jen chovají tržně, tedy nabízejí to, po čem je poptávka. Až bude rodina plnit svou funkci, media vyklidí prostor, respektive budou rodinnou výchovu doplňovat, ne suplovat.
Totéž se týká školy a kostela. Psychologické i antropologické výzkumy dokazují, že člověk je svou podstatou nábožensky založený. Po smrti tradičního Boha i bohů v podobě různých ideologií na uprázdněné místo usedly syntetické mediální idoly. V naší současné situaci to jsou televizní vzbouřenci.
Ve svém článku jsem se snažil ukázat televizi a její současné problémy z trochu jiného úhlu. Hovořil jsem ale především o situaci, která je teď v České republice. Já s většinou Vašich vět souhlasím. Především souhlasím s tím, že jsou věci na které efektní pluralita pravd nestačí. Jenže jsme situaci, kdy je třeba vybrat ze všech možných zel to nejmenší.
Říkám, že se nebojím privatizace televize,ale zároveň dodávám, že to televizi nezkvalitní, ale situace se zprůhlední. Považuji prostě za menší zlo prvoplánovou manipulaci komerčních televizí, kde je její účel jasný, než skrytou manipulaci, kterou nám nabízí televize veřejnoprávní. Komerční manipulace jde také snadněji regulovat zákonem. Stejně tak pokládám za menší zlo babylónskou směsici různých verzí světa z různých programů než jedna jedinou veřejnou pravdu A teď se trochu rozepíšu.
Havel jednom svém projevu pojmenoval jeden jev naší zemi jako mafiánský kapitalismus. To je nepřesné. Správnější by bylo mluvit o mafiánském prostředí. Jde o onen étos socialistického podniku, kdy všude panují neformální vztahy, které jdou mimo rámec oficiálních struktur.
Sám Havel se na tomto stavu významnou měrou podílí. Jeho snaha o "nestandartní" politické jednání, zejména v prvních letech funkce, které popisuje třeba John Keane ve své knize, přímo vyzývá k napodobení.
Havel ale tento stav nezavinil. Kořeny jsou zřejmě historické. Náš národ na rozdíl třeba od Anglie, nemá přirozenou elitu, jejíž étos se vyvíjel léta. Anglie je stavovská země a to, ať to zní jakkoli paradoxně, drží pohromadě její demokracii.
U nás se spousta věcí zásadních pro celý národ rozhodovalo v hospodách při sklence a jaksi neformálně. Totéž se dělo za komunismu a totéž se děje i teď. Neformální a nepostřehnutelné vztahy a vazby znamenají více než definovaná hierarchie.
Všechny články Jana Čulíka a ostatních o stavu naší televize mluví o tomtéž. Chci li tedy mluvit o mafiích v naší zemi, nesmím zapomenout, že tu také existuje silná intelektuálská mafie. I ona se dostatečně předvedla v televizní revoluci.
Jistá skupina lidí neformálně spojených se tu pasovala na ochránce mravních a ideových hodnot. To, že jen sami nedodržují, je téma úplně jiného článku. Můj "postmodernismus" je možná mnohem více reakce na podobné lidi a jejich snahy než přirozené přesvědčení.
Teď si vezměte, že skutečně bude veřejnoprávní televize svěřena radě "nezávislých moudrých". Politická závislost je průhledná. Závislost na neformálních strukturách už hůře. A ze všeho nejhorší je závislost na vlastních předsudcích. Tu asi neprohlédne nikdo. Ve stávající situaci stojíme před volbou, bude li televize závislá průhledně či neprůhledně ne bude li nezávislá.
Nevím jestli je Vám a čtenářům Britských listů známo, že době "osvícené" televizní rady Jiřího Grygara muselo z televizních obrazovek zmizet cokoliv, co se týkalo astrologie, protože jí Grygar nemá rád. Ve zprávách se dokonce nesměla objevit pouhá informace, že se konal astrologický kongres. Tady nejde o oprávněnost či neoprávněnost astrologie jako metody. Já neberu Jiřímu Grygarovi jeho názor. U astronoma je pochopitelný. Jde o to, že mocenským způsobem z pozice předsedy rady ČT zabránil zveřejnit pouhou informaci, že se někde něco konalo. Jak to ošetřit? Předsudky máme každý. Nebudu to raději dále rozvíjet. Vzpomínky na reálně socialistickou televizi, která nám jasně definovala, co je pravda jsou ještě příliš živé.
Uvědomuji si samozřejmě všechna nebezpečí, která v sobě skrývá digitální televize. Moje vize televize budoucnosti je prostá. Chtěl bych, aby to bylo jako s časopisy, kde si každý najde ten svůj. Zde je další nebezpečí, že ztratíme společný jazyk. Nebudeme schopni komunikovat. I to se již částečně děje. Teď cítím svůj vlastní handicap, že žiji v tísnivých českých poměrech. Situaci venku znám pouze zprostředkovaně a proto jsem možná ochoten spokojit se s málem.
Vím, že když něco chci, musím pro to něco obětovat. Jsem schopen utratit měsíčně i několik tisíc za knihy. Internet a další digitální vymoženosti mě taky něco stojí. Musím díky tomu některé další konzumní potřeby omezit. Prostě jsem se tak rozhodl. I v případě že internet bude mít každá domácnost, samo o sobě se stav této země nezmění. Některé informace budou nadále přístupny jen "elitám", které si je dokáží vyhledat.
Shrnutě. Pokládám za menší zlo otevřenou manipulaci komerčních televizí než skrytou manipulaci nějakém "vyšším zájmu", za kterým se může ukrývat jen obyčejný předsudek. Jsem přesvědčen, že v demokratickém prostředí si každý nalezne ty správné informace, ale musí pro to obětovat nějaký ten čas, energii či dokonce peníze. Musí se pro to ovšem především sám rozhodnout. Není objektivní hledisko, každé hledisko v sobě nese kus našeho osudu. Moderní české dějiny jsou protkány snahou nějak vylepšit profil našeho národa. Mnohdy i za cenu lži a podvodu. Nejde jen o rukopisy, tam je to jasné. Jsou lži mnohem distingovanější. Třeba Masarykova filozofie dějin. A jsme u stejného problému. Masaryk svým vývodům sám věřil a s ním celá jedna generace intelektuálů.
Můj radikální postoj k veřejnoprávní televizi vyplynul ze situace naší zemi. My Češi máme jedno specifikum. Jsme sice údajně nejvíce ateistický národ v celé Evropě, přitom ve skutečnosti nekriticky podléháme různým eschatologickým pocitům o své jedinečnosti a v vyvolenosti. Tu a tam nám to sežere i okolní svět. Byli jsme pupkem světa v roce 1968 i 1989. Byli jsme premianty v prvních letech transformace...atd. A naposledy se právě toto odehrává v současné televizní revoluci. Veškerá objektivnější média ukazují jak bylo rozděleno v jednom domě pět lidí. Tři proti dvěma a dva proti třem...
V Britských listech se Jan Čulík zlobí, že česká politika se od sedmdesátých let pohybuje kupředu prostřednictvím mediálních kampaní. To je pravda, ale já dodávám , že kořeny jsou hlubší a zásadnější. Jan Čulík se ptá, proti čemu lidé demonstrují. Proč se nechávají zblbnout a stávají se obětí hysterických kampaní bez racionálního jádra ? Pane Čulík, to není problém jen současné politiky. Tato celonárodní vlastnost se poprvé projevila ve své obludnosti už v dobách husitství. A provází nás po celé moderní dějiny.
Důsledkem dnešních demonstrací nebude vznik profesionálně nestranné a racionálně kritické veřejné televize. Proto se v této situaci přimlouvám za její privatizaci.
Poznámka JČ: Česká televize v minulých několika týdnech už zprivatizována byla, přisvojili si ji - tentokrát zcela otevřeně - televizní vzbouřenci. - Existuje ještě jiný model. V zemích s efektivní regulací (Velká Británie) musejí komerční i veřejnoprávní televizní a rozhlasové stanice dodržovat přísné zásady programové kvality a nestrannosti. Je to vynucováno tresty a pokutami.
