Jak reaguje televizní studio ČT Brno na kontrolní zprávu, která odhalila neregulérnosti

Stručné stanovisko vedení TS Brno ke Kontrolní zprávě

1) Vzhledem k tomu, že kontrolní zpráva obsahuje celou řadu zákonem chráněných osobních údajů, předpokládáme, že se jedná o interní záležitost. V případě jejího zveřejnění se Česká televize i  příslušná odpovědná osoba vystavuje riziku trestního stíhání a finanční sankci.

2) Ačkoli se tzv. kontrolní skupina vůbec nezabývala problematikou dramaturgie, obsahuje zpráva z této kontrolní akce otvírací kapitolu Dramaturgie plnou překvapivých konstatování - ředitel studia údajně sloučil svoji funkci s funkcí šéfdramaturga! (pozice šéfdramaturgů v ČT vůbec neexistuje). I letos byl v ČT potvrzen tzv. producentský systém, který brněnská organizační struktura bezezbytku naplňuje. Není nám nic známo o tom , že ve všech dalších producentských centrech ČT nějaký šéfdramaturg působí. Konstatování, že ředitel studia vylučuje dialog vedoucí ke zlepšení pořadu, je o sobě tak nelogický a nesmyslný, že s ním ani nelze profesionálně polemizovat. Je doložitelné, že naopak volání po zlepšení komunikace mezi brněnským studiem a pražským programovým ředitelstvím vychází právě a jen a jen z Brna (srov. zápisy Kolegia generálního ředitele). A i kdyby byl nějaký podíl na špatné komunikaci i na brněnské straně, pak bychom očekávali, že na tuto situaci budeme okamžitě v zájmu celé ČT i divácké obce neprodleně upozorněni! Kdopak asi tuto část psal? Je absurdní a vykonstruovaná. Pro objektivní zhodnocení konstatovaných špatností přikládáme také vyjádření všech programových producentů TS Brno:

3) Vyjádření producentů k závěrům kontrolní zprávy, týkající se dramaturgie

1) Spojení funkce šéfdramaturga s funkcí ředitele TS

Ke spojení došlo rozhodnutím GŘ (tehdy ještě I.Mathé). Není v moci podřízených pracovníků měnit RGŘ a nikdo z následujících generálních ředitelů tuto situaci nezměnil.

2) Zkreslená komunikace

Pavel Aujezdský, Jiří Florian, Karel Fuksa, Marie Kučerová, Josef Souchop, Ivan Tuček

Poznámka k cestovním a režijním aktivitám Karla Fuksy: je průkazné, že K.Fuksa zajistil množství cenných a pro veřejnoprávní obrazovku vhodných dokumentů. To vždy za výjimečně nízké výrobní náklady, zejména zajištěním vhodných koprodukčních partnerů - např. ORF, příp. STV. Z tohoto pohledu jsou jeho aktivity pro ČT nesporně přínosné. Přiznáváme, že tím docházelo k jistému oslabení jeho producentské pozice, což budeme řešit. Jeho aktivity schvaloval nadřízený, k porušení interních předpisů nedošlo.

4) Skrytá reklama ve vysílání RZ: pro stále aktuální, přetrvávající a zároveň se vyvíjející názor v oblasti reklamy, či skryté reklamy byl letos pořádán ČT odborný seminář na toto téma. Názor o skryté reklamě v našich zpravodajských pořadech zásadně odmítáme. Ve všech třech případech se jednalo o informace veřejně dostupné z ostatních médií, bez jakéhokoliv komerčního podtextu či dopadu. Zmiňované dva dokumenty připravila naše Redakce zpravodajství a sportu, přičemž je zcela zřejmé, že obě vysílané události se v ničem nevychylují od obdobných sportovních akcí provázených stovkami log. Prvoplánové nájezdy či dominantní záběry těchto log v našich pořadech nejsou. Rádi doplníme o dvě informace: oba dokumenty naše redakce připravila téměř zadarmo a oba se dočkaly ocenění na festivalu sportovních filmů. V průběhu uplynulých let jsme se v této oblasti s kritikou ze strany ČT Praha nesetkali a nebylo s námi vedeno správní řízení ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

5) Hospodaření:

Kontrolní skupina se zabývala časově i obsahově velmi rozsáhlou činností ČT Brno. Obecně lze konstatovat, že kontrolní skupinou nebylo v oblasti hospodaření nalezeno žádných zásadních problémů tak, jak byly skandálně až s kriminalizujícím podtextem naznačeny. Nepotvrdil se tak střet zájmů, tunelování, neexistence technické koncepce, skandální nehospodárnost, výpověď pronájmu studia Netopýr, "černé duše" rodinkaření, či porušování elementárních zásad v pracovně-právních vztazích. Nebráníme se přitom tomu, že řada věcí vždy může být lépe či precizněji řešena. Je ovšem třeba zdůraznit časový horizont posuzovaných věcí a legislativní vývoj zejména v první polovině 90.let, který nevytvářel nejvhodnější a stabilní právní atmosféru. S ohledem na rozsah zkoumané agendy a kontrolní zprávy vyjadřujeme či zpochybňujeme jednotlivá diskutabilní, nepřesná či nepravdivá tvrzení, přičemž předpokládáme, že v souvislosti s nápravnými opatřeními bude možno některé skutečnosti dále rozvést, upřesnit či zcela vyvrátit, což ostatně připouští respektive předpokládá i sama kontrolní komise. 6)

ad 5)

Kontrolní skupina v předložených dokumentech, zejm. smlouvách, neshledala zásadní závady a konstatuje, že předložené dokumenty shledává platnými. Konstatuje, že smlouvy jsou standardního charakteru. Zmínka, že některé mohly být podrobnější, však dále pokračuje konstatováním, že prvé smlouvy byly uzavřeny v době 1993, kdy platil teprve krátce zcela nový obchodní zákoník a jeho interpretace nebyla ještě zcela sjednocena. Navíc již je věc individuálního přístupu ke smluvní praxi, zda koncipovat tu či onu smlouvu zevrubněji či obsahově stručněji. Podstatné zůstává, aby ať ta či ona forma smlouvy, byla právně bezvadná a platná.

Prodej pozemku byl projednán a odsouhlasen Radou ČT v roce 1994. Pronájem nebytových prostor byl rovněž odsouhlasen Radou ČT v roce 1994.

V této souvislosti nutno také vycházet z toho, že legislativní úprava předpisů o České televizi se v té době dotvářela některými novelami. I zde trvalo jistou dobu, než se sjednotila správná interpretace těchto změn. Navíc četnost nových právních předpisů v této době byla tak enormní, že bylo zapotřebí nemalé doby nejen k prostudování těchto norem, ale také k  jejich následné aplikaci v právní praxi. Přes kritizovanou časovou prodlevu písemného souhlasu s pronájmem byla celá akce předem projednána a schválena tehdejší Radou ČT. Za naprosto neadekvátní považujeme srovnávání podmínek těchto smluv se smlouvou o pronájmu studia "Netopýr", kdy se jednalo o objekt vrácený v restituci s nutností kontinuálního zachování výroby pořadu v tomto objektu. K nájemní smlouvě na studio Netopýr dále uvádíme: tato smlouva byla již uzavřena v roce 1993 a dosud žádnou kontrolou nebyla napadena. Po celou dobu své existence nebylo nájemné valorizováno, čímž lze naopak říci, že tímto studio ušetřilo řádově miliony Kč.

K připomínce týkající se znaleckých posudků máme za to, že není podstatné a právně významné, zda byl znalecký posudek zadán kupujícím či prodávající. Ze zákona o znalcích je tato připomínka nepřiléhavá, poněvadž znalec je vázán svým znaleckým slibem a musí vypracovat posudek objektivně ať tak činí z podnětu té či oné strany.

ad 6)

Závěry kontroly v personální oblasti pak vyznívají pro TS Brno jednoznačně pozitivně. Kontrolní komise konstatuje, že nebylo potvrzeno žádné porušování zásad pracovně právních vztahů ani ředitelem studia ani jiným vedoucím pracovníkem. Fluktuace zaměstnanců - zjm. mladých talentovaných tvůrců - rovněž nebyla z analýzy potvrzena. Kontrolní skupinou bylo zjištěno, že v průběhu roku 1999 a 2000 odešli toliko tři tvůrčí pracovníci (shodou okolností všichni z redakce zpravodajství).

"Rodinkaření" nebylo zjištěno.

ad 7)

Konstatování kontrolní komise, že postup TS Brno ve skladovém hospodářství je řešen standardně, v souladu s interním předpisem ČT, považujeme za pozitivní výsledek. Proplácení honorářů v RZ bude předmětem dalšího šetření "jarního" auditu. Stanovisko komise k výpravným prostředkům považujeme za nesprávné a bude v souvislosti s nápravnými opatřeními doloženo.

ad 8)

V tomto bodě se kontrolní skupina v podstatě zaměřila na popis producentského systému a konstatování obsahu výrobních složek vybraných pořadů. Honoráře režiséra Jiřího Sequense za náměty byly výjimečně zvýšeny vzhledem k tomu, že autor námětů měl výrazné výdaje při získávání a zpracovávání archivních informací a materiálů z první republiky. V producentském systému je nutno konstatovat, že celkové náklady na cyklus nebyly překročeny. Dále se pak jedná se o formální nedostatky při kompletaci výrobních složek pořadů. Chybějící doklady (autorské smlouvy uloženy u E. Kubatíkové, rozpočet a  zpráva o výrobě pořadu u produkčního Pinkase, honorář kameramana zahrnut ve smluvní mzdě) budou do složek okamžitě po jejich vrácení zařazeny.

ad 9)

Ze závěru kontrolní komise vyplývá, že TS Brno zajišťovala dodavatele akcí formou tzv. poptávkového řízení, což v dané situaci považujeme za postačující. Jak již bylo shora konstatováno, není tento postup v rozporu se zákonem. U některých stavebních akcí byl kontrolní komisí shledán tento postup za dostačující. Ostatní stavební akce budou dále šetřeny v souvislosti s nápravnými opatřeními. Naprosto odmítáme tvrzení o postupném respektive účelovém zvyšování cen dodatky k jednotlivým smlouvám. Dodatky byly uzavírány vždy výhradně v souvislosti s výskytem nepředvídatelných okolností nepostihnutelných v projektu, doložitelných zápisem ve stavebním deníku.

ad 10)

Kontrolní skupina obdržela podklady pro dislokace objektů TS Brno jak v dlouhodobé perspektivě, tak i  k jednotlivým dislokacím změnám posledních 10 letech. Dospěla k závěru, že postup vedení TS Brno v dislokacích je koncepční. Konstatovala, že investiční akce jsou součástí "investičního plánu České televize".

Při prodeji dvou ojetých vozů Favorit firmě Spolstav nebyly žádné závady shledány. Studiu je doporučováno postupovat do budoucna stejně jako v ČT v Praze. Pokud se týká nákupu dvou vysokozdvižných plošin, nepovažujeme jejich nákup - na rozdíl od kontrolní skupiny - za nehospodárný. TS Brno nedisponuje žádným jiným technickým prostředkem pro práci ve velkých výškách.

Kontrolní zprávu jsme obdrželi 6.12.2000. Vzhledem k finiši závěru roku poskytujeme v této chvíli proto stručné stanovisko a i nadále se budeme 37 stránkové zprávě podrobně věnovat. Při konečné redakci našeho stanoviska je zřejmé, že tato zpráva byla předána dennímu tisku. To považujeme za úmyslnou medializaci, zveličování a účelové poškozování nejen TS Brno, ale celé České televize. (Byla distribuována pravděpodobně pracovníky ČT Praha.)

V Brně 11.12.2000

Zdeněk Drahoš

Hana Grunová

Petr Kaláb

Karel Soukup

Ivo Vaněk

Pavel Kronika

Příloha...

Vážení přátelé, dovolujeme si Vám poskytnout text, který je reakcí na článek B. Rychlíka "Nevolnictví aneb Dramaturgie v České televizi" uveřejněný v Lidových novinách 16. 11. 2000. Lidové noviny nám nedávají dostatečný prostor pro odpověď. Producenti ČT Brno

Kdo je tady nevolníkem?

Když umíral starý moudrý rabín, vzkázal svým blízkým: Všechno je jinak. A jinak je všechno i s brněnským studiem České televize. Tedy jinak, než si představuje Břetislav Rychlík.

Je třeba hned na začátku poznamenat, že na základě denunciací skupinky několika ambiciózních lidí, vedených amatérským režisérem amatérského kroužku Zdeňkem Plachým, je nyní ve studiu hloubková kontrola, jejíž výsledky budou předloženy generálnímu řediteli ČT. Ten s nimi seznámí Radu ČT. Lze se právem domnívat, že bude zjištěn skutečný stav věcí - počkejme si tedy.

Místo vyvracení jednotlivých nesmyslných nařčení jak Z. Plachého, tak B. Rychlíka se podívejme, jak celý problém vznikl. Je třeba předznamenat, přestože Břetislav Rychlík nemá pro práci dramaturga potřebnou kvalifikaci, byl K. Fuksou osloven pro nepopiratelně dobré tvůrčí nápady. Mýlil by se ovšem ten, kdo by se domníval, že B. Rychlík přistoupil k práci s minimální pokorou, že by se pokoušel zvládnout základní postupy dramaturgické přípravy pořadu, že by vyvinul byť minimální aktivitu v úsilí o poznání televizních technologií. Místo toho vytvořil s manželkou (posléze rovněž zaměstnankyní ČT) tandem. "Doma se domluvili, doma schválili, doma pochválili..." Důsledkem byla totální nepřipravenost některých pořadů, které produkce právě pro tuto nehotovost odmítala přijmout do výroby. Takový režim práce pochopitelně není možné trpět dlouho. Přesto byla manželům Rychlíkovým poskytnuta další příležitost. Důsledkem byl rozvrat tvůrčí skupiny. A ovšem nynější pokřik.

Pane Vaculíku, víte od pana Rychlíka i tohle?

Ani varování však nepomohlo. Místo, aby se zamyslel, začal B. Rychlík objíždět různé lidi a soustavnými stesky na všeliká příkoří a protivenství je získávat na svou stranu - inu, stokrát vyslovená lež se asi přece jen stává maličko pravdou. A tak vznikl problém Česká klišé. Předně je třeba říct, že výzva Čestmíra Kopeckého mohla směřovat k autorovi nebo do vlastní tvůrčí skupiny. Nikam jinam. Chtěl-li tedy vyrábět Česká klišé, mohl to beze všech omezení ve vlastní tvůrčí skupině udělat. Přesto námět producent K.Fuksa akceptoval. Projekt se postupně vyvíjel, až nabyl podoby, v níž pražský autor (P.Rut) s B. Rychlíkem suplujícím i režiséra a zatím i s brněnskými kameramany (u dalších pokračování se počítalo s pražskými režiséry V. Křístkem, J. Hřebejkem a nepochybně i s pražskými kameramany, případně i střihači) natočili převážně v Praze první díl cyklu. Svou kvalitou první díl producenta neoslnil, proto ho odmítnul. Na to má jako pracovník, nesoucí odpovědnost za programovou činnost tvůrčí skupiny, plné právo. Protože nic nenasvědčovalo tomu, že by se pilotem naznačené pojetí mělo změnit, došel producent a s ním i vedení studia k názoru, že mimo jiné i z ekonomických důvodů (byly B. Rychlíkovi ústně sděleny) není takový projekt účelné vyrábět v Brně. I zcela neinformovaného člověka napadne, proč nevyrábět svou povahou pražský projekt v Praze? Proč platit cestovné a noclehy Pražanům v Brně a brněnskému štábu v Praze? Proč neúčelně vynakládat prostředky na cosi, co může být bez problémů vyrobeno v Praze? Na rozdíl od představ B. Rychlíka je právě toto důkazem skutečnosti, že autor je svobodná bytost a může svůj projekt, který je navíc podporován hlavní dramaturgyní publicistických a dokumentárních pořadů ČT A. Müllerovou, umístit tam, kde jsou pro jeho uskutečnění lepší podmínky. Všechno ostatní je obyčejná lež.

B. Rychlík argumentuje tím, že do vztahu autor - divák nemá nikdo vstupovat. Pokud si autor Rychlík udělá vlastní televizi, může se mu jeho přání částečně splnit. Částečně proto, že i zde jsou jistá omezení, daná platnými zákony. V televizi veřejnoprávní je situace taková, že za pořady, vyráběné ve tvůrčí skupině, odpovídá producent tvůrčí skupiny. Nelze mu tedy upírat právo o pořadech, za něž nese všestrannou odpovědnost, rozhodovat. Na druhé straně v ČT existuje řada tvůrčích skupin, mimo jiné i proto, že existuje řada různých přístupů k televizní tvorbě. Je tedy možné projekt nabízet na více místech. Je tohle nevolnictví? Pokud už slovo "nevolnictví" padlo, řekněme rovnou, že si jako nevolníci připadáme my, producenti. My neseme osobní odpovědnost. Producent tvůrčí skupiny je podle interních předpisů ČT jako jediný oprávněn předkládat programové návrhy za tvůrčí skupinu programovému ředitelství. Jak je tedy možné, že se do výrobního úkolu tvůrčí skupiny dostal projekt, který producent nenabízel? Je to zřejmé porušení interních předpisů, pracovního postupu a kompetencí na jednotlivých stupních řízení.

Zajímá nás, vůči komu vyvodí generální ředitel odpovědnost?

B. Rychlík patrně vůbec netuší, že pořad, který vyrobila a zaplatila Česká televize, je také majetkem České televize. Jak je tedy možné, že autor obchází domácnosti svých příznivců a promítá jim pořad bez vědomí producenta tvůrčí skupiny a ředitele studia? (Viz O. Neumann, Rybičky a klišé v Brně, Týden 45/2000, str.26.)

Jaký bude postoj generálního ředitele a jaké vyvodí z takového přestupku závěry, odpovídající hrubému porušení pracovní kázně? (Práva k námětu zakoupená ČT, mohou být např. zcizena, zneužita.)

Je ovšem třeba přiznat, že jsou v článku B. Rychlíka pasáže, s nimiž není možné nesouhlasit. Tak například problém dlouhého čekání na vyjádření producenta k přijetí či nepřijetí projektu. Jako producenti jsme sami na tento problém mnohokrát opakovaně poukazovali, naposledy při říjnovém výjezdním zasedání Rady ČT v Brně za přítomnosti generálního ředitele ČT Mgr. Dušana Chmelíčka, s poukazem, že takový přístup neprospívá dobrému jménu ČT. Výsledek? K projektům které jsme nabízeli v květnu t.r. se nikdo z vedení programu ČT nevyjádřil dodnes, ani k připomínkám k vysílacímu schématu. Hlavní dramaturgyně Alena Müllerová - a máme to od ní písemně! - prostě na ně nebude odpovídat!

Jak tedy máme jednat s autory?

Nemá smysl polemizovat se všemi polopravdami, které B. Rychlík nakupil ve svém článku, takže jen krátce. Hovoříme-li o publicistických a dokumentárních pořadech, zcela nepovšimnuty zůstávají pořady nepochybně vysoce kvalitní. Připomeňme si z nich např. publicistický pořad Za dveřmi je AG, dlouhou sérii portrétů významných osobností v cyklu Kdo je..., dvoudílné dokumenty Mexické dobrodružství Maxmiliána Habsburského (v koprodukci se zahraničními partnery) nebo mimořádně pozoruhodný dokument Deník Otty Wolfa. Neměli bychom přejít mlčením ani další publicistické pořady - Klub Netopýr, Z očí do očí. A co vícedílné dokumenty, žel předčasně zesnulého, Petra Hviždě Stínoví vojáci a Dukla - krev a mýtus ?

Pochopitelně ani dramatická tvorba není tak jednostranná, třebaže se na ní B. Rychlík zatím nepodílel. Jeho výběr kritizovaných titulů je příliš okatě účelový. Paralelně s kritizovanými tituly a v časové posloupnosti po nich vznikala také díla kvalitní a dotýkající se problémů současnosti. Jmenujme zde např.. díla Antonína Přidala Políček číslo 111 (o praktikách StB), Valčík na uvítanou (podle Ferdinanda Peroutky), Elektrický nůž (o problémech politických vězňů). Dále to byl film o těžkostech návratu z emigrace, téma navýsost současné a naléhavé - Návrat do cizí země (scenárista D.Makovička). Byly vytvořeny zdařilé inscenace podle děl - a za aktivní spolupráce významných moravských autorů - J.Trefulky (TV film Veliká svatba, inscenace O bláznech jen dobré, Na krásné vyhlídce), I. Kříže (Někdo zvoní, Na dvojce je Pavarotti, Pozvání na zámek, Noční stráž, Pravda o zkáze Sodomy), A. Goldflama (Slavný Peterka, Červená knihovna, Matylda a Emilie), V. Suchánek (3 díly VIA LUCIS). Na motivy divadelní hry P. Ruta "Dnes naposled" byla realizována inscenace Poslední v hlavní roli s Břetislavem Rychlíkem. A neměli bychom pominout ani film Jaromila Jireše podle scénáře Jaroslavy Moserové Dvojrole. A tato linie tvorby samozřejmě pokračuje - v těchto týdnech točil řecký režisér G. Agathonikiadis (mnoho let žil jako emigrant v ČR a vystudoval zde FAMU) příběh o brněnském dětství řeckého chlapce, který s rodiči prchl z Řecka před občanskou válkou.

Dále není možné pominout literární pořady a literární portréty - vznikl zde např.. cyklus portrétů básníků z okruhu tzv. katolické moderny: portréty Jakuba Demla, A. Pammrové, Josefa Floriana, Bohuslava Reynka, Susanne Renaudové, Václava Renče, Jana Zahradníčka, Jana Čepa, Otakara Březiny, Ivana Jelínka, Zdeňka Rotrekla a dalších za spolupráce předních moravských autorů J. Oliče, Z. Kaprála, K. Křepelky, J. Kuběny. Za cyklus umlčovaných a vězněných katolických básníků získala redakce Cenu křepelek. Vyroben byl také umělecký dokument o režiséru Františku Čechovi, politickém vězni - autor scénáře a režie Břetislav Rychlík. Byly natočeny portréty Ivana Blatného, Ludvíka Kundery, Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, dlouholetého politického vězně arcibiskupa Karla Otčenáška, disidenta a později biskupa Václava Malého, Prof. Tomáše Halíka a dlouhé řady dalších. Kromě toho byl vysílán pravidelný pořad Divadelní premiéry, který byl kulturním servisem, zprostředkujícím divákům v celé republice kulturní dění v regionu. (Pořad zrušilo minulé vedení ČT.)p> Tyto a další pořady, které diváci jistě dobře znají, získaly řadu domácích i zahraničních ocenění, mj. např. T. Brodská Českého lva za výkon ve filmu Dvojrole. Že by i to byl projev spiknutí domácích a mezinárodních komunistických centrál proti Rychlíkovi? Ostatně, neberme tak tuze vážně jeho antikomunismus - jeho sympatie k občanskému sdružení Brno 20/21 a koordinace útoků s bývalými zaměstnanci ČT, ba dokonce i ČST, jsou zřejmé. Ostatně, chceme-li už hovořit na toto téma, mezi producenty brněnského studia ČT jsou i lidé, kteří proti komunismu v době komunismu skutečně něco dělali. Byl by ovšem div, kdyby o tom Rychlík něco věděl.

Hovoříme-li ale o programech, stranou by neměly zůstat ani projekty, které se neuskutečnily, protože i ty tvoří profil práce tvůrčí skupiny a studia: oslyšeny programovým vedením ČT zůstal např. magazín tradiční kultury, cyklus Sedm podob lásky (Goethe, Hostovský, Robinson Jeffers a další), nabízela televizní adaptaci Těsnohlídkových soudniček a mnoho, mnoho dalších projektů... Přerušen byl např. pozoruhodný projekt P. Hviždě Nečekaná setkání - nenašly se na něj údajně peníze. A je toho mnohem, mnohem víc. Není vinou tvůrčích skupin, že se projekty neuskutečnily.

Tohle jsou doložitelná fakta. Tohle všechno buď Rychlík neví, nebo nechce vědět. Místo toho, aby si zjistil, jak se skutečně věci mají, plete páté přes deváté, sčítá hrušky se švestkami (to je těch údajných 68 režií K .Fuksy), blouzní o zakuklených komunistech a spolu se svými kamarády oprašuje v novinových kampaních jejich praktiky. A zneužívá k nim i lidí, kteří by měli více zvažovat, zda k zaujímání veřejných postojů stačí dramaticky znějící dezinformace mladého muže bez odpovídající kvalifikace a s neukojenými ambicemi.

Na základě výše uvedených skutečností a zkušeností s B. Rychlíkem, zvláště s ohledem na jeho soustavnou pomlouvačnou kampaň proti brněnskému studiu České televize a tím proti nám všem, odmítáme s ním nadále spolupracovat.

V poslední "Katovně" připomněl Jan Rejžek Orwellovy Dvě minuty nenávisti. My připomeneme z téhož George Orwella jinou myšlenku: NEVĚDOMOST JE SÍLA. Zdá se, že dost velká. A pro některé i neodolatelně lákavá.

Producenti brněnského studia České televize:

Pavel Aujezdský, Jiří Florian, Karel Fuksa, Robert Fuksa, Marie Kučerová, Darina Levová, Josef Souchop, Ivan Tuček, Hana Vrbová