Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové
Smí nezávislý novinář přijmout státní vyznamenání?
"Jsem hrdá na to, že tiskový tajemník Tonyho Blaira nereaguje na mé telefonáty"
Shrnujeme článek Julie Langdonové, který vyšel v deníku Guardian dne 28. prosince 1999. (Poprvé vyšlo v Britských listech dne 29. 12. 1999.)
Zanedlouho se v Británii bude k Novému roku zveřejňovat seznam pravidelných státních vyznamenání (New Year's Honours). Nevím, kdo bude vyznamenán letos, ale vím o asi dvou jménech, která na seznamu vyznamenaných určitě nebudou.
Jedno jméno patří osobě, které bylo nedávno nabídnuto vysoké britské historické vyznamenání, CBE (Commander of the British Empire). Neznám její konkrétní totožnost, ale vím, že jde o čelného britského politického komentátora a že tento komentátor nabídku vyznamenání odmítl.
Obdivuji tento postoj, protože se zdá být zřejmé, že státní vyznamenání bylo nabídnuto ve snaze zkompromitovat nezávislost dotyčné osoby.
Jak může politický komentátor přijmout státní vyznamenání a nadále nezávisle vyjadřovat svůj osobní názor na politickou situaci?
Mají novináři vůbec právo přijímat jakákoliv vyznamenání? A co je nejdůležitější, proč bylo nabídnuto vyznamenání zrovna tomuto člověku? Domnívá se snad tato labouristická vláda, která se snaží manipulovat a ovládat všechno, co se o ní kde řekne nebo napíše, že dokáže umlčet nezávislé psaní o tom, co dělá?
Této otázce jsem musela sama čelit před několika lety. Ze sídla britského ministerského předsedy, z čísla 10 v Downing Street přišla bílá obálka a v ní dopis, nabízející mému zemřelému manželovi, Geoffreymu Parkhousovi, OBE, Řád britského impéria (vysoké britské státní vyznamenání, pozn. JČ) za jeho služby novinářské práci. Byl tehdy politickým editorem deníku Glasgow Herald a měl před sebou ještě několik let aktivní novinářské práce. Neměl nejmenších pochybností.
"V žádném případě tohle nemohu přijmout," řekl. A pak dodal výhrůžně směrem ke mně: "Nikomu nesmíš říct, že mi to bylo nabídnuto."
O několik týdnů později, poté, co napsal elegantní dopis do Downing Street, jímž vyznamenání odmítl, trochu slevil. Požádal mě, abych o nabídce informovala jeho šéfredaktora ("až tam nebudu"), protože dospěl k názoru, že byla nabídka poctou jeho deníku a že by to šéfredaktor měl vědět.
Byla jsem velmi hrdá na jeho nezávislost a byla jsem potěšena, když o několik let později přišla druhá nabídka téhož vyznamenání, shodou okolností v den, kdy Geoffrey Parkhouse zemřel. Nemám pochyb, že jeho názor zůstal nezměněn a že býval odmítl i tuto druhou nabídku, i když by se mu na tváři objevil sarkastický úsměv, protože tato druhá nabídka vyznamenání přišla od vládnoucí politické strany z opačné části politického spektra.
Byla jsem samozřejmě potěšena, že mu bylo vyznamenání nabídnuto. Státní vyznamenání tady jsou od toho, aby odměňovala lidi, kteří vykonávají svou práci dobře a Geoffrey vykonával svou práci vzorně. Jenže zatímco lollipop ladies, staré paní, které každý den převádějí děti na cestě do školy přes ulici, a státní úředníci si veřejné uznání zaslouží, totéž nemůže platit pro novináře, zejména pro ty, kteří informují o státních záležitostech.
Pokud jste politickým novinářem a děláte svou práci dobře, vaší odměnou je to, že jsou vaše názory zveřejňovány a že jste nepopulární.
I když mě to poněkud irituje, jsem hrdá na to, že Alistair Campbell, tiskový tajemník Tonyho Blaira, nereaguje na mé telefonáty.
Jako aktivní novinář si v žádném případě nemůžete dovolit nějaká omezení ohledně toho, o čem píšete, nemůžete si dovolit potlačovat vlastní názory, o nichž jste přesvědčen - nemůžete si dovolit nekritizovat, co si kritiku zaslouží, a nechválit, co si zaslouží chválu.
Nekritizuji své kolegy, kteří přijali státní vyznamenání po ukončení své novinářské kariéry, ale myslím si, že je nemožné, aby novinář, který doufá, že se mu dostane respektu za to, co píše, přijal jakoukoliv oficiální nabídku vyznamenání.
Jsem také přesvědčena, že tato nynější britská vláda se chová ve snaze manipulovat sdělovací prostředky naprosto nemilosrdně a že se pokusí o cokoliv, ve snaze koupit si politické novináře tím nejzjevněji vulgárním způsobem.
Jak také vyloučit, aby ti novináři, kteří snad byli včleněni na seznam letošních novoročních státních vyznamenání novou, labouristy "obrozenou" Horní sněmovnou se necítili než zavázáni politické straně, totiž labouristům, která je na vyznamenání nominovala?
