čtvrtek 26. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Zpráva Českého helsinského výboru o chování české policie při antiglobalizačních demonstracích:
  • Je jasné, že k brutalitě docházelo, nyní je třeba zjistit v jakém rozsahu Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové:
  • Smí nezávislý novinář přijmout státní vyznamenání? (Guardian) České panoptikum: Jak to bylo se správním řízením o majiteli TV Prima:
  • Hoří, má panenko aneb Mediální rada v akci (ze zápisu schůze mediální komise PSP ČR) Radě pro rozhlasové a televizní vysílání:
  • Veřejnost má právo vědět, kdo vlastní soukromé rozhlasové a televizní stanice (Tomáš Pecina) Jak vládne pan Miroslav Jandora na jižní Moravě:
  • Ochranou památek k podnikatelským ziskům? (Oldřich Maděra) Česká politika:
  • Totalitní prvky v dnešní české politice (Martin Stín) Školy:
  • Jak a kde vychovávat nadané děti (Eva Vondráková) Bydlení:
  • Vládní řešení pro sanaci paneláků je nedostatečné (František Roček) Výzva:
  • Hlasujme ve volbách do krajských zastupitelstev jen pro kandidáty, kteří přislíbí, že se nechají voliči kontrolovat (Občanské sdružení Region 2000)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Český helsinský výbor potvrzuje, že během protiglobalizačních demonstrací docházelo k policejní brutalitě. V dnešním vydání Britských listů přinášíme průběžnou, sice přeopatrnou (ČHV se trochu obává, aby nebyl v konformním domácím prostředí označen za extremistickou organizaci), avšak přesto, zdá se, objektivní zprávu Českého helsinského výboru, z níž vyplývá, že se policie skutečně během antiglobalizačních demonstrací se chovala vůči demostrantům brutálně a porušovala množství zákonných ustanovení. (Zpráva je k dispozici také jako dokument RTF na této adrese.)

    Václav Havel však přesto dál - na někdejšího zastánce lidských práv překvapivě (asi už sedí na Pražském hradě příliš dlouho, aby si pamatoval, co to znamená zastávat se práv obyčejných lidí) opakuje, v Literárních novinách, které Havlův spojenec Jakub Patočka, šéfredaktor LtN proměnil v platformu pro prezidenta a jeho stoupence (každý týden tiskne uctivou "otázku pro prezidenta" a Havlovu odpověď) že

    "policie - nebo přesněji: velká většina zúčastněných policistů - obstála dobře. Ti lidé se totiž nenechali vyprovokovat, nepodlehli nákaze davové psychózy a nezačali mlátit hlava nehlava. Proto jsem také druhý den mezi ně zajel a poděkoval jim."

    (Záběr západních televizí - k dispozici ve formátu AVI, cca. 1,1 MB - na němž policisté kopou a brutálně po zemi vláčejí demonstranta, který v běhu upadl, české televize nevysílaly, tak o něm Havel možná neví.) - A ti, kdo nyní poukazují na to, že policie při zásazích porušovala zákony? Jsou to zjevně podle Václava Havla "zastánci starých pořádků" (ještě mi zní v hlavě, když tohoto komunistického výrazu používal Gustáv Husák). Dnešní čeští politikové (týká se to hlavně Václava Klause) by si opravdu měli dávat pozor, aby se automaticky nevraceli k žargónu papalášů z komunistické éry. Je to trochu trapné, jak staré zvyklosti pomalinku ožívají. Havel v Literárních novinách 25. 10. pokračuje:

    Dlouho před touto událostí [tj. schůzkami MMF a Světové banky] jsem měl zprávu, že někteří „přátelé starých pořádků“, a to i na docela vlivných místech, velmi stojí o to, aby to celé dopadlo špatně, aby náš demokratický režim neobstál, ztratil ve světě důvěru. (...)"Přátelé starých pořádků", pakliže se opravdu pokusili kalit vody, svůj boj prohráli.

    Proměna Václava Havla za posledních deset let je tedy skutečně pozoruhodná. Netušil jsem v roce 1990, že si jednou osvojí někdejší paranoidní komunistický žargon ("přátelé starých pořádků", "kalit vody", "boj", "prohráli") a bude sám rozvíjet spiklenecké teorie o ideodiverzním ohrožení... (JČ)

  • Kdo udělí milost České republice u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku? President Havel včera zastavil trestní stíhání šestnáctiletého Rakušana A. H. Leitnera, který byl od pražského zasedání MMF/SB ve vazbě za to, že při demonstracích poškodil dva automobily a způsobil tak celkovou škodu něco přes sedm tisíc korun. Rodiče obviněného škodu uhradili a nabídli, že zaplatí i kauci ve výši 100.000,- Kč, ale soud tuto záruku nepřijal. --- Britské listy se ani v nejmenším nezastávají vandalů a nejsou tolerantní k násilí, jen nám připadá, že trest by měl být přiměřený provinění. Měsíční vězení za sedmitisícovou škodu pro šestnáctiletého pachatele přiměřeným trestem není. Jak nedávno rozhodl Ústavní soud, to, že obviněný je cizím státním příslušníkem, nezakládá samo o sobě důvod k uvalení útěkové vazby, a zdá se, že soudce pochybil, když vazbu za toto provinění vůbec povolil. Další otázkou pak je, na kolik měsíců by se vazba protáhla bez Havlova zásahu. Nezbývá než doufat, že stejně milostivý bude k České republice i štrasburský Evropský soud pro lidská práva, pro nějž je tento případ žhavým kandidátem. (TP)

  • Procházková a Štětina dostanou od Václava Havla metál. Václav Havel navrhuje Petru Procházkovou a Jaromíra Štětinu na Medaili za zásluhy. Profesionální, seriózní a nezávislý novinář však nepřijímá státní vyznamenání, to totiž diskredituje jeho nezávislost. Štětinovi i Procházkové, stoupencům "angažované objektivní" (?) novinářské práce, věnujeme druhý text dnešních Britských listů, který jsme poprvé publikovali v prosinci 1999. Nejsem si však jist, zda Štětina a Procházková pochopí argumenty Julie Langdonové, která píše:

    Zanedlouho se v Británii bude k Novému roku zveřejňovat seznam pravidelných státních vyznamenání (New Year's Honours). Vím o asi dvou jménech, která na seznamu vyznamenaných určitě nebudou. Jedno jméno patří osobě, které bylo nedávno nabídnuto vysoké britské historické vyznamenání, CBE (Commander of the British Empire). Jde o čelného britského politického komentátora. Tento komentátor nabídku vyznamenání odmítl. Obdivuji tento postoj, protože se zdá být zřejmé, že státní vyznamenání bylo nabídnuto ve snaze zkompromitovat nezávislost dotyčné osoby. Jak může politický komentátor přijmout státní vyznamenání a nadále nezávisle vyjadřovat svůj osobní názor na politickou situaci? Mají novináři vůbec právo přijímat jakákoliv vyznamenání? A co je nejdůležitější, proč bylo nabídnuto vyznamenání zrovna tomuto člověku? Domnívá se snad tato labouristická vláda, která se snaží manipulovat a ovládat všechno, co se o ní kde řekne nebo napíše, že dokáže umlčet nezávislé psaní o tom, co dělá? Pokud jste politickým novinářem a děláte svou práci dobře, vaší odměnou je to, že jsou vaše názory zveřejňovány a že jste nepopulární. (JČ)

  • Žaloba se odkládá. Zeptali jsme se Jaromíra Štětiny, kdy konečně podá slibovanou žalobu na Jana Čulíka. Prý to stále vázne na tom, že Čulík odmítá Štětinovi sdělit svou adresu. Zvláštní: laik by předpokládal, že pro právě vyznamenávaného investigativního novináře bude zjistit takovou informaci hračkou... (TP)

  • "Soukromý" vzkaz od veřejného činitele dostal včera Tomáš Pecina. Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (a senátorský kandidát ODS) Petr Štěpánek mu v e-mailu adresovaném Britským listům napsal: Soukromý vzkaz Tomáši Pecinovi: Veřejností nepohrdám, Vámi ano. Za víc slov a času mi nestojíte. Petr Štěpánek Děkuji, pane Štěpánku! Vaše slova jsou velkým oceněním mé práce. (TP)

  • Jak zahájila RRTV správní řízení o tom, kdo vlastní televizi Prima, pojednává poněkud kocourkovský transkript jednání sněmovní mediální komise v této věci, který zveřejňujeme jako třetí článek dnešních Britských listů. Docela půvabné je, že Rada zahájila správní řízení a až pak zjistila, že Primě zapomněla poslat dopis s výzvou k vyjádření. Poslanec Vladimír Mlynář jí nicméně ještě zatleskal a pochvaloval si její ráznost. (JČ)

  • Kritizovali jste nás, nic vám nepovím! Britské listy požádaly o vysvětlení, jak je možné, že Rada RTV tají zásadní informace o vlastnících televizních stanic, vedoucí Úřadu Rady a její mluvčí PhDr. Helenu Havlíkovou. Dr. Havlíková pouze vyjádřila své rozhořčení nad tím, že Britské listy si dovolily Radu kritizovat, ale na věcné otázky neodpověděla. (TP)

  • Pomohlo Chmelíčkovi v úterý kouzlo osobnosti nebo - řekněme - drobný podvod? Jak vyplývá ze zveřejněného zápisu, Rada České televize povolila řediteli odklad projednávání kauzy Sazka-Klekánice. Dušan Chmelíček to odůvodnil tak, že "požadované materiály související s kauzou Sazka jsou natolik obsáhlé, že je dosud nebylo možné zpracovat."

    Jak Britským listům řekl předseda Rady ČT M. Mareš, ředitel prý neměl k dispozici vyjádření ostravského studia.

    Ve skutečnosti je to - jak je pro Chmelíčkův styl jednání charakteristické - poněkud jinak: Aby se ředitel ČT pojistil, že materiály nebudou včas k dispozici, poslal stížnosti Sazky (které měl od brněnského zasedání Rady 17. 10.) do Ostravy až den před následujícím zasedáním, tj. 23. října 2000. Ostravským pracovníkům se tak při nejlepší vůli nepodařilo vyjádření k obsáhlému materiálu do následujícího dne zpracovat, a ředitel si koupil další dva týdny ve funkci.

    K zápisu je přiložen i dopis Rady řediteli ve věci kritického zápisu z 3. 10. Rada v něm znovu ostře napadla pořad Naostro a jeho moderátora Milana Šímu.

    Kritiku moderátora považujeme za oprávněnou, kritika formátu se nám naopak zdá trochu nespravedlivá. Svým pojetím one-on-one je Naostro perspektivnějším a hlavně dynamičtějším pořadem než bývaly polední debaty, a je především vinou nedostatečné přípravy, chabé dramaturgie a neujasněné koncepce "telemostů", že výsledek většiny pořadů zaostává dokonce i za unylými a rozbředlými "Polednicemi".

    Přesvědčivě je naopak zpracována odpověď na Chmelíčkovu formální obhajobu zpravodajského a publicistkého zpracování událostí kolem zasedání MMF/SB. (TP)

  • Senát podpořil návrh zákona o hospodaření s energií, který má snížit energetickou náročnost české ekonomiky i nepříznivé vlivy energetických procesů na životní prostředí.

  • Plzeňská fakultní nemocnice vyplatí z pojistky jako odškodné (pouze) 800.000 korun (tj. jen asi 25 000 dolarů) pětadvacetiletému muži, který se nakazil před 14 lety virem HIV infikovaným krevním preparátem. Při těchto nízkých odškodných (peníze musejí stačit na celý zbytek jeho života, kdy ten člověk bude těžce nemocen umírat) by se měli čeští občané odvolávat k evropskému soudu.

  • Menší a střední země by měly v Evropské unii vytvořit blok, který by byl protiváhou státům velkým, shodl se premiér Miloš Zeman s belgickým králem Albertem II.

  • Svoboda projevu v ČR. Popírání nacistické a komunistické genocidy bude od nynějška v ČR trestáno až tříletým vězením. (Měli bychom je v Britských listech popřít a nechat se ku prospěchu svobody projevu v ČR za to odsoudit do vězení.) Senát prodloužil platnost lustračních zákonů a schválil novelu trestního zákona, podle níž bude popírání nacistické nebo komunistické genocidy trestáno šestiměsíčním až tříletým vězením.

  • Pozoruhodně nespolehlivý systém registrace studijních výsledků mají na Vysoké škole ekonomické v Praze. VŠE v Praze má zřejmě tak složitý systém registrace kreditů a známek svých studentů, že občas zkoušející do něho řádně nezaznamenají výsledky zkoušek či zápočtů od všech studentů. V tom případě pak VŠE rozesílá studentům varovné dopisy, že nesplnili požadavky studia a musí se okamžitě dostavit k vyjasnění vážné záležitosti: když se dostaví, dovědí se, že je škola chce vyhodit. Studenti jsou pak nuceni úřednicím dokazovat, že na vyhození nejsou, že všechny studijní požadavky splnili, že se v záznamech VŠE spletla. Pozoruhodně nehorázná neprofesionalita. Proč by škola zaznamenávala studentské studijní výsledky spolehlivě, vždyť vždycky, když vznikne nejasnost, je možno si studenta zavolat. Proč by se její pracovníci měli obtěžovat udržováním kvalitního registračního systému.

  • World Online o antiglobalizačních protestech a policejní brutalitě. Na tyto zajímavé stránky poukazuje Štěpán Kotrba, potíž ovšem je, že se World Online zdá být poněkud zaujatý proti MMF a Světové bance. - Na český překlad inteligentního projevu na Fóru 2000 od Anthonyho Giddense z London School of Economics, který vyšel v Lidových novinách zde, poukazuje také Štěpán Kotrba.

  • Senátor Zeman a cizí peří. Vladimír Zeman, senátor za Unii svobody, má své voliče rád (zejména nyní, když jsou volby přede dveřmi). Proto jim do schránky nechal doručit leták nadepsaný: Nákladem S. O. S. 2000 a senátora Vladimíra Zemana, spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím (zde). V něm se občanovi poněkud polopatistickým jazykem vysvětluje, jak zmíněný zákon používat a k čemu všemu je mu dobrý. Celé to má háček: předkladateli a hlavními autory zákona byli Oldřich Kužílek a Michael Žantovský (ODA) a jak Britským listům potvrdil první z nich, V. Zeman se na přípravě zákona nijak autorsky nepodílel. Inu, normální je nelhat, že, pane senátore? --- Podařilo se nám spojit i s Vladimírem Zemanem. Ten se výrokem O. Kužílka cítil dotčen: považuje se prý za spoluautora zákona, protože se, jak pan senátor vysvětlil, iniciativně účastnil jeho prosazování. Na dotaz, zda se V. Zeman nějak podílel i na textu zákona, nám bylo řečeno, že o něm se svými kolegy často diskutoval. (TP)

  • Jaroslav Hutka má stránky se svými texty a informacemi o CD se svými písněmi na této adrese.

    Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.


  • Ve spolupráci se Štěpánem Kotrbou a agenturou Tendence jsme zde (kliknutím na ikonu se dostanete do archívu starších, případně i novějších snímků - najdete jich tam velké množství) zveřejnili fotografie z pražských antiglobalizačních protestů. (Každou fotku zvětšíte kliknutím na ni; fotky mají popisky, které se objeví, když na jejich malou verzi přesunete myš):
    E-PHOTO OF PRAGUE S26
  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Je jasné, že k brutalitě docházelo, nyní je třeba zjistit v jakém rozsahu

    Průběžná zpráva Českého helsinského výboru o policejní brutalitě během antiglobalizačních demonstrací

    Jana Chržová

    Český helsinský výbor (ČHV) pozorně sleduje vývoj událostí kolem protestních akcí proti MMF / SB ve dnech 23. - 29. září (se zvláštním zřetelem k vývoji od 26. září). V posledních týdnech jsme se především zaměřili na sběr informací, jejich ověřování a vyhodnocování. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi komplexní záležitost, kterou zřejmě ještě nějakou dobu nebudeme schopni zcela uzavřít, rozhodli jsme se vzhledem k závažnosti celého problému vydat tuto průběžnou zprávu, ve které jsme shrnuli naše dosavadní poznatky.

    S ohledem na výše uvedené, si tato průběžná zpráva zatím neklade za cíl komplexní zhodnocení. Má poskytnout jednak výsledky (byť dílčí) našeho dosavadního šetření, které se týkalo obvinění vznesených vůči policii ze strany zadržených a jednak chronologický přehled dosavadních aktivit pracovníků ČHV v této záležitosti. Z dosud zjištěných skutečností však je naprosto zřejmé, že otázkou v tuto chvíli již není, zda opravdu docházelo k protiprávnímu jednání ze strany policie vůči zadrženým, ale otázka spíše zní v jakém rozsahu k takovému jednání docházelo.

    1) Monitoring průběhu protestů (26. - 29. září)

    Od úterka 26. do pátku 29. září jsme denně monitorovali průběh jednotlivých protestních akcí přímo v ulicích. V omezeném počtu lidí jsme sice nemohli být schopni pokrýt všechna místa protestů a střetů, nicméně i to, čeho jsme byli svědky, nám dovolilo udělat si přiměřeně realistický obrázek o průběhu protestů a adekvátnosti či neadekvátnosti případných zásahů ze strany policie.

    Pokud bychom měli zhodnotit celkový dojem - zůstáváme při původním vyjádření, že realizovaná policejní opatření (v ulicích) považujeme za v zásadě přiměřená, profesionální a korektní, přičemž ale z postupně získávaných svědectví vyplývá, že k jednotlivým neadekvátnostem místně docházelo, někde patrně i ve větším rozsahu (zejm. večerní zásah kolem Václavského náměstí v úterý 26. 9.).

    Pro ilustraci zde uvádíme několik postřehů přímo z ulice:

    26. září

    Blokáda ulice Petra Rezka / Žateckých (Praha 4)

    a) V průběhu odpoledne zde probíhala "sedací" demonstrace, kterou se policisté snažili občas rozrazit (v jednom momentě i nájezdem mezi sedící demonstranty na motorkách). Při těchto jednotlivých nárazových akcích byli někteří z demonstrantů policisty zadrženi a odvlečeni. Účel těchto akcí nám unikal - ulice tak jako tak byla permanentně uzavřena kordony policistů, takže sedící demonstranti v tomto konkrétním případě a na tomto konkrétním místě nikoho a nic neblokovali.

    (Pozn. Někteří ze zadržených, kteří podali svědectví Občanským právním hlídkám / OPH, byli zadrženi právě v průběhu této sedací demonstrace. Další informace: http://www.oph.cz ; e-mail: Jiří Kopal eps.brno@ecn.cz

    b) Kolem 19.00 došlo ke zvýšené aktivitě některých z přítomných demonstrujících : několik skupinek začalo vytrhávat dlažební kostky a zábradlí podél silnice / Táborské ulice. Zároveň někteří začali blokovat projíždějící auta, a to bez varování, takže docházelo k značně nebezpečným situacím ohrožujícím jak řidiče, tak kolem stojící publikum (zdokumentováno na fotografiích). Pokud jsme si stačili všimnout, několik aut nakonec odjelo s rozbitým předním sklem. Ačkoliv by v těchto případech byl zásah policie zcela namístě, prošly tyto incidenty naprosto bez povšimnutí.

    Tato "činnost" byla přerušena větší skupinou demonstrantů, která scházela z Táborské dolů k našemu místu - k té se postupně skupiny demonstrantů z naší lokality přidaly a společně pokračovaly směrem k Bělehradské ulici a pak k Muzeu. V době, kdy jsme k Muzeu dorazili my, řada výloh byla už cestou rozbita (IPB, McDonalds, KFC)

    2) Václavské náměstí / Muzeum. Kolem 20.00 byly v horní části Václavského náměstí volně roztroušené skupiny demonstrujících, novinářů a přihlížejících. Dá se předpokládat, že ti, co se podíleli na rozbíjení výloh byli alespoň z větší části už dávno pryč. Policie dorazila na místo s více než půlhodinovým zpožděním - je otázkou, zda zásah v takovém rozsahu, jaký byl ve předveden na Václavském náměstí ve večerních hodinách, byl opravdu zapotřebí. Pohybovala jsem se zhruba v polovině náměstí pod Štěpánskou, odkud bylo možno pozorovat rozsáhlé policejní manévry. Svědectví shromážděná OPH mluví o zablokování ústupových míst kordony hlavně ve Štěpánské a pak kolem Muzea, o použití hrubého násilí při zadržování jednotlivců (včetně bití). Jedno svědectví také mluví o několik stovkách přítomných (policejních) provokatérů (o čemž lze pochybovat s ohledem na celkové množství přítomných), jiná svědectví mluví o přítomnosti policistů v civilu a jednotlivých provokatérech - tyto údaje vypadají již pravděpodobněji a budou muset být důkladně prošetřeny.

    27. září

    Náměstí Míru, Praha 2.

    Pokud jsme mohli sledovat, dokud se demonstrující drželi místa ohlášené demonstrace, policie nezasahovala. Ke změně došlo až se demonstrující vydali na pochod směrem k Anglické ulici. V tom momentě došlo k postupnému zablokování výstupů z náměstí a demonstranti sami byli ještě uvnitř Anglické zablokováni dvěma kordony navíc. Tato patová situace trvala několik hodin. Zajímavé na tom bylo to, že nikdo nemohl dané teritorium opustit, byť by i chtěl. Jaký byl účel této akce není tedy zcela jasné - leda měla sloužit k zadržení všech přítomných (včetně novinářů, uvízlých jednotlivců a dobrovolně přihlížejících - pak ještě zbývala možnost se odpařit, ale touto schopností nikdo z přítomných nedisponoval, alespoň pokud jsme si mohli všimnout). Byli jsme svědky několika zadržení. Kordony byly po několika hodinách odvolány, zřejmě v důsledku vyjednávání a následné přítomnosti ministra vnitra a policejního prezidenta. Demonstrující se pak vrátili do středu náměstí, aby se ve skupinkách pomalu vydali po trase Staroměstské nám. - Karlův most - Staroměstské nám. K dalším incidentům ten den nejspíš nedošlo.

    28. a 29. září

    Menší demonstrace na podporu zadržených se obešly bez větších konfliktů - několik lidí nicméně bylo zadrženo ke konci demonstrace u budovy Ministerstva vnitra ve čtvrtek 28. září.

    2) Svědectví, postup zjišťování faktů (v chronologickém sledu)

    V průběhu protestů prosakovala na veřejnost svědectví o údajně brutálním zacházení se zadrženými na policejních stanicích - svědectví nicméně postrádala jakoukoli konkrétnost. Konkrétnější údaje se začaly spojovat až s policejními stanicemi v Ocelářské ulici (v tomto případě podaly OPH první trestní oznámení) a v Lupáčově ulici. OPH sebraly postupně několik desítek svědectví různé vypovídající hodnoty, z nichž některé z nich nám byla zpřístupněna. V mezičase jsme také hovořili s paní P. Burčíkovou z Úřadu vládního zmocněnce pro lidská práva, která měla možnost hovořit s některými ze zadržených v Balkové u Plzně koncem onoho týdne. Svědectví, která vyslechla, se v mnoha bodech shodovala se svědectvími nasbíranými OPH : některá vypovídala o masivním použití síly, v některých případech o bití (některé ženy ale prý vypovídaly o velmi slušném zacházení ze strany policie !), všechna se nicméně shodují v tom, že zadrženým byla odepřena právní pomoc, možnost zatelefonovat a uvědomit své blízké či velvyslanectví, v případě cizinců všichni shodně vypovídali o nepřítomnosti tlumočníka v první fázi výslechů.

    6. října jsme měli možnost mluvit s jedním ze zadržených, řádně akreditovaných novinářů. Podle jeho vlastních slov přesto, že byl řádně označen, měl průkaz totožnosti, byl po předvedení podroben osobní prohlídce, byly mu sejmuty otisky prstů a byl vyfotografován. Vzhledem k tomu, že tato praxe je zmiňovaná ve všech svědectvích bez rozdílu, jednalo se patrně o plošné opatření. Bití zažil v umírněné podobě ("šťouchance" apod.), ale viděl u druhých. Byl propuštěn po několika hodinách bez udání důvodu. Stížnost zvažuje (možná už podal).

    9. října jsme uskutečnili návštěvu u dr. Mikuláše Tomina, ředitele Inspekce ministra vnitra, abychom jej seznámili jednak s jednotlivými svědectvími, která se do té doby objevila, a jednak se dotázali na další postup Inspekce. Dr. Tomin nám sdělil, že do té doby obdržel pouze jedno trestní oznámení, které již prošetřuje, a že Inspekce začíná dále prověřovat alespoň to, co se objevuje v tisku. V té době se na něj zástupci OPH ještě neobrátili. V odpolední schůzce se zástupcem OPH jsme upozornili na akutní nutnost začít sebraná a konkrétní svědectví podávat jako stížnosti / trestní oznámení - v opačném případě jednak dochází k nebezpečí z prodlení a dále pak hrozilo nebezpečí, že všechna obvinění, která kolovala hlavně zahraničními médii, budou prohlášena za nepodložená. Zástupcem OPH nám bylo sděleno, že OPH u většiny výpovědí nemá OPH svolení k jejich dalšímu použití.

    V týdnu od 9. do 13. října jsme našim zahraničním partnerům a dalším organizacím rozeslali žádost o zveřejnění výzvy, která jednak měla OPH pomoci při získávání souhlasu k podání stížností / trestních oznámení, a jednak žádala případné postižené, aby se OPH sami přihlásili s konkrétními svědectvími - pokud tak ještě neučinili, případně aby se obrátili na naše zastupitelské úřady v jejich zemích. Mezitím se nám začaly ozývat některé národní helsinské výbory s tím, že se na ně svědci zásahů v Praze sami obrátili s žádostí o pomoc. Postupně se takto začaly scházet jak souhlasy k podání stížností, tak další svědectví.

    10. října jsme navštívili osm z šestnácti vazebně stíhaných ve VV Pankrác. Jednalo se o jednoho Čecha, státní příslušníky Dánska (2), Polska (2), Španělska (2) a Rakouska (1). U ostatních vazebně stíhaných (7 Maďarů a 1 Němec) jsme s ohledem na typ vazby (B) žádali o povolení návštěvy státní zástupkyni - mezitím ale byli propuštěni.

    Svědectví oněch 8 vazebně stíhaných lze shrnout takto:

    Všichni shodně vypovídali o nedostupnosti právní pomoci v průběhu výslechů na policii, nemožnosti si zatelefonovat, o nepřítomnosti tlumočníka v případě cizinců - a to až do jejich vzetí do vazby, dále někteří hovořili o osobních prohlídkách, snímání otisků prstů a fotografování. Co se týká zacházení na policejních stanicích, všichni vypovídali o hrubším zacházení, čtyři vypovídali explicitně o bití a ponižujícím zacházení, dva z nich vypovídali, že sami sice biti nebyli, ale byli svědky takového zacházení u jiných zadržených (zejména se svědectví týkalo údajně velmi brutálně zbitých Maďarů), dva dále vypovídali o tom, že se zadrženými z východních zemí bylo zacházeno daleko hůře než s ostatními a že těmto také bylo nadáváno (např. do polských sviní). Co se týká okolností jejich zadržení - většinou se naskýtá otázka, proč ze všech cca 860 zadržených právě na tyto byla uvalena vazba.

    Příjem ve vazební věznici na Pankráci.

    Obecně lze říci, že zadržení byli většinou dezorientováni co do přesné lokalizace místa, kde se zrovna nacházeli. Takto si v případě VV nějakou dobu mysleli, že jsou opět někde na policejní stanici.

    Z osmi zadržených čtyři hovořili o bití, kopání, ponižujícím zacházení ze strany přijímacího personálu. Z těchto čtyř tři mluvili o přítomnosti maskovaných mužů v černém (domnívali se, že šlo o policisty). Když se v rámci příjmu měli jít vysprchovat, pět z osmi uvedlo, že byli "sprchováni" z hadice (zřejmě požární) ledovou vodou (někteří mluvili o "vodním dělu"), a to po několik minut. Jeden vypověděl, že byl do sprchy vláčen za vlasy, nicméně se sprchoval v normální sprše, akorát že tekla pouze ledová voda.

    Následující dny však na vězeňský personál neměli již žádné stížnosti.

    O těchto skutečnostech jsme ten samý den ústně informovali generální ředitelku Vězeňské služby.

    Pozdější zjištění ohledně některých z těchto osmi vazebně stíhaných (výběrově):

    V případě nezletilého Rakušana - a podle svědectví jeho advokátky - došlo k řadě pochybení: např. při jeho výslechu nebyl přítomen právní zástupce (došlo dokonce ke zdvojení - právní zástupce byl určen rodiči, leč následně byl přidělen advokát ex offo) a nebyl určen opatrovník (ten byl údajně určen až kolem 5. října). Ačkoliv byla rodinou nabízena kauce a škody jím způsobené jsou v těchto dnech již (pravděpodobně) zcela uhrazeny, tento nezletilý je stále ve vazbě. Aktuálně: propuštěn na základě prezidentské milosti.

    Rodina alespoň jednoho ze zadržených byla pozdě vyrozuměna - ačkoliv oznámení o vzetí do vazby bylo sepsáno 27.9., k odeslání doporučenou poštou došlo až 11. 10.

    Podle informací advokátky jednoho z Dánů, došlo v posledních dnech k rozšíření obvinění / obžaloby o písmeno s horní sazbou do deseti let (Obvinění z napadení veřejného činitele, prý bez dalších svědků a bez větší újmy na zdraví napadeného). Aktuálně : Má být podána žádost o milost.

    Postupně jsme od OPH obdrželi k nahlédnutí několik ze zpracovaných výpovědí, které patrně budou zároveň sloužit i pro účely stížností / trestních oznámení. Podle informace z tisku k 18. říjnu podaly OPH čtyři trestní oznámení s tím, že by jich celkem mělo být přes dvacet. Podle OPH, a jak již prošlo tiskem, v 50 případech překročila policie své pravomoci, v mnoha z těchto případů svědectví vypovídají o brutálním zacházení ze strany policie, bití, kopání, degradujícím zacházení. Policie také podle těchto svědectví porušila práva zadržených odepřením právní pomoci, znemožněním vyrozumět příbuzné / konzuláty, atd.

    Jednotlivá svědectví hovoří např. o:

  • těžších zraněních u některých zadržených, včetně zlomenin;

  • osobních prohlídkách, snímání otisků prstů a fotografování u všech - tedy i u těch, kteří jinak mohli prokázat svou totožnost a byli předvedeni např. jen k podání vysvětlení;

  • zadržení nebyli seznámeni se svými právy;

  • přeplněných celách (některá hovoří o zimě, absenci pokrývek, přenocování jen ve spodním prádle, přenocování venku na dvoře);

  • omezeném přístupu na toalety (v jednom případě až po 6 hodinách po té, co o to dotyčná osoba požádala);

  • případech opožděného přístupu k lékařskému ošetření (v některých případech muselo být zaplaceno s tím, že byla pokaždé žádaná jiná částka);

  • případech zničení jejich majetku (konkrétně fotoaparát, filmy);

  • případech, kdy bylo podáno jídlo až po 24 hodinách od zadržení, obecně stížnosti na podávání jídla (většinou chleba, sušenky, salám) až po mnoha hodinách, omezený přístup byl také k pití;

  • případech, kdy policie vyrozuměla dané velvyslanectví až s velkým zpožděním, nebo vůbec ne;

  • případech, kdy museli podepsat dokumenty, kterým nerozuměli.

    Další kroky ČHV pro nejbližší období

    V současnosti se snažíme prověřovat informace o údajně postrádaných osobách. Ačkoliv oficiálně byl počet vazebně stíhaných 16, v pátek 20. října jsme se dozvěděli o dalším vazebně stíhaném, občanovi Velké Británie (Aktuálně: tohoto občana jsme navštívili dne 24. 10. ve vazební věznici Horní Slavkov - o hrubém zacházení se nezmiňoval a na zacházení ve věznici si také výslovně nestěžoval - údajně byl zadržen při odjezdu z republiky 30. 9. a na nic se moc nepamatuje, protože byl prý opilý… V těchto dnech je propouštěn - další informace budou následovat). Je otázkou, zda další ze zadržených nejsou stále ještě drženi v zařízení MV v Balkové u Plzně. Toto snad prověří pracovníci Úřadu vládního zmocněnce pro LP - pozoruhodné je, že podle jejich informací i oni musejí žádat a dlouho také čekat na povolení návštěvy tohoto zařízení (Aktuálně : mělo by se prý uskutečnit 26.10.)

    Pokračujeme v pomoci při shromažďování svědectví (hlavní tíha ovšem i tak spočívá na OPH). V tomto směru spolupracujeme s dalšími mezinárodními organizacemi (např. Amnesty International, Mezinárodní helsinskou federací ad.).

    Budeme nadále komunikovat s relevantními orgány státní správy a sledovat průběh vyšetřování již podaných stížností či trestních oznámení.

    Samozřejmě budeme sledovat všechny případně navrhované legislativní změny: zásadně nelze souhlasit s navrženými změnami typu zavedení používání gumových projektilů, byť v tzv. výjimečných situacích (naproti tomu jsme jednoznačně pro to, aby policie byla pro podobné případy vybavena kvalitní výstrojí, aby nedocházelo tak snadno k ohrožení zdraví či života policistů, jako jsme mohli být svědky v některých lokalitách největších střetů s demonstranty).

    Do konce roku zpracujeme shromážděné materiály tak, abychom je mohli zapracovat jednak do naší výroční Zprávy o stavu lidských práv v ČR za rok 2000, dále pak do výroční zprávy Mezinárodní helsinské federace a jejich průběžných zpráv k OBSE. Dílčí předběžnou zprávu jsme již poskytli Human Rights Watch s tím, že po celkovém zhodnocení obdrží i její aktualizaci.

    Sepsáno 23. 10. 00

    Aktuality doplněny 25. 10. 00

    Jana Chržová

    Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové

    Smí nezávislý novinář přijmout státní vyznamenání?

    "Jsem hrdá na to, že tiskový tajemník Tonyho Blaira nereaguje na mé telefonáty"

    Shrnujeme článek Julie Langdonové, který vyšel v deníku Guardian dne 28. prosince 1999. (Poprvé vyšlo v Britských listech dne 29. 12. 1999.)

    Zanedlouho se v Británii bude k Novému roku zveřejňovat seznam pravidelných státních vyznamenání (New Year's Honours). Nevím, kdo bude vyznamenán letos, ale vím o asi dvou jménech, která na seznamu vyznamenaných určitě nebudou.

    Jedno jméno patří osobě, které bylo nedávno nabídnuto vysoké britské historické vyznamenání, CBE (Commander of the British Empire). Neznám její konkrétní totožnost, ale vím, že jde o čelného britského politického komentátora a že tento komentátor nabídku vyznamenání odmítl.

    Obdivuji tento postoj, protože se zdá být zřejmé, že státní vyznamenání bylo nabídnuto ve snaze zkompromitovat nezávislost dotyčné osoby.

    Jak může politický komentátor přijmout státní vyznamenání a nadále nezávisle vyjadřovat svůj osobní názor na politickou situaci?

    Mají novináři vůbec právo přijímat jakákoliv vyznamenání? A co je nejdůležitější, proč bylo nabídnuto vyznamenání zrovna tomuto člověku? Domnívá se snad tato labouristická vláda, která se snaží manipulovat a ovládat všechno, co se o ní kde řekne nebo napíše, že dokáže umlčet nezávislé psaní o tom, co dělá?

    Této otázce jsem musela sama čelit před několika lety. Ze sídla britského ministerského předsedy, z čísla 10 v Downing Street přišla bílá obálka a v ní dopis, nabízející mému zemřelému manželovi, Geoffreymu Parkhousovi, OBE, Řád britského impéria (vysoké britské státní vyznamenání, pozn. JČ) za jeho služby novinářské práci. Byl tehdy politickým editorem deníku Glasgow Herald a měl před sebou ještě několik let aktivní novinářské práce. Neměl nejmenších pochybností.

    "V žádném případě tohle nemohu přijmout," řekl. A pak dodal výhrůžně směrem ke mně: "Nikomu nesmíš říct, že mi to bylo nabídnuto."

    O několik týdnů později, poté, co napsal elegantní dopis do Downing Street, jímž vyznamenání odmítl, trochu slevil. Požádal mě, abych o nabídce informovala jeho šéfredaktora ("až tam nebudu"), protože dospěl k názoru, že byla nabídka poctou jeho deníku a že by to šéfredaktor měl vědět.

    Byla jsem velmi hrdá na jeho nezávislost a byla jsem potěšena, když o několik let později přišla druhá nabídka téhož vyznamenání, shodou okolností v den, kdy Geoffrey Parkhouse zemřel. Nemám pochyb, že jeho názor zůstal nezměněn a že býval odmítl i tuto druhou nabídku, i když by se mu na tváři objevil sarkastický úsměv, protože tato druhá nabídka vyznamenání přišla od vládnoucí politické strany z opačné části politického spektra.

    Byla jsem samozřejmě potěšena, že mu bylo vyznamenání nabídnuto. Státní vyznamenání tady jsou od toho, aby odměňovala lidi, kteří vykonávají svou práci dobře a Geoffrey vykonával svou práci vzorně. Jenže zatímco lollipop ladies, staré paní, které každý den převádějí děti na cestě do školy přes ulici, a státní úředníci si veřejné uznání zaslouží, totéž nemůže platit pro novináře, zejména pro ty, kteří informují o státních záležitostech.

    Pokud jste politickým novinářem a děláte svou práci dobře, vaší odměnou je to, že jsou vaše názory zveřejňovány a že jste nepopulární.

    I když mě to poněkud irituje, jsem hrdá na to, že Alistair Campbell, tiskový tajemník Tonyho Blaira, nereaguje na mé telefonáty.

    Jako aktivní novinář si v žádném případě nemůžete dovolit nějaká omezení ohledně toho, o čem píšete, nemůžete si dovolit potlačovat vlastní názory, o nichž jste přesvědčen - nemůžete si dovolit nekritizovat, co si kritiku zaslouží, a nechválit, co si zaslouží chválu.

    Nekritizuji své kolegy, kteří přijali státní vyznamenání po ukončení své novinářské kariéry, ale myslím si, že je nemožné, aby novinář, který doufá, že se mu dostane respektu za to, co píše, přijal jakoukoliv oficiální nabídku vyznamenání.

    Jsem také přesvědčena, že tato nynější britská vláda se chová ve snaze manipulovat sdělovací prostředky naprosto nemilosrdně a že se pokusí o cokoliv, ve snaze koupit si politické novináře tím nejzjevněji vulgárním způsobem.

    Jak také vyloučit, aby ti novináři, kteří snad byli včleněni na seznam letošních novoročních státních vyznamenání novou, labouristy "obrozenou" Horní sněmovnou se necítili než zavázáni politické straně, totiž labouristům, která je na vyznamenání nominovala?


    Jak to bylo se správním řízení o majiteli TV Prima

    Hoří, má panenko aneb Mediální rada v akci

    (výňatek ze zápisu z 10. schůze mediální komise poslanecké sněmovny, konané 7. 9. 2000)

    3. Různé

    [...]

    Dále předseda SKSP Ivan Langer informoval o dopisu, který napsal Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání ve věci zahájení správního řízení s televizí Prima, dosud však nedostal odpověď.

    Místopředsedkyně RRTV Zdena Hůlová k tomu řekla, že Rada se mezitím rozhodla pro jiný postup než správní řízení.

    Místopředsedkyně SKSP Petra Buzková vyslovila pochybnost, zda předseda komise sám bez konzultace se členy komise je oprávněn radě takový dopis poslat.

    Předseda SKSP Ivan Langer namítl, že šlo o dopis se žádostí o informaci. Takový dopis je oprávněn poslat jakýkoliv člen komise, člen sněmovny i Senátu. Nejde o žádné vybočení z pravomocí. Uvedl, že podstata jeho dopisu byla postavena na tom, že jeden z členů Rady veřejně pro média odůvodňoval postup Rady ve věci zahájení správního řízení tím, že Rada vyzvala vlastníky televize Prima k tomu, aby doložili svoji vlastnickou strukturu. Oni na tuto výzvu nereflektovali. Ukázalo, že na tuto výzvu reflektovat ani nemohli, protože ji významným administrativním pochybením na úřadu Rady ani neobdrželi a Rada přesto správní řízení zahájila. Z tohoto důvodu takovýto dopis poslal a požádal o informaci, jak to ve skutečnosti je.

    Místopředsedkyně SKSP Petra Buzková doporučila komisi, aby se rozhodla požádat předsedu, aby dostávala seznam pošty předsedy odeslané na hlavičkovém papíře a aby tato korespondence byla všem členům kdykoliv k nahlédnutí.

    Předseda SKSP Ivan Langer doporučil komisi vrátit se k meritu věci, jak to bylo s prohlášením, vystoupením, zahájením správního řízení a odesláním dopisu, na základě kterého potom Rada správní řízení zahájila.

    Slova se ujala místopředsedkyně RRTV Zdena Hůlová. Uvedla, že o odeslání dopisu bylo rozhodnuto na zasedání Rady v červnu. Dopis byl vypraven s určitým zpožděním vzhledem k velkému množství bodů na zasedání. S ohledem na aktuální vývoj situace se Rada rozhodla použít silnější nástroj a zahájit správní řízení vůči TV, aniž by čekala, jak provozovatel sám bude na tento dopis reagovat. Při zahájení správního řízení rozšířili rozsah požadovaných materiálů a důvodů, které si přáli zkoumat.

    Předseda SKSP Ivan Langer sdělil, že respektuje sdělený názor, ale upozornil, že hovořil o něčem jiném. Hovořil o tom, jakým způsobem mohla být a také byla narušena věrohodnost Rady, když podala veřejné prohlášení o tom, že podstatou zahájení správního řízení bylo nekomunikace ze strany vlastníků televize Prima, přičemž dopis a výzva ke komunikaci v té době ještě ležela na úřadu Rady. O tom, jestli Rada měla důvody na zahájení správního řízení, není komise kompetentní rozhodovat.

    Co se týče výroků dotčeného kolegy, uvedla místopředsedkyně RRTV Zdena Hůlová, že předseda komise bude informován písemně. Správní řízení probíhá.

    Poslanec Vladimír Mlynář měl dotaz, zdali došlo k pochybení. Další dotaz zněl, komu patří televize Prima.

    Slova se opět ujala místopředsedkyně RRTV Zdena Hůlová. Sdělila, že informace o průběhu jsou obsaženy v dopise. Správní řízení dosud probíhá. Proběhlo ústní jednání s provozovatelem. Studují další listiny a materiály. Další zasedání se koná 20. a tento bod bude opět zařazen. Další věci jsou zjišťovány. Nechali si vypracovat dvě právní expertízy k otázkám nepřevoditelnosti licence a změnám vlastnictví.

    Předseda SKSP Ivan Langer položil ještě otázku, zda je skutečností, že Rada zahájila správní řízení a poté zjistila, že dopis, na jehož základě toto správní řízení bylo zahájeno, ještě ležel na úřadu Rady. Pokud ano, jaká opatření Rada směrem k administrativě v tomto smyslu přijala, aby se něco podobného neopakovalo v budoucnosti.

    Místopředsedkyně RRTV Zdena Hůlová sdělila, že s administrativou úřadu celou záležitost projednali. Pokusili se přijmout opatření, aby veškerá korespondence nejen v této věci odcházela v kratších časových lhůtách. Sdělila, že absence odpovědi provozovatele nebyla důvodem pro zahájení správního řízení.

    Dále hovořil místopředseda RRTV Martin Muchka. Uvedl, že písemné vysvětlení Rady je zpracováno ve dvou alternativách. Upozornil, že komise obdrží formou jeho osobního dopisu faktografické zdůvodnění, o co šlo. Uvedl, že žádné prohlášení ČTK nedal. O důvodech zahájení správního řízení hovořil v Radiožurnálu, další prohlášení poskytl tisku tak, že Rada odsouhlasila jím stylizovanou tiskovou zprávu. Sdělil, že některé údaje, které by potřebovali, nemají k dispozici ani dnes.

    Poslanec Miloslav Kučera st. uvedl, že není třeba přikládat tak velký význam tomu, co se objeví občas na televizních obrazovkách a nevyvozoval by z toho žádné závěry.

    Poslanec Vojtěch Vymětal upozornil, že na Radě jsou korespondenční problémy a že je třeba je řešit.

    Poslanec Vladimír Mlynář uvedl, že byl potěšen, že Rada se začíná chovat jako správní orgán a je plně spokojen s odpovědí, že řízení bylo zahájeno bez ohledu na dopis. Měl dotaz, o čem je správní řízení.

    Na tuto otázku odpověděla místopředsedkyně RRTV Zdena Hůlová. Vysvětlila, že v rámci správního řízení se Rada snaží zjistit, jaké jsou vlastnické struktury v TV Premiéra. Jde o to, jestli Rada může jít tak daleko nebo ne. Snaží se zjistit, zda nedochází k propojení s jinými vlastnickými strukturami jiných médií, komu patří televizní stanice, kdo ji ovládá a kontroluje, bude-li to zjistitelné.

    Dále hovořila vedoucí Úřadu RRTV Helena Havlíková. Uvedla, že o dopise rozhodla Rada na konci června a nestanovila termín, v jakém má být odeslán. Byl psán v době, kdy nebylo zahájeno správní řízení. V dopise byla stanovena 15denní lhůta na odpověď pro provozovatele. Na zasedání Rada zvolila jiný postup, zahájila správní řízení. Domnívá se, že k pochybení úřadu v tomto smyslu nedošlo.

    Poslankyně Kateřina Dostálová podotkla, komise by se mohla zabývat také tím, že stejné problémy jsou i v Radě České televize, kde po několika měsících nejsou projednávány dopisy, které tam chodí.

    S tímto názorem nesouhlasila místopředsedkyně SKSP Petra Buzková. Uvedla, že komise tu není od toho, aby řešila problémy korespondence kteréhokoliv rady.

    Předseda SKSP Ivan Langer uvedl, že tento případ by měl vést k jisté zdrženlivosti ve výrocích a k větší pečlivosti při výkonu administrativy Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. V okamžiku, kdy se rozhoduje o zahájení správního řízení s provozovatelem televizního vysílání takového významu jako je televize Prima, pozornost by měla být vyšší než je tomu v bagatelních případech. Tento bod by měl být výzvou k zamyšlení směrem k Radě.

    [...]



    Poznámka TP: Mimořádná cena za herecký výkon ve vedlejší roli ovšem nemůže minout pana poslance V. Mlynáře: jeho poznámka, že "byl potěšen, že Rada se začíná chovat jako správní orgán a je plně spokojen s odpovědí, že řízení bylo zahájeno bez ohledu na dopis," by věru zasloužila zvěčnit do mramoru. Rozumět něčemu jako koza petrželi? Kdepak, výstižnější je "jako poslanec Mlynář správnímu právu"!


    Vysílací radě: Veřejnost má právo vědět, kdo vlastní soukromé rozhlasové a televizní stanice. Utajování těchto informací je porušením zákona i  bezprecedentním poškozováním veřejného zájmu

    Tomáš Pecina

    Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání
    Krátká 10
    100 00 Praha 10

    V Praze dne 25. října 2000

    Re: Odvolání proti rozhodnutí čj. Ri/1/00/2667

    Vážení,

    obdržel jsem Vaše rozhodnutí ze dne 19. října t. r., jímž nevyhovujete mé žádosti o informace týkající se vlastnické struktury provozovatelů komerčních televizních stanic TV Nova, TV Prima a TV3 z 24. září t. r.

    V odůvodnění se uvádí, že tyto informace nelze poskytnout s ohledem na ustanovení § 11, odst. 2, písm. a), zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, protože byly předány osobou, jíž tuto povinnost neukládá zákon. Subsidiárně rozhodnutí rovněž cituje zákon č. 71/1967 Sb. (správní řád) a tvrdí, že informace nelze poskytnout, neboť se vztahují k právě probíhajícímu správnímu řízení.

    Tento výklad považuji za nesprávný, a to z následujících důvodů:

    1. Skutečnost, že určitá informace byla zjištěna nebo je zjišťována ve správním řízení, nezakládá právo povinného subjektu takovou informaci utajit. Předmětem žádosti nebyly informace o průběhu správního řízení, nýbrž o stavu vlastnických vztahů, a žadateli je přirozeně lhostejné, jakým způsobem tyto informace Rada získala nebo získá.

    2. I kdyby bylo možno odepřít poskytnutí informací v případě provozovatele stanice TV Prima, nelze z toho vyvodit, že tyto informace lze neposkytnout i u dalších dvou subjektů, které byly předmětem žádosti.

    3. Informace o vlastnické struktuře nemohly být Radě v žádném případě předány nad rámec zákona, protože v takovém případě by Rada neměla právo vést o ně s provozovatelem stanice TV Prima správní řízení. Jde tu evidentně o dvojí výklad zákona: jeden je uplatňován vůči účastníkovi správního řízení, druhý vůči žadateli o informace. Jako orgán vykonávající státní správu je Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání povinna interpretovat zákon jednotným způsobem, nikoli ad hoc podle toho, jak momentálně uzná za vhodné.

    Souhlasím naopak s tvrzením, že Úřad Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání je pomocným orgánem Rady a nemůže tedy interpretovat zákon vlastním, od interpretace Rady odchylným způsobem. Kdyby Rada věnovala studiu mé žádosti z 24. 9. t. r. více pozornosti, neušlo by jí, že přesně to v ní, v jiné formulaci, stojí rovněž: rozhodování Rady je pro Úřad směrodatné a to, že Rada zahájila s provozovatelem stanice TV Prima správní řízení, dostatečně dokládá, jaká Rada vykládá zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.

    Tímto podávám

    odvolání

    proti Vašemu rozhodnutí podle § 16 zákona č. 106/1999 Sb. a upozorňuji Vás, že v případě neúspěchu tohoto odvolání se obrátím na soud.

    Zároveň zdůrazňuji totéž, co ve své předchozí žádosti v této věci z 15. srpna t. r.: veřejnost má právo vědět, kdo vlastní soukromé rozhlasové a televizní stanice a skutečnost, že Rada RTV tyto informace utajuje, je nejen porušením zákona o svobodném přístupu k informacím, ale bezprecedentním poškozováním veřejného zájmu.

    Proto budu usilovat o co nejširší publicitu případu a kromě vymáhání informací soudní cestou požádám o iniciativu v této věci rovněž individuálně členy zákonodárného sboru.

    S úctou

    Tomáš Pecina


    Jak vládne pan Miroslav Jandora na  jižní Moravě

    Jak je to se slavkovským bojištěm?

    Není možno postavit malou větrnou elektrárnu, která by ušetřila 200 tun hnědého uhlí

    Oldřich Maděra

    Zaujal mě v Britských listech článek redaktorů (nyní již bývalých) brněnského studia ČT, kde se zmiňují o slavkovském bojišti, o panu Miroslavu Jandorovi, o firmě Davay. Dále je zajímavá i odpověď pana Jandory.

    Podotýkám, že jsem příznivcem historie a všech rozumných nemegalomanských akcí vztahujících se k napoleonským válkám a konkrétně k bitvě u Slavkova. Souhlasím s rozumnou ochranou několika málo významných bodů slavkovského bojiště (Mohyla míru, Santon, Žuráň, Stará pošta atd. o výměře max. několika málo hektarů)

    K problematice slavkovského bojiště jsem se dostal náhodou jako stavebník žádající na uvedeném území o ekologickou stavbu malé větrné elektrárny o výkonu 4,9kW a výšce stožáru 10 m. Elektrárnu vyvíjí již několik let moje firma. Cca před rokem jsme si našli pozemek - pole nad obcí Holubice, který patří místnímu majiteli. Majitel nám poskytl možnost postavit na svém pozemku první prototyp větrné elektrárny. Naše dohoda zněla, že si vyřídíme stavební povolení a vše s tím spojené.

    Ještě před revolucí byla napříč pozemkem postavena železniční vlečka s nadjezdem nad celou obcí. Na poli je umístěno několik stožárů vn vedení o výšce cca 9m. Cca 300m vzdušnou čarou od pozemku vede dálnice. Cca 200 m na druhou stranu je na vrcholku kopce nad pozemkem umístěna dřevozpracující firma s dvoupatrovými budovami se sedlovou střechou. V okolí jsou 6-8 m vysoké stromy. Před dvěma měsíci jsme zahájili územní řízení na stavebním úřadu ve Slavkově u Brna. Při té příležitosti nám bylo sděleno, že stavební úřad sloučí územní řízení se stavebním. Vyžádal si stanoviska asi 20 institucí - všech sousedů, obce, ČD, IBP, hygieny, hasičů, statika, autorizovaného elektro a stavebního inženýra, prohlášení o shodě, vyjádření různých referátů okresního úřadu apod. Dnes máme již tato všechna kladná vyjádření připravena, přesto jsme ještě nebyli schopni podat žádost o stavební povolení. Celé toto dobrodružství nás doposud přišlo na bratru 50 tisíc Kč a to nás ještě čeká cca 2-8 tisíc za výkop a hydrologický průzkum a cca 7 tisíc za stavební povolení.

    Narazili jsme pouze v jediném případě. Jedná se o referát kultury Okresního úřadu Vyškov. Zde nám bylo sděleno jeho vedoucím PhDr. Klenkem, že obec Holubice leží v památkové zóně bojiště bitvy u Slavkova a že zde budou "problémy". Jak se později ukázalo, byly.

    Památková zóna byla zřízena až v roce 1992 na základě vyhlášky ministerstva kultury ze dne 10.září 1992. Její plné znění je v příloze. Zóna je na území obcí: Tvarožná, Podolí, Holubice, Bedřichovice, Šlapanice, Jiříkovice, Blažovice, Slavkov, Křenovice, Prace, Kobylnice, Sokolnice, Hostěrádky-Rešov, Zbýšov, Újezd u Brna, Žatčany a Telnice.

    Na základě této jednostránkové vyhlášky je území 17 obcí o rozloze desítek čtverečních kilometrů vystaveno zvláštnímu režimu povolování staveb. Účastníkem stavebního řízení je zmíněný referát kultury Okresního úřadu Vyškov nebo Brno-venkov, které si v jednotlivých případech žádají o vyjádření Památkový ústav Brno. Slavkovské bojiště v okrese Vyškov "obhospodařuje" jediná pracovnice - Ing.Arch. Firbasová.

    Při osobním jednání na Památkovém ústavu v Brně mi paní Ing.Arch. Firbasová řekla, že nemá ráda větrné elektrárny a že to nebudu mít s ní jednoduché. Je příznačné, že jediné vyjádření, ať kladné nebo záporné po cca dvou měsících se nám nepodařilo od těchto dvou institucí získat.

    Poučení která z tohoto případu plynou:

  • Na základě jediné jednostránkové nic neříkající vyhlášky ministerstva kultury je možné, aby pár úředníků státní správy, pan Jandora a ČT Brno ovládali území sedmnácti obcí s cca 30 tisíci obyvateli a určovali kdo si vymění okno nebo ne, kdo si opraví střechu nebo ne apod.

  • Na základě této vyhlášky lze bez problému smést ekologický projekt malé větrné elektrárny o ceně do 50 tisíc Kč, která má návratnost 1,8 roku a ušetří za svou životnost cca 200 tun hnědého uhlí, dá se pod ní pěstovat obilí a zabere plochu 0,2 čtverečního metru a má všechna ostatní potřebná "požehnání", včetně kladného stanoviska krajinářů.

  • Na druhé straně je možné podle stejné vyhlášky postavit uprostřed chráněné zóny nový hypermarket, pokud jsou firmy "dostatečně spřízněné" a svěří se do péče pana Jandory, ČT Brno, referátu kultury OÚ Vyškov a popř. Památkového ústavu v Brně. Dále je možné podle stejné vyhlášky uspořádat za přispění uvedených institucí i středně velké vojenské cvičení.

  • Byrokratů je hodně. Mají dost času a razítek. Z cizího krev neteče. Kdo maže, ten jede. Všichni jsme si rovni před vyhláškou, někteří jsme si však rovnější.

  • Nic proti historii, ale jistě Vás napadá, jaký prostor korupci se zde odkrývá, jak mohou v takovém území působit různé "spřízněné" firmy a jak mohou lehce ničit svou konkurenci na základě jediné stránky papíru podepsané bývalým ministrem kultury.

  • Nejlepším dokladem mých tvrzení je firma Davay pana Jandory, která organizuje (nebo i vlastní?) webovou stránku propagující slavkovské bojiště a oba výše citované články. Z výše uvedené stránky a jeho článku mi připadá, jako by celé území řídil pan Jandora. Pan Jandora nejen doporučuje stavbu Hypermarketu, ale již plánuje na rok 2005 cca 8000 pěšáků, kteří bez problémů pošlapou ta pole, kde my nemůžeme postavit malou větrnou elektrárnu, protože to nedovoluje historie. Pan Jandora plánuje v památkové zóně vojenské cvičení s rozpočtem 14 milionů korun, které má již dopředu bezpochyby schváleno památkovým ústavem a referátem kultury. V roce 2025 zde bude možná i cvičení NATO, později přibude možná i zoologická zahrada uprostřed s novou budovou ČT Brno. To vše za podmínek přísné památkové ochrany, kdy bude zváženo, jestli okna na chlívku mají být v odstínu RAL 7032 nebo 7035.

  • Pan Jandora jako fyzická osoba již dnes nepochybně profituje na celospolečenském vlastnictví - na vlastnictví kulturní památky slavkovské bojiště, což je dle mého názoru minimálně nečestné. Propojení Davay, ČT Brno, uvedené vyhlášky a aktivit kolem slavkovského bojiště je více než zřejmé. V civilizovaných zemích je toto asi nepřípustné.

  • Můžeme si dovolit na základě přání pana Jandory, několika dalších jednotlivců a historie staré dvě stě let zabrzdit rozvoj území o ploše desítek čtverečních kilometrů s třiceti tisíci obyvateli? Nebude lepší ušetřit několik úředníků a patřičně změnit jednu vyhlášku?

  • Ptal se vůbec někdo těch třiceti tisíc lidí, jestli souhlasí s tou vyhláškou, kterou asi inicioval v roce 1990 pan Jandora? Co na to poslanci a senátoři za zmíněný okres a kraj? Je před volbami!

    Oldřich Maděra

    Brno


    VYHLÁŠKA

    ministerstva kultury České republiky

    ze dne 10. září 1992

    o prohlášení území bojiště bitvy u Slavkova na památkovou zónu

    Ministerstvo kutury České republiky stanoví podle § 6 zákona České národní rady č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících:1)

    1) Bod 4 přílohy II.

    §1

    Území bojiště bitvy u Slavkova se prohlašuje za památkovou zónu (dále jen "zóna").

    §2

    Hranice území zóny je vymezena v příloze této vyhlášky a je vyznačena v plánech, které jsou uloženy u ministerstva kultury České republiky, u Státního ústavu památkové péče v Praze, u Památkového ústavu v Brně, u Okresního úřadu Brno-venkov, u Okresního úřadu Vyškov a u obecních úřadů příslušných podle územního vymezení zóny.

    §3

    Pro zabezpečení ochrany a péče o památkovou hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam daného území pro historickou osobitost místa, historické vazby sídel, krajiny a terénních útvarů a krajinný obraz daného území, se stanoví tyto podmínky:

    a) programy rozvoje obcí a programy obnovy vesnice se zpracovávají na základě stavebně historických průzkumů území i jednotlivých objektů,

    b) při přípravě programů rozvoje obcí, programů obnovy vesnice a při pořizování územně plánovací dokumentace je třeba respektovat památkovou hodnotu zóny,

    c) využití jednotlivých objektů, prostorů i území musí odpovídat jejich kapacitě a technickým možnostem a musí být v souladu s památkovou hodnotou zóny,

    d) obnova a restaurování nemovitostí v zóně se musí provádět na základě stavebně historického a restaurátorského průzkumu,

    e) pro ochranu technického stavu nemovitostí, které jsou na území zóny, je nutné neodkladně provádět udržovací práce do doby, než bude provedena celková obnova

    §4

    Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

    Ministr:

    PhDr. Kabát v.r.


    Totalitní prvky v dnešní české politice

    Martin Stín

    Při diskusích v humanitních oborech je často velkou překážkou vzájemného porozumění nemožnost jednoznačného, exaktního definování pojmů. Diskutující se nemohou dohodnout, protože používajíce stejného slova mají na mysli každý něco jiného. Příkladem může být pojem nezávislosti jedince, hrající roli například v řešení sporu mezi zastánci stranického systému tvorby politické moci a obhájci práva na život tak zvaně nezávislých politiků. Prohlíží-li si Václav Klaus na televizní obrazovce Václava Fischera stejně pobaveně, jako by šlo o nově objevený živočišný druh, a usmívá-li se jeho nezávislosti, má tak trochu pravdu, protože jeho oponent je v obecném slova smyslu zcela určitě také na něčem nebo na někom více či méně závislý. Zatímco v případě Klausovi milých disciplinovaných jedinců, kteří se do politiky spořádaně protlačili přes politické strany a jednu z vazeb své závislosti tak otevřeně přiznávají, zdroje podmíněnosti Václava Fischera nelze jednoznačně pojmenovat. Je možné, že si jich ani není vědom a patrně je jimi jeho rozhodování jako senátora určováno podstatně méně, než počínání jeho ve stádě žijících kolegů usneseními stranických orgánů.

    Václav Fischer mluví ovšem o nezávislosti úplně jiného obsahu. O nezávislosti svobodného jedince, kterého žádné usnesení nebo přesvědčovací masáž mozku nemohou zahnat do ohrady a přinutit ho, aby aspoň občas zapomněl na vlastní názor, zapřel své svědomí, plivl na sliby voličům a společně se svým stádem disciplinovaně zdvihl ruku ve prospěch nesmyslu, který mezi sebou vyhandrkovali straničtí bossové. Není divu, že představa možného vpádu na naši politickou scénu většího počtu chaotů, vyznávajících nezávislost uvedeného druhu, Václava Klause značně irituje, protože by zřejmě podstatně narušili sice skřípající, ale přesto poklidně fungující zaběhaný mechanismus utváření smluvněopoziční politické vůle. Nahněvaně proto ironizuje "sólování" v politice. Ušlo mu, že nejvýraznější osamělý běžec moderní české politiky, který dokázal plout politikou bez pevné vazby na velké politické strany a doslova proti všem, který se prosazoval mnohem důsledněji a svébytněji než laskavý Václav Fischer a byl proto dobovým tiskem nazýván "ohavným zrádcem národa", je jako jediný ze svých vrstevníků ještě šedesát pět let po odchodu z politiky nesouměřitelným vzorem pro české politiky. Kdo z "mužů z ulice" dnes zná jména Klausových předchůdců, kdysi slavných vůdců politických stran předválečného Československa ? Téměř nikdo, zato "sólista" TGM zůstal nesmazatelně zapsán v paměti národa. Praxe je měřítkem pravdivosti teorie: hle, co naše moderní politické dějiny vypovídají o síle a hodnotě svobodně myslícího nezávislého politika !

    Nemění to ovšem nic na tom, že Fischerem nadšeně propagovaná účast nezávislých osobností v  zastupitelském systému by mohla nakonec způsobit potíže, pokud by byla dovedena do extrému. Nedovedu si představit, že by shromáždění několika desítek nezávislých poslanců, nadaných příslovečnou českou hašteřivostí, dokázalo v technicky únosné lhůtě dospět k nějakému rozhodnutí. Strany nebo jiné korporace jako základna pro tříbení a sjednocování názorů mají svou nepominutelnou funkci.

    Náš současný stranický systém má ovšem své bolesti a omezení. A brilantní volební úspěch Václava Fischera je vzkazem české veřejnosti politikům, že národ příliš nejásá nad způsobem, jakým mu strany vládnou. Na tvorbě a dělbě moci se dnes podílí úzké společenství parlamentních politických stran s členskou základnou čítající sumárně pár set tisíc osob. Strany nelze považovat za elitu národa ve smyslu souboru nadprůměrně kvalitních jedinců a nemůžeme jim proto ani z tohoto hlediska přiznat právo nadřazovat se nad neorganizovanou většinu. Stejně tak rozhodnutí nezávislého zdatného jedince nelze považovat div ne za drzost nepovolaného laika, jak nám ve vztahu k Václavu Fischerovi naznačil neomylný politický profesionál Václav Klaus. Skutečné rozhodování je v rukou nepočetných skupin stranických funkcionářů, přičemž jejich praktická síla stoupá od spodu nahoru. Ve skutečnosti nám vládne několik desítek jedinců, přesvědčených o své nepostradatelnosti a neomylnosti, bez ohledu na to, že nás vedou od jedné pohromy k druhé. Kdoví, zda je sociální základna současného režimu širší než ta předlistopadová ! Klub politických stran je uzavřený téměř stejně pevně jako kdysi Národní fronta. Chybí v něm sice vedoucí strana, ale díky volebnímu kvoru a stanoveným pravidlům financování stran je proniknutí do něj pro případný nový politický subjekt prakticky nemožné. Aktivní uplatnění nezávislých jedinců způsobem naznačeným Václavem Fischerem je v tomto systému okrajovou záležitostí. Jedinec nemůže v podstatě uplatnit svůj politický názor v praxi jinak než prostřednictvím této nové národní fronty. Většina z nás má ovšem možnost do některé strany vstoupit a na její půdě hájit své mínění na veřejné záležitosti. Ale co s tou zdrcující většinou, která se z jakýchkoli důvodů do existujících stran nehrne ? Z  těch vlastně náš současný politický systém dělá občany druhého řádu, jejichž postavení je sice lepší než nekomunistů v předlistopadovém režimu, ale přece jen podřadné.

    Posuzováno z hlediska průchodnosti, snadnosti mocenské manipulace, toto uspořádání politického systému značně zjednodušuje nalézání společné vůle uvnitř vládnoucí hrstky. Přirozeně proto vyhovuje politikům, pro které se moc stala samoúčelem, pro které technika tvorby, dojednání a uskutečnění politických rozhodnutí je důležitější než sám obsah politiky. Mají totiž jistotu, že jim jejich čarování nemůže zvenčí rušit nikdo z nepovolaných. Tento systém má mnoho prvků totality. Líbí se Václavu Klausovi, jemuž vyhovuje, protože podstatně zjednodušuje jeho působení politika, který opravdu, ale opravdu ví vždy lépe než ostatní, čeho je národu třeba. Nevyhovuje Václavu Fischerovi, který vidí zkamenělost současného stranického systému a chápe, že jeho bariéry znemožňují uplatnění tvořivosti myšlení mimo strany stojící většiny národa.

    Nelze čekat, že by Václav Klaus někdy zaujal k úloze nezávislých zástupců voličů jiný postoj. Jde o velmi silnou a nepochybně kvalitní osobnost se specifickým působením na politickou scénu. Není náhodou, že ODS splývá mnoha občanům s jeho tváří, čili že působí trvalým dojmem one-man-show. Takto silná individualita se schopností podmanit si své okolí samozřejmě inklinuje k určitým totalitním názorům. Kdyby se Václav Klaus nestyděl a chtěl být upřímný sám k sobě i k občanům, musel by přiznat, že více než zastupitelská demokracie by mu byla blízká vůdcovská role v nějaké variantě osvícené diktatury. Zatím však to, čím potírá Václava Fischera, bych nazval modrou totalitou: v demokracii dle jeho představ se všichni demokraticky zorganizují ve straně a budou podporovat jeho opravdu, ale opravdu správné názory na potřeby společnosti a metody jejich řešení, protože skutečně,ale skutečně nenajdou lepšího vůdce, a to na věčné časy a nikdy jinak.


    Jak a kde vychovávat nadané děti

    Reakce na články "Ředitelé gymnázií kritizují ministra" a  "Záměr ministra zrušit víceletá gymnázia" - LN 21.10.2000.

    Na chytré a hloupé chce ministr Zeman přestat dělit děti...

    Děti dělí své vrstevníky do kategorií. Kritéria odpovídají stupni vývoje a samostatnosti uvažování. Ty pak souvisí se způsobem výchovy, systémem hodnot a vzorem dospělých, kteří na děti působí. Děti v mateřské školce s jistotou označí, které z nich je hodné a které zlobivé. Školáci se už v první třídě naučí zařazovat sebe i své spolužáky do kategorií chytrý - hloupý. Všimnou si, koho paní učitelka chválí a na koho se zlobí. Pak povyrostou a větší váhu začne mít mínění vrstevníků. Děje se tak ke konci 1.stupně ZŠ a mnozí z těch paní učitelkou chválených dostávají punc "šprtů" a znaménko hodnocení se změní na minus.

    Další třídění se týká fyzické zdatnosti, ale také např. značkového oblečení a výše kapesného. I zde se projevuje kvalita a vliv dospělých (zejména rodičů a učitelů), které kolem sebe děti mají.

    Přijetí vrstevníky je pro děti v tomto věku tak důležité, že udělají všechno proto, aby za šprty považovány nebyly. Jen některé z nich tomuto tlaku odolají. Nechtějí zklamat někoho, ke komu mají silnou citovou vazbu, nebo se bojí odmítavého postoje či trestu ze strany rodiny. Silnější osobnosti, pokud jsou velmi motivovány ke studiu, rezignují na přízeň spolužáků, zejména když nenachází společné zájmy. Stanou se outsidery, někdy i opovrhovanými a šikanovanými.

    Jen nejodolnější skupina těch, kteří jsou nadaní intelektově i sociálně, dokáže díky osobnostní vyrovnanosti a sebedůvěře být zároveň úspěšná a oblíbená.

    Neřeší-li se konflikt mezi seberealizací a sociálním zařazením žáka, problémy se prohlubují. Ti "sociálně nepřizpůsobiví", "šprti", jsou čím dál, tím izolovanější. Ti "přizpůsobiví", kteří nerozvíjejí přiměřeně svůj intelektový potenciál, jsou čím dál, tím průměrnější, což nemusí znamenat šťastnější. Jsou mezi nimi i takoví, které, ač rezignovali na svou studijní úspěšnost, spolužáci stejně mezi sebe nepřijmou. Obávám se, že zrušení víceletých gymnázií tento problém nevyřeší a nebude ani dostatečně účinným nástrojem proti dělení dětí.

    Snaha vymanit se z izolace, najít "spřízněné duše", které by měly podobné zájmy a mít dostatek podnětů pro přiměřený intelektový rozvoj, jsou hlavními důvody, proč mnoho dětí a jejich rodičů touží po změně školy.

    Zatím se dá řešit pouze přestupem z jedné školy na druhou. Vzdělávacím potřebám většiny nadaných dětí ze současné nabídky nejlépe odpovídá víceleté gymnázium.

    Existuje však skupina nadaných žáků, pro které není vhodná žádná z uvedených možností. Pro jejich vzdělávání je nutno hledat alternativními postupy.

    Vzdělávání by mělo směřovat k individualizaci a diferenciaci, tak, aby každý měl možnost najít, rozvinout a uplatnit své nadání. Vnitřní proměna škol a to základních i gymnázií je proto nezbytná.

    Všechny druhy škol by měly podporovat sebedůvěru žáků a jejich motivaci k osobnostnímu rozvoji. Pocity méněcennosti trpí nejen studijně méně úspěšní žáci ZŠ, ale i nadaní studenti gymnázií a vysokých škol. Vznik a rozvoj depresí je daleko více než úspěšností u přijímacích zkoušek podmíněn stylem výchovy a jednáním učitelů, případně rodičů, se žáky.

    Zlepšení situace závisí na vzdělávání a osobnostních kvalitách pedagogů a otevřené komunikaci mezi žáky, školou a rodiči.

    Proměna školy je dlouhodobý proces, spojený se změnami v myšlení společnosti i v jejím systému hodnot. Identifikace nadání je rovněž proces, nikoli jednorázová záležitost. To by mělo být respektováno zejména při výběru dětí na víceletá gymnázia.

    Nabídka různých variant vzdělávání by měla být pestřejší, nikoli užší.

    Pokud jde o vývoj v okolních státech, bylo by jistě zajímavé uveřejnit zdroj informací o formách a možnostech vzdělávání nadaných dětí, přípravě učitelů pro práci s nimi, aktivitách rodičů, o ne/existenci víceletých gymnázií a trendech vývoje.

    Účastníkům 7. konference mezinárodní společnosti ECHA (European Council for High Ability, its study and development), která se konala v srpnu 2000 v maďarském Debrecíně, bylo umožněno navštívit několik státních škol, mezi nimi víceleté gymnázium v Sarospataku.

    Slovenská kolegyně, ředitelka školy pro nadané děti v Bratislavě, nedávno navštívila šestileté matematické gymnázium v polské Toruni.

    Na minulém, 42. semináři Společnosti pro talent a nadání (která je pobočkou ECHA) uváděl prof. Mönks z Holandska kazuistiky dvou nadaných dětí, jejichž problémy odezněly s přestupem na víceleté gymnázium.

    Úspěšnému řešení problémů napomáhá přístup k informacím a otevřená komunikace.

    Pro zájemce uvádím program 43. semináře Společnosti pro talent a nadání - ECHA:

    Kam směřuje vzdělávání nadaných dětí v Evropě?

    Poradenská a výzkumná centra pro nadané

    Koná se v pátek, 27.10.2000 ve 14 hodin, v Aule Pedagogické fakulty UK v Praze 1, M.D.Rettigové 4.

    Promluví: PhDr Jolana Laznibatová z VÚDPaP v Bratislavě, ředitelka Školy pro mimořádně nadané děti a  PhDr Eva Vondráková, předsedkyně STaN-ECHA.

    Obě jsou psycholožky a zúčastnily se 7.ECHA konference v Maďarsku a mezinárodního workshopu o centrech a síti péče o nadané, který se konal začátkem října 2000 v Chorvatsku. Další informace najdete na adrese: http://db.zpc.cz

    ECHA sdružuje psychology, pedagogy a rodiče nadaných dětí. Od května 1995 je Poradcem Rady Evropy ve vzdělávání nadaných. STaN-ECHA organizuje od r.1989 odborné semináře. Už sedmý rok existuje Klub rodičů STaN-ECHA, který se koná 1x měsíčně.

    Kontaktní adresa:

    PhDr Eva Vondráková, Klub rodičů,
    FZŠ Chlupova 1800, 155 00 Praha 515.
    E-mail: http://db.zpc.cz


    Vládní řešení pro sanaci paneláků je nedostatečné

    František Roček

    Je mnoho typů válek. Jedna z nejméně viditelných je válka s časem, která nedává tolik zajímavých pohledů jako třeba notorická nenávist Palestinců k Izraelcům, ale časem se stává také fatální. Tím fatálním jsou i opravy panelových domů.

    Vládní úředníci ignorují fakt, že panelová státní výstavba jako živelný státní akt vytvářela past na pracovní místa (chceš byt, tak pojď synku do průmyslových center, kde ti dáme panelákovnu a makej, jinak ti naprdnem, i když máš rodinu) a dnes je pastí v druhé verzi: když si ten barák neopravíš, tak se z toho po... Přitom stav domu není otázkou stavební, ale otázkou filozofie doby, ve které byl stavěný. Hajdalácká rychlopráce. Jedná se o neovlivnitelnou škodu z minulosti, na které by se měl stát podílet. Podobně jako se stát podílí na rekultivacích hornickou činností zasažených oblastí.

    Objevilo se před několika týdny velké gesto: Stát poskytne tří až pětiprocentní vládní dotace na úroky z úvěrů hypoték, které si vezmou majitelé panelových domů na opravy, aby jim domy nespadly na hlavu.

    Jenže toto vládní opatření se setkává mezi vlastníky domů a komunálními politiky s rozpaky, protože prý nic neřeší.

    Existuje nějaké řešení, které by pomohlo majitelům domů zvládnout finančně náročné opravy stárnoucích panelových domů?

    Předseda Severočeských bytových družstev Karel Jedlička tvrdí, že dobře míněnou dotaci považuje, tak jak má být realizována, za nefunkční.

    Podle Jedličky rozumná praxe by spočívala v německém modelu. V jeho rámci si např. bytové družstvo půjčí od státu na opravy, ale úrok je ve výši 4 - 5 % a státní dotace úroku činí 3%. Aby nedocházelo k nadměrné zátěží může být do nájemného se z úroků promítnuto jen 11 % z částky, která tvoří ony 3%. Splatnost je do 30, ba i více let, pokud se jedná o kompletní rekonstrukci a sanaci domu. Němci totiž tvrdí, že nemají tolik peněz aby několikrát stavěli lešení a posílali pracovníky stále na opravy. Tato koncepčnost v myšlení našeho ministerstva pro místní rozvoj chybí.

    Kromě toho jsou německé dotace určeny na komplexní opravu domu, nejen na vnější panelový plášť, popř. střechu, ale i na vnitřní rozvody energií. Dům díky dotaci projde celkovou rekonstrukcí, která zaručí jeho bezproblémové užívání po další desítky let.

    "Pokud dnes si někdo půjčí v Čechách na opravu domu, čeká ho úrok ve výši od 8 do 12 % a tří až pětiprocentní vládní úleva nic neřeší. Aby kompletní oprava domu byla možná, museli by družstevníci či majitelé bytů podle propočtů Svazu bytových družstev při půjčce 200 000 Kč na byt hradit splátku měsíčně ve výši 2000 Kč (při 3 % úlevě od státu). Splatnost půjček je dnes většinou 15 let - i proto by lidé museli platit o 2000 měsíčně více. Při opravách bytů by byla potřeba půjčka nejméně třicetiletá i delší. Zvyšovat nájemní při současné finanční situaci většiny lidí nelze do nekonečna, nájmy na opravy vůbec nestačí, protože 70 až 80 % peněz odčerpají platby za služby. Proto nám dnešní státní dotace nepomůže. Jedinou reálným východiskem je vládní dotační politika na bázi německých zkušeností," dodává Jedlička.

    Poznámka JČ: Podle zkušenosti z Velké Británie ani tam nestačí kupní síla majitelů soukromých bytů na jejich dlouhodobější opravy. Bytový fond velkých britských měst, jako je například Glasgow, byl za vlády Margaret Thatcherové rozsáhlým způsobem obnoven a renovován teprve, co vláda začala rozdávat na opravu činžáků dotace až ve výši devadesáti procent celkových nákladů na opravy.


    Výzva:

    Hlasujme v listopadu ve volbách do krajských zastupitelstev jen pro kandidáty, kteří přislíbí, že se nechají voliči kontrolovat

    Deklarace o volebních kapitulacích

    kandidátů na krajské zastupitele

    Občanské sdružení Region 2000

    Dne 12. listopadu 2000 budou v České republice zvolena první krajská zastupitelstva - nejvyšší reprezentace nově vznikajících samosprávných krajů.

    Krajská samospráva v naší zemi se teprve rodí. Od počátku příštího roku se stane součástí našeho veřejného života, podobně jako po r.1990 samospráva obecní a městská. Krajská samospráva znamená, že krajské územní společenství občanů řeší určité regionální záležitosti samostatně a relativně nezávisle na státu. Krajská samospráva jako princip není všemocná, ale z hlediska právního, sociologického, ekonomického, kulturního a v neposlední řadě i politického je mocná. Krajská samospráva však je a zůstane pouze nástrojem, kterým budou jedni více či méně zasahovat do životů jiných. A o tom, kdo tímto nástrojem povládne, se rozhodne právě v nadcházejících volbách.

    Každých voleb v každé zemi se účastní dvě skupiny lidí - první jsou voleni a druzí volí. Stává se přitom, že ta druhá skupina je ve volební kampani manipulována a různými prostředky vedena, aby svůj hlas "odevzdala" tomu, kdo nejvíce slibuje, povykuje a křičí. Co se děje s tímto hlasem, s projevem důvěry občanů jejich budoucí reprezentaci hned po volbách, je ve vztahu k voličům záležitostí zcela jinou: obvykle tichou a hlavně neveřejnou. Podle toho vypadá fungování zvoleného sboru - s odkazem na délku volebního období, stabilitu politické situace apod. je veřejností v zásadě prakticky neovlivnitelné. Zdá se tak, že posvátný institut voleb - posvátný proto, že jedině od něho se odvozuje respekt jedince vůči státu a státní moci - je formální procedurou: po jejím vykonání je jedinec degradován na  pouhý objekt dalšího rozhodování a je až do dalších voleb vyloučen z politického dění.

    Takový stav může být odůvodněn na úrovni celostátní, ale v měřítku krajském působí zhoubně: vždyť kraje jsou od toho, aby se v nich lidé starali sami o sebe a sami o sobě rozhodovali ! To je ten hlavní rozdíl mezi státem a samosprávou. Volební zákon pro volby do krajských zastupitelstev však uvedený rozdíl pomíjí: podávat kandidátní listiny mohou jen politické strany a hnutí. Vzhledem k současnému stranickopolitickému systému a dlouhodobé politické situaci v naší zemi a vzhledem k použitému volebnímu systému to znamená, že až na výjimky budou krajská zastupitelstva tvořit zástupci stávajících stran parlamentních. V České republice tedy vznikne 13 krajských parlamentů (Prahy jako kraje se tyto volby netýkají), které budou více či méně kopírovat situaci v parlamentu celostátním, a to se všemi jeho nezdary a nešvary.

    Tento jev se ale příčí samotnému duchu samosprávy: je-li celá politická strana řízena z jednoho centra, bude i hlasování jejích členů v jednotlivých krajských zastupitelstvech podléhat témuž místu. Pak ovšem zůstane samospráva jen na papíře - byť nazvaném "ústava republiky" - i když se to bude v Čechách, na Moravě a ve Slezsku krajskými hejtmany a krajskými zastupiteli jen hemžit.

    Tento jev dále bude - a to je mnohem závažnější - v rozporu se svobodou jednotlivce jako takovou. Jak už bylo naznačeno, politickou moc ve volbách dostane uzavřená skupina lidí, která - a to bez ohledu na stranickou příslušnost svých členů a na předvolební sliby - si bude touto mocí jista a která bude sledovat nejprve přirozený cíl každé moci: tuto moc udržet a rozšířit. A tomu je třeba předcházet a  účinně se bránit. A proto

    MY, OBČANÉ ČESKÉ REPUBLIKY,

    NA JEDNÉ STRANĚ S PŘÁNÍM TOHO, ABY SPRÁVA VĚCÍ VEŘEJNÝCH FORMOU VÝKONU KRAJSKÉ SAMOSPRÁVY BYLA SKUTEČNĚ SAMOSPRÁVNOU - SVOBODNOU A NEZÁVISLOU,

    NA DRUHÉ STRANĚ S PŘÁNÍM TOHO, ABY REPREZENTANTY TAKOVÉ KRAJSKÉ SAMOSPRÁVY BYLI PŘEDNĚ NEJLEPŠÍ ZÁSTUPCI DANÉHO ÚZEMNÍHO SPOLEČENSTVÍ, A AŽ POTOM ZÁSTUPCI JINÝCH SKUPIN A ZÁJMŮ,

    VŽDY PAK S POŽADAVKEM VEŘEJNÉ KONTROLY VEŘEJNÉ MOCI JAKO JEDNÉ Z PODSTAT DEMOKRACIE, V NÍŽ VEŘEJNÁ MOC NEPANUJE, ALE SLOUŽÍ,

    S ÚCTOU K  ZÁKONŮM ZEMĚ, S VÍROU VE SVOBODU A S VĚČNOU NADĚJÍ VE SPRAVEDLNOST A ŘÁD NA SVĚTĚ, PROHLAŠUJEME :

    V LISTOPADOVÝCH PRVNÍCH VOLBÁCH DO KRAJSKÝCH ZASTUPITELSTEV V ČESKÉ REPUBLICE BUDEME PODPOROVAT TY, KTEŘÍ SVÝM PODPISEM PŘEDEM STVRDÍ NÁSLEDUJÍCÍ BODY - VOLEBNÍ KAPITULACE KANDIDÁTŮ NA KRAJSKÉ ZASTUPITELE .

    VOLEBNÍ KAPITULACE ZAHRNUJÍ:

    Garance krajské samosprávy a nezávislosti výkonu mandátu

  • Samospráva krajů - jedna z forem účasti občanů na správě věcí veřejných podle čl. 21 Listiny základních práv a svobod - je projevem lidské a občanské svobody jednotlivce i společenství, a jako takovou je třeba ji ctít a zachovávat.

  • Výkon mandátu krajského zastupitele a zejména hlasování v krajském zastupitelstvu je záležitostí svědomí, jména, cti a osobní zodpovědnosti zastupitele a nikoli záležitostí politického subjektu, za který do krajského zastupitelstva kandidoval.

    II. Garance dodržování zákonů nad jejich rámec

  • Imunita (právní nepostižitelnost) u krajských zastupitelů se bude vztahovat pouze na jejich hlasování v krajském zastupitelstvu.

  • Inkompatibilita (neslučitelnost funkcí) u krajských zastupitelů se bude vztahovat i na funkce poslance a senátora.

  • Krajský zastupitel bude při výkonu svého mandátu respektovat poslání Veřejného ochránce práv (ombudsmana) podle zákona č.349/1999 Sb.

  • Krajský zastupitel bude při výkonu svého mandátu respektovat zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb.

  • Na krajského zastupitele se bude přiměřeně vztahovat zákon o střetu zájmů č. 238/1992 Sb., a to až do přijetí zákona o střetu zájmů pro krajské zastupitele.

    III. Garance složení mandátu

    Krajský zastupitel odstoupí z funkce člena zastupitelstva kraje podle § 48 odst. 2) písm. c/ zákona o volbách do krajských zastupitelstev č. 130/2000 Sb, bude-li o to požádán 3/5 počtu oprávněných voličů daného kraje. Žádost musí mít formu petice podle zákona o právu petičním č. 85/1990 Sb.; krajský zastupitel odstoupí ve lhůtě 30 dnů od doručení petice a petičních archů petičním výborem krajskému zastupitelstvu.

    BEZ DŮVĚRY OBČANŮ V  KRAJSKÁ ZASTUPITELSTVA A BEZ JEJICH ZÁJMU O

    KRAJE NEBUDE ROZVOJE KRAJŮ .

    BEZ ROZVOJE KRAJŮ NEBUDE ROZVOJE ZEMĚ .

    AŤ ŽIJE KRAJSKÁ SAMOSPRÁVA !!! SAMOSPRÁVY KRAJŮ LIDEM !!!


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|