Pražské protiglobalizační divadelní představení

V tlačenici o co nejlepší výhled

Reportér z deníku Wall Street Journal se nebezpečně nakláněl přes zábradlí nad skupinu demonstrantů z italské organizace Ya Basta, oblečených v bílých montérkách a nad příslušníky české pořádkové policie. Sundal si od ucha mobilní telefon. "Jdu zpátky do tiskového střediska," řekl nám. "Mí kolegové se na to všechno dívají v televizi. Je tam lepší výhled."

Ne všichni by s tím souhlasili. Ale je v každém případě pravda, se navzájem v tlačenici překonávalo více než sto padesát televizních kamer a fotografů o nejlepší místo, odkud bude vidět "akci" na Nuselském mostě a po celé Praze. Po určitou dobu bylo víc lidí s červenými slintáky s nápisem PRESS než demonstrantů. Jejich objektivy sledovaly každé vzdutí těl, pneumatik a balonů, každé neformální mávnutí policejního pendreku, každé zvýšení hlasitosti při skandování "Demokracii! Demokracii!"

Na druhé straně údolí v Konferenčním středisku děkoval ředitel MMF Horst Koehler občanům "krásného a historického města Prahy za jejich vřelé přijetí". Po celém tomtéž městě se jeho obyvatelům předvádělo divadlo pokojného mávání transparenty, barevných tanců - a nonšalantního násilí.

Během horkého odpoledne vznikla na Nuselském mostě blokáda - na jedné straně policie, na druhé demonstranti. Zdálo se, že prominentní demonstrant z organizace Ya Basta Frederico Mariani zvítězil v debatě s aktivisty, oblečenými v červených kapucách s kladivy a srpy. Dověděli jsme se, že neokomunisté chtěli bojovat s policí, Italové požadovali nenásilnou konfrontaci. Výsledek?

Rudí ustoupili. O dvě hodiny později byla západní část města zahalena šedým kouřem: byla t to směsice rachejtlí aktivistů a policejního slzného plynu.

Později, nad hotelem Corinthia - který téměř z  poloviny vlastní Libyjci, takže Američané do něho nesmějí - se ukázala síla i slabost české policejní operace. Pouhých sto metrů od Konferenčního střediska MMF - na doplivnutí od delegátů, kteří byli na hotelovém balkóně byla česká policie zostuzena demonstranty, oblečenými na růžovo, kteří se tam dali do tance za zvuků samby.

Ochranné bariéry, které měly demonstranty zadržet, spadly na zem, demonstranti se svým chováním vysmívali skupince velmi nervózně vypadajících policistů - kteří byli v menšině a neměli ochranné vybavení. Žena, která měla na sobě růžové boa, vedla skupinu několika set demonstrantů nahoru po travnatém svahu směrem k hotelu delegátů. Policie s napřaženými pendreky před nimi ustoupila, ztratila kontrolu nad svahem i nad situací.

Na konci průvodu demonstrantů začali někteří aktivisté házet na policii kameny - a na delegáty, kteří se tlačili na balkóně. Bylo rozbito jedno okno. Policie se zoufale kymácela sem a tam, pak se dali policisté dohromady nahoře na kopci a na okamžik zavládlo neklidné ticho. Nakonec dorazil velký počet policejních těžkooděnců a někteří měli psy.

Demonstranti dál skandovali a někteří dál házeli kamení. Policejní "roboti" utvořili dvě řady a zaútočili na ně z kopce. Všude kolem vybuchovaly dělbuchy, které tam nechali aktivisté a policie nakonec vyhnala milovníky samby pryč a znovu ovládla oblast. Tu a tam jsem viděl, jak někteří policisté bili demonstranty pendreky. Ale pokud lze policii v episodě u hotelu Corinthia z něčeho obviňovat, lze ji obviňovat z nedostatečné přípravy. Policie neměla dostatečné množství řádně vycvičených příslušníků a ani neměla řádné vybavení. A taky jí selhaly nervy.

Sdělovací prostředky aktivistů nyní publikují nepotvrzené zprávy o policejní brutalitě proti demonstrantům, kteří byli po úterý 26. září zatčeni. Obvinění, která se týkají prostor, kde nebyly televizní kamery, se těžko ověřují a dosud se o ně mainstreamové sdělovací prostředky nezačaly zajímat. Proč? Možná že americký delegát, který sledoval, jak se snaží demonstranti dostat se do hotelu a řekl nám: "Je to senzační!" to do určité míry vysvětlil. S26 bylo divadlo, a divadlo dělá dobrou televizi. Reálné události tomu nikterak nemohou konkurovat - jen se zeptejte muže z deníku Wall Street Journal.