Antiglobalizační demonstrace:
Jak jsem byl zatčen ve Štěpánské ulici
Je úterý kolem deváté hodiny večer. Na Václavském náměstí stojí u sochy sv. Václava kordon policistů v helmách a s plastovými štíty v rukou. Poslední srážky s militanty, při kterých došlo na házení dlažebních kostek a slzný plyn, se odehrály za zády policistů na magistrále, v parku kolem Národního muzea a na Vinohradské třídě.
Výloha McDonalda na rohu Václavského náměstí je již rozbita, o většině lidech stojících proti policii by se dalo těžko uvažovat jako o násilných demonstrantech, je vidět mnoho zástupců tisku v červených uniformách a cizinců, nikde však nevidím transparent nebo tyč.
Největší pozornost budí pomenší chlápek, buď blázen nebo opilec, který před policejní řadou křičí: "Jděte domů, jděte spát" a potom cosi o Napoleonovi.
Najednou, bez varování uprostřed lidí začnou vybuchovat světlice a policisté se rozeběhnou dolů. Lidé utíkají několik desítek metrů, potom se kordon zastaví. Nevidím nikoho, kdo by policistům kladl organizovaný odpor. Lidé přecházejí před řadou, hledají své známé a čekají co se bude dít.
Policisté megafonem požádají o opuštění prostoru náměstí a potom hodí několik dělbuchů, takže při následném posunutí řady běží muži zákona jen proti pár lidem, často novinářům.
Takovým způsobem je vyklizeno celé náměstí, já zahýbám do Štěpánské ulice, za zády policii, míjím ulici V Jámě.
Řada policistů se zastavuje nad ulicí V Jámě, je jasné že s úmyslem nikoho nepustit zpět. Jejich počínání mi přijde absurdní: policejní akce na které chybí demonstranti. Spolu s dalšími lidmi jdu Štěpánskou na tramvaj.
Uzávěra
Najednou je ze opačné strany ulice slyšet řev a já se policistům v duchu omlouvám - militanti zřejmě opět udeří i zde. Jde však o omyl: to si jen dodávala odvahu druhá parta policistů.
Ulice je přehrazena z obou stran, v prostoru zůstalo asi sedmdesát lidí - mezi nimi mnoho cizinců a novinářů.
Přesto se těžko dá říci, že bychom se co do složení nějak výrazně lišili od běžného vzorku populace co bývá v tuto dobu k "sehnání" v centru města.
Policie je zřejmě jiného názoru, nic však nevysvětluje a nikoho nepouští ven.
Jedná se velice unavené pomenší muže podle přízvuku mimopražské. Do tři čtvrtě na dvanáct se nic podstatného neděje: policisté opřeli štíty o zem, část z nich byla odvelena, zbytek se baví mezi sebou.
I přes to že Občanská právní hlídka vyhlásila půjčeným megafonem, že lidé budou moci po předložení průkazů totožnosti odejít, zatím byli puštěni jen novináři a nějaká oficiální zahraniční delegace.
Zbytek "demonstrantů" si krátí čas telefonováním z mobilů.
Podle všeho se jedná z velké části o naprosto náhodný vzorek obyvatel a turistů. Občas je některý z nás vybrán a odveden k antonům. Když jsou plné, čeká se na příjezd nových a akce pokračuje.
Výběr pachatelů
Odvádění se zprvu děje předpisově - vždy dva policisté zkroutí vybranému jedinci ruce za záda a vedou ho předklonu, když přijde řada na mě, příslušník mi jen pokyne a lehce přidržuje jednou rukou. Jsem odveden k autobusu, ukazuji obsah tašky, jsem zběžně prohledán a stále dokola dotazován na drogy a jehly.
Vše se děje téměř v přátelském duchu - musím sice stát čelem k autobusu, ruce nad hlavou mám však pouze chvilku a nemusím se o něj opírat.
Potom nastoupím a jsou mi spoutány ruce za zády plastikovým páskem na více jak dvě hodiny , než je mi pásek na stanici vyměněn. Pásek je poměrně silně utažený. Zprvu cítím mravenčení v rukou, které po chvíli poleví, zřejmě se postupem doby ruce přizpůsobí pásku a do dlaní začne lépe proudit krev.
Po hodině a půl mě začínají bolet ramenní klouby a svaly.
Do autobusu nastupuji mezi posledními, po mně je naložen Angličan i s houslemi. Prostor pro zadržené je od policejní eskorty oddělen hustým pletivem a obložen plechovými pláty s velmi malými okénky. Sedadla jsou z robustního šedého plastu uspořádaná stejně jako v normálním autobuse.
Eskortní režim
Přestože jsme "komplet", nikam se nejede. Policisté nám důsledně neposkytují žádné informace, slyšíme jen rozhovory z vysílačky v autobusu. Všichni s výjimkou dvou holek v první řadě máme ruce spoutány za zády. Sedím vedle zámečníka, co přijel do Prahy za prací, přes uličku sedí německý středoškolák a před ním anglický "houslista".
Anglicky vysvětluji, že asi jedeme na stanici a jak jsem pochopil policie zjišťuje, kde je volno, že sice jsme "normální demokratické země", ale mohou je zadržet nikoliv na 24, ale 48 hodin.
Dále že máme normální demokratickou policii a za to, jak se k nám teď chová, může jen stres a únava.
Na revoluční témata nedojde, zato se Němec zajímá o nějaký dobrý striptýzový podnik.
Ještě před odjezdem dojde k incidentu: jeden ze zadržených si sundá pouta a je odhalen. Při opětovném nasazení pout mu policista nadává a slibuje "že mu to utáhne tak, aby mu ty hnáty upadly".
Zadržený rozhodně nevypadá jako anarchista - spíše naopak, je normálně oblečen s normální délkou vlasů, přesto policista svoji pohrůžku splní (a mám pocit že s chutí), takže po delší chvíli stížností a naříkání mu musí být pouta vyměněna. Když jde kolem mě, má dlaně a prsty fialové.
Konečně se rozjedeme. Cestu nám zpříjemňuje oboustranně sprosté pokřikování mezi bezdomovcem "panem Hudcem" a policistou, který mu slibuje zmlácení na stanici. Vzhledem k místě a čase zátahu bylo několik lidí předtím v hospodě a teď se jim chce na záchod. Eskorta však odmítá sdělit jakékoliv informace, kam jedeme a kdy tam budeme. Vyjíždíme z centra, poznám že po Hlávkově mostě přejíždíme Vltavu.
Zastavíme kdesi před policejní stanicí a lidé si chtějí odskočit. To je odmítnuto, je to přece "náš problém", policista navíc je ve voze jen půl hodiny a vůbec neví co jsme zač.
To ví jenom velitel, ten však zůstává po zbytek cesty nepřítomen a bezejmenný. Je sice pravda, že nám pouta musí sundat po dvou hodinách, ale k to platí pouze na policejní stanici, teď jsme v "režimu eskorty", takže asi žádná práva vlastně nemáme a navíc policista neví, jedná -li se v našem případě vůbec o pouta.
Když argumentujeme, že se chováme klidně a tedy nemusíme mít ruce spoutány, eskorta namítá, že nás nemůže nechat s "panem Hudcem" bez pout.
Dívky jsou odvedeny a my jedem dál. Zámečník pozná, že jsme nedaleko Černého Mostu. Znovu stavíme a konečně můžeme postupně ven. Bez ohledu na naléhavost potřeby jdou první cizinci.
Na stanici
Vystoupím z autobusu a jsem tvrdě uchopen příslušníkem, který se mnou čelem praští o zeď před stanicí a protože nedám nohy dostatečně od sebe, kopne mě do vnitřní strany kotníku. Po chvíli jsem opět přesunut, teď se musím přitisknout na dveře. Potom, už ve stanici jsem důkladně prohledán a policista se stále ptá na drogy. Je mi odebrán obsah kapes, hodinky, pásek, tkaničku od bot, vytažena šňůra z bundy. Jsou mi vyměněna pouta, ruce mám stále za zády, černou koženkovou aktovku policisté válí po zemi.
Jsem odveden do místnosti. Celkem je nás tam asi ke čtyřiceti, musíme sedět na přiděleném místě zády ke zdi a nebo uprostřed. V koutě je namočeno a podlaha je špinavá. Nesmíme se spolu bavit, můžeme si dojít na záchod, pokud nás pouta tlačí, můžeme požádat o uvolnění, je možné nechat se spoutat s rukama dopředu.
Má nová pouta jsou relativně volná a protože nevím, je - li to důsledek změkčených podmínek nebo špatně odvedená práce, radši čekám s rukama za zády, i když mě stále dost bolí ramena.
Policisté stále neposkytují žádné informace, kromě nezletilých nám není nabídnuta možnost telefonování. Lidé jsou odváděni k výslechu zcela nahodile.
Postupem doby se situace pozvolna uvolňuje. Když se jedna z dívek posune k svému klukovi policisté sice řeší, jestli nemají zasáhnout, ale nakonec je nechají být. Na záchodě je tekoucí voda.
Postupně se člověk může postavit, bavit se s ostatními, dokonce se i zvolna procházet po místnosti.
Asi dvacetiletý instalatér se baví s policistou, že musí ráno do práce.
Selanku naruší k ránu jen policista, který vtrhne do místnosti, kope do spících lidí a křičí na ně, "že tady není žádná noclehárna." Je uklidňován svými kolegy: "Hele Jindro nech toho". Když se pan Jindra uklidní, policisté uklidní i nás: "Jen kluci spěte, to je v pořádku".
K výslechu jsem veden dvakrát. Poprvé mi sundají pouta a odvedou mě do druhého patra. Po chvíli čekání je mi sděleno, že má policie pauzu na kávu a já jsem odveden zpět. Pouta jsou mi znova nasazena. Podruhé proběhne krátký výslech, na protokolu, který podepisuji je čas 5:50.
Jdu do přízemí, kde čekám na focení a odebrání otisků prstů a dlaní. Na chodbě je skin, který vesele vypráví policistovi o tom jak "moc kecal a tak ho přivázali k topení". Na toaletě se potkám s anarchistou v ocvočkovaném křiváku a s čírem. Je ročník 1984 a je naprosto zmatený. Říká, že je z Ostravy, do Prahy přijel demonstrovat proti globalizaci (první člověk ze zadržených, který o tomto tématu mluví) a ptá se co to znamená, když podepsal "že jsem měl pásek a že je to jako zbraň".
Konečně jsem nafocen a "oblepen". V místnosti jsem s Angličanem, vysvětluji mu co to je policistův termín "madrnejm". Umyji si ruce od tiskařské černi, jsou mi vydány osobní věci a nechávám si ofotit protokol. V 7:10 opouštím policejní stanici a jedu metrem do práce.
Ing. Ondřej Čapek, doktorand na Vysoké škole ekonomické
28.9.2000 23:07:34
Opis protokolu o podání vysvětlení
ve věci neuposlechnutí výzvy, por. veř. Pořádku
Poučení jsem porozuměl a k věci uvádím následující:
Dne 26. 9. 2000 kolem 21.00 h jsem přišel na Václavské nám. Po výzvě policie megafonem jsem šel do Štěpánské, tam jsem zůstal a potom se Štěpánská uzavřela a policisté tedy neumožnili nikomu odejít.
Následně mě předvedla na MO Kyje, P-9, jsem zdráv,
protokol souhlasí s mojí výpovědí a jako správný a úplný ho to přečtení v 05.50 podepisuji.
