Antiglobalizační demonstrace:
Jak jsem byl zatčen ve Štěpánské ulici
Je úterý kolem deváté hodiny večer. Na Václavském náměstí stojí u sochy sv. Václava kordon policistů v helmách a s plastovými štíty v rukou. Poslední srážky s militanty, při kterých došlo na házení dlažebních kostek a slzný plyn, se odehrály za zády policistů na magistrále, v parku kolem Národního muzea a na Vinohradské třídě.
Výloha McDonalda na rohu Václavského náměstí je již rozbita, o většině lidech stojících proti policii by se dalo těžko uvažovat jako o násilných demonstrantech, je vidět mnoho zástupců tisku v červených uniformách a cizinců, nikde však nevidím transparent nebo tyč.
Největší pozornost budí pomenší chlápek, buď blázen nebo opilec, který před policejní řadou křičí: "Jděte domů, jděte spát" a potom cosi o Napoleonovi.
Najednou, bez varování uprostřed lidí začnou vybuchovat světlice a policisté se rozeběhnou dolů. Lidé utíkají několik desítek metrů, potom se kordon zastaví. Nevidím nikoho, kdo by policistům kladl organizovaný odpor. Lidé přecházejí před řadou, hledají své známé a čekají co se bude dít.
Policisté megafonem požádají o opuštění prostoru náměstí a potom hodí několik dělbuchů, takže při následném posunutí řady běží muži zákona jen proti pár lidem, často novinářům.
Takovým způsobem je vyklizeno celé náměstí, já zahýbám do Štěpánské ulice, za zády policii, míjím ulici V Jámě.
Řada policistů se zastavuje nad ulicí V Jámě, je jasné že s úmyslem nikoho nepustit zpět. Jejich počínání mi přijde absurdní: policejní akce na které chybí demonstranti. Spolu s dalšími lidmi jdu Štěpánskou na tramvaj.
Uzávěra
Najednou je ze opačné strany ulice slyšet řev a já se policistům v duchu omlouvám - militanti zřejmě opět udeří i zde. Jde však o omyl: to si jen dodávala odvahu druhá parta policistů.
Ulice je přehrazena z obou stran, v prostoru zůstalo asi sedmdesát lidí - mezi nimi mnoho cizinců a novinářů.
Přesto se těžko dá říci, že bychom se co do složení nějak výrazně lišili od běžného vzorku populace co bývá v tuto dobu k "sehnání" v centru města.
Policie je zřejmě jiného názoru, nic však nevysvětluje a nikoho nepouští ven.
Jedná se velice unavené pomenší muže podle přízvuku mimopražské. Do tři čtvrtě na dvanáct se nic podstatného neděje: policisté opřeli štíty o zem, část z nich byla odvelena, zbytek se baví mezi sebou.
I přes to že Občanská právní hlídka vyhlásila půjčeným megafonem, že lidé budou moci po předložení průkazů totožnosti odejít, zatím byli puštěni jen novináři a nějaká oficiální zahraniční delegace.
Zbytek "demonstrantů" si krátí čas telefonováním z mobilů.
Podle všeho se jedná z velké části o naprosto náhodný vzorek obyvatel a turistů. Občas je některý z nás vybrán a odveden k antonům. Když jsou plné, čeká se na příjezd nových a akce pokračuje.
Výběr pachatelů
Odvádění se zprvu děje předpisově - vždy dva policisté zkroutí vybranému jedinci ruce za záda a vedou ho předklonu, když přijde řada na mě, příslušník mi jen pokyne a lehce přidržuje jednou rukou. Jsem odveden k autobusu, ukazuji obsah tašky, jsem zběžně prohledán a stále dokola dotazován na drogy a jehly.
Vše se děje téměř v přátelském duchu - musím sice stát čelem k autobusu, ruce nad hlavou mám však pouze chvilku a nemusím se o něj opírat.
Potom nastoupím a jsou mi spoutány ruce za zády plastikovým páskem na více jak dvě hodiny , než je mi pásek na stanici vyměněn. Pásek je poměrně silně utažený. Zprvu cítím mravenčení v rukou, které po chvíli poleví, zřejmě se postupem doby ruce přizpůsobí pásku a do dlaní začne lépe proudit krev.
Po hodině a půl mě začínají bolet ramenní klouby a svaly.
Do autobusu nastupuji mezi posledními, po mně je naložen Angličan i s houslemi. Prostor pro zadržené je od policejní eskorty oddělen hustým pletivem a obložen plechovými pláty s velmi malými okénky. Sedadla jsou z robustního šedého plastu uspořádaná stejně jako v normálním autobuse.
Eskortní režim
Přestože jsme "komplet", nikam se nejede. Policisté nám důsledně neposkytují žádné informace, slyšíme jen rozhovory z vysílačky v autobusu. Všichni s výjimkou dvou holek v první řadě máme ruce spoutány za zády. Sedím vedle zámečníka, co přijel do Prahy za prací, přes uličku sedí německý středoškolák a před ním anglický "houslista".
Anglicky vysvětluji, že asi jedeme na stanici a jak jsem pochopil policie zjišťuje, kde je volno, že sice jsme "normální demokratické země", ale mohou je zadržet nikoliv na 24, ale 48 hodin.
Dále že máme normální demokratickou policii a za to, jak se k nám teď chová, může jen stres a únava.
Na revoluční témata nedojde, zato se Němec zajímá o nějaký dobrý striptýzový podnik.
Ještě před odjezdem dojde k incidentu: jeden ze zadržených si sundá pouta a je odhalen. Při opětovném nasazení pout mu policista nadává a slibuje "že mu to utáhne tak, aby mu ty hnáty upadly".
Zadržený rozhodně nevypadá jako anarchista - spíše naopak, je normálně oblečen s normální délkou vlasů, přesto policista svoji pohrůžku splní (a mám pocit že s chutí), takže po delší chvíli stížností a naříkání mu musí být pouta vyměněna. Když jde kolem mě, má dlaně a prsty fialové.
Konečně se rozjedeme. Cestu nám zpříjemňuje oboustranně sprosté pokřikování mezi bezdomovcem "panem Hudcem" a policistou, který mu slibuje zmlácení na stanici. Vzhledem k místě a čase zátahu bylo několik lidí předtím v hospodě a teď se jim chce na záchod. Eskorta však odmítá sdělit jakékoliv informace, kam jedeme a kdy tam budeme. Vyjíždíme z centra, poznám že po Hlávkově mostě přejíždíme Vltavu.
Zastavíme kdesi před policejní stanicí a lidé si chtějí odskočit. To je odmítnuto, je to přece "náš problém", policista navíc je ve voze jen půl hodiny a vůbec neví co jsme zač.
To ví jenom velitel, ten však zůstává po zbytek cesty nepřítomen a bezejmenný. Je sice pravda, že nám pouta musí sundat po dvou hodinách, ale k to platí pouze na policejní stanici, teď jsme v "režimu eskorty", takže asi žádná práva vlastně nemáme a navíc policista neví, jedná -li se v našem případě vůbec o pouta.
Když argumentujeme, že se chováme klidně a tedy nemusíme mít ruce spoutány, eskorta namítá, že nás nemůže nechat s "panem Hudcem" bez pout.
Dívky jsou odvedeny a my jedem dál. Zámečník pozná, že jsme nedaleko Černého Mostu. Znovu stavíme a konečně můžeme postupně ven. Bez ohledu na naléhavost potřeby jdou první cizinci.
Na stanici
Vystoupím z autobusu a jsem tvrdě uchopen příslušníkem, který se mnou čelem praští o zeď před stanicí a protože nedám nohy dostatečně od sebe, kopne mě do vnitřní strany kotníku. Po chvíli jsem opět přesunut, teď se musím přitisknout na dveře. Potom, už ve stanici jsem důkladně prohledán a policista se stále ptá na drogy. Je mi odebrán obsah kapes, hodinky, pásek, tkaničku od bot, vytažena šňůra z bundy. Jsou mi vyměněna pouta, ruce mám stále za zády, černou koženkovou aktovku policisté válí po zemi.
Jsem odveden do místnosti. Celkem je nás tam asi ke čtyřiceti, musíme sedět na přiděleném místě zády ke zdi a nebo uprostřed. V koutě je namočeno a podlaha je špinavá. Nesmíme se spolu bavit, můžeme si dojít na záchod, pokud nás pouta tlačí, můžeme požádat o uvolnění, je možné nechat se spoutat s rukama dopředu.
Má nová pouta jsou relativně volná a protože nevím, je - li to důsledek změkčených podmínek nebo špatně odvedená práce, radši čekám s rukama za zády, i když mě stále dost bolí ramena.
Policisté stále neposkytují žádné informace, kromě nezletilých nám není nabídnuta možnost telefonování. Lidé jsou odváděni k výslechu zcela nahodile.
Postupem doby se situace pozvolna uvolňuje. Když se jedna z dívek posune k svému klukovi policisté sice řeší, jestli nemají zasáhnout, ale nakonec je nechají být. Na záchodě je tekoucí voda.
Postupně se člověk může postavit, bavit se s ostatními, dokonce se i zvolna procházet po místnosti.
Asi dvacetiletý instalatér se baví s policistou, že musí ráno do práce.
Selanku naruší k ránu jen policista, který vtrhne do místnosti, kope do spících lidí a křičí na ně, "že tady není žádná noclehárna." Je uklidňován svými kolegy: "Hele Jindro nech toho". Když se pan Jindra uklidní, policisté uklidní i nás: "Jen kluci spěte, to je v pořádku".
K výslechu jsem veden dvakrát. Poprvé mi sundají pouta a odvedou mě do druhého patra. Po chvíli čekání je mi sděleno, že má policie pauzu na kávu a já jsem odveden zpět. Pouta jsou mi znova nasazena. Podruhé proběhne krátký výslech, na protokolu, který podepisuji je čas 5:50.
Jdu do přízemí, kde čekám na focení a odebrání otisků prstů a dlaní. Na chodbě je skin, který vesele vypráví policistovi o tom jak "moc kecal a tak ho přivázali k topení". Na toaletě se potkám s anarchistou v ocvočkovaném křiváku a s čírem. Je ročník 1984 a je naprosto zmatený. Říká, že je z Ostravy, do Prahy přijel demonstrovat proti globalizaci (první člověk ze zadržených, který o tomto tématu mluví) a ptá se co to znamená, když podepsal "že jsem měl pásek a že je to jako zbraň".
Konečně jsem nafocen a "oblepen". V místnosti jsem s Angličanem, vysvětluji mu co to je policistův termín "madrnejm". Umyji si ruce od tiskařské černi, jsou mi vydány osobní věci a nechávám si ofotit protokol. V 7:10 opouštím policejní stanici a jedu metrem do práce.
Ing. Ondřej Čapek, doktorand na Vysoké škole ekonomické
28.9.2000 23:07:34
Opis protokolu o podání vysvětlení
ve věci neuposlechnutí výzvy, por. veř. Pořádku
Poučení jsem porozuměl a k věci uvádím následující:
Dne 26. 9. 2000 kolem 21.00 h jsem přišel na Václavské nám. Po výzvě policie megafonem jsem šel do Štěpánské, tam jsem zůstal a potom se Štěpánská uzavřela a policisté tedy neumožnili nikomu odejít.
Následně mě předvedla na MO Kyje, P-9, jsem zdráv,
protokol souhlasí s mojí výpovědí a jako správný a úplný ho to přečtení v 05.50 podepisuji.
Vysoký inteligenční a toleranční kvocient čtenáře Neviditelného psa
Byla chyba, že policie nedostala rozkaz ke střelbě - té lůzy by škoda nebyla
Místo, aby čůza Dvorská byla arestována v "tjůrmě", dál plácá ty své nesmysly na tiskovkách. Dnes už zase ohromila vesmír sdělením, že policie špatně zachází se zadrženými demonstranty - prý jim, chudinkům, nedají najíst (po té dřině, kterou mají za sebou) a nechtějí jim umožnit spojit se s právníky. Ještě že jsou soudruzi tak mazaní a podařilo se jim do vazby propašovat mobilní telefony - přes všechen policejní teror :-/
Nechápu, kde ta čubka bere tu drzost ještě se objevovat na veřejnosti. Nechápu, proč nebyla dávno zatčena - už třeba v tom okamžiku, kdy na tiskovce ještě před začátkem zasedání jasně sdělila, že nebudou respektovat zákaz pochodu, který měl zablokovat účastníky zasedání v budově. Ona mává jen těmi zákony, které jí vyhovují, ostatní fuckuje...
Nechápu - když už je stát tak neschopný, že nedokáže proti pakáži jejího typu masivně zasáhnout, že se může dál producírovat po tiskovkách a nikdo jí ještě ani nepoděkoval tím, že by jí pořádně seřezal. Pravda - když to zanedbali rodiče zamlada, účinek je v 21 letech nejistý - ale za pokus by to rozhodně stálo!
Nechápu hovado jménem Štěpán Kotrba, které v Britských Listech šíří bláboly o zlé policii a jejích agentech, kteří poté, co se infiltrovali mezi hodné demonstranty, začali házet kameny po poliších - čímž ty hodné a mírumilovné aktivisty zmátli a strhli :-) Nechápu ani pana Čulíka, který z původně vcelku seriózních a zajímavých BL již delší dobu dělá stoku - čtu to již jen tehdy, když mám nezdravě nízkou hladinu adrenalinu a potřebuji napravit.
Nechápu ani pana Potůčka ze Světa Namodro, který nám dnes tvrdí, že se vlastně vůbec nic nedělo - prý byl demonstrovat před Fuldou a klid (to zklamání) - a Václavák prý taky nic moc.
Jak já to vidím, byla chyba, že policie nedostala rozkaz ke střelbě - té lůzy by žádná škoda nebyla!
Poznámka JČ: Nejlépe by bylo slečnu Dvorskou upálit na hranici, viďte, pane Kašpare, že si dovolila v pevně sešikované české společnosti odlišný názor. Z fašismu tohoto druhu jde strach, nejen proto, že je zabedněný, ale proto, že takováto slova nakonec mohou vést ke skutečnému teroru a krveprolévání. "Psovi psí smrt," se volalo v padesátých letech, ale to už pane Kašpare nepamatujete, že. Vaše psaní ale dokazuje, že stalinismus zjevně nebyl v Československu zase tak cizí ideologií, když se projevuje spontánně u čtenářů Neviditelného psa o padesát let později... Pozor ale na to: svoboda je nedělitelná. Ten, kdo se dovolává policejní střelby po jiných, se lehce může dožít toho, že budou střílet po něm, stejně jako ten, kdo neprotestuje proti policejní brutalitě na strážnicích, se možná dožije toho, že i jemu jednou policista vyrazí zuby. - Už v neděli jsem upozorňoval Ondřeje Neffa, že se Neviditelný pes ocitá docela blízko hranice, kdy možná páchá publikovanými články trestný čin podněcování k násilí... On se ovšem hájí tím, že toto jsou redakčně nekontrolované názory čtenářů. Ale že by je způsob psaní NP nijak neovlivňoval a nestimulovaů? (V civilizovaných zemích se však považují takové výzvy za nebezpečné pouze tehdy, kdy k nim dochází v situaci, kdy násilí skutečně po výzvě následuje. Jenže co s tím, že v nynější hysterii publikují české sdělovací prostředky nesmírnou špínu, které je tolik, že primitivnější čtenáři si na to navyknou a považují to za normální standard? A pak začne docházet ke křišťálovým nocím?)
Britové obviňují českou policii
Tento článek Justina Hugglera z Prahy vyšel v týdeníku Independent on Sunday dne 1. října 2000.
Britové, zatčení po krvavých protiglobalizačních protestech v Praze minulý týden tvrdili, že neměli s násilím nic společného a obvinili českou policii, že špatně zacházela s vězni.
Podle britského ministerstva vnitra bylo nejméně 26 Britů mezi téměř 900 zatčenými osobami po nepokojích z minulého úterý, kdy aktivisté zaútočili na policii Molotovovými koktejly a dlažebními kostkami z ulic a terorizovali místní obyvatelstvo. Demonstranti se pokoušeli zablokovat výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
"Účastnil jsem se demonstrace proti násilí, když mě zatkli," tvrdí Nick Hobbs z Glasgowa. "Seděli jsme na zemi a skandovali jsme: ´No violence, Žádné násilí´ když nás obklopila policie a hromadně nás zatkla."
Vyskytuje se množství obvinění, že mnoho lidí bylo zatčeno neprávem. K většině hromadných zatýkání docházelo pozdě večer v úterý a ve středu, poté, co už násilí skončilo.
Hobbs byl zatčen v úterý odpoledne a byl ve vazbě tři dny, aniž by ho policie z čehokoliv obvinila. Konstatuje, že mu policie nikdy nesdělila, proč byl zatčen. Žádní britští občané, kteří byli zatčeni, nejsou mezi 20 osobami, které byly oficiálně obžalovány v souvislosti s násilnostmi.
Propuštění demonstranti vznesli několik obvinění, že zadržené osoby policie brutálně bila - česká policie všechna tato obvinění energicky popírá. Včera tvrdil Shuki Tzarfati z Izraele, který seděl vedle Hobbse, že ho policisté systematicky bili a kopali do žeber po dobu 30 minut, takže nemohl chodit a obával se, že má zlomené žebro. Ale na těle neměl pohmožděniny.
Stejně jako mnoho posléze propuštěných zadržených osob, Ian Henderson z Aberdeenu konstatuje, že mu nebylo povoleno zatelefonovat si do vnějšího světa a byl mu odepřen přístup k právníkovi.
Henderson obvinil pracovníky britského konzulátu, že nepožadovali propuštění britských občanů dost rychle a že neberou vážně obvinění z policejní brutality. Všichni zadržení britští občané byli propuštěni. Někteří byli deportováni přímo do Německa; jiným, jako Hendersonovi, bylo dovoleno vrátit se do Prahy pro své věci a dostali lhůtu do sobotní půlnoci, kdy museli zemi opustit.
Pražské protiglobalizační divadelní představení
V tlačenici o co nejlepší výhled
V tomto článku, který vyšel v deníku Guardian v pátek 29. září, argumentuje při zpětném pohledu na pražské demonstrace reportér televize BBC Tristan Quinn, že šlo zřejmě daleko víc o divadelní představení než o skutečnou demonstraci.
Reportér z deníku Wall Street Journal se nebezpečně nakláněl přes zábradlí nad skupinu demonstrantů z italské organizace Ya Basta, oblečených v bílých montérkách a nad příslušníky české pořádkové policie. Sundal si od ucha mobilní telefon. "Jdu zpátky do tiskového střediska," řekl nám. "Mí kolegové se na to všechno dívají v televizi. Je tam lepší výhled."
Ne všichni by s tím souhlasili. Ale je v každém případě pravda, se navzájem v tlačenici překonávalo více než sto padesát televizních kamer a fotografů o nejlepší místo, odkud bude vidět "akci" na Nuselském mostě a po celé Praze. Po určitou dobu bylo víc lidí s červenými slintáky s nápisem PRESS než demonstrantů. Jejich objektivy sledovaly každé vzdutí těl, pneumatik a balonů, každé neformální mávnutí policejního pendreku, každé zvýšení hlasitosti při skandování "Demokracii! Demokracii!"
Na druhé straně údolí v Konferenčním středisku děkoval ředitel MMF Horst Koehler občanům "krásného a historického města Prahy za jejich vřelé přijetí". Po celém tomtéž městě se jeho obyvatelům předvádělo divadlo pokojného mávání transparenty, barevných tanců - a nonšalantního násilí.
Během horkého odpoledne vznikla na Nuselském mostě blokáda - na jedné straně policie, na druhé demonstranti. Zdálo se, že prominentní demonstrant z organizace Ya Basta Frederico Mariani zvítězil v debatě s aktivisty, oblečenými v červených kapucách s kladivy a srpy. Dověděli jsme se, že neokomunisté chtěli bojovat s policí, Italové požadovali nenásilnou konfrontaci. Výsledek?
Rudí ustoupili. O dvě hodiny později byla západní část města zahalena šedým kouřem: byla t to směsice rachejtlí aktivistů a policejního slzného plynu.
Později, nad hotelem Corinthia - který téměř z poloviny vlastní Libyjci, takže Američané do něho nesmějí - se ukázala síla i slabost české policejní operace. Pouhých sto metrů od Konferenčního střediska MMF - na doplivnutí od delegátů, kteří byli na hotelovém balkóně byla česká policie zostuzena demonstranty, oblečenými na růžovo, kteří se tam dali do tance za zvuků samby.
Ochranné bariéry, které měly demonstranty zadržet, spadly na zem, demonstranti se svým chováním vysmívali skupince velmi nervózně vypadajících policistů - kteří byli v menšině a neměli ochranné vybavení. Žena, která měla na sobě růžové boa, vedla skupinu několika set demonstrantů nahoru po travnatém svahu směrem k hotelu delegátů. Policie s napřaženými pendreky před nimi ustoupila, ztratila kontrolu nad svahem i nad situací.
Na konci průvodu demonstrantů začali někteří aktivisté házet na policii kameny - a na delegáty, kteří se tlačili na balkóně. Bylo rozbito jedno okno. Policie se zoufale kymácela sem a tam, pak se dali policisté dohromady nahoře na kopci a na okamžik zavládlo neklidné ticho. Nakonec dorazil velký počet policejních těžkooděnců a někteří měli psy.
Demonstranti dál skandovali a někteří dál házeli kamení. Policejní "roboti" utvořili dvě řady a zaútočili na ně z kopce. Všude kolem vybuchovaly dělbuchy, které tam nechali aktivisté a policie nakonec vyhnala milovníky samby pryč a znovu ovládla oblast. Tu a tam jsem viděl, jak někteří policisté bili demonstranty pendreky. Ale pokud lze policii v episodě u hotelu Corinthia z něčeho obviňovat, lze ji obviňovat z nedostatečné přípravy. Policie neměla dostatečné množství řádně vycvičených příslušníků a ani neměla řádné vybavení. A taky jí selhaly nervy.
Sdělovací prostředky aktivistů nyní publikují nepotvrzené zprávy o policejní brutalitě proti demonstrantům, kteří byli po úterý 26. září zatčeni. Obvinění, která se týkají prostor, kde nebyly televizní kamery, se těžko ověřují a dosud se o ně mainstreamové sdělovací prostředky nezačaly zajímat. Proč? Možná že americký delegát, který sledoval, jak se snaží demonstranti dostat se do hotelu a řekl nám: "Je to senzační!" to do určité míry vysvětlil. S26 bylo divadlo, a divadlo dělá dobrou televizi. Reálné události tomu nikterak nemohou konkurovat - jen se zeptejte muže z deníku Wall Street Journal.
Gross, který se už
policistů několikrát zastal, pohrozil "organizátorům" trestním stíháním.
Organizátory tohoto prohlášení a tiskového prohlášení o násilí na služebně
Policie, ke kterému přivedli v neděli na tiskovou konferenci i živého
svědka, jsou Občanské právní hlídky. Jejich úkolem bylo (a toho se zhostily v
rámci svých lidských i kompetenčních možností profesionálně) bdít
nad dodržováním lidských práv a monitorovat všechny demonstrace, včetně
zásahů policistů proti demonstrantům.
Je smutné a ministra vnitra deklasující,
jestliže těmto hlídkám přes původní dohodu s ministerstvem vnitra nebyl umožněn
přístup na služebny policie, kde zadrženým, podle slov mluvčího OPH i svědka,
byla mnohdy odpírána účast právníků či občanských zmocněnců.
Pan ministr si
neuvědomuje, že v roce 2000 nemusí existovat žádné kapitalistické (či
kryptokomunistické) ideodiverzní centrály ani disidenti na to, aby se informace
šířily rychlostí blesku.
Stačí digitální fotoaparát, kamera či walkman, přenosný
počítač, mobilní telefon a internet. V Praze zásluhou Syndikátu
novinářů (díky, paní Válová) měla své dočasné sídlo a mediální centrum
síť žurnalistů z celého světa - IMC (Independent Media Center).
IMC je
nezávislý, ne-hierarchicky organizovaný kolektiv novinářů z celého světa. Ti se
do Prahy sletěli jako hejno stěhovavých ptáků, neboť přinášet zprávy je jejich
práce, a akreditovali se. Mnozí z nich i u ministerstva vnitra.
Ve dnech 22. 29.
9. IMC vydávala z tiskového centra v Pařížské ulici množství profesionálně
zpracovaných foto-, audio-, video- i tiskových materiálů přímo z míst
demonstrací. Webová stránka http://prague.indymedia.org
zveřejňovala denně desítky i stovky informací od žurnalistů, kteří se
do Prahy sjeli z celého světa.
Každý den v 18 hodin zde probíhal meeting, kde si
novináři předávali informace a upozorňovali se na zajímavosti, po celou dobu
existovalo i internetové rádio Jelení na adrese www.radojeleni.cz, provozované dvěma
Američany z Foundation&Center for Contemporary Arts přímo v centru Prahy.
Přes tyto informační kanály proudily tak NECENZUROVANÉ informace do celého
světa. Dalšími necenzurovanými kanály byly i server nevládních organizací ECN na
adrese http://www.ecn.cz , jeho magazín
Ekolist, jehož reportéři byli v ulicích a na adresu http://ekolist.ecn.cz zasílali informace, či http://globalizace.ecn.cz nebo http://inpeg.ecn.cz, které zároveň působily jako
české i anglické rozcestníky na zdrojové materiály z celého světa.
A tak ani ministerstvo vnitra,
ani ČTK a nikdo jiný neměl patent na informace, neboť každý štáb a každý novinář
si zajišťoval přenos buď prostřednictvím vlastních satelitů, nebo
prostřednictvím internetu.
Pokud si ministrstvo
vnitra myslí, že lze dnes podřídit informační toky státem či tajnou službou
organizované cenzuře, zaspalo dobu a prohlášení ministra vnitra svědčí o jeho
absolutní technologické a komunikační neinformovanosti.
Jeho hrozby novinářům
jsou směšnou ukázkou špatné, emocemi nabité propagandy, která snad může zabrat
na policisty, kteří se cítí na internetu sdruženými a široce analyzovanými
on-line zdroji ohroženi, ale to je asi tak vše.
Video-audio- a foto záběrů bude
přibývat tou měrou, s jakou budou digitalizovány záběry, pořízené analogovou
technikou tisíci lidmi na celém světě, analýzy budou následovat zpravodajství.
Při hustotě žurnalistů na 1 km2 a fotografujících či filmujících laiků-aktivistů
by bylo s podivem, neměl-li by nějakou situaci ve své kameře či fotoaparátu ani
jediný...
A tak se na
internetu objevily nakonec i záběry, kterak dva maskovaní policisté zatýkají
demonstranta (AP/Stanislav
Zbyněk/ČTK), (AP
Photo/Jerome Delay), o čemž Britské listy informovaly jako první.
I
policisté v civilu či jiné "podivné postavy", pohybující se mezi demonstranty na
povolených, naprosto poklidných demonstracích se najdou (Š.
Kotrba, www.tendence.cz/antiglobal).
Pan
ministr může žalovat za tyto záběry i s jejich komentářem dotyčné fotografy,
Českou tiskovou kancelář či americkou agenturu Associated Press, troufne-li si
mít mezinárodní ostudu.
Může zastrašovat i svědky zásahů, jako např. Josefa
Kudlíka, jenže zde zřejmě narazí natvrdo na obhájce lidských práv Petra Uhla,
který Kudlíkovi nabídl na jeho ochranu služby své - vládní - kanceláře.
Takže
co? Nebude pan ministr žalovat nakonec internet? Jo, holt komunikační
globalizace ukázala své drápky. Nechce snad proti ní pan ministr vnitra začít
demonstrovat, že ne? Pokud ne, měl by se vyjadřovat uměřeněji. Slušelo by mu to
víc.
Někdy gumovými projektily, jindy ostrou municí. Za posledních pět dní činí bilance střelby čtyřicet devět mrtvých.
Asi žádná televize světa nevynechala ve zprávách snímek, na kterém je zastřelen dvanáctiletý palestinský chlapec v náručí svého otce.
Hoch prý před tím házel po izraelských vojácích kamením a otec pro něj přišel, když zjistil, že se střílí ostrými náboji.
Izraelská armáda včera oznámila, že případ vyšetřuje. Chlapec prý mohl být zastřelen omylem.
Střelec mohl mířit na otce, kterého považoval za palestinského útočníka a nevšiml si dítěte.
Nelze prý také vyloučit, že chlapce zastřelili Palestinci. Ti údajně dětí cynicky zneužívají tím, že je staví do prvních řad demonstrací.
Ať už to bylo jakkoli, svět neodsoudil mrtvého chlapce za to, že házel kamením, ale izraelskou armádu za to, že ho zastřelila.
To, že izraelský voják mohl být ve stresu, a možná byl nějakým kamenem bolestivě zasažen, zdá se nikoho nezajímá.
Krvavé srážky mezi izraelskými bezpečnostními silami a Palestinci propukly po té, co jeden z izraelských politiků navštívil jeruzalémskou Chrámovou horu.
Je to důvod k házení kamení? Pro Palestince zřejmě ano, pro Izraelce nikoli.
Výsledkem je bludný kruh násilí, které je opětováno dalším násilím.
Zatímco umírají lidé, politici přemýšlejí o tom, zda je, či není ohrožen mírový proces.
Když odmyslíme jistou absurditu takového dilematu, zůstane nám k úvaze ta střelba do demonstrantů ozbrojených kameny. Zkušenost říká, že střelba účinkuje. Ale s příslušnými důsledky.
O gumových projektilech a o demokracii:
Smolíčku pacholíčku, jen prstíček...
Všichni ten příběh známe.
Sladké sliby o dobrých úmyslech, jen prstíček, pak celá
ruka a nakonec Smolíčkův únos. Nebýt jelena, dopadlo to bídně.
I ten trouba Smolíček se ale nakonec poučil...
Obávám se, že Ministerstvo vnitra a někteří politici,
vezoucí se na vlně propolicejních sympatií a těžící z
rozhořčení občana, zvyklého na klid a pořádek pro práci (moc
pěkné a lety osvědčené zaklínadlo!), tu nyní stojí v roli
Jezinek. Smolíčku, jenom kousíček (gumové projektily), jen
se ohřejeme (žádné maskování demonstrantů) a zase půjdeme
(a vy s námi, občane Smolíku!)...
Většina z nás si ještě ani nestačila vychutnat právo
shromažďovat se a demonstrovat, a už se natahuje pracka, která
by ho chtěla okleštit. Jestliže byla policie zaskočena razancí
a intenzitou útoku militantní části odpůrců globalizace,
není přece řešením sáhnout na občanské právo všech! Byl
ten útok tak bezprecedentně tvrdý, nebo jen příslušní
experti špatně vyhodnotili dosavadní poznatky z předchozích
podobných akcí? Proč má politováníhodnou situaci, kdy útoku
čelili i nevybavení policisté, odskákat rovnou zákon a potažmo
tedy občan a jeho práva, a ne ten, kdo nevybavenost policistů
zavinil, či kdo je tam navelel?
Ministr vnitra zřejmě pro policii získá další peníze.
Pokud půjdou především na její vybavení použitelné v každodenní
práci, v boji proti organizovanému zločinu a hospodářské
kriminalitě, sotva bude soudný občan protestovat. Neskončí
ale spousta milionů u specializovaných pomůcek, rozumně použitelných
jen výjimečně a za deset let vyřazovaných jako (skoro) nepoužité,
ale zastaralé?
Je přece nefér, že policista je identifikovatelný číslem a
demonstrant anonymní v kukle, slyšíme argumentovat. Na takhle
průhlednou demagogii snad proboha neskočíme! Postavení
policisty a občana je logicky nevyvážené - ten prvý má ze zákona
oprávnění zasahovat do práv druhého -, a tak jsou nutné
velmi přísné korektivy. Jistě, policii by se ohromně líbilo,
kdyby demonstranti podle vzoru hokejistů povinně nosili dresy
se jmény na zádech. Kují železo, dokud je žhavé, z jejich
hlediska je to i pochopitelné, ale nepodlehněme okamžité
atmosféře.
Volání po opatřeních a po tvrdé ruce zákona se mi nelíbí.
Jednak z předchozí věty stačí vypustit slovo "zákona",
jednak je hranice mezi uhlídáním klidu a pořádku a policejní
zvůlí velmi ošemetná. Nevíme o tom náhodou už něco?
Oblíbeným argumentem je "v Americe by se s nima nemazlili a
cizince by vůbec do země nepustili." Nechci si USA
idealizovat, ale v zemi s takovou tradicí demokracie, s takovými
ústavně zaručenými občanskými svobodami bych se o svá práva
bál rozhodně méně než u nás.
Kdo a kde vlastně jsme? Ve spořádané středoevropské oblasti
mezi pruským a c.k. rakouskouherským "Ordnung musí bejt",
kde se sice švejkuje, ale spíše drží huba a krok. Kde poslušnost
a podřízenost do zrůdných poloh dovedli komunisté. Kde je
silná myšlenka silného státu, který poručníkuje od narození
do smrti. Kde je ouřad stále státem ve státě. Kde tak velká
část obyvatelstva volá po sociálních jistotách. Kde jsme se
nedokázali smířit ani s tím, že si skupina vyznavačů
technohudby dokázala zorganizovat (na soukromém pozemku, prosím!)
svou naprosto mírumilovnou akci bez požehnání úřadů. Kde
se vyznačujeme tak nízkou tolerancí vůči všemu odlišnému.
Kde vás odsoudí za pár rostlinek marihuany. Kde legislativa
umožňuje stíhat novináře za jinak legalizované utajení
zdroje.
A kde se, obecně řečeno, zatím jen pracně učíme vyrovnat s
tím, co všechno je v demokracii možné.
Za takových okolností cítím, že je třeba být silně ve střehu.
V totalitní kleci jsme prožili příliš dlouhou dobu na to,
abychom si mohli dovolit nevážit si alespoň té svobody,
kterou už máme.
Stížnost na ředitele České televize
V období kolem zasedání MMF a Světové banky se zpravodajství ČT dopustilo řady vážných chyb
Rada České televize
Fax: 02-61213971
V Praze dne 2. října 2000
Re: Stížnost na ředitele České televize
Vážení,
stejně jako velká část diváků jsem v minulých dnech věnoval pořadům veřejnoprávní televize i ostatních sdělovacích prostředků zvýšený zájem.
Zpravodajství a publicistika České televize jsou vázány povinností objektivity a vyváženosti, jak to vyplývá ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, měly by poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, jak stanoví zákon o České televizi, a musejí plnit další povinnosti tak, aby dosáhly nejvyššího profesionálního standardu, vyplývajícího ze statutárních dokumentů České televize.
Mám za to, že právě v období kolem pražského zasedání MMF/SB se veřejnoprávní televize těchto úkolů zhostila zcela neuspokojivým způsobem, a v řadě aspektů (např. co do pohotovosti zpravodajství) neuspěla dokonce ani ve srovnání se svými komerčními konkurenty.
Proto podávám stížnost na ředitele České televize a zdůrazňuji následující aspekty, kde se podle mého názoru zpravodajství a publicistika České televize dopustily nejzávažnějších chyb:
1. Pořad Naostro odvysílaný 24. 9. byl hrubě neprofesionální, neinformovaný, emocionální a vytvářel ve společnosti neodůvodněné nálady směřující proti státním orgánům zajišťujícím bezpečnost v souvislosti se zasedáním MMF/SB.
2. Zpravodajství v průběhu 26. 9. nebylo dostatečně aktuální. Česká televize nezařadila tento den žádné mimořádné zpravodajské pořady nebo vstupy např. formou běžícího titulku, takže spolupřispěla k vytvoření atmosféry nedůvodných obav a paniky. Pokud byla veřejnost aktuálně informována, bylo to zásluhou jiných sdělovacích prostředků než České televize.
3. V dalších dvou až třech dnech zpravodajství nedávalo prostor názorům všech relevantních stran, pojalo téma protestů jednostranně a velmi povrchně, což bylo nejzřetelnější patrné ve vstupu z nemocničního pokoje, kde byla hospitalizována americká demonstrantka Yolanda Mach.
4. Mimořádná beseda odvysílaná 27. 9. večer neměla reprezentativní zastoupení, velkou část jejích účastníků tvořili sami pracovníci televize. Pořad působil velmi hektickým, improvizovaným a povrchním dojmem a nepřispěl k tomu, aby si divák mohl vytvořit o pražských událostech svobodný a informovaný názor.
5. Následný pořad Naostro z 1. 10. prezentoval opět značně jednostranný pohled, zcela v rozporu s tím, co tentýž pořad uvedl o týden dřív. Jednomu z hostů, Alici Dvorské (INPEG), nebylo umožněno přiměřeným způsobem vyjádřit své stanovisko a moderátor ji - zcela neprofesionálně - místo diskuse opakovaně vyzýval k pokoře a omluvě.
Zdůrazňuji, že předmětem této stížnosti však není žádný jednotlivý pořad, nýbrž celkové pojetí zpravodajství a publicistiky vzhledem k uvedené události.
S pozdravem
Tomáš Pecina, Britské listy
Česká televize zavedla - neprofesionální - reprízování zpráv!
Autor je zaměstnanec České televize.
Pane Čulíku,
promiňte, že se nepodepisují jménem, ale poměry v ČT
si dovedete představit, tak jistě pochopíte.
Chci Vás
upozornit na to, že ČT začala reprizovat zprávy se
tříhodinovým zpožděním a vytváří tak programově
informační zmatek.
Jde o reprizování ranního pořadu
Dobré ráno, který se vysílá na ČT1 a pak opakuje na
ČT2. Právě repríza se vysílá se tříhodinovým zpožděním
VČETNĚ ZPRÁV - v rohu je sice malý nápis, že jde o
reprízu, ale běžný divák stejně bere zprávy jako
informací o tom, co se děje nyní, a ne jako něco, co
se stalo před několika hodinami.<>p Ve světě jsem hodně
cestoval, hlavně služebně, a s reprizováním zpráv jsem
se ještě na tomto typu televize nesetkal!!!
Navíc ČT v
uvedenou dobu žádné jiné zprávy nevysílá, pouze tuto
reprízu, tedy diváky záměrně odkazuje na 3 hodiny
staré informace.
To je je naprosté amatérství,
trestuhodné!!!
Hned včera se ukázalo, jak je to
nebezpečné, když ministr Motejl ráno svolal tiskovku,
kde sdělil své úmysly - rozhlas o tom informoval
pohotově, ale ČT vysílala reprízu ranních zpráv, které
vycházely že stavu o víkendu!!!
Za TOHLE si má divák
platit?
Když se pořád Dobré ráno reprizoval před
olympiádou, musely se staré zprávy z reprízy
odstraňovat, aby nešlo k informačnímu zmatku.
My kolem
televize dobře víme o tom, že bývalý ředitel
zpravodajství pan Hodač nechtěl reprizování zpráv
povolit jako neprofesionální.
Ví se, že už dřív kvůli
takovému nápadů hrozil rezignací, kdyby se to rozhodlo
přes jeho hlavu.
Zdravím Vás a nezapomínejte na kvalitu ČT, v poslední
době nějak ztrácíte zájem... proč???
Váš pravidelný čtenář
Poznámka JČ: Neztrácíme zájem, ale je otázka, zda má cenu znovu a znovu opakovat na tytéž a stále tytéž chyby, na něž jsme upozorňovali už mnohokrát, a které redakce zpravodajství snad schválně dělá dál, anebo zda je lepší přinášet informace odjinud a jinak - a by bylo zjevné, co se dá dokázat. Možná je důležité používat oba přístupy.
O nepřátelství Britských listů vůči České republice
Vážený pane Čulíku,
Jako pravidelný čtenář Blistů jsem si mnohokrát všiml (na toto nemusí být jeden moc všímavý) že Vás lidé (i vzdělaní jedinci) obviňují z nepřátelství vůči ČR.
Ačkoliv to tak sám nevidím myslím že chápu o co Vám jde - rozumím jim. Když jsem byl v ČR, chápal jsem (1980) vysílání Svobodné Evropy jako nepřátelské, protože útočilo na moji zemi. Stejně jako dnes nepříznivcům Blistů mi tenkrát nedošlo, o co tam vlastně šlo.
Myslím si, že toto nepochopení Vaší činnosti velmi snižuje účinek Vaší práce. Nejsem si jist, jestli se dá lidem vysvětlit, proč to všechno děláte tak, aby to mohli pochopit (snad někdo doma žijící by mohl najít jak na to - zvenku by to asi nefungovalo). Pokud by taková možnost existovala (byť by to asi muselo být dlouhodobě vysvětlování), bylo by pro lidí doma dobře toto pochopit. A možná by pak i jinak chápali zprávy z dalších zdrojů.
Zdraví
Tramp
Pokud byste tento dopis zveřejnil. Prosím neuveřejňujte moje jméno. Děkuji.
Poznámka JČ: Milý Trampe, lidi, kteří nechápou, že kritika je jedinou možnou cestou k pokroku, nejsou moc vzdělaní. Ono to i jim časem dojde. A nebojte se, že jejich zabedněnost snižuje účinnost Britských listů - ta je v české společnosti velká.
"Tenkrát" bylo v časech, kdy jsme byli intenzivne bombardováni propagandou
komunistické strany. Dnes jsme zde v Čechách bombardováni opět. Nebo se snad
tón Svobodné Evropy změnil? A tak zatímco centrum Seattlu bylo
"demokraticky" zpopelněno, zde v Praze došlo k "posttotalitním" výstřelkům.
Ne že by nedošlo k excesům, ale vadí mi ty přídavky - demokratický versus
totalitní - neboť neodpovídají pravdě.
Nejsme jiní, jenom ještě nejsme
dostatečně "demokraticky" otrlí, a tak se u nás nestřílejí dvanáctileté děti
ve škole navzájem.
Dlažební kostku vrženou radikálem považujeme málem za
terorismus a propagandu za pravdu.
Ale jako v minulých dnech poprvé zavanula
"demokracie" spolu se slzným plynem Prahou, tak i poprvé občané zde poznali,
co k demokracii samozřejmě patří: VYNUCOVÁNÍ RESPEKTU VUCI SVÉMU NÁZORU i s
dlažební kostkou v ruce.
A nebo ataky ze strany Greenpeace na ropné
plošiny, velrybářské čluny či jaderná zařízení nejsou legitimním burcováním
na záchranu světa?
Poznáváme svět a svět poznává nás? Bohužel ne všechna
média v ČR tomuto procesu fandí. Spíše se zdá, že slouží jako manipulační
centrály politicko-ekonomických uskupení.
A jelikož jedno z nich nedávno
vytáhlo do politického boje s "Obranou české státní ideje" , stávají se naši
měštáčtí spoluobčané terčem nacionalistické a xenofobní propagandy.
Jinak by pan Macek, místopředseda ODS nemohl beztrestně veřejne říci toto:
"Jsem přesvědčen o tom, že nezačne-li se na řádění bojůvek, jaké jsme mohli
vidět na večerním Václavském náměstí i jinde, odpovídat střelbou, jejich
zběsilost v toku času neustále poroste. Nádor je totiž vždy nezbytné
odstranit včas. Myslím, že dobrým řešením by bylo zřízení Národní gardy
dobrovolníku z řad občanů, která by výše zmíněným hovadům názorně předvedla
velmi většinové mínění občanů tohoto státu."
Za podobné výroky by v normální
demokracii politik (pokud by se nejmenoval Jean-Marie Le Pen, šel okamžitě
do politické márnice.
Protože Mackův
výrok je návodem k budování druhých Lidových milicí a podporování nenávisti.
Ve jménu čeho? Dvou výloh McDonalda? To už tady bylo. Tenkrát se tomu
říkalo zájem dělnické třídy. A já se bojím, aby Gottwald třetího tisíciletí
nemel tentokrát doktorát z ekonomie a šedivý knír.
Vysvětlovat lze, ale k pochopení se normální občan dostane časem. A tak
bude ještě deset let Jan Čulík tlouci hlavou o zeď nepochopení, protože
odmítá hrát propagandistické hry pravicových či levicových stran, které
všichni v české kotlině považují za OBJEKTIVNÍ ŽURNALISTIKU a které VĚŘÍ tři
čtvrtiny národa...
Jednostrannost Britských listů snižuje jejich důvěryhodnost
Britské listy na mne už delší dobu působí nevyrovnaným dojmem. Přestože jsem čtenář poměrně pravidelný, jsem z nich stále zmatenější. Domníval jsem se, že Britským listům jde o prosazování mravné, rozvážné a věci znalé novinařiny, přestože k mé nelibosti se ne všechny redakční články a komentáře zdály potvrzením této teze. Proto jsem se zájmem očekával, jak se BL postaví k pražskému zasedání finančníků. Jsem zklamán tím, že, dle mého, značně jednostranně.
Už zařazení první fotodokumentace (ještě před násilnými střety) s odkazy na webové stránky antiglobalizátorů, dávalo tušit, na čí straně BL stojí. Inu, proč ne, jsou-li Světová banka (SB) a Mezinárodní měnový fond (MMF) takové zlo, jak se to jevilo na stránkách BL.
Vzpomněl jsem si však na diskusi o Romech, v níž BL hájily stanovisko "neházet do jednoho pytle". Přestože k činnosti SB a MFF lze mít řadu oprávněných a vážných výhrad, její paušální odsouzení zamlčuje fakt, že některé projekty jsou prospěšné (např. odsíření českých elektráren). Navíc se zhusta opomíjí podíl národních vlád na projektech škodlivých.
To všechno stálo za bližší prozkoumání a tady se pro BL otevřelo velké téma - zůstalo nevyužito, či přesněji, bylo využito demagogicky.
Korunou přístupu BL je článek o hysterické reakci Čechů na totální angažovanost (zde. Já osobně se nestydím za to, že mě násilí na ulicích šokuje, a nabízím autorovi trochu jiný pohled na věc:
V každé společnosti se najdou bojovní, agresivní jedinci bez velkých mravních zábran. Režimy s nedemokratickými rysy je využívají k formování oficiálních "úderných pěstí" nebo aspoň k provedení špinavé práce, od níž se sice vláda veřejně distancuje, ale v koutku duše je za ni vděčná. V demokratických zřízeních se takoví jedinci seberealizují s většími obtížemi.
Režimem posvěcené bojůvky neexistují, a tak přichází samoorganizace. Ovšem i tady je dobré, je-li v pozadí nějaká ideologie a v popředí nějaký cíl. Takže čest fotbalového klubu A velí rozbíjet hlavy příznivců týmu B, kvůli pořádku je třeba mlátit Romy a utiskovanému národu pomůže vyhlazení Židů i židů. Pravým požehnáním je pak pořádný konflikt, třeba takový nacionální jako na Balkáně, v němž si individua Arkanova typu přišla na své.
Židé a Romové momentálně v Evropě nejsou příliš nosný cíl, ale co takhle MMF, SB či jaderné elektrárny? Jsou to témata, v nichž vyostřeně vystupují pro a proti a o emoce není nouze. Tady lze vybouřit své násilnické sklony a ještě získat sympatie či aspoň - jako u BL -
pochopení. Protestující prý nemohou jinak, aby si jich svět všiml, a kdyby se tak nechovali, kritizované instituce by je ignorovaly, takhle však dokonce kvůli nim delegáti prchli z Prahy.
Opravdu to jinak nejde a svět nezná příklady úspěchu nenásilných postupů? A opravdu BL věří, že po bu, bu, bu, jež viděli jen zpovzdálí, vzali delegáti do zaječích, když přirozenou reakcí na tak nekulturní projevy "kritiky" je naopak zatvrzelé hájení svých pozic?
BL v metačích dlažebních kostek vidí tvrdošíjně rozhodné demonstranty nasazující život za své přesvědčení, já se je odvážím označit za teroristy. Ti ostatně také nasazují život za své přesvědčení a jsou sdostatek tvrdošíjní. A výsledek jejich řádění v Praze odpovídá několika kilogramům výbušniny. Teror, totiž násilné prosazování svých názorů a zastrašování jinak smýšlejících občanů, zůstane terorem, ať už nosí košili černou, hnědou, rudou, ekologickou nebo antiglobální a bez ohledu na to, jaký eufemismus pro něj redakce BL vymyslí.
Dokonce je sporné, zda tito tvrdí pouliční válečníci vůbec nějaké pevné přesvědčení mají kromě toho, že je třeba využít každé příležitosti k násilí a drancování. To ovládají dokonale a soudný člověk může se znepokojením přemítat nad možnými důsledky. Například nad možným obnovením dávné tradice vypalování měst. Pár set bojovníků zaměstnává policii bránící Kongresové centrum, zbývající táhnou městem a ve stejnou dobu několik hodin beztrestně ničí a zapalují. Malý stát, jako je ten náš, nemá dost sil, aby je mohl nasadit na všech potřebných místech a zabránit tomu. Buďme rádi, že se tohle u nás nestalo, že boj a "spanilá jízda městem" nebyly paralelní. Může se ale stát jindy a jinde. Nerozpoznají v tom pak i BL ohrožení demokracie?
Nejde jen o tvrdé jádro mezi demonstrujícími. Co ti ostatní? INPEG se distancoval od násilností způsobem, který zaváněl licoměrností. Kdo uvěří tomu, že pan Piorecký a slečna Dvorská netušili, koho zasedání MMF a SB do Prahy přivábí? Navíc ani jeden se nenamáhal lítost aspoň hrát, nýbrž jejich vystoupení byla útočná a kousavá. Zejména slečna Dvorská mne v úterý večer na Primě přesvědčila, že jestliže vstoupí do politiky, mohu očekávat druhé, ale nebezpečnější vydání dra Sládka. Ono totiž distancování se tím, že 30 metrů od krvavého bojiště pořádám pokojný happening, je poněkud nedůvěryhodné. Inu, Pilát si také myl ruce.
Za naprostý úlet pokládám to, jak BL interpretují českou nechuť k násilným demonstracím (viz odkaz). Právem lze poukazovat na projevy české národní nestatečnosti a nehrdinské, ba ponížené přizpůsobivosti, ale to, co činí pan Čulík, že totiž čtenářům předkládá obraz hrdinných demonstrantů schopných obětovat se za vyšší cíle v kontrastu se zbabělými, hysterickými a xenofobními Čechy, je příklad pokleslé novinařiny motivované snad snahou být originální za každou cenu nebo vedené nezkrotným nutkáním tlouci ty české burany za všech možných i nemožných okolností. Klackem antixenofobie BL mávají opravdu často a rády.
Přitom problém násilné demonstrace postojů je mnohem vážnější právě v západních zemích. Je opravdu k chlubení, že divoké demonstrace se staly běžnou součástí jejich života?
Je obrovská síla poměrně malých nátlakových skupin (státy paralyzované několika málo tisíci řidičů kamionů) projevem demokracie, nebo předzvěstí jejího soumraku?
Je jistě obtížné udržet si nadhled, objektivitu a soudnost stále a za všech situací. Právě podle těchto kritérií odpovědný a přemýšlivý čtenář hodnotí novináře a buduje svou důvěru v jejich práci. Britské listy by si měly ujasnit, kam chtějí směřovat. Jejich poslední kroky míří k panoptiku internetového folklóru a mimo jiné znevažují úsilí, jež BL věnují diskusi o poměrech v českých médiích.
Poznámka JČ: Kritiku pana Chlebouna, že jsou Britské listy "jednostranné", nebo obdobnou občasnou kritiku, že vidí na ČR jen špatné věci a na Británii jen dobré, si mohu vysvětlit jen tím, že tito lidé prostě Britské listy (pečlivěji) nečtou. Nepovšiml jste si, pane Chleboune, třeba v BL nedávného článku z Guardianu, o tom, jak je nesmyslné likvidovat MMF a Světovou banku? - Je pozoruhodné, že vám připadají Britské listy jednostranné - a mediální jednohlasá vlna, která se na vás valí z úplatných českých sdělovacích prostředků, ta pro vás představuje mnohohlasost názorů? Skutečně se vám zdá normální, když v televizních stanicích nposktnou Alici Dvorské reportéři, kteří mají těsné kontakty s ministerstvem vnitra, dali možnost větu či vysvětlit jedinou věc? Nepřipadá vám to vůbec jako ozvěna tažení proti Chartě 77? Jste už tou propagandou doopravdy natolik otupělý? - Britské listy neomlouvají násilí, pokusily se vysvělit, že ve světě v politice násilí často hraje bohužel dosti výraznou roli a že v Praze minulý týden došlo k násilí kašírovanému, velmi mírnému. To je nesporné.
Psychologický rozbor - pokus o odpověď
BL 2.10.2000:
"Jan Čulík se domnívá, že médii podněcovaná reakce veřejnosti má původ v tom, že Češi, kteří konformně a víceméně bez odporu snášeli dvacet let normalizace, byli natolik ohromeni a traumatizováni pohledem na lidi, kteří jsou ochotni riskovat pro své politické přesvědčení zdraví a život, že museli co nerychleji tuto nepříjemnou vzpomínku vytěsnit, a proto přijali legendu o recích za plastovými štíty a primitivních, divokých agresorech."p<
Netroufám si posuzovat, nakolik je pan Čulík schopným psychologem, ale mám-li být upřímný, ještě jsem se nesetkal s obyvatelem Česka, který by nechápal nutnost oběti (včetně života) při cestě za svým cílem. Mám dojem, že se ve své argumentaci zmýlil v jedné věci. Veřejnost neodmítla ani tak to, čeho chtějí demonstranti dosáhnout. Odmítla následky.
Můj (na mém okolí ověřený) názor je takový, že v zemi, kde i staré auto stojí víc, než měsíční plat, je nepřijatelné takto masivně ničit cizí majetek. Mám dojem, že na demonstranty jsou lidi naštvaní jako na ničící chuligány. Jako na fotbalové výtržníky. Že je v první řadě vnímají jako někoho, kdo jim bere i to málo komfortu, které jim zbylo (auto, obchůdek, okna, oplocení pozemku). A v neposlední řadě i úvaha, kolik bude stát náprava škod, nemocenské dávky atd. Ty totiž bude muset každý z nás zaplatit na daních. To nejvíc štve lidi. Že platí za někoho, pro koho je jízdné do Prahy a náklady na týdenní pobyt nižší, než podpora v nezaměstnanosti. Obyčejný člověk v Čechách by asi klidně nechal Prahu rozbít na kusy, kdyby se u toto neničil majetek, který bude muset zaplatit někdo jiný.
Tedy nikoli "tvrdošíjná rozhodnost" demonstrantů, ale jejich pohrdání cizím majetkem. Jen takové rýpnutí: vy byste svěřil svou budoucnost někomu, kdo na potkání trhá zábradlí, zapaluje auta či rozebírá chodníky? Měl byste dojem, že si dokáže vážit majetku a tedy jej dobře spravovat?
Proč se stali policisté hrdiny? Buď má pravdu pan Pecina ("...šlo o výsledek vynikající práce PR-oddělení ministerstva vnitra, jež si výměnou za řadu exkluzivních materiálů a informací koupilo loajalitu redaktorů místních televizí, a novinám (vycházejícím až o několik hodin později) nezbylo než tuto legendu přijmout.") nebo šlo o úvahu typu: policajti mě sice buzerujou , ale podívejte se na ty neustálé skandály se služebními pistolemi, propouštění lumpů na svobodu, a teď dostávají kvůli papalášům přes hubu.
Jediné, v čem má možná pan Pecina pravdu, je fakt, že Češi většinou neví, co za bojem MMF a SB kontra antiglobalisté je. Média jim to neřeknou, oni sami se nezajímají. Když je oznámeno, že zasedání MMF a SB bude v Praze, pokrčí rameny a pomyslí si, kolik to bude stát, kolik v tom bude úplatků. Když se připomene Seattle, trochu se nasrší a nadává, že budou problémy s dopravou, bude nepořádek a policajti budou otravovat. Nedivte se, když v ČR nelze z průměrné mzdy jedné osoby uživit 4-členou rodinu alespoň na úrovni životního minima.
Tedy nikoli xenofobie, nikoli odmítání obětí, ale prosté pohrdání ničiteli.
Těším se na na obvyklý dovětek.
Jan Halva
Poznámka JČ: Ale vždyť ty škody byly minimální. Prosím, přečtěte si k tomu pro zajímavost článek z Guardianu v dnešním čísle BL, abyste viděli, jak ironicky na celou záležitost pohlíží západní zpravodaj. Ne, důvody ke vzniku oné neobyčejné hysterie "ta čubka Dvorská by měla být zatčena") jsou složitější. - Poznámky připisuji k článkům nikoliv jako poslední pravdivé slovo, které je nutno automaticky přijmout jako správné řešení, ale proto, aby měl čtenář možnost - tak jak to má být v otevřených sdělovacích prostředcích - vždy uvažovat o dané věci z různých úhlů pohledu.
Kulturní šok v přímém přenosu
Následující (dle mého soudu naprosto neodolatelná) debata se odehrála mezi moderátorkou ČT Danielou Drtinovou, Otou Ulčem a Martinem Paloušem v pondělním pořadu „21“ na ČT2. (TP)
DD: Ve studiu je teď náměstek ministra zahraničních věcí Martin Palouš, dobrý večer!
MP: Dobrý večer!
DD: A vítám také spisovatele Otu Ulče. Dobrý večer!
OU: Dobrej večer!
DD: Pane Ulči, jak dlouho jste v zahraničí?
OU: Čtyřicet let.
DD: A změnila se v posledních 10 letech situace krajanů v zahraničí ve vztahu k vládám České republiky?
OU: No, samozřejmě se změnila, poněvadž byly i jiné vlády, byl tady tým Jakešův, a od tý doby takový je to zvláštní putování a hledání. Myslím, že tady byla ne chyba, ale lidská špatná kalkulace v předpokladu rychlého, růžového vylepšení vztahu, situace… a jestliže žijete desetiletí v pluralistickým systému…
DD: Žijete ve Spojených státech…?
OU: Jo. …a teď se setkáte potom s národem, kterej žil desetiletí v systému totalitním, samozřejmě že vnímání hodnot, koncept hodnot je jinačí. Já jsem také byl tázán: „Co si myslíte vo, jako, vlasti?“ Říkám, no to je pěkný, já se tam vrátím, vzpomínám, že jsem byl mladej, ztepilej, krásnej, neodolatelnej, dneska už jsem stařeček na rozpadnutí, ale při jednání s lidma jsem měl zpravidla dojem, že jednám s mimozemšťany. Schopnost se vyjádřit konkrétně, aby to nebylo „Jo, ale…“, aby tam byl závazek, aby se odpovídalo na dopisy. Já tam poslal hrozně drahý - pro mě teda lacině získaný - encyklopedie na deset institucí, jeden adresát se obtěžoval poděkovat, ježíšmarjá!
DD: Pane Ulči, já se vás zeptám: Někteří emigranti si stěžují na diskriminaci ze strany české vlády - týká se to zejména restitucí. Dotkla se vás osobně nebo některých vašich přátel část zákona, která jim zapovídala přístup k restitucím.
OU: Já jsem moudře odmít' cokoliv si vzít. Ale řada lidí je z toho značně nakvašená. A ty zákony jsou takový ty hodně komplikovaný. Já jsem kdysi byl právník a soudce, a s velkou radostí jsem od těchto problémů odkvapil, takže můžu mluvit s takovou jistotou úplnými ignoramuse, nebo ignorama - tady se otáčím na pana náměstka, ten to krásně vysvětlí!
DD: Pane náměstku, v České republice nemohli restituovat lidé bez státního občanství. Když bylo povoleno dvojí občanství, tak jim zase restituční nárok promlčel. Neuvažuje vláda o nějaké formě odškodnění?
MP: No, pokud vím, vláda udělala v této věci přece jenom určitý zaznamenatelný pokrok. Jednak otázka občanství byla vyřešena, otázka možnosti volit v cizině… Pokud jde o ty restituční věci, myslím, teď je řešena nejaktuálnější problematika, restituce a náhrada, kompenzace židovských majetků, já doufám, že se vyřeší i otázka církevní velice záhy, v nějaké historicky dohledné době, a snad, a je to moje zbožné přání, jakkoliv asi možná patřím mezi ty mimozemšťany, jak hezky pan Ulč řekl, podaří se nám slušně a spravedlivě vyřešit i tento problém. Ale chci poznamenat: nejprve jsme se všichni jaksi objali, protože jsme vyznávali stejné hodnoty, a pak jsme zjistili, že ta situace viděná z různých hledisek je různá a je to někdy komplikovaný. Od roku 1991 ten proces probíhá, nemyslím si, že jsme nedosáhli ničeho, a nemyslím si, že všichni emigranti nebo krajani jsou naštvaní, myslím si, že…
DD: (přeruší ho) Pane náměstku, jak tedy ministerstvo zahraničních věcí spolupracuje s krajany, jak je podporujete?
MP: No, my máme takový standardní program - můžu vám říci, že každý rok ze státního rozpočtu odplyne 15 milionů na komunikaci s krajany, vydáváme časopis… Jsou i prostředky vyčleněny na určité rozvojové programy, opravili jsme sokolovny v Americe z peněz české vlády a tak podobně. Kromě toho se snažíme účastnit se diskusí s krajany, ať už to bylo na kongresu SVU nebo při jakékoliv jiné příležitosti. Myslím si, že ta spolupráce není zas tak špatná, nejsme zas až takoví mimozemšťané, a myslím si, že to sbližování těch pohledů v rámci naší globální vesnice je docela viditelný proces.
DD: Pane Ulči, novela volebního zákona vám umožní volit. Půjdete k volbám, abyste mohl ovlivnit dění v České republice?
OU: Abych mohl ovlivnit dění, to bych musel putovat stovky kilometrů, a takhle dlouze se mi putovat nechce.
DD: Myslím, že to napříště půjde i na konzulátech a i ve vaší zemi…?
OU: Jenže, já sice bydlím ve státě New Yorku, jenže mám to 360 kilometrů na ten konzulát, víte? Ale máme za to kompenzaci, poněvadž kandidáti do senátní volby nám posílají dopisy, abychom přispěli finančně na volby, jichž se nemůžeme zúčastnit. Tak se nemůžu zúčastnit, ale můžu přispět.
DD: Pánové, já vám děkuji, nashledanou!