Ukvapené závěry o policejních provokatérech
Ad LN 29.9.2000,článek Lucie Tvarůžkové
V minulých dnech jsem LN nabídl ke zveřejnění dva texty, týkající se nepokojů při zasedání MMF a SB. Ze srovnání s pátečním úvodníkem šéfredaktora LN pana Šafra vyplývá, že naše pohledy na události jsou velmi podobné. Považuji to za doklad nezaujatosti následujícího nesouhlasu s dnešním článkem Lucie Tvarůžkové.
Skutečnost, že někdo, kdo se zůčastnil rozbíjení výkladů, prošel kordonem policie, nepovažuji za důkaz, že šlo o policejního provokatéra. Nedovedu si představit, že by policejní akce byla řízena tak precisně, aby při velkém počtu nasazených policistů bylo možno zařídit, že na daném místě budou v určenou dobu právě ti, kteří policejního provokatéra znají a budou ho tedy tolerovat a chránit. Mimo to mám dojem, že policie zpravidla na místech bezprostředních násilných střetů nezadržuje účastníky a snaží se je pak dopadnout na méně frekventovaných místech. Článek jiný "důkaz" neobsahuje. Řekl bych, že na text, umístěný pod tučným titulkem na druhé straně listu, tedy již svým provedením a umístěním působivý, je to žalostně málo.
Mám navíc osobní zkušenost z účasti snad na všech nepovolených manifestacích v r.1988 a většině v r. 1989. Sám jsem několikrát prošel kordonem bílých přileb směrem ven, aniž bych dostal pendrekem. Řešil jsem tak několikrát situaci, kdy jsem při své poněkud menší pohyblivosti měl obavy, že mě prchající dav povalí a ušlape. Prostě jsem se přitiskl na zeď, nechal dav přeběhnout a s nevinnou tváří staršího solidního pána jsem se vydal policistům vstříc. Prošel jsem také několikrát kordonem zpět k manifestantům. Průchod mi byl znemožněn jen jednou na Staroměstském náměstí. Aby jste se nemuseli zbytečně ptát: neměl jsem na čele ani na zadnici razítko STB a byl jsem tak bezvýznamný, že mě žádný pražský policista nemohl znát.
Nechci s jistotou tvrdit, že by naše policie nebyla schopna použít provokatéry, ale obviňovat ji z toho na základě tak chatrných důkazů je neopodstatněné.
