Kožený "nikoho nepodvedl", podstatnou část amerických investic prý dostali jako úplatek Ázerbajdžánci

V nejnovějším kole právnických tvrzení a protitvrzení, k nimž nyní dochází poté, co selhala americká investice do ázerbajdžánských ropných polí ve výši 450 milionů dolarů, tvrdí organizátor této investice Viktor Kožený, že hlavní prospěch z ní měli ázerbajdžánský prezident, jeho syn a další neidentifikovaní společníci, napsal 7. září 2000 deník Wall Street Journal.

Kožený také tvrdí, že jeho bývalí američtí podnikatelští partneři při neúspěšném pokusu zmocnit se ázerbajdžánské státní ropné společnosti věděli, že jejich investice ve výši 83 milionů dolarů byly předány prezidentu Hejdaru Alijevovi, jeho synu Ilhamu Alijevovi a jiným osobám. Cílem úplatku bylo zajistit, aby se privatizace uskutečnila.

Tato tvrzení o úplatcích vysokým ázerbajdžánským činitelům jsou hlavním argumentem osmatřicetistránkové obrany Viktora Koženého proti žalobě o podvod, kterou na něho podali dva investiční klienti, investiční manažer Leon G. Cooperman a firma American Internatinal Group, Inc, což je obří pojišťovna se sídlem v New Yorku. Kožený podal svou odpověď 19. července o londýnského Nejvyššího soudu, ale byla zapečetěna a nebyla zveřejněna.

Koženého investoři odmítají jeho argumentaci jako v podstatě vymyšlenou. Odmítají, že se podíleli na úplatkářství, a poukazují na klauzuli ve smlouvě, která zabraňuje Koženému porušovat americký zákon US Foreign Corrupt Practices Act, Zákon o korupčních praktikách mezi Spojenými státy a zahraničím, který zakazuje vyplácení úplatků zahraničním činitelům. Ázerbajdžánští činitelé také popírají jakoukoliv souvislost mezi Koženým a Alijevy s tím, že se ázerbajdžánský prezident nikdy s Koženým k delší schůzce nesešel. A někteří svědci, které Kožený cituje ve svém právním podání, uvádějí, že si nevzpomínají na některé události, které popisuje.

"Koženého tvrzení, že AIG věděla o korupčním jednání s ázerbajdžánskými činiteli a schvalovala ho, je naprosto nepravdivé, a AIG to v nadcházejícím soudním řízení dokáže," konstatovala pojišťovna AIG v prohlášení, které vydal její právník. "Kromě toho pohlížíme na jeho tvrzení už nyní s obrovskou skepsí."

Je to podruhé, co se Viktor Kožený, který pochází z České republiky, octl uprostřed investičního skandálu, který následoval po pádu komunismu a po příchodu tržního hospodářství do oblasti bývalého sovětského impéria. V polovině devadesátých let byl Kožený, který studoval na Harvardu, obviňován z různých nekalých praktik poté, co statisíce českých občanů přišlo o peníze v rámci privatizační investiční strategie, kterou zorganizoval, zatímco on sám vydělal dostatečné množství peněz, aby si zakoupil několik luxusních rezidencí a financoval životní styl na vysoké noze. Vyšetřování české vlády vedlo k tomu, že byla firma Viktora Koženého pokutována a bylo jí nařízeno, aby vrátila 6,8 milionů dolarů z peněz investorů, o nichž vláda rozhodla, že byly nevhodným způsobem vydány na reklamu a na honoráře za poradenství.

V dokumentu, předloženém soudu letos v červenci, popisuje Kožený investiční dobrodružství, v jehož rámci se vozily do Ázerbajdžánu letadly kufry se stamiliony dolarů v hotovosti a existovaly naděje, že investoři zaznamenají desetinásobný zisk.

Tento portrét odpovídá luxusnímu životnímu stylu Koženého i jeho pověsti, v jejímž rámci okázale vydává velké peníze. Kožený, jemuž je 36 let, vlastní chatu v luxusním středisku Aspen v Coloradu, rezidenci v Londýně a panství na Bahamách, veškerý tento majetek byl však zmrazen soudci, kteří vyšetřují tento případ. Stejně jako v České republice i ázerbajdžánská kontroverze se týká privatizačního programu, jehož jádrem je rozšiřování certifikátů jménem kupóny. Ázerbajdžánská vláda poskytla kupóny ázerbajdžánským občanům, kteří měli možnost vyměnit je za akcie ve státních společnostech, a Koženého strategií bylo jich většinu odkoupit.

V prosinci 1997 uspořádal Kožený nákladný večírek v Peak House, ve své rezidenci na vrcholu jedné hory v Aspenu, kterou koupil za 19,7 milionů dolarů. Na večírek pozval více než 100 lidí, které neznal, většinou bohaté sousedy a celebrity, které navštěvují toto lyžařské středisko. Číšníci roznášeli bělužský kaviár a drahá francouzská vína. Zpívala Natalie Cole. Objevila se Ivana Trumpová. A Kožený rozmlouval s hosty o ázerbajdžánské ropě. Při této příležitosti i později popisoval, jak je možno koupit levně privatizační kupóny a jak jejich pomocí chce získat do svých rukou Socar, neobyčejně cennou ropnou společnost, kterou vlastní ázerbajdžánský stát. V následujících měsících investovali Koženého hosté z toho večera a jejich přátelé do jeho projektu více než 20 milionů dolarů. Mezi investory byli např.bývalý senátor George J. Mitchell, milionář a obchodník s realitami Richard Friedman, který vlastní panství Martha's Vineyard, kam jezdíval prezident Clinton, a investiční poradce z Floridy Aaron Fleck.

Fleck konstatuje, že seznámil Koženého s přítelem, jistým Coopermanem, předsedou newyorského investičního fondu Omega Avisors. Cooperman podpořil svým podpisem investici ve výši 125 milionů dolarů. Firma AIG pak investovala 15 milionů dolarů.

Ale během následujícího roku se ukázalo, že Socar nebude privatizován. Cooperman a AIG se nesoudí s Koženým v Londýně za to, že zorganizoval špatnou investici, ale za to, že je podvedl. Tvrdí, že Kožený slíbil, že jim nebude účtovat za kupony a opce více, než co za ně zaplatil on sám. Argumentují, že Kožený koupil opce na volném trhu v roce 1997 za průměrnou cenu 40 centů za kus a prodal je pak svým investorům za 25 dolarů za kus, čímž vydělal na každé opci 24,60 dolarů. Když si Omega Advisors chtěla koupit od Koženého tři miliony opcí za 75,1 milionů dolarů, Kožený tím vydělal 73,9 milionů dolarů.

Cooperman a AIG chtějí zpět 160 milionů dolarů, což představuje jejich investici ve výši 141 milionů dolarů plus úroky a soudní výlohy. Soudy ve čtyřech jurisdikcích - v Denveru, v Londýně, na Bahamách a na britských Panenských ostrovech - dosud víceméně přijaly takovou verzi událostí, kterou předkládají žalobci.

Ve svém červencovém podání tvrdí Kožený, že peníze, které mu zaslali žalobci do Švýcarska, nepřiplynuly jemu, ale byly předány Alijevům a jejich společníkům. Tvrdí, že si koupil, převážnou většinou v srpnu 1997, 15,7 milionů opcí za peníze v hotovosti, které odvezl letadly do Baku v kufrech, v nichž bylo v každém 5 milionů dolarů. Avšak v říjnu 1997, tvrdí Kožený, začali prezident Alijev, jeho syn a "jeho společníci", jimž dává kolektivní přízvisko "ázerbajdžánské zájmy", požadovat dvoutřetinový podíl na privatizačním projektu, pokud má pokračovat. Kožený argumentuje, že ve snaze splnit jejich požadavky založil tři holdingové společnosti, Enkridge Holding, Inc., Cudina Financia SA a Estoria Portfolio SA a do nich převedl 10,4 milionů opcí.

Opce, které byly prodány Coopermanovi a firmě AIG, patřily "ázerbajdžánským zájmům", které vydělaly veškerý zisk z prodeje asi 3 327 000 opcí za 25 dolarů za kus, neboli přibližně 83,3 milionů dolarů, tvrdí Kožený. Také tvrdí, že obě investiční firmy si byly tohoto stavu věcí vědomy.

Jako část svého důkazu popisuje Koženého podání dvě schůzky s Coopermanem začátkem roku 1998, jejichž existenci Cooperman popírá. "Na jedné z těchto schůzek", praví se v podání, "se zeptal Cooperman Koženého, zda ´velký muž´, čímž mínil prezidenta Alijeva, se na projektu ´také podílí´. Kožený řekl ano, a také jeho syn a další společníci. Cooperman reagoval s úsměvem a řekl, že pokud prezident způsobí, že investoři vydělají desetinásobné zisky, bude pro jeho firmu hrdinou, pětinásobné zisky by byly v pořádku, zisky v poměru 1:1 by byly blbé". Cooperman tvrdí, že je to lež.

Háfíz Pašajev, ázerbajdžánský velvyslanec ve Washingtonu, říká, že Alijev se možná jednou někde setkal s Koženým na recepci, ale nikdy s ním oficiálně o ničem nejednal. Popřel, že by mezi oběma muži existoval obchodní vztah. "To je absurdní. Je to urážlivá obrana - vinit druhé," konstatoval Pašajev.

Fleck, poradce z Floridy, který do projektu investoval vlastní 4 miliony dolarů, svědčí o tom, že několik měsíců po večírku v Aspenu mu Kožený sdělil, že převedl dvě třetiny svého investičního nástroje "Oily Rock" "velkému muži". Fleck uvádí, že výraz "velký muž" chápal jako Alijeva.

Fleck konstatuje, že Kožený nikdy jasně neřekl, co dělá, ani neuvedl, kolik vlastně on sám investoval do ázerbajdžánské privatizace, a že sám nedovedl nikdy určit, nakolik mluví Kožený pravdu, když tvrdí, že jedná s Alijevem. "Ale to vyvolalo veškeré ty pochybnosti," konstatuje Fleck. "Nechtěli jsme být součástí žádných úplatků."

Jiným klíčovým detailem, jehož pravdivost odmítá jiný svědek, je Koženého tvrzení, že opce byly uloženy v bance v Baku. Kožený uvádí, že v březnu 1998 ukázal Paulu Swigartovi, tehdejšímu pracovníku firmu Omega, že jsou opce rozděleny na tři hromady - jedna pro investory a dvě pro "ázerbajdžánské zájmy".

Swigart ale tvrdí, že v bance sice byl, ale že mu Kožený žádné opce neukázal.