K umění debaty:
Prvobytně pospolně ho ubijme a sežerme...
Náš praprapředek to neměl lehké. Všude samé nebezpečí, boj o o kus žvance, o loviště. Potkal-li jiného praprapředka, nemohl než reagovat atavisticky: hle, konkurent v mém boji o přežití a zachování rodu! V mém lovišti pro něho není místo, moje životní šance by se tak snížily. Pryč s ním! Šel-li po dobrém, budiž. Jestliže ne, došlo k boji. Poražený byl posléze zcela pragmaticky zkonzumován - byly to cenné kalorie...
Mám dost často pocit, že podobným způsobem se u nás velmi často vyměňují názory. Ubít, zatlouct do země, zlikvidovat! Já si myslím A, on tvrdí B. Pro nás oba není na tomto světě místo, buď A nebo B, buď já nebo on.
Takhle nějak si připadám po nedávné reakci pana Luboše Motla na mé pozastavení, proč Josef Šimandl tak agresivně buší do BL. Domníval jsem se, že ten můj text byl neagresivní a vcelku vstřícný, a přiznám se, že jsem si na jisté smířlivosti dal dokonce záležet.
Nelituju toho, ale asi zbytečně. Moje zcela věcné a naprosto neutrální konstatování, kolik lidí - na rozdíl od Čulíka v BL - připravuje MFD a iDNES a že tudíž od periodika charakteru BL nelze očekávat běžné postupy umožňované zázemím tradičních redakcí, zavdala příčinu k obšírnému výčtu toho, co vše na iDNES nevidím či vidět nechci. Paradoxem je, že jsem stránky iDNES ještě v životě nenavštívil...
Nechci být pohrdlivý, ale skutečně považuji za ztrátu času polemizovat s někým, kdo prostě chce zdeptat a utlouct a neváhá přitom provádět ty nejneuvěřitelnější myšlenkové a logické veletoče. Předpokládal jsem, že soudný čtenář správně pochopí mou odlehčující poznámku o tom, že snad Čulík nechodil za páně Šimandlovou ženou či naopak. Asi chybně: prý žumpovitě rozvíjím na tohle téma hypotézu... A ještě další lahůdku jsem sice moc nepochopil, ale zřejmě by bylo vhodné se přiznat, že s panem Čulíkem provozujeme "homosex" po mailu. Jojo, zadupat a zničit...
Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem na závěr svého textu - aby to hezky utkvělo v paměti - ještě výslovně upozornil, že nechci pana Šimandla dusit ani vychovávat, ale kultivovat diskusi a nadhodit určité téma. (Jinak řečeno, že mi jde o spíše o věc a mnohem méně o pana Šimandla.)
Nahouby. Stejně jsem se dozvěděl, že jsem vyplodil "poznámku jako vystřiženou z archivů komunistických disciplinárních komisí, které se snaží převychovat mladíky, kteří projevili tendenci podlehnout protisocialistickým silám."
Zůstat v takové situaci věcným a bez emocí je skutečně na bobříka sebeovládání. Člověka napadá široká škála reakcí od žalovatelných vulgarismů po ironii a sžíravé sarkasmy. Ale v zájmu zachování vlastního duševního zdraví je zcela jistě nejlepší mlčet a zabývat se věcmi užitečnějšími.
Jednu obecnou poznámku si ale neodpustím. Zdá se, že situace, v níž mohou i nespecializovaní laici svobodně vyjadřovat své názory, je pro společnost pořádně velkým náporem, s nímž se ještě nějakou dobu bude učit žít. Přitom si přiznejme, že třeba otázka, zda jsou BL pavlačí, žumpou nebo progresivní platformou k pěstování decentního diskursu, zda je Čulík bídák nebo dobroděj, je pro hlouček zainteresovaných sice důležitá, ale proti internetové kriminalitě zcela okrajová.
Spousta internetových stránek a fan-zinů tady prostě je a bude a všichni si na ně budeme muset zvyknout. Budou mezi nimi žumpy i stránky ušlechtilé a stále více lidí bude mít technickou možnost se v nich projevovat. O tom, zda bude web zaplaven spíše hnojem nebo rozumnou a inteligentní výměnou zkušeností a názorů a o důsledcích nechť hloubají především sociologové a komunikační teoretici.
Myslím, že skutečně demokraticky smýšlející člověk (to není útok na nikoho konkrétního!) možnost zapojit se do veřejné diskuse vítá. Už dnes jsou velice cenné některé stránky specializované, na nichž se objevují nesmírně cenné informace, které nenajdete v žádné knize nebo časopisu a které nepřinese žádný žurnalista. A rovněž na stránkách spíše obecných (např. BL) přece může i člověk, jenž se psaním neživí, přijít s věcným, cenným a přínosným názorem. Jistě, nebude na formální úrovni talentovaných, vyškolených a zběhlých profesionálů, ale BL také neaspirují na žádnou cenu za nejbrilantněji psané články.
Snad má pan Motl pravdu (dále jeho formulace), že v BL publikují i nepříliš velkým talentem obdaření písmáci, "kteří by se asi v opravdových sdělovacích prostředcích chytit nemohli, ale v BL mají pocit, že to dokázali". Neberu mu také právo na přesvědčení, že "díky absurdní atmosféře sebechvály si dokonce mohou myslet, že provádějí lepší práci než "ostatní"
novináři." Nemám žádný osobní zájem na obraně BL (nic mi neplatí a JČ osobně neznám) a moje "parketa" je úplně jinde než v psaní pro ně. Dokonce si ani nemyslím, že by byly kdovíjak úžasné a že převyšují ostatní české noviny. Ale přece nebudu srovnávat nesrovnatelné a chtít změřit, zvážit a rozhodnout, kdo je "lepší". Každý je jiný a přínosem BL je kromě jiného prostor, který s velkou volností k diskusi dává. Některé uveřejněné příspěvky by v tištěných novinách asi opravdu (bez úprav) neprošly, ale proto přece ještě nejsou BL (a jiné podobné, nejde jen o ně) jako internetové periodikum podřadné nebo špatné.
Nejde ale přece jen o to: už jen fakt, že ten, kdo chce, může přemýšlet, formulovat, polemizovat, je cenné. Lze předpokládat, že takový člověk nebude podléhat zkratkovitým soudům a povede ke kriticky přemýšlivému postoji i lidi okolo sebe a bude tak - trochu nadneseně řečeno - přispívat ke všeobecné kultivaci společnosti.
A co žumpa, lži a bláboly, namítne někdo. Jistě, i to jako daň demokracii je a bude. Unesla-li Británie své bedničky s řečníky v Hyde Parku a společnost volební právo všeobecné i žen, zplnoprávnění bývalých otroků a kolonií (ne že by to v Africe dodneška bylo lehké) i postupné uznání práv etnických menšin, dětí a dokonce i zvířat, unese i možnost internetové svobody.
Do té doby ale ještě jistě padne nejedna rána kyjem - zaplaťpámbu, že jen tím elektronickým. I když si člověk občas v hloubi duše posteskne, že než umně spředené jízlivosti z písmenek, byla by ruční výměna názorů očistnější.
Hahaha. To je asi tak to nejrozumnější, co mě na závěr této nakonec přece jen polemiky s panem Motlem napadá.
Ledaže to všechno měl být vtip nebo test a pan Motl za bukem sleduje, jak se s tím popereme. Moc jsem se sice nepobavil, ale, jak dokládám o kousek výše, holt i něco takového k internetu může patřit.
Ale co. Když nejde o život, jde o...
A pro ty, kdo skutečně, ale skutečně ani trochu nerozumějí nadsázce a ironii: Čulík nechodil za Š. ženou. Š. žena nechodila za Čulíkem. A jestli ano, já o tom nevím. Já ani nevím, jestli nějaká paní Š. je.
Paní Šimandlová, promiňte, že jste se takto nezaviněně dostala do polemik rozkacených (rádoby)intelektuálů. Měl jsem si vybrat jiný argument. Omlouvám se.
