Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se
zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství
v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích
českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí
Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a
českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku -
stručně vysvětlující, co v knize je - je zde,
podrobný obsah knihy je zde,
obálka je tady.
(První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium
Publishing, 1999, je rozebraný.)
Přitom mně ale další smysluplnost a účel takového vymezování (kromě vlastního zviditelnění autora nebo celého média…) dodnes uniká.
Kdyby byl totiž V.Železný "čítankový mstivý zločinec" musel by být tolik kritizovaný (a několik let trvající) každotýdenní sobotní pořad "Volejte řediteli!" největším dodavatelem mediálních mrtvol celé naší planety - nebo alespoň v ČR!
Ale ono tomu tak není. Kromě několika konkrétnějších (a hlavně jmenovitých) strkanic s některými členy RRTV, nebo současnými a minulými "mediálními bossy", jsou následky "bodyčeků" z uvedeného pořadu velmi chabé.
Že by nebyla TV Nova tak všemocné médium? Anebo snad není Vladimír Železný (zde doporučuji části čtenářů říci buďto "Nedej bože!" anebo si odplivnout...) tak všemocný?
Ale nebudu snad úplně naivní, když napíšu svou domněnku, že peníze získávají psaním svých článků i ti odborníci, kteří v mnohdy sáhodlouhých komentářích, uveřejňovaných v denících i týdenících (takových článků jsem napočítal na serveru Amid za poslední 1/4 rok více než 250...)docházejí v podstatě k témuž co já - jde o složitou záležitost a mělo by se vyčkat soudního rozhodnutí...!
Jakému účelu tedy ony články slouží ? Proč se jich tedy objevují desítky a opakují stále a znova již jednou vyřčené? Že by to bylo účelové podle přísloví "100x lež znamená pravdu!"?
Je schopna rychlého přemístění informací až do soukromí českých občanů, má tedy i politickou sílu a vliv, může dokonce sehrát dosti rozhodující roli v rozložení politických sil našeho státu.
Nechci zlehčovat předcházející tvrzení znalců, ale nemýlím-li se, byla to veřejnoprávní TV, která po prvním kole senátních voleb v roce 1996 opakovaně odvysílala výzvu tehdejšího předsedy KDU-ČSL o nebezpečí drtivého vítězství ODS ve II. kole senátních voleb, což Václav Klaus svou neskrývanou radostí "de facto" přímo ve studiu potvrzoval.
Výsledkem byl cca. pouze poloviční úspěch kandidátů ODS ve druhém kole, přičemž pro zvítězivší kandidáty dnešních stran "čtyřkoalice", hlasovaly mnohdy velmi "prapodivně poskládané" koalice - od Sládkových republikánů, přes komunisty, sociální demokraty až po stoupence ODA či křesťanské demokraty.
Diváky vyměnit nelze. Proč tedy opakovaně a v podstatě beztrestně urážet, i když jen málo, tak přece jen trochu jiný typ diváků, kteří nechtěli před televizní obrazovkou překovávat údernické normy, plnit přijaté závazky a obětavě stavět stavby socialismu... Naopak hledali relaxaci, oddych a zábavu!
Kdyby toto hledané nenašli diváci na TV Nova, nevznikla by zřejmě příležitost dělat si dnes v méně úspěšných médiích legrácky z "diváka Nováka"...!
Ale úspěch jak známo plodí závist - hlavně v našich zeměpisných šířkách. Žijeme ve specifickém prostředí 300-400 let utlačovaného a podceňovaného státu, ve kterém:
Jako velmi silná káva na mě ale působí všechny ty konstrukce, spekulace a kreslené chobotnice, kdo je s kým proti komu, kdo koho vlastní, kdo koho ovládá, kdo má na koho vliv (a jaký), atd. Je mi trochu líto peněz vynaložených na inzeráty, kterými je ilustrována "zločinnost" managementů, provozovatelů, spoluvlastníků licencí atd. Přece jen by své původní poslání splnily lépe v nějaké užitečné sociální nebo zdravotní aktivitě! (Teď mám na mysli ty peníze, pochopitelně...!)
Česká média (a následně pak i veřejnost - protože tak už to v životě chodí...) mají silný sklon k tomu, vytvářet si modely (vzory) mediálně nepřijatelných lidí - Stehlík nebo Tykač. Vždyť je to vlastně jedno.
Např. nyní vznikla nervozita v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání - může za to management TV Nova! A to ještě mohou někteří bývalí členové rady mluvit o štěstí, že nejsou dnes zaměstnáni v managementu CET 21 (TV Nova), České produkční apod.
Novému pracovnímu zařazení pracovníka ministerstva školství, který jde učit, nebo dokonce ministra zdravotnictví - lékaře, který se vrací do svého obvodu či nemocnice se nikdo nediví. V případě podobného uplatnění člověka "z mediálního světa" nastupují ovšem spekulace...!
Za práci se u nás neděkuje ani odcházejícím ministrům a jejich náměstkům. Odešel? Proč děkovat, spíše se ptejme - a co provedl? Komu se znelíbil?
Výchovná agitační komunistická poznámka Ivana Sosny a hrůzy, které páchá Jan Čulík
Vážený pane Sosno,
přečetl jsem si na BL Vaši výchovnou agitační poznámku určenou panu
doktoru Šimandlovi, poznámku jako vystřiženou z archivů komunistických
disciplinárních komisí, které se snaží převychovat mladíky, kteří
projevili tendenci podlehnout protisocialistickým silám.
Po několika úvodních větách o jazykových diskusích, v nichž se snažíte
nastolit dobrou atmosféru, si nejprve svítíte na profesionální deníky a
on-line sdělovací prostředky a vysvětlujete, jak chatrnou práci ve
srovnání s BL asi dělají. Tak třeba iDNES má 80 zaměstnanců. Asi Vám to
připadá moc, ale nechcete si třeba povšimnout toho, že drtivou většinu
obsahu iDNES redaktoři sami píší, převádějí fotky, audio, video, zakládají
nové místnosti pro chat? Celkovým rozsahem včetně příspěvků na diskusních
fórech, jejichž úroveň je srovnatelná s úrovní příspěvků na BL, je - podle
mého tipu - iDNES srovnatelné s osmdesátinásobkem BL a čtenost je možná v
podobném poměru nebo v poměru ještě výraznějším. Teď třeba čte iDNES 768
lidí, a to je půl deváté večer středoevropského času. Tolik lidí čte
přibližně úvodní stránku BL za celý den.
Nevšiml jste si také toho, že iDNES přináší nové zprávy v podstatě
okamžitě (skutečných zpráv se v BL objeví jen pár, v tomto smyslu BL vůbec
nejsou sdělovacím prostředkem), je tedy obohacováno o nové příspěvky
mnohokrát denně (a ne pětkrát týdně)? Nepodíval jste se někdy na počet
rubrik na iDNES a nesrovnal třeba grafickou úroveň iDNES s grafickou
úrovní BL?
Anonymita. V profesionálních médiích se musí odvádět hromada práce, která
prostě patří k pracovní náplni zaměstnanců, a tudíž se pod každý její
kousek nepodepisují. Tak to asi musí být, základní zprávy přinášejí noviny
jako "celek" a neměly by být závislé na nějakých subjektivních názorech
jednotlivce. Všimněte si též, že ani v BL se vždycky nedočtete jméno
autora, občas jen to, že je redakci BL znám. Poctivá a "nudná" práce,
které je v profesionálním deníku mnoho, Vás ale vůbec nezajímá. Vy máte BL
totiž rád právě proto, že jsou v nich nepodložené a subjektivní
"pravdičky" a drby.
Kritizujete slova pana Šimandla o "pavlači", která jsou podle Vás moc
silná. Myslím si, že nekritický obdivovatel podobného média-nemédia by
v jádru duše měl být velmi vděčný, když žumpu, kterou BL nepochybně jsou,
někdo nazve hezkým slovem "pavlač". Vůbec Vám nevadí, že hned v
následujícím odstavci žumpovitost i svého přístupu naplno ukážete, když -
bez jakýchkoliv důvodů - vyslovíte hypotézu, že se pan Šimandl mstí kvůli
jakýmsi důvodům, které čtenář nezná, třeba za to, že pan Čulík chodil panu
Šimandlovi za ženou (či dokonce naopak)?
Nepřipadá Vám to přece jen trochu trapné? Ptáte se, jestli má Čulík na
triku horší věci, než že publikuje neověřené věci. To Vám nestačí? Vždyť
pan Čulík dnes v podstatě nic jiného nedělá, co by měl mít horšího na
svědomí? Také určitě sám víte, že se ctitelé BL od této webové stránky
neodvrátí ani v momentu, až bude mít na svědomí lidské životy. BL čte a
v BL publikuje mnoho nepoctivých a často nepříliš velkým talentem obdařených
písmáků, kteří by se asi v opravdových sdělovacích prostředcích chytit
nemohli, ale v BL mají pocit, že to dokázali, a díky absurdní atmosféře
sebechvály si dokonce mohou myslet, že provádějí lepší práci než "ostatní"
novináři. Mnozí nadutí hlupáci bez BL doslova nemohou žít.
Představte si, kdyby nejen lidé spříznění s BL, ale i ti slušní začali
používat podobný způsob popisu reality jako Vy nebo pan Čulík. V první
řadě by tito slušní lidé zpochybnili Vaši hypotézu o nevěře páně
Šimandlovy ženy odkazem na skutečnost, že si nejsou jisti, zda slavil pan
Čulík nakonec s Viagrou nějaký úspěch. Neznám o této otázce vůbec žádné
detaily, jen jsem nastolil tuto jistě zajímavou otázku o novináři, ať se k
ní vyjádří a nezapírá při tom. Pokud neodpoví, mluví to proti němu,
jak BL vždy zdůrazňují. Člověk, který má čistý štít, se nikdy nemusí bát
odpovídat ani na nepříjemné otázky. Tak co, pane šéfredaktore, píšete svůj
deník proto, abyste alespoň v BL dosáhl postavení?
Odpověď by nic nezměnila na tom, že by se optikou "investigativního
žurnalisty" podívali na to, proč jste Vy napsal *takto* nekritický článek
o BL. Mohli by začít vysvětlovat, jak je Čulík finančně zainteresován na
reklamě zboží souvisejícího s alpským lyžováním, na které je speciální
linka na konci Vašeho článku, a pozornosti by možná neunikly ani úvahy nad
charakterem případného homosexuálního poměru mezi pány Sosnou a Čulíkem
(přičemž by možná příjmení obou zúčastněných byla užita - ve stylu
Epicentra a EPIcentra - k domněnkám o tom, kdo z Vás dvou hrál v poměru
jakou úlohu - samostatný čtenář si jistě promyslí sám).
Zkusil bych Vám doporučit: napište si jednou experimentálně podobně
nevkusný článek, kterými se plní BL, ale nikoliv proti slušným lidem,
raději proti sobě navzájem - o panovi Sosnovi a Čulíkovi. Nechte svoji
fantazii rozehrát stejným způsobem, jako to děláte jindy. Vezměte si pak
pro jistotu do ruky igelitový sáček a přečtěte po sobě svoje dílo. Pak
možná budete alespoň trochu chápat, jak moc Britským listům pan Šimandl ve
skutečnosti lichotí.
S pozdravy
Luboš Motl
Poznámka JČ: Britské listy mají přibližně tři až čtyři tisíce individuálních čtenářů každý den (včetně o něco více než 1100 subskribentů, dostávajících Britské listy denně e-mailem), měsíčně zaznamenávají cca 20 000 individuálních počítačových adres.
K umění debaty:
Prvobytně pospolně ho ubijme a sežerme...
Náš praprapředek to neměl lehké. Všude samé nebezpečí, boj o o kus žvance, o loviště. Potkal-li jiného praprapředka, nemohl než reagovat atavisticky: hle, konkurent v mém boji o přežití a zachování rodu! V mém lovišti pro něho není místo, moje životní šance by se tak snížily. Pryč s ním! Šel-li po dobrém, budiž. Jestliže ne, došlo k boji. Poražený byl posléze zcela pragmaticky zkonzumován - byly to cenné kalorie...
Mám dost často pocit, že podobným způsobem se u nás velmi často vyměňují názory. Ubít, zatlouct do země, zlikvidovat! Já si myslím A, on tvrdí B. Pro nás oba není na tomto světě místo, buď A nebo B, buď já nebo on.
Takhle nějak si připadám po nedávné reakci pana Luboše Motla na mé pozastavení, proč Josef Šimandl tak agresivně buší do BL. Domníval jsem se, že ten můj text byl neagresivní a vcelku vstřícný, a přiznám se, že jsem si na jisté smířlivosti dal dokonce záležet.
Nelituju toho, ale asi zbytečně. Moje zcela věcné a naprosto neutrální konstatování, kolik lidí - na rozdíl od Čulíka v BL - připravuje MFD a iDNES a že tudíž od periodika charakteru BL nelze očekávat běžné postupy umožňované zázemím tradičních redakcí, zavdala příčinu k obšírnému výčtu toho, co vše na iDNES nevidím či vidět nechci. Paradoxem je, že jsem stránky iDNES ještě v životě nenavštívil...
Nechci být pohrdlivý, ale skutečně považuji za ztrátu času polemizovat s někým, kdo prostě chce zdeptat a utlouct a neváhá přitom provádět ty nejneuvěřitelnější myšlenkové a logické veletoče. Předpokládal jsem, že soudný čtenář správně pochopí mou odlehčující poznámku o tom, že snad Čulík nechodil za páně Šimandlovou ženou či naopak. Asi chybně: prý žumpovitě rozvíjím na tohle téma hypotézu... A ještě další lahůdku jsem sice moc nepochopil, ale zřejmě by bylo vhodné se přiznat, že s panem Čulíkem provozujeme "homosex" po mailu. Jojo, zadupat a zničit...
Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem na závěr svého textu - aby to hezky utkvělo v paměti - ještě výslovně upozornil, že nechci pana Šimandla dusit ani vychovávat, ale kultivovat diskusi a nadhodit určité téma. (Jinak řečeno, že mi jde o spíše o věc a mnohem méně o pana Šimandla.)
Nahouby. Stejně jsem se dozvěděl, že jsem vyplodil "poznámku jako vystřiženou z archivů komunistických disciplinárních komisí, které se snaží převychovat mladíky, kteří projevili tendenci podlehnout protisocialistickým silám."
Zůstat v takové situaci věcným a bez emocí je skutečně na bobříka sebeovládání. Člověka napadá široká škála reakcí od žalovatelných vulgarismů po ironii a sžíravé sarkasmy. Ale v zájmu zachování vlastního duševního zdraví je zcela jistě nejlepší mlčet a zabývat se věcmi užitečnějšími.
Jednu obecnou poznámku si ale neodpustím. Zdá se, že situace, v níž mohou i nespecializovaní laici svobodně vyjadřovat své názory, je pro společnost pořádně velkým náporem, s nímž se ještě nějakou dobu bude učit žít. Přitom si přiznejme, že třeba otázka, zda jsou BL pavlačí, žumpou nebo progresivní platformou k pěstování decentního diskursu, zda je Čulík bídák nebo dobroděj, je pro hlouček zainteresovaných sice důležitá, ale proti internetové kriminalitě zcela okrajová.
Spousta internetových stránek a fan-zinů tady prostě je a bude a všichni si na ně budeme muset zvyknout. Budou mezi nimi žumpy i stránky ušlechtilé a stále více lidí bude mít technickou možnost se v nich projevovat. O tom, zda bude web zaplaven spíše hnojem nebo rozumnou a inteligentní výměnou zkušeností a názorů a o důsledcích nechť hloubají především sociologové a komunikační teoretici.
Myslím, že skutečně demokraticky smýšlející člověk (to není útok na nikoho konkrétního!) možnost zapojit se do veřejné diskuse vítá. Už dnes jsou velice cenné některé stránky specializované, na nichž se objevují nesmírně cenné informace, které nenajdete v žádné knize nebo časopisu a které nepřinese žádný žurnalista. A rovněž na stránkách spíše obecných (např. BL) přece může i člověk, jenž se psaním neživí, přijít s věcným, cenným a přínosným názorem. Jistě, nebude na formální úrovni talentovaných, vyškolených a zběhlých profesionálů, ale BL také neaspirují na žádnou cenu za nejbrilantněji psané články.
Snad má pan Motl pravdu (dále jeho formulace), že v BL publikují i nepříliš velkým talentem obdaření písmáci, "kteří by se asi v opravdových sdělovacích prostředcích chytit nemohli, ale v BL mají pocit, že to dokázali". Neberu mu také právo na přesvědčení, že "díky absurdní atmosféře sebechvály si dokonce mohou myslet, že provádějí lepší práci než "ostatní"
novináři." Nemám žádný osobní zájem na obraně BL (nic mi neplatí a JČ osobně neznám) a moje "parketa" je úplně jinde než v psaní pro ně. Dokonce si ani nemyslím, že by byly kdovíjak úžasné a že převyšují ostatní české noviny. Ale přece nebudu srovnávat nesrovnatelné a chtít změřit, zvážit a rozhodnout, kdo je "lepší". Každý je jiný a přínosem BL je kromě jiného prostor, který s velkou volností k diskusi dává. Některé uveřejněné příspěvky by v tištěných novinách asi opravdu (bez úprav) neprošly, ale proto přece ještě nejsou BL (a jiné podobné, nejde jen o ně) jako internetové periodikum podřadné nebo špatné.
Nejde ale přece jen o to: už jen fakt, že ten, kdo chce, může přemýšlet, formulovat, polemizovat, je cenné. Lze předpokládat, že takový člověk nebude podléhat zkratkovitým soudům a povede ke kriticky přemýšlivému postoji i lidi okolo sebe a bude tak - trochu nadneseně řečeno - přispívat ke všeobecné kultivaci společnosti.
A co žumpa, lži a bláboly, namítne někdo. Jistě, i to jako daň demokracii je a bude. Unesla-li Británie své bedničky s řečníky v Hyde Parku a společnost volební právo všeobecné i žen, zplnoprávnění bývalých otroků a kolonií (ne že by to v Africe dodneška bylo lehké) i postupné uznání práv etnických menšin, dětí a dokonce i zvířat, unese i možnost internetové svobody.
Do té doby ale ještě jistě padne nejedna rána kyjem - zaplaťpámbu, že jen tím elektronickým. I když si člověk občas v hloubi duše posteskne, že než umně spředené jízlivosti z písmenek, byla by ruční výměna názorů očistnější.
Hahaha. To je asi tak to nejrozumnější, co mě na závěr této nakonec přece jen polemiky s panem Motlem napadá.
Ledaže to všechno měl být vtip nebo test a pan Motl za bukem sleduje, jak se s tím popereme. Moc jsem se sice nepobavil, ale, jak dokládám o kousek výše, holt i něco takového k internetu může patřit.
Ale co. Když nejde o život, jde o...
A pro ty, kdo skutečně, ale skutečně ani trochu nerozumějí nadsázce a ironii: Čulík nechodil za Š. ženou. Š. žena nechodila za Čulíkem. A jestli ano, já o tom nevím. Já ani nevím, jestli nějaká paní Š. je.
Paní Šimandlová, promiňte, že jste se takto nezaviněně dostala do polemik rozkacených (rádoby)intelektuálů. Měl jsem si vybrat jiný argument. Omlouvám se.