Precedens pro ČR? O britských zákonech se nyní rozhoduje v Evropě

Bude evropský zákon o lidských právech chartou pro kverulanty?

Vliv Evropské unie v jednotlivých evropských zemích sílí. Ve Velké Británii vchází platnost evropský zákon o lidských právech. Podle mnohých pozorovatelů je to právní zemětřesení, je to největší změna britského zákonodárství za posledních 300 let. Shrnujeme článek, který k tomu vyšel v sobotu 2. září v deníku Financial Times.

Boxer Mike Tyson tvrdí, že má nezadatelné právo říkat, že vyrve svým soupeřům srdce z těla a že sežere jejich děti. Mnoha lidem se to nelíbí - zejména těm, kteří Tysonovi čelí v boxerském ringu - ale jestliže to chce říkat, může to říkat.

Tento argument přesvědčil minulý měsíc British Boxing Board of Control, Řídící radu po britský box, aby nezakazovala Tysonovi vystupovat v Británii za to, že vyhrožoval Lennoxu Lewisovi. Právník Geoffrey Robertson, odborník na lidská práva, varoval tuto Radu, že kdyby Tysona za tyto výroky potrestala, vyvolalo by to žalobu za porušování Tysonova práva na svobodu projevu.

Je to ukázka nejradikálnější změny britského zákonodárství za posledních tři sta let. Jde o Zákon o lidských právech. 2. října 2000 začlení Velká Británie Evropskou konvenci o lidských právech do svého domácího zákona. Zvykové právo, které má tradici už od Magna Charty z r. 1215 bude nahrazeno písemným zákonem.

Objevují se rané signály právní přílivové vlny. Bulvární britský list The Sun připravoval minulý měsíc své čtenáře na "noční můru", která postihne "všechny, od nejnebezpečnějších vrahů až po nejvyšší představitele armády".

Deník Sun tvrdil, že vojáci se budou moci soudit, pokud budou potrestáni za nesplnění rozkazů, že bude porušením zákona nutit děti, aby nosili školní uniformy, miliony úředníků si prý vysoudí právo nemuset chodit do práce v obleku a s kravatou, celá řada zákonů o automobilovém provozu bude uvržena v chaos.

Ovšem z toho není nic moc jisté. V Británii neexistuje precedens pro zákon o lidských právech a nikdo dosud neví, jak ho budou soudy interpretovat. Avšak odborníci jsou přesvědčeni, že jeho dopad bude složitý a  daleko širší, než co píší titulky v bulvárním tisku.

Tento zákon poprvé přináší do Británie celou řadu dokumentů vyšší právní síly než jsou domácí britské zákony. Soudy budou mít povinnost interpretovat existující zákony v souladu s novými právy, pokud to bude znamenat, že bude nutno se zbavit precedentů, platných po dlouhá staletí.

Tato radikální ústavní změna přivádí stoupence britské pravice k zuřivosti. "O podrobnosti skoro vůbec nejde: jde o princip, který je nepřijatelný. Jestliže se vám nyní nelíbí, jaké zákony parlament schvaluje, můžete parlament odvolat. Ale když se vám v budoucnosti nebude líbit, jaké zákony vytvářejí soudci, nebudete s tím moci udělat vůbec nic," konstatuje Norman Tebbit, kdysi ministr ve vládě Margaret Thatcherové a někdejší předseda Konzervativní strany.

Není to úplně přesné. Nový zákon nedává vyšším soudům právo rušit existující zákony. Když soudci dojdou k závěru, že je nějaký existující zákon neslučitelný se Zákonem o lidských právech, mohou vydat "deklaraci neslučitelnosti". Pak bude muset parlament přednostně buď neslučitelný zákon opravit, anebo předat případ Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

To, že se nyní o britských zákonech rozhoduje v Evropě - už nyní mají britští občané právo na odvolání k soudu ve Štrasburku - velmi rozčiluje některé britské konzervativce.

Tento ostře nacionalistický britský postoj je poněkud ironický vzhledem k tomu, že celá Konvence o lidských právech je v první řadě dílem sira Davida Maxwella Fyfa, hlavního britského prokurátora pro válečné zločiny u soudu v Norimberku. Sir Winston Churchill hrál hlavní roli při vytváření Evropského soudu pro lidská práva.

Avšak kritikové tvrdí, že byla tato Konvence zneužita právníky a je nyní využívána k účelům, které její původci před padesáti lety vůbec neměli na mysli. Například předpovídají právní odborníci, že zákaz otroctví a nucených prací, který byl včleněn do konvence po zkušenostech z  druhé světové války, by mohl být brzo využíván podnikateli, kteří chtějí velmi často jezdit do zahraničí na podnikatelské cesty.

Britská vláda pevně odmítá obvinění, že přijala pro Anglii chartu kverulantů. Ministr vnitra Jack Straw poukazuje na Skotsko, kde byla Konvence o lidských právech částečně začleněna do skotského zákona už v květnu 1999 v rámci decentralizace Skotska. V prvním roce však z 587 případů předložených soudům podle konvence jich vyhráli předkladatelé pouze 17.

Ale tvrzení ministrů, že nový zákon nepovede k vlně soudních sporů, je poněkud ochromován skutečností, že připravili fond ve výši 60 milionů liber, jehož účelem je pomoci soudům vyrovnat se v prvním roce s přílivem novým případů.

Vliv nového zákona bude zřejmě pociťován daleko šíře než v typických oblastech lidských práv, jako "práva na život", soudních verdiktů a zadržování žadatelů o asyl ve vazbě. Oblast pracovního zákona je dobrým příkladem.

Lisa Grantová se soudila s železniční společností South West Trains, protože společnost odmítla vydat zlevněnou čtvrtletní jízdenku Jill Perceyové, partnerce, s níž Grantová žije. Do je služba, kterou firma South West Trains automaticky poskytuje heterosexuálním partnerům svých zaměstnanců. Případ, v němž Grantová prohlašovala, že se stala terčem diskriminace, byl v roce 1998 předložen Evropskému soudnímu dvoru. Grantová prohrála.

Dosud neexistuje v britském zákonodárství nic, coby zabránilo zaměstnavateli propustit zaměstnance za to, že je to homosexuál, anebo odepřít homosexuálovi stejná práva, jaká mají jeho heterosexuální kolegové. Většina velkých penzijních fondů ve veřejném sektoru má předpisy, které brání tomu, aby byly peníze z fondů vypláceny osobám, které nejsou manželskými partnery. Celá řada soudních případů také zjistila, že v britském právu nemají zaměstnavatelé povinnost chránit homosexuální zaměstnance před obtěžováním a před nadávkami či výsměchem od kolegů.

Zákon o lidských právech tohleto všechno bezpochyby změní.

Jinou významnou zkouškou bude otázka zaměstnavatelů, kteří odposlouchávají zaměstnance či sledují je videokamerami nebo jiným zařízením. Jde to dál než monitorování e-mailů či telefonních rozhovorů. Některé firmy využívají průmyslovou televizi ve snaze zabránit krádežím v podnicích.

Právníci specializující se v oblastech pracovního práva hovoří také o případech lidí, kteří se prohlásili dlouhodobě nemocnými, ale firma získala videonahrávku, jak tancují na diskotéce. Firmy pravidelně užívají soukromých detektivů ve snaze zjišťovat podvody anebo únik informací ke konkurenci.

"Viděla jsem fotografie lidí v rodinném kruhu, které mohl být pořízeny jen fotoaparáty se speciálními teleobjektivy a mám teď jeden případ, kdy dal zaměstnavatel zaměstnanci laptop a vybavil ho odposlouchávacím zařízením," konstatovala jedna právnička. "Většina tribunálů už nyní odmítá zabývat se takovýmito důkazy a právo na soukromí v novém zákoně to ještě dále ztíží," uvedla.

K podstatným změnám by mohlo dojít i na pracovišti. "Jestliže vás nyní nadřízený trestá za to, že máte poměr s někým ve firmě, který se zaměstnavateli nelíbí, je možné, že to bude považováno za porušení práva na soukromí, pokud firma nebude mít velmi specifický předpis, který takový poměr zakazuje," konstatoval John McMullen, šéf odboru pro pracovní právo v právnické firmě Pinsent Curtis.

Také je možné, že se nikomu nebude moci předpisovat jak se oblékat. "Dalo by se argumentovat, že předpisy, které zakazují si propichovat části těla železnými předměty, porušují právo na svobodné vyjadřování," praví Sara Leslieová, šéfka odboru pro diskriminaci a lidská práva v jiné právní firmě, Irwin Mitchell. Omezování práva na dodržování náboženských svátků by mohlo být napadnuto jako porušení práva svobodného projevu, svědomí a vyjadřování. Bude asi nutno přepracovat disciplinární procedury, aby plně dodržovaly principy, které definuje právo na spravedlivý soud.

Není však pravděpodobné, že stěžovatelé ve všech případech svou věc vyhrají. Jen málo práv v novém zákoně jsou totiž práva absolutní. Například právo na rodinný a soukromý život je možno porušit, jde-li o právní zásah v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářství nebo "v zájmu prevence proti chaosu či zločinnosti, v zájmu ochrany zdraví a morálky a svobody jiných osob".

Avšak firmy nemohou předpokládat, že se jim podaří vyhnout se trestu, budou-li jen citovat tyto výjimky. Výjimka musí být skutečně výjimečná a nevyhnutelná.