pondělí 28. srpna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Rozhovor s členkou Rady České televize: Jana Dědečková: Langer mi řekl, že škodím straně (Tomáš Pecina) Televize Nova z právního hlediska: Jak je to se sporem CET 21-ČNTS (Tomáš Pecina) Odpověď na anketu MFD: K svému desátému výročí by MFD měla zaplatit státu zisk ze své kontroverzní privatizace (Jan Čulík) Televize před radikálními změnami: BBC bude čelit digitální revoluci vytvořením tematických televizních okruhů Ředitel BBC: Máme-li přežít, musíme vyrábět vysoce kvalitní pořady Jací jsou Američané: Nenávistné maily z USA do Guardianu: Co si nás dovolujete kritizovat Amerika: Demokracie nebo nadvláda firem? (Chapel Hill News) Kritika z Guardianu byla přehnaná (Kostas Zgafas) Američané jsou pozitivní (Luboš Motl) Srovnával jsem zážitky ze SSSR jen s předvolební atmosférou v USA (Miroslav Stýblo) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Luboš Motl

jsem rád, že alespoň někdo na ten článek v Guardianu nahlíží jinak než typický ubrečený Čecháček, který si neustále stěžuje na všechny "nahoře" a jehož typickým mluvčím jsou Britské listy. Myslím si, že ta pozitivita Ameriky, kterou autorka článku tolik kritizuje, patří k Americe odjakživa a je jedním z elementárních důvodů toho, že je dnes Amerika s celkem zjevnou převahou nejsilnější zemí na světě. Amerika vždycky nabízela člověku velký prostor na tvořivou práci a rozmach, z druhé strany od samých počátku si zde svítili na bandity a pak vůbec lidí, kterým jde spíše o destrukci.

Moc dobře chápu, že různé lidí v Evropě (a v ČR zvláště) musí vysloveně děsit a popouzet, že je v USA možné nasbírat si na volební kampaň 100 milionů dolarů jako George Bush ml. Vždyť v ČR se kritizují lidé za "zločiny" i milionkrát menšího rozsahu. Neříkám, že jsem z tohoto způsobu vedení kampaně odvázaný - a existují nesporně také i inteligentní Američané, kteří nebudou Bushe volit právě pro tento jím vytvářený dojem, že s penězi lze cokoliv vyhrát (Forbes měl fondu nakonec nemenší hromadu, a přesto jeho omezené řečnické a jiné schopnosti rozhodly o jeho vyřazení) - každopádně financování tohoto druhu k vysoké americké politice patří.

Je třeba říci, že Amerika prostě funguje, neřeší se žádné otázky o tom, jak zachránit zemi při životě, Amerika prosperuje jako nikdy předtím a může si dovolit myslet na různé velké programy - jestli si autorka myslí, že je to jen infantilní hra, mýlí se: možná by si *přála*, aby Amerika takto silná nebyla. Rozdíl mezi Bushem a Gorem je zcela věcný a jasný a je mezi čím si vybírat, logika přístupu k politice je z obou stran podobná. Oba se těší spíše pozitivní podpoře přibližně 85% Američanů a bude to ještě dosti tuhý souboj.

Panu Stýblovi: dnešní Amerika se možná podoba Sovětskému svazu brežněvovské éry, věci jsou pompézní, arogantní a nekritické, je tu ale jeden "drobný" rozdíl, který možná nechcete vidět: Amerika je ve stavu, který takovému chování dává plně ospravedlnění, alespoň po stránce celkových ukazatelů a průměrného materiálního standardu, který si může Američan dopřát. Kritizovat lze plno věci kolem etických vlastností (nebo vzdělání) jednotlivých lidí a vůbec tisíců jednotlivostí, ale kritizovat dnes Ameriku jako celek, způsob jejího vedení, ekonomický stav nebo cokoliv podobného by bylo projevem značně snížené soudnosti.

Druhý odstavec článku říká mnoho trivialit. Samozřejmě, že čím bohatší, silnější a důležitější je Amerika, tím více se její politika soustřeďuje na Ameriku samotnou. To je přece naprosto zákonité a nutné. Politika se má více soustřeďovat na důležité věci, a čím jsou USA samotné důležitější, tím více se na ně politika musí soustřeďovat. Rétorika o tom, že Amerika může nyní opravdu uskutečňovat své sny, je na místě. Autorka celý odstavec mluví o tom, jak smělé plány Amerika má, aby najednou napsala zcela nepochopitelné opačný výrok o tom, že se "vytratila veškerá společenská vize" (z ústavy?). Ano, v tom je princip americké svobody a demokracie, že žádná společenská vize se společnosti jako celku ústavně nevnucuje.

Poznámka o ironii také není na místě. Všechny tyto pozitivní věci Amerika prožívá vážně, a jestli míní ironicky svoji poznámku nějaký ten závistivec z ne až tolik úspěšné ciziny, je to opravdu celkem irelevantní.

Obvinění: globální oteplování. Zfanatizovaný ekologicky křik nesdílím. Případné oteplování a jeho příčiny jsou kontroverzní a ne až tak jasné otázky - a ještě navíc si vůbec nejsem jist, zda oteplování lze považovat globálně za negativní záležitost. Pro určitě věci je nepříznivé, pro jiné je příznivé a příjemné. Celková ekologická situace v USA je podle všeho, co jsem viděl, velmi dobrá a Evropa má co závidět.

Obvinění: obrana. USA prostě musejí mít obrannou sílu a nemohou spoléhat na to, že celý svět se poslušně odzbrojí a nikdo nikde nebude mít žádnou záložní zbraň schovanou. USA v historii a současnosti téměř vždycky přinášely světu mír a záchranu - a mají tedy IMHO celkem přirozeně právo (nejen právo silnějšího) k tomu, aby si tuto surovou sílu udržovaly, a tato síla bude nejspíše nejednou v budoucnosti prospěšná i pro jiné. Nechápu, kde autorka bere aroganci označovat systém protiraketové obrany USA za "šílený", když ho mimochodem podporují i obě hlavní politické strany. To nasvědčuje, jak tomu opravdu je, je to dost dobrý projekt, jehož cílem je opravdu to, co autorka říká, uchránit se před útoky zemí, kterým je jedno, jestli se dočkají odvety. Samozřejmě, že cílem protiraketové obrany je ochránit se před světem (a jeho raketami) - v podstatě jako "ostnatým drátem". Kdyby systém jednou fungoval, bude poskytovat Americe ochranu spíše ještě spolehlivější než hrozba oboustranného zničení. K policistovi: Amerika už položila za hloupost jiných ve válkách hezkou řádku životů, z druhé strany je samozřejmé, že by příliš mnoho dalších hochů takhle obětovat nechtěla. Z jedné strany z určitého hlediska souhlasím třeba s Jiřím Dienstbierem v tom, že čestnější by byl v Kosovu boj člověka proti člověku, z druhé strany cítím, že je to naivní plýtvání lidskými životy a že to, co se stále reálné, mělo také svůj pozitivní efekt, byť to skýtá mnohá rizika. Američané se opravdu nerodí proto, aby umírali za řešení nějakých šarvátek kdesi na Balkáně. Když už, takové věci by se opravdu měla naučit řešit Evropa sama a nedomáhat se takto trapným a "samozřejmým" způsobem neustále pomoci z Ameriky, a to ještě pokud možno takové pomoci, která by byla pro USA co možná nejbolestivější.

Obvinění: třetí svět. 600 milionů dolarů stačí na oddlužení třetího světa? Autorka se asi překlepla. Jsem proto, aby se třetímu světu takhle i jinak pomohlo, z druhé strany by se neměl vytvářet dojem, že je to naprostá povinnost USA, ani dojem, že to automaticky řeší chudobu. Chudoba chudých tkví hlavně v chybějících kapacitách bohatství vytvářet, které se odvíjejí od obecně zaostalosti zahrnující nízké vzdělání a podobně věci. Jsou to složité otázky a optimální způsob pomocí jistě není tak jednoduchý, jak se snaží autor ve svém odstavci o třetím světě naznačit.

Obvinění: chudoba. Vytvářený dojem je přehnaný. V USA se i nejchudším občanům postupně garantuje přístup k Internetu a jiné vymoženosti. Celkově ale úhrnné bohatství USA roste také proto, že si lidé nemohou jen tak žít že sociálních dávek. Američani samotní to dokonce chápou a ty zmíněné velké masy lidí totálně na dně, o nichž autor píše, nevolí žádné své socialistické revolucionáře, ač by na to měly právo. Většina Američanů rozumí tomu, že americký ekonomický systém je předpokladem odpovídajícího růstu.

Autorka na mě působí skutečně dojmem určitého socialistického revolucionáře, už podle formulací, kde se ohrnuje nad ruským carem. Mám dojem, že ti, kteří to po carovi převzali, asi budili větší sympatie autorky. Americká ústava je skutečně "něco". Je to dokument, z něhož se zrodil společenský systém, který v budoucnosti (pomineme-li katastrofické scénáře) ještě ledacos čeká. K poslednímu odstavci, propagujícímu evropské vlastenectví: já jako Evropan možná jistě sentimenty zde naznačené sdílím (autorka ale asi ještě nepohleděla na Ameriku tak, aby viděla, jak je i ona krásná země), z druhé strany je racionálně poměrně nasnadě, že pokud by Evropa užívala autorčiných ideologických pohledů na organizaci společnosti, brzy by se Evropa dostala do podobně situace vůči Americe jako Kuba. Také by dále a stále více křičela, o kolik je silnější a lepší než Amerika, ale propast by byla stále zjevnější a bylo by třeba křičet stále více.

Závěr. Británie je pozitivní o něco méně než USA, jiné země ještě méně než Británie, ale dokud v nich lidé nepochopí, že pozitivismus, vyvážený pragmatismus a konstruktivní přístup amerického typu je tou správnou cestou nahoru, budou se stále utápět v brekotu a nářku nad tím, že mají za Amerikou stále větší ztrátu a že je Amerika stále více ovládá, což je samozřejmě do značně míry pravda - a je to navíc poměrně zasloužená pravda.