Co by měla udělat Mladá fronta Dnes k svému desátému výročí:
Zaplatit státu zisk ze své kontroverzní privatizace
Jan Čulík
Obrátil se na mě šéfredaktor Mladé fronty Dnes Petr Šabata se žádostí, abych se vyjádřil pro jubilejní vydání k jejímu 10. výročí, které má vyjít začátkem září, na téma "Co mě napadne, když slyším Mladá fronta Dnes". Zde je odpověď:
Vážený pane Šabato,
vytvořil jste mi svou otázkou určitý problém. Nechtěl jsem na vaši otázku odpovídat kriticky - vězte, že se opravdu snažím hledat na českých skutečnostech pozitivní rysy, aby si nepotvrzoval pověst "věčného kverulanta", ale nedá se nic dělat - některé věci musejí být řečeny. Doufám, že text zveřejníte.
S pozdravem,
Jan Čulík
Co se mi vybaví, když se řekne Mladá fronta Dnes?
Bohužel, především nestandardní způsob její privatizace, kteří by mnozí mohli nazvat dnes módním výrazem "vytunelování". Někdejší komunistický deník Mladá fronta, majetek Socialistického svazu mládeže, tedy majetek státní, nešel do kupónové privatizace. Státní majetek převzal do svého vlastnictví redakční tým. Formálně byla ukončena existence Mladé fronty a byl založen nový právní subjekt s jen mírně pozměněným jménem (Mladá fronta Dnes), aby to vyvolávalo dojem kontinuity: vlastníci nového právního subjektu tak převzali značku deníku i jeho čtenáře. Značka listu i pozice na trhu (čtenáři) měly obrovskou hodnotu. Osoby, které Mladou frontu takto převzaly do vlastních rukou, ji pak se ziskem prodaly zahraničnímu majiteli.
Je jistě pravda, že z listu za deset let jeho existence vybudovali vlastníci investicemi a další prací v českém prostředí ještě daleko pevněji etablovaný deník, jeho pověst a důvěryhodnost však dodnes ochromuje kontroverzní způsob jeho privatizace. Bude-li chtít MFD kritizovat nedávné tunelářské praktiky, vždycky je otevřena obvinění, že u zrodu tohoto listu bylo totéž. Omluvou není přirozeně ani to, že podobně pochybné privatizační metody využily i jiné české deníky. Jak v této věci napsal v Britských listech dne 17. 3 1997 (viz výbor z BL ...jak Češi jednají, Milenium Publishing 1999, str. 174-175) londýnský ekonom František Nepil:
"Ve Spojených státech vznikl deník US Today. Trvalo mu šestnáct let, než začal být rentabilní, a vydržel po celou tu dobu, protože za ním stál obrovský kapitál, který na českém mediálním trhu není. Ano, pozice na trhu má obrovskou peněžní hodnotu. Stojí stamiliony jí vybudovat. A tato hodnota, pravděpodobně několik set milionů korun, soudě podle výtisků MF denně v roce 1990, přešla, ze dne na den, z vlastnictví státu do vlastnictví malé skupiny lidí. Je možno nás seznámit s obsahem prodejní smlouvy na trh Mladé fronty? Je možno prokázat, že tato skupina ty stamiliony státu za trh Mladé fronty zaplatila? Je-li pravda, že původní Mladá fronta zanikla de jure, existuje snad dokument, který potvrzuje, že stát vědomě a dobrovolně právní cestou Mladou frontu, která má hodnotu set milionů, likviduje?
Pokud vlastník MFD nemůže ukázat dokumenty o zaplacení za trh Mladé fronty, tak se privatizace majetku Mladé fronty nijak neliší od privatizace všeho ostatního kapitálu v České republice: je vyvlastněním daňových poplatníků, vyvlastněním většiny malou menšinou. Z právního hlediska není rozdíl, zda se tohoto majetku zmocnil komunistický nomenklaturista nebo ´progresivní´ novinář.
Jak absurdní je nazývat postup, jímž byla zprivatizována Mladá fronta, právním, může každý nahlédnout z následujícího příkladu. Představte si, že by dnes vedoucí skupina novinářů v Mladé frontě Dnes založila novou společnost pod jménem Mladá fronta Znovu, uzavřela smlouvu s jinou tiskárnou, zabránila tisku Mladé fronty Dnes a převzala její distribuční síť a trh. Co by na to asi řekl její dnešní majitel?"
Zeptal jsem se Ivana Kytky z české redakce BBC, co jeho napadne, když se řekne Mladá fronta Dnes. Odpověděl:
"Napadne mě, kdo a kteří lidé nejvíce zbohatli na krádeži značky MF, na převzetí jejího dominantního postavení na trhu se statisícem či statisíci předplatiteli u PNS. S laskavým humorem bych pak vyzval všechny takovéto zbohatlíky, aby založili fond na zpytování svědomí a ekonomické dovzdělávání české společnsti, odevzdali do něj své neprávem nabyté majetky a sami se zapsali jako první účastníci do kursu, v kterém by se konečně dozvěděli, v čem jejich krádež spočívá."
Důvěryhodnosti Mladé fronty Dnes by velmi prospělo, kdyby se v době 10. výročí této kontroverzní privatizace zbavila jejího břemena: kdyby si objednala nezávislou ekonomickou studii, jejímž účelem by bylo zjistit, jakou hodnotu měl v roce 1990 kontroverzně zprivatizovaný majetek bývalé státní Mladé fronty, a kdyby státu zpětně tuto částku zaplatila.
