úterý 22. srpna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Británie a ČR: Jak dosáhnout hospodářské prosperity (Guardian) Vážné pochybnosti britských anesteziologů: Odebírají se tělesné orgány "mrtvým" pacientům skutečně bezbolestně? Kursk: Všichni členové posádky jsou mrtví - ruské námořnictvo nemá potápěče Češství: Název Česka a česká národní totožnost (Vít Novotný) Mediální diskurs: Anatomie (ubíjející) repliky (Miloš Štěpánek) Západ neměl podporovat "primitivní" kulturu: O Kosovu v srpnu 2000 (Jaroslav Teplý) Češi v zahraničí: Echoes and Reflections from the Millennium SVU World Congress (Míla Rechcígl) Televize Nova: ČR hraje fair play - Lauder nečestně a nesportovně (Václav Špaňhel) Štětina Revisited: Další dopis od Jaromíra Štětiny Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Určité rezervy vidím i v mediální prezentaci uzákoněných či dobrovolných "profesních" organizací, pracujících ve kdekteré oblasti lidské činnosti. Za svůj bohulibý cíl ostentativně vyhlašují - na kongresech a tiskových a jiných slavnostních konferencích - zkvalitňování činností svých členů, ba branže jako celku, a zejména pak ochranu veřejnosti před jejich (případným, avšak krajně nepravděpodobným) nekalým působením. Při tom mají zpravidla také spadeno na působení státu ve svém oboru, zejména činnosti regulační, a tvrdí, že jsou schopny tyto funkce vykonávat (dokonce lépe) samy.

Obecné námitky proti korporativismu mají podobně dlouhou životnost a malou účinnost jako v Česku "osvědčená", více než desetiletá libertariánská (až anarchická) argumentace proti etatismu. Ve "filosofické" rovině nelze archetypální spory tohoto druhu nikdy dovést do konce. Působivá by naopak jistě byla přesvědčivá sebeočistná aktivita etických či disciplinárních orgánů těchto profesních orgnizací.

Přes standardní rizika zneužití kritiky do vlastních řad a prezumpci neviny členů podezřívaných z prořehřešku, je s podivem, jak vzácná jsou jejich aktivní oficiální vystoupení v roli hlídače vlastních kodexů. Zvláště srovnáváme-li s pohotovostí a počtem vystoupení na obranu vlastního "corps d'esprit", jakmile v sebemenším pociťují jeho uražení či ohrožení. Uvádím namátkově jen dva čerstvé příklady, i když podobných quasi-principiálních "diskusí" je téměř nekonečně. A to úmyslně vylučuji témata v úzkém slova smyslu politická, nemluvě o politikářských.

1. Reklama: Jiří Mikeš, ředitel Asociace reklamních agentur (a Simplius Simplicisimus ze Šimanova) si 17.8 v Lidových novinách nalezl totalitářství a elitářství v hluboce morálním zamyšlením rustikálního demokrata Ludvíka Vaculíka(!) nad před-potopním spotřebitelským přepychářstvím. Shledal ho v jedné hyperbolické větě Až nastane vláda odpovědnosti převyšující vkus většiny, bude drahá reklama zakázána a nahrazena věcnou informací o výrobcích. Mikeš pohrozil Vaculíkovi Evropským soudem poté, co ho "odrovnal" třemi argumenty. To prý tu již bylo a moc to nefungovalo. Lidé prostě (?!) chtějí mít možnost vybírat a nakupovat kvalitní zboží. Nyní tady máme kapitalismus se vším všudy.

Jenže ono to moc nefunguje ani nyní u nás, když reklamní obrat je vyšší než rozpočtová kapitola státního školství. A v obratu jsou i reklamy na psí a kočičí žrádlo na zeměkouli, kde více než miliarda lidí hladoví.

2. Rentgenologie. Z běžného zpravodajství je i mně známo, že v devadesátých letech racionální strukturu sítě zdravotnictví a její financovatelnost podvázaly (vedle třeba absence lékové politiky a nesmyslného bodového systému odměňování lékařů atd) mimo jiné marnotratné (protože hustotou nasazení nevyužitelné) nákupy drahých zařízení. President lékařské komory dr. Rath ji chce petrifikovat osmiletými smlouvami se všemi (i redundantními) pracovišti.

Nejde samozřejmě o to, že by ovečky neměly mít u představitelů svých profesních zájmů náležité zastání. Je mi však líto místa i času, které téměř stejné "kauzy" v médiích opětovně zabírají.

Profesní organizace zvládly umění využívat médii očividně lépe než většina státních orgánů. Vědí, že ohlas zpráv o positivních výsledcích každodenní činnosti je minimální. Pochopily zdokonalenou definici "novinky" (místo dřívějšího "muž pokousal psa" platí od letošního léta "dáma pokousala muže, když to před tím odmítl provést její pes") Jejich "myšlenkové" arsenály obsahují (parafrázuji ^{Pozn. 1}) v nepřeberném množství hesla a zkratky, které v naší zemi, zahalené v husté mediální mlze, vytlačují z veřejného prostoru povědomí o problémech, a přispívají k obrovské proliferace žvástu a rozptylování pozornosti, která je v současném světě nejúčinnější formou kontroly informací.

Povinností novinářů - tedy alespoň těch, kteří se hlási k roli "čtvrtého pilíře demokracie"! - by mělo být mediální mlhu rozptylovat, problémy kompetentně nastolovat, žvást usvědčovat, pozornost soustřeďovat, podstatnými informacemi entropii snižovat. I když z požadavků na profesionalitu slevíme pro vleklou "komentaritidu" zpravodajství i chronickou nekvalifikovanost komentářů, neoddiskutovatelnou povinností žurnalistiky je pěstování paměti. V médiích vystupují i politici a představitelé nejrůznějších profesí, jejichž role je jiná. Zejména jejich "smrtonosné" repliky by neměly zůstávat bez příslušného odkazu. Novináři hodní tohoto titulu musí souvislosti připomínat, poukazovat na závěry již dříve dosažené a tím omezovat dosud tak časté tápání debat v ďáblově kruhu a znovunastolování již vyřešených problémů. To je jedna z cest k tak žádoucímu uvolňování veřejného prostoru pro prioritní otázky dosud neujasněné. Jak se k takovému úkolu staví profesní Syndikát?

Miloš Štěpánek