Totalitní režimy:
Iránci s nostalgií sledují předislámskou televizi
Každý večer si sedne Ahmad do křesla a vrátí se do roku 1978, napsal včera deník Guardian. Poslouchá písně od Googoshe, zakázané íránské pop hvězdy, která je v zemi stále ještě velmi populární. Dívá se na staré filmy a vzpomíná na dobu, kdy bylo možno projevovat romantickou lásku na veřejnosti. Pak pláče touhou po době před islámskou revolucí. Když jde spát, už se zase těší, až se druhý den vrátí z práce, kdy bude moci zase uniknout do minulosti.
"Už nejsem součástí zdejšího života. Jsem teď daleko šťastnější," říká Ahmad, který se příliš bojí na to, aby byl ochoten prozradit své skutečné jméno.
Tisíce Íránců se nyní takto navracejí do minulosti. Sledují Národní íránskou televizi, stanici, která vysílá starou hudbu a staré zábavné pořady ze severního Hollywoodu, kde žije značná část íránské emigrace.
Íránské úřady se vždycky obávaly americké invaze, ale tato invaze - jíž podle odhadů propadá každý den dalších 300 nových domácností - je útokem, který předčil veškerá očekávání.
Od úsvitu až do západu slunce instalují tajně technici v Teheránu ilegální satelitní talíře pro příjem zahraniční televize. Satelitní televizi smějí totiž v Íránu vlastnit jen cizinci a místní občané jen na zvláštní povolení.
Nadšení stoupenci NITV telefonují z Íránu příbuzným v Evropě a ve Spojených státech a žádají, je, aby poskytly finanční dary Ziaovi Atabimu, mozkem za touto televizí. Varoval ve vysílání, že nemá peníze a že bude možná muset stanici brzo zlikvidovat.
"Lidé mi telefonují a nabízejí mi, že prodají svůj dům. Jedna žena chtěla prodat svůj dům v Norsku a dát mi peníze, abych mohl dál vysílat," uvedl Atabi, známý íránský zpěvák.
"Někdy se ve studiu při vysílání ani nemohu ovládnout. Dělám, co je v mých silách. Snažím se učinit Íránce šťastnými a dát jim možnost zakusit, co je svoboda. Mám tolik práce, že spím jen několik hodin denně. Vysílali jsme nejprve na zkoušku 30 hodin a lidi v Íránu nás nenechali spát. Bylo to tak populární, je to neuvěřitelné."
Tak začali vysílat dřív, než plánovali. Vysílají směsici starých a nových pořadů a talk shows. Mají moderátory, kteří byli za režimu šacha Páhlavího v sedmdesátých letech populárními osobnostmi.
Nadšené přijetí, jakého se dostává NITV, je důsledkem toho, že Írán už dvacet let nemá žádnou televizní zábavu. Většina pořadů v íránské státní televizi jsou buď kázání muslimských kněží, nebo v nich řeční řečníci na základě Koránu anebo se vysílá oficiální vládní propaganda.
Než pronikl Atabi před čtyřmi měsíci do Íránu, Íránci neměli k dispozici nic jiného než ze zahraničí pašovaná videa. Nikdo nebyl připraven na senzaci NITV.
Atabi nedávno navštívil Evropu, kde se chystá založit pobočku, aby dokázal reagovat na obrovskou poptávku po svém vysílání. Na NITV se dívají nejen Íránci v Íránu, ale i obrovská íránská emigrace, k níž došlo v době revoluce a jejíž počet se odhaduje celosvětově na 4,5 milionu lidí.
Od revoluce žijí Íránci v různých kulturách. Mnoho z nich žije v zahraničí, ale v létě jezdí do Íránu na návštěvu příbuzných.
Není nezvyklé, že příslušníci íránské elity vlastní domy či byty v Londýně, v Paříži, v New Yorku či ve Washingtonu. Pro tyto světoobčany je NITV nejen spojením s minulostí, ale i s ostatními Íránci, roztroušenými po celém světě.
Je nejasné zda íránské úřady plánují satelitní talíře zkonfiskovat. Poslední dobou konstatovali prominentní konzervativci, včetně prezidenta Hašemiho Rafsanžáního, že by satelitní talíře měly být legalizovány.
Avšak vlastníci satelitních talířů dosud žijí ve strachu. Moderní technologie je ovšem autoritářským režimem dost obtížně kontrolovatelná. Íránci, kteří si to mohli dovolit, vlastní satelitní talíře už dlouhé roky.
V poslední době začaly ze Spojených států vysílat na krátkých vlnách také dvě rozhlasové stanice, které provozují Íránci.
"Jsme schopni se vrátit do minulosti prostřednictvím moderní technologie," uvedl Ahmad. "A nikdo nám v tom nemůže zabránit."
