Jenom je mi divne, ze o tom banky nevedi, protoze ja
vim, ze tento navod se objevil na hackerskych
strankach uz odhadem tak 2 roky zpatky.
Zajimava byla reakce tiskoveho mluvciho v textu zminene Ceske sporitelny
pana Martina Manaka:
Ceska sporitelna se vuci verejnosti snazi s cim dal vetsimi uspechy
uplatnovat informacni politiku, jejimz dominantnim stavebnim prvkem je
otevrenost. V nekterych pripadech vsak je nutne tuto politiku ponekud
modifikovat. Timto pripadem je bohuzel i zalezitost bankomatu. Verim, ze
pochopite, ze v teto zalezitosti muzeme jen stezi poskytovat verejnosti
navodne postupy k akcim, ktere zavdavaji duvodne podezreni z pachani
trestneho cinu podvodu.
Zaujalo me, ze reakce pana Manaka neobsahovala popreni bezpecnostniho
problemu...
Pokud nejsme zlodeji ani akcionari ci zamestnanci bank (tyto kategorie se
mohou vzajemne prolinat, jak nas poucily nektere kauzy v poslednich letech),
zminene zalezitosti by nas nemusely zajimat. Naopak je potesujici, ze vybery
penez z nekterych bankomatu jsou monitorovany kamerami. Mene nadseni dokaze
vyvolat fakt, ze kamery snimaji prostor pred temito bankomaty kontinualne a
jsou tak spiclovani i lide, kteri jen prochazeji. Vysledky sledovani jsou
nekdy komicke, v jiste bance byla napriklad popularni fotografie opilce
mociciho na bankomat.
Ceska sporitelna na zaklade dostupnych informaci o nestandardnich
bankomatovych transakcich prezentovanych televizi Nova povazuje
publicisticke konani tohoto media za zbytecny pokus uvadet v omyl verejnost.
Osobe, ktera by pri bankomatovych operacich postupovala podle reportaze TV
Nova, se timto nemuze podarit obohatit se na ukor Ceske sporitelny. Tyto
nestandardni operace nevedou k prekonani ochrannych systemu bankomatu,
jelikoz jsou v plne vysi oductovany klientovi z jeho uctu.
Jelikoz jsou klientovi bankomatove operace oductovany v plne vysi, mohou ve
svem dusledku klientovi prinest zbytecne komplikace pri naslednem
reklamacnim rizeni, pripadne mohou mit pro klienta za nasledek i financni
ujmu.
Popisovana operace je v bankomatovem systemu Ceske sporitelny vnimana jako
nestandardni a proto je klientovi oductovana o nekolik dni pozdeji, nez u
standardnich vyberu z bankomatu.
Ochranne systemy bankomatu Ceske sporitelny funguji naprosto spolehlive a
neni nam znam jediny pripad uspesneho obohaceni osob na ukor Ceske
sporitelny. Na zaklade odvysilani reportaze TV Nova vsak samotni klienti
Ceske sporitelny mohou pocitovat urcite komplikace spocivajici v uvedenem
nestandardnim jednani pri vyberu z bankomatu, a proto nelze vyloucit, ze
Ceska sporitelna prehodnoti sve stanovisko k poskytovani nadstandardni
sluzby, jakou je zpetna uschova financni hotovosti v bankomatech.
Co vlastně chce NATO po nových členech a dalích uchazečích ? A proč chce USA něco jiného ?
Ji dlouho před českým vstupem do NATO bylo uchazečům dáno na vědomí, e by bylo vhodné ( samozřejmě v rámci finančních moností států) zbavit se závislosti na zbrojních dodávkách z Ruska a dalích postsovětských států .
A opravdu noví uchazeči se v rámci svých monosti snaí.
Buď vyhlaují výběrová řízení na nové zbraně západního původu,pokud dosavadním zbraním končí ivotnost, anebo se dosavadní zbraně snaí ve spolupráci se západními zbrojovkami modernizovat, aby splňovaly poadavky NATO.
Toto je i ná případ. Největí investicí pro českou armádu tvoří tři projekty : zavedení domácích lehkých bitevních letadel L159 Alca ( letos armáda dostane 21 kusů - celkem naplánováno 72 kusů), dále se chystá výběrové řízení na nadzvukové stíhací letouny, a u jednotlivé firmy předkládají své nabídky co týká cen a velikosti offsetů ( v principu jde o to, e se cena nákupu letadel je kompenzována nákupy zboí od domácích výrobců dohodnutými výrobcem letadel v celkové ceně přesahující někdy i několikrát cenu nakupovaných zbraní, případně investice do domácího průmyslu.)
Třetím velkým projektem je modernizace tanku T 72, kde byly dlouho problémy s integrací systému řízení palby italslé firmy Officine Galileo, ale v poslední době se zdá, e i tento problém se blíí vyřeení. Tato modernizace spěchá ze veho nejméně, a můe být zpomalena.
A dosud se to zdá vechno logické, i kdy samozřejmě probíhají diskuze, zda to není příli investic najednou, a zda se to dá finančně zvládnout.
Jako protiargumenty je moné uvést, e L 159 se múe stát exportním artiklem, stejně jako modernizace T 72 můe vést k objednávkám těchto modernizací jinými státy, které tyto tanky vlastní.
A ve světě je těchto tanků několik tisíc.
Čili byla by práce pro české podniky a jejich zaměstnance.
Co se týká stíhaček, v zahraničním odborném tisku se objevily informace o modernizačním programu ozbrojených sil JAR. Jaký prospěch můe ekonomika získat z vhodně vyjednaného přezbrojení lze dokumentovat na údajích, které zveřejnil autoritativní amer. měsíčník " Armed Forces Journal International." ( Otitěno v Letectví + kosmonautika)
Zveřejnil tabulku,její malou část uvádím.
Počet nakupovaných letadel Gripen: 28
Investice JAR (cena letadel): 1,9mld US dolarů
Hodnota offsetu: 8,3 mld US dolarů
Nově vytvořená pracovní místa: 23 195
V této tabulce jsou jetě dalí druhy zbraní, včetně námořních plavidel a dalích letounů a vrtulníků, celkem za 5,08 mld US dolarů, ale hodnota offsetů je dohodnuta na 19 mld dolarů a víc ne 64 000 pracovních míst.
Samozřejmě není moné mechanicky aplikovat tyto čísla na ná případný nákup letadel. Sumy, které se podaří dohodnout české vládě, se mohou liit. Ale v zásadě je moné říct, e takovýto nákup můe výrazně podpořit domácí ekonomiku.
A teprve po tomto informativním úvodu se dostaneme k nadpisu tohoto článku. Zdálo by se, e na tyto české "nákupy" bude NATO reagovat kladně.
Není tomu tak, alespoň ne veobecně. Je toti velký rozdíl mezi stanovisky evropských členů a vlády USA.
Zatímco evropské státy to větinou kvitují kladně, USA se snaí tyto nákupy letecké techniky zablokovat. A to nejen v případě ČR, ale i Slovenska. I v českém tisku se objevily přetisky těchto článků ze slovenského deníku Sme.
Slovensko je v podobné, i kdy z finančních důvodů poněkud horí situaci. I jim končí ivotnost letadel sovětského původu, stejně jako nám. Na rozdíl od nás nechali v provozu svoji polovinu stíhaček Mig 29, a za Mečiarovy vlády dokonce v rámci deblokací ruského dluhu dokoupili dalí. Ty jetě mohou dost dlouho létat, ale jejich spotřeba paliva je pro Slovensko, stejně jako pro nás, neúnosná. Není tedy divu, e počet letových hodin nalétaných slovenskými piloty je nízký, a pravděpodobně jetě nií ne u nás. Navíc ze zastaravajících sovětských letadel je letuschopných maximálně 30 %.
Slovensko se rozhoduje, jak tuto situaci řeit. Do vlády má jít v září do vlády návrh na vyhláení výběrového řízení na nákup určitého mnoství lehkých bitevních letadel typu naeho L 159 nebo briského Hawku. ( celkem 6 zájemců o dodávky). Ruské typy mají být vyřazeny.
A v této situaci se objevuje ve slovenském tisku několik článků o tom, e USA odrazují Slovensko od nákupu těchto letadel s tím, e za deset let údajně prodá Slovensku výhodně stíhačky F-16. Proč ?
Dalí řádky budou jen spekulací. Nikde nebyly zmíněny důvody pro takovéto odrazovaní od nákupu letadel.
Má snad USA strach o finanční stabilitu Slovenska ?
Zajímavé ovem je, e mezi 6 zájemci o prodej letadel této kategorie není ádná americká firma. Takovéto letadla USA toti nevyrábějí. ( A nejlacinějí typ USA stíhačky který se lehkým bitevnikům nejvíce blíí cenou, F-16 má kapacitu výrobní linky vyprodánu do roku 2007). Má si Slovensko etřit peníze do roku 2010, kdy snad budou volné kapacity ?
Ale F 16 je typ letadla , který se vyrábí ji skoro 30 let a v roce 2010 budou ji zastaravající. ( USA odebírají ročně jen malé mnoství letadel ročně, ostatní jde na export.)
Státy, které ho kupují, s ním počítají spíe jako bitevníky nebo stíhací bombardéry. / Řecko - objednáno 50 F 16 - jako stíhačky objednalo stejný počet Eurofighterů, Izrael jako stíhačky pouívá F-.15 ( kryly F-16 při známém útoku na irácký jaderný reaktor , i při jiných akcích) podobně i Egypt.
Jako stíhací bombardéry budou pouívány jetě dlouho, pro stíhací účely vak příli nevyhovují u dnes. Veobecně se uznává, e proti srbských Migům 29 se prosadily jen díky spolupráci s letadly Awacs a velkou početní převahou.
A postkomunistické státy potřebují stíhačky, které jako stíhačky budou moci slouit po nejbliích 30 let.
Podobná situace je i s nákupem nadzvukových stíhaček pro ČR. Zde se sice americké firmy soutěe zůčastní, dokonce 2 typy - F 16 a F 18. Z nich ale F 18 v nynějím provedení má končit, a její nástupce SuperHornet je vylepenou, zvětenou verzí dosavadního typu, který u teď je pro ČR příli velký a drahý.
Favoritem se zdá britsko-védský Gripen, jak pro cenu, provozní úspory a jednoduchost obsluhy, tak také pro vstřícnost při domlouvání offsetů. ( U byly toti předem dohodnuty nějaké dodávky součástek pro výrobu kanónů pro tyto letadla- a to nezávisle na tom, e zatím nebylo rozhodnuto o nakupovaném typu letadla.)
Toto letadlo je také prvním seriově vyráběnou stíhačkou 4, generace, a dá se tedy počítat , e bude mít delí ivotnost, ne nyní provozované stíhačky 3,generace, které, i kdy průběně modernizované, jsou konstrukce 20- 30 let staré.
Zdá se, e momentální nedostatek typů vhodných pro postkomunistické státy, a konkurence zbrojních výrobců jiných států,- a u spojenců z NATO, nebo jiných, dělá Američanům těkou hlavu.
Evroptí členové této aliance, znechucení kázáními USA o jejich nedostatečné zbrojní kapacitě na jedné straně, a odmítáním USA poskytovat jim nejmodernějí technologie se v mnoha směrech snaí postavit na vlastní nohy.
Také se po pádu SSSR méně obávají dnes slabého Ruska, a snaí se více prosazovat své vlastní zájmy.
Také se stávalo, e USA blokovaly vývoz některých evropských zbraní s USA komponenty do třetích zemí, a sniovaly tak konkurenceschopnost evropských zbraní.
Technologie, které se jim nepodařilo dostat od USA, začali Evropané spojenými silami vyvíjet sami, a u se jedná o stíhačku Eurofighter "Typhoon", které je u objednáno přes 500 kusů, tak při její výzbroji ( byla odmítnuta americká letecká protiletadlová střela středního dosahu a Eurofighter dostane střelu společné evropské konstrukce.
USA dosud, odmítaly uvolnit pro Evropany technologii střel s plochou dráhou letu, (jediná výjimka byla prodej pro britské ponorky) a tak si Evropané vyvíjejí vlastní, zatím jen letecké, s kratím doletem. Jeden typ se vyvíjí i pro letouny Gripen.
Program vytvoření silnějího dopravního letectva v rámci konstituce sil Eurokorps bude zaloen na typu společné evropské firmy Airbus, a tím bude zlomen dosavadní americký téměř monopol ve výrobě těích vojenských dopravních letadel. Tato skutečnost je Američanům nepříjemná i proto, e Airbus dohání americké výrobce i v prodeji a objednávkách civilních velkoletadel. A zde u jde o obrovské sumy.
.
Konkurence evropských zemí ale není jediná. Po pádu sovětského reimu dochází i k tomu, e státy dříve zaměřené jen na západní techniku nakupují, nebo zvaují nákup ruských zbraní.
Řecko koupilo ruský pozemní PL systém S-300 ( umístěn na Krétě, původně určen pro Kypr), Turecko zvauje nákup nových ruských bitevních vrtulníků, upravených ve spolupráci Ruska a Izraele, Jiní Korea zvauje nákup ruských stíhaček SU-37.
Řada států u ruskou nebo ukrajinskou tankovou techniku koupila, včetně takového spojence jako byl Pákistán.
V oblasti modernizace starí techniky je velmi agilní Izrael. Modernizuje turecké F-4, podílí se na modernizaci Migů 21, vrtulníků MI-24, spolupracuje s Rusy ve vývojí bitevních vrtulníků Ka -50, modernizuje stíhačky F 16 a uplatňuje svou skvělou počítačovou a radarovou technologii. Zvládlo ji dokonce výrobu systému AWACS, co kontrastuje s neúspěnou snahou Velké Británie před asi 15 lety. Británie byla nucena ukončit dlouhý neúspěný vývoj, a nakoupit v USA.
Izrael konkuruje čím dál tím více PL raketami, a u leteckými, nebo pozemními.
Rusko dnes sice nemá dost peněz na masové zavádění nových typů výzbroje, na vývoj nové techniky vak stále vydává dostatečné mnoství prostředků, a nedá se říct, e by technologicky zaostávalo.
A je dnes ochotno prodat komukoliv cokoli, aby udrelo v provozu výrobní linky.
Konkurence je prostě čím dál větí, a místa na trhu je čím dál tím méně. Za těchto okolností je kadá, i malá zakázka důleita. Při cenách zbrojní techniky jde vdy o zajímavé sumy, a kadý exportovaný kus sniuje vývojové náklady na kus a tedy přispívá k zisku. Naopak u konkurenčních firem kadý úspěch v přítomnosti můe potencovat konkurenční schopnost této firmy v budoucnosti a mění se v nevýhodu pro vlastní podniky.
Moná právě tohle jsou důvody, proč USA nedoporučují ČR a Slovensku nákup nových letadel. A moná proto se zatím zdá, e firma Boeing podle mínění českého ministerstva průmyslu nedostatečně propaguje L -159 ve světě.
To chce v nejblií době vyvolat jednání s Boeingem o této otázce.
Neodvauji se tvrdit, e toto jsou jediné a hlavní důvody toho, proč Američané nesouhlasí s nákupy letadel v ČR a na Slovensku. Ale je třeba tyto skutečnosti vzít v úvahu. Je třeba vzít v úvahu to, e jde o velmi výnosné obchody, a státy vdy budou podporovat svůj zbrojní průmysl. Intenzita této podpory záleí na politické a ekonomické sílle exportující země.
Tak naivní politici jako pan Payne, kterého napadlo, k velkému pobavení premiéra Zemana, interpelovat kvůli ůdajnému lobbingu ministra Kavana ve prospěch Tatry Kopřivnice v Dánsku jsou snad jen v ČR.
Jeho odpověď, "e lobbing ve prospěch českého průmyslu je v popisu práce ministrů české vlády" platí, a bude platit stále, a nejen pro ČR.
Je ovem otázka, kde má tento lobbing meze. Občas se zdá, e jednání Američanů tyto velmi nezřetelné meze překračují a mění se spíe v politický nátlak. A to je rozdíl.
Kadý pochvalný článek nelze povaovat za důkaz úplatnosti jeho autora
Novinář se nemá pasovat na mučedníka za vlastní chybu
Jako vystudovaného psychologa mne fascinuje, kterak se vyvíjí spor mezi Janem Čulíkem a mediálním establishmentem v ukázkové cause Jaromíra tětiny.
Nechci, aby se chytrácky podařilo odvést pozornost od prapůvodu celé věci - byla by to patná novinářská kultura.
Zcela prostě, Jan Čulík se zatím nedokázal omluvit za "trestuhodnou" (to sotva) novinářskou nedbalost, která vedla k nepodloenému nařčení, e je tětina placený agens Gregoriho Javlinského.
Vypadá to tak, e super-sleuth Čulík, samozvaný novinářský pape, který je neomylný ve věcech urnalistických mravů a víry, si nechal nabulíkovat od nějakého dopisovatele do BL, e tětinova 'agentura Epicentrum' je totoná s Javlinského organizací, na základě podobnosti názvů Epicentrum a EPIcentrum. Pak tohle vyblekotal v rozhlase. Kdy omyl vyel najevo, přetavil to celé v poetilou otázku, jake spolu obě Epicentra souvisejí - a a nám pan tětina dokáe, e nesouvisejí, kdy je takovým obdivovatelem Javlinského. Oba názvy zní stejně, to je pravda, a pan tětina píe obdivně o Javlinském, to taky. Ale to nestačí pane Čulíku, jinak nejste novinář, ale klepna. Ty články o Javlinském jsou vskutku obdivné (rozumějme psány s obdivem). No a? Jan Čulík si nedovede představit, e by někdo psal o někom s obdivem a byl přitom nezávislý novinář. Budi, to je hodnotný a snad i přijatelný názor. (S ním lze polemizovat zase jinak, třeba zda není novinářský aktivista ten, který vechno napadá, ale to u tu bylo.) Příli průhledná je vak snaha odvést pozornost tímto směrem, ke veobecným pravdám novinářského aktivismu. To nic nemění na pomluvě, které se Jan Čulík dopustil, sice, e je tětina úplatný. Tady jde o nařčení, e jeho poetilý a neprofesionální obdiv není opravdový, z blbosti, e musel byl koupen! Zvame, e by se kadý pochvalný článek měl povaovat za důkaz o úplatnosti pisatele a vidíme hned tu absurditu. Nikdo u nesmí napsat ani větu pochvaly, snad vyjma nekrologu. Toto pseudo-rovnítko mezi vyjádřeným názorem a penězi vak platí naruby u Jana Čulíka samotného, v četině se mi do toho plete ten dvojí negativ ale v angličtině by se dalo říct - "Nobody pays me and so I praise Nobody." Pane Čulíku, co kdy někdo napíe něco obdivného o Vás, třeba proto, e tohle vydáte? Máme jej skutečně podezírat z úplatnosti... Kolik nabízíte ;-) ? Víte, kolik jsem dostal za tenhle výpadek proti Vám? Asi tolik, kolik vy za výpadky proti vem. Zbla nic.
Summa sumarum: Jan Čulík se nechal unést vlastní horlivostí k nepodloené uráce, za kterou by se mněl stydět, a tedy omluvit, jako chlap.
Neomluvit se z principu, nikdy? Taky monost.
K tomuto ivotnímu krédu vak lidská moudrost přidala jetě dalí souvztané aspekty chování. Tradují se u tak dlouho, e se neuvádí zdroj, vlastně jsou k dispozici podobné moudré rady od různých zdrojů. Bez nich to neprojde.
Ve snaze nalézt pramen jsem sáhl (jak jinak) po internetu, a nael citát "never complain, never explain, and never apologize" atribuovaný nějakému vojákovi jménem Lt. Steve Sloan.
Pak ovem máme "Never contradict, never explain, never apologize" (nikdy neprotiřečit, nikdy nevysvětlovat, nikdy se neomlouvat) od barona Fishera, z dopisu do deníku The Times 5.9.1919. Tomu předchází politik Benjamin Disraeli v roce 1903 svým "Never complain and never explain" (Nikdy si nestěuj a nikdy nevysvětluj/neospravedlňuj) a dále "Never apologize for showing feeling. When you do so, you apologize for truth." (Nikdy se neomlouvej za své projevené city. Kdo to dělá, omlouvá se za pravdu.) Spisovatel P.G. Wodehouse napsal v roce 1914 " It is a good rule in life never to apologize. The right sort of people do not want apologies, and the wrong sort take a mean advantage of them." (dobrým ivotním pravidlem je, nikdy se neomlouvat. nebo správní lidé omluvu nepotřebují, a ti patní ji podle zneuijí.) co poté přetavil Elbert Hubbard na "Never explain - your friends do not need it and your enemies will not believe you anyway." (nikdy se neomlouvej - tvoji přátelé to nepotřebují a nepřátelé ti stejně neuvěří). Kdo svět dělí na přátele nebo nepřátele, dr se této rady.
Jan Čulík se pokouí ospravedlnit kolemjdoucím (ospravedlnit míněno česky, nikoli slovensky), spí ne se omluvit nařčenému. Fuj.
Jako taktika by bylo lepí hrdě mlčet, a nechat nám pochybnosti, e víte své. Vy raději dáváte na doporučení 33 prezidenta USA, Harry S Trumana. "Carry the battle to them. Don't let them bring it to you. Put them on the defensive. And don't ever apologize for anything." (nejlepí obrana je útok, a jsou zaskočeni oni. A ádné omluvy, nikdy.) Truman taky údajně pravil, "Always be sincere, even if you don't mean it" - čověk má vdy jednat z hlubokého přesvědčení, i kdy to nemyslí váně. Je vidět jistá afinita s chováním Jana Čulíka, soudím.
Ale Truman měl na svém stole slogan "The buck stops here". Doslova to znamená Tady končí Jelen. Idiomaticky: Dost bylo vykrucování a jančení.
- P.S. A kdo má problémy s omluvami, můe vyuít internetu. http://www.imsorry.com/
Poznámka JČ:
Pan Pinkava nemá přesné informace. Např., navzdory tomu, co píe, neřekl jsem v rozhlase, e jsou "agentury Epicentrum totoné". Vůbec jsem o existenci obou "agentur" v rozhlase nehovořil. O novinářském aktivismu u Jaromíra tětiny a jeho závislosti na Javlinském (viz tětinovy články) jsem mluvil a psal od začátku. Otázka o financování práce Jaromíra tětiny je v kontextu těch článků legitimní. Atd. - Stejně jako jsem nemohl v roce 1992 přesvědčit českou veřejnost, e bude pro zemi katastrofální, vyhraje-li volby Václav Klaus, nemohu zřejmě některé čtenáře v roce 2000 přesvědčit o tom, e emocionálně podbarvené texty Jaromíra tětiny (viz třeba jeho obrana "angaovaného novinářství" v Literárních novinách) nejsou profesionální, důvěryhodnou novinářskou prací, naopak je jejich emocionalita pro rozumně uvaujícího člověka odpuzující, protoe manipulativní. - Divím se, e panu Pinkavovi po tolika letech ivota v Británii není jasné, e kritický odstup je podstatou seriózní novinářské práce. Pamatujete, pane Pinkavo, jakého veobecného posměchu se doil moderátor televize BBC Martyn Lewis, kdy se vyjádřil, e by televize měla vysílat častěji pozitivní zprávy? Hned se stal obětí podezření, e chce dělat propagandu. Myslím, e by se vám, pane Pinkavo, v Británii a v Americe vysmáli, kdybyste jim tvrdil, e kdy novinář kritizuje, je to urnalistický aktivismus. (Určité pohybnosti mám, s prominutím, i o vaem psychologickém rozboru celé záleitosti; pamatujete, pane Pinkavo, jak jste radil, e jsem v květnu v televizním pořadu Netopýr měl ve studiu vystupovat víc profesorsky a víc si proto jako psát, abych přilákal k sobě kameru? No comment.)
A pro ty, jim jdou na nervy Poznámky JČ, opakuji po sté: jsou tady proto, aby čtenář zároveň nezávisle uvaoval o dvou protichůdných názorech, nikoliv pro přesvědčování, aby vichni nakonec přijali názor Čulíkův.