Korea: Radost a hněv při setkání rozdělených rodin po padesáti letech
Brzo poté, co akce začala, začalo se ozývat úpění, které stále sílilo, napsal list Independent. Jeden muž a žena - staří, jako téměř všichni přítomní, se na sebe navzájem dívali s intenzivními emocemi.
Žena se jmenovala Paek Bok Hwa a byla jednou z několika stovek Jihokorejců, kteří se v úterý shromáždili v hotelu v Seoulu pro setkání občanů z kapitalistického Jihu a z komunistického Severu. Po padesáti letech bylo dovoleno setkat se na obou stranách hranice 200 stárnoucím příbuzným.
Paní Paeková čekala více než hodinu. Muž byl její bratr, Paek Gi Taek, kterého naposledy viděla v roce 1950, když mu bylo osmnáct let. Napřáhl vůči ní ruce a sestra ho vzala za ramena, ale místo obětí došlo téměř k útoku:
"Tvoje sestra tě šla hledat," křičela paní Paeková, chytila ho za ruce a za obličej a strhla ho na zem. "Nevíš, jak dlouho tě hledala, vystoupila na hory a překračovala řeky ... ale nemohla tě najít. Matka byla tak ráda, že tě má - byls její jediný syn. Pořád tě hledala, dokonce i ve snu - když zemřela, ani nezavřela oči. Jaks to mohl udělat? Jdi, řekni jí, aby zavřela oči."
Pracovník Červeného kříže oba staré lidi zvedl z podlahy a bylo vidět, že Paek má poškrábaný obličej.
Organizátoři této akce, která se mohla konat v důsledku zlepšení styků mezi Severní a Jižní Koreou, ji charakterizovali jako šťastnou akci. Bylo ale obtížné říci, zda jí vévodí radost anebo smutek.
Emocionální scény začaly, když v úterý v 11 hodin ráno přistálo v Jižní Koreji poprvé v historii severokorejské komerční letadlo. Jednu starou paní, vzorně oblečenou v národním kroji, odnesli po setkání se synem ze Severu na nosítkách. Nejméně hodinu se s haly v seoulském hotelu ozýval pláč a štkaní.
Severokorejské letadlo přivezlo na tři dny do Jižní Koreje 100 Severokorejců a do Severní Koreje pak odvezlo z Jihu na tři dny 100 Jihokorejců.
Každý přítomný mohl vyprávět příběh epického utrpení. Přítomna byla například Kim Ok Baeová, 62, tanečnice, která byla zatčena v Seoulu, když se tam v červnu 1950 poprvé dostali severokorejské armády. Odvezli ji, aby dělala představení pro vojáky. V Severní Koreji se stala slavnou tanečnicí, gymnastkou a choreografkou. Její sestra uvedla: "Mysleli jsme, že je mrtvá."
Jedna stará paní z Jižní Koreje zemřela v neděli, dva dny předtím než se měla setkat se svým dávno ztraceným bratrem.
Na každém stole byla fotografická alba s fotografiemi mrtvých rodičů, bratrů a dětí. "Já nejsem mrtvý, nejsem mrtvý, byl jsem po celou tu dobu živý," řekl Kang Young Won, 66. "Kde je moje sestřička?" Ale jeho sestřička zemřela před několika desetiletími.
A pak byla nejobtížnější setkání - manželé, kteří byli odděleni od manželek a kteří se ve své nové zemi často znovu oženili či vdali, aniž by se přitom rozvedli Choi Pil Soon, 77, se poprvé v životě setkal se svou devětačtyřicetiletou dcerou. Jeho manželka byla těhotná, když se vydal na Sever, že "už to v tomto kolonialismu nemůže vydržet".
I v těchto okamžicích intenzivních emocí bylo zjevné, proč byli tito lidé tak dlouho odděleni - šlo o politiku. Mlčenliví muži v oblecích s odznaky "Velkého severokorejského vůdce Kim Ir Suna" postávali kolem přítomných a poslouchali, co kdo říká. Když se přiblížili, tanečnice madam Kim začala výřečně chválit jeho syna, Kim Jong Ila.
Šestašedesátiletý muž řekl svému jednadevadesátiletému otci: "Otče, vidím tvou tvář poprvé za padesát let. Náš drahý generál, Kim Jong Il, mě sem vyslal, abych se s tebou setkal, než zemřeš."
Ale proč to trvalo drahému generálu tak dlouho a proč vyžaduje, aby se syn vrátil do Severní Koreje za tři dny, to se starý muž nepokusil vysvětlit, uzavírá Independent.
