Landová dostala ministra do kouta
Symbol "mediální policie" odchází
Minulý pátek oznámilo ministerstvo kultury, že ředitelka jeho odboru masmédií dr. Marína Landová byla odvolána ze své funkce. Obratem se vyrojily spekulace o pozadí jejího odchodu. Sama Landová prohlásila, že za jejím odvoláním stojí dva významní mediální podnikatelé: ředitel TV Nova Vladimír Železný a majitel rádií Frekvence 1 a Evropa 2 Michel Fleischmann.
Faktem je, že Landová byla hlavní autorkou nového ministerského návrhu mediálního zákona, který broadcasteři (vysilatelé) podrobili drtivé kritice. Je však třeba říci, že nebyli osamoceni.
Odmítavý postoj k návrhu Landové prezentovala celá mediální odborná obec: velcí i malí broadcasteři, celoplošné stanice i lokální vysilatelé, vysilatelé po kabelu, členové mediální rady (RRTV), poslanci i mediální právníci.
Filosofii svého návrhu shrnula sama Landová do teze, že Česká republika potřebuje "mediální policii". Její zákon proto důsledně ukládal zbytečné povinnosti a všemožná omezení, jejichž praktickým důsledkem by bylo, že broadcasteři by si nikdy nebyli jisti, zda se pohybují v mezích zákona či již za jeho hranou. Do této kategorie patří povinnost umožnit kontrolnímu orgánu přístup ke veškerým interním dokumentům vysilatelům (takovou pravomoc nemá ani finanční úřad), totální znehybnění původních vlastnických vztahů, pravomoc rady sankcionovat de facto cokoliv dle vlastního výkladu zákona či tak absurdně nadstandardní podpora evropské produkce, která nemá obdoby v žádné zemi EU, natož na rozvíjejícím se mediálním trhu.
Paradoxně by takto pojatý zákon byl veskrze prokorupční, protože broadcasteři by na cokoliv museli žádat souhlas úředníků.
Landová dále zcela opomněla, že Evropa a svět žijí ve světě globálních ekonomických vztahů, které nepopírají principy konkurence, v době, kdy nadnárodní mediální struktury vlastní všechny druhy médií a to navíc ve více zemích a ještě mezi sebou fúzují. Např. nedávno sloučené společnosti CLT-UFA a Bertelsmann před dvěma měsíci sfúzovali s největším evropským konkurentem společností Pearson. V této atmosféře přišla Landová s tezí, že v ČR nelze jakýmkoliv způsobem křížit vlastnictví v médiích, a to jak tištěných, tak elektronických.
Nebylo proto divu, že tzv. mediální komise parlamentu ministerský návrh odmítla a pověřila poslance Kučeru (ČSSD), aby připravil komplexní pozměňovací návrh, a to na základě jejího výjezdního zasedání v Lipnici. Návrh měl vzniknout také ve spolupráci s úředníky ministerstva kultury. To však Landová neunesla a dle informací z ministerstva tvrdošíjně trvala na svém pojetí zákona a připomínky mediální komise zpracovávala do zákona dle svého uvážení.
Výsledkem byla druhá ministrova blamáž, kdy poslanec za vládní stranu připravil (po zkušenostech se spoluprací s týmem Landové) samostatný pozměňovací návrh, který je pokusem spojit názory ministerstva s výsledky loňského tzv. mediálního panelu, kde byli zastoupeni jak broadcasteři, tak odborná veřejnost.
Důvěrné zdroje na MK však říkají, že Landová zašla ještě dál. Nejen, že nebyla ochotna respektovat ministrův požadavek na podstatné změny zákona, ale ve svých interview nebyla ochotna vnímat snahu ministerstva o nový image v souvislosti s tímto zákonem a dostala se tak do konfliktu s novou tiskovou mluvčí. Korunu všemu nasadila, když se prý i veřejně nelichotivě vyjadřovala na adresu ministra.
Marína Landová byl bezesporu symbol filosofie "mediální policie" v českém mediálním právu. A asi nikdo z branže nepláče, že odchází. Ozývají se hlasy, že takto razantně si měl ministr počínat již dávno. Možná by teď nemusel čelit poslaneckému návrhu, který je koncipován mnohem věcněji a konsensuálněji, než jeho vlastní. Landové však může poděkovat, že se dostal do situace, která je pro něj politicky velmi nepříjemná.
