Chtěl ministr zdravotnictví zkorumpovat mluvčí pacientů?
Nový ministr zdravotnictví Bohumil Fišer nastoupil do funkce letos v únoru.
Vzápětí ho požádali o přijetí členové Občanského sdružení na ochranu
pacientů. Podle předběžné dohody s ministrovým sekretariátem měl ministr
přijmout tři zástupce tohoto sdružení pacientů. Nakonec začal ministrův
sekretariát tak rychle měnit termíny přijetí, že se v nastalém spěchu mohla
k ministrovi dostavit pouze předsedkyně sdružení (s ostatními členy sdružení
nebylo možno se ihned časově zkoordinovat).
Při schůzce ministra B. Fišera a předsedkyně sdružení pacientů V. Boškové
byl přítomen mluvčí MZ O. Černý. Ten po setkání potvrdil redaktorce ČTK, že
ministr nabídl předsedkyni Občanského sdružení na ochranu pacientů "smluvní
práci pro ministerstvo", ale že to Bošková odmítla s tím, že je ochotna
pracovat na zdokonalování zdravotnických zákonů zdarma.
Ministr vybídl předsedkyni sdružení, aby zpracovala návrhy na zlepšení
postavení pacientů a předala je právníkům MZ. V. Bošková tak učinila:
zdarma, bez smluvního zavázání, zpracovala podle zahraničních zákonů sérii
paragrafů, které by posílily postavení pacientů, ale také by zlepšily
hospodaření zdravotních pojišťoven (zavedly by se účinnější prvky kontroly
ve zdravotnickém systému). Tyto podklady předsedkyně sdružení předala jak
ministrovi, tak jeho právníkům, částečně si tuto svou nabídku paragrafů
nechala pro jistotu potvrdit přes podatelnu resortního úřadu.
Jenže od té doby ministr, ani jeho právníci na iniciativu sdružení pacientů
nijak nereagují - neozvali se ani telefonicky, ani písemně. Naopak, v
pracovních verzích nových zákonů se objevily nové paragrafy pro ještě
silnější potlačování práv občanů - pacientů (hospodaření se zdravotním
pojištěním se rovněž neřeší).
Nabízí se určitá vysvětlení: Nemá pro nového ministra práce zdarma žádnou
hodnotu? Neuznává řešení, která jsou obsažena v zahraničních zákonech (jak
tedy hodlá s českým zdravotnictvím vstoupit do EU)? Anebo nový ministr pouze
chtěl "na smluvní bázi" umlčet nepohodlnou mluvčí pacientů? České zkušenosti
totiž ukazují, že pokud politik včas zaplácne kritikům ústa nějakou veřejnou
zakázkou, má na chvilku klid (ale co voliči v delším časovém horizontu
zákonitě rozmrzelí z těchto svérázných přístupů k politice státu?).
Osobně jsem přesvědčena o tom, že nový ministr zdravotnictví se mne pouze
pokusil zaslepit vidinou finančního prospěchu z marného popisování hory
papírů. K tomuto názoru mne vede i druhá zkušenost s B. Fišerem.
Místopředseda vlády Vladimír Špidla vyvinul určité úsilí zajistit novému
ministru zdravotnictví zkušenější poradce: nabídl Fišerovi pracovníka
Fakulty sociálních věd UK, který je vyškolen zahraničními zdravotnickými
organizátory a který pro nového ministra vytvořil malý poradní tým, v němž
jsou zastoupeny odborné znalosti i "lidské" názory nezávislých jedinců,
pracovníků zdravotních pojišťoven, lékařů i pacientů (předsedkyně sdružení
pacientů přijala účast, opět zdarma). Členům tohoto malého poradního týmu
však bylo od počátku podezřelé, že jsou izolováni od zaměstnanců
ministerstva zdravotnictví horlivě sepisujících nové zákony bez komunikace s
nezávislejšími poradci.
Přikývl nový ministr zdravotnictví na vytvoření nezávislejšího poradního
týmu, jehož schopnosti vůbec nevyužívá, jen proto, aby byl Špidla spokojen?
Nebo proto, aby vedoucí poradního týmu z Fakulty sociálních věd (jméno
nepíšu, je to v českých poměrech pro daného jedince riskantní), který by se
svými odbornými kvalitami mohl být nepříjemným kritikem politiků ČSSD, byl
posléze finančně "zaháčknut" a aby mlčel, i když postupem času bylo stále
jasnější, že nové vedení MZ expertní podklady nehodlá využít? Je do "vodění
za nos" odborných poradců namočen jen Fišer, anebo i Špidla?
Bohužel, tyto manýry (uplatit kohokoliv, kdo by díky svým znalostem mohl
před veřejností snadno rozkrýt špatné úmysly politiků) nejsou na české
politické scéně ničím ojedinělým a nesouvisejí pouze s jednou politickou
stranou.
Jedním z léků by bylo prosazení zákona, jaký mají např. USA (jenže kdo z
politiků by byl ochoten?), podle kterého by politik směl vytvořit své
poradní orgány pouze pod veřejnou kontrolou. To znamená: ministr by musel
vyhlásit veřejnou zakázku - téma k řešení, jedinci ochotní pracovat by se
veřejně hlásili s důkazy o svých odborných kvalitách, ministr by pak
veřejnosti sdělil, koho a proč si vybral. Poradní orgán by ovšem musel
pravidelně veřejnosti sdělovat, za kolik peněz a na čem pracuje, zápisy ze
schůzí by byly veřejné, případně i některé schůze poradního orgánu by byly
veřejné.
Taková praxe by se mi v ČR moc líbila, protože by mj. vylučovala
libovolné rozhodování ministra, který nyní před veřejností zamlčí lepší
podklady, které dostal k úvaze, a před občany předestírá pouze horší rady
svých lobbisticky zaměřených známých a přátel. Občané se tak nedovědí
možnosti vhodnějších postupů ve zdravotní politice a upadají dnes do skepse
přesvědčeni o tom, že ani vyspělý svět zřejmě nezná lék na zdravotnictví,
takže proč bychom se vůbec o něco zajímali...
Vladimíra Bošková
Občanské sdružení na ochranu pacientů
