Znovu: proč jsou členové Rady ČT tak nevýznamné a nezkušené osoby?
K rozhovoru s nově jmenovaným členem Rady Miroslavem Marešem
Jan Čulík
Myslím, že to byla od ODS zlomyslnost, jmenovat do Rady České televize šestadvacetiletého mladého muže bez životních zkušeností. Je Česká republika skutečně tak mladá, že v ní v současnosti mají o zásadních záležitostech rozhodovat děti? Podívejte se prosím na charakteristiky dvanácti členů britské Rady guvernérů BBC. Jaksi mezi nimi nenacházím žádného člověka, který by se byl narodil v roce 1974. Všichni jsou to lidé, kteří za sebou mají podstatnou kariéru. Aby nebylo mýlky: nevyjadřuju žádnou zášť člověka středních let vůči mladým lidem, jenže u pana Mareše jeho mladická nezralost z jeho odpovědí přímo čiší. Jak bude realizovat v Radě ČT "to, co jsem se naučil"? Jaké má povědomí a informace o dobré televizní praxi ve světě a v Evropě?
Je to zajímavá otázka: měli by být v Radě České televize alespoň nějací odborníci? Všimněte si, že v Radě BBC je celá řada osob s rozsáhlou zkušeností ze sdělovacích prostředků, z méií, z oblasti komunikací i ze sektoru managementu. Mou kritikou vůči Radě BBC je to, že v ní v současnosti nezasedají žádní normální lidé - v předchozích Radách BBC býval alespoň jeden symbolický zástupce obyčejného občana. Jenže mu nebylo šestadvacet let.
Jmenuji-li do zásadního správního orgánu mladíka, který mohl ukončit své vysokoškolské vzdělání maximálně před třemi lety a nemá jinou zkušenost než zkušenost z univerzitního prostředí, vytvořím velmi pravděpodobně šanci pro jeho budoucí zkorumpování. Problémem i minulé Rady České televize bylo to, že si její členové, jinak dost nevýznamné osoby, členstvím v Radě dělali kariéru. Naproti tomu v britské Radě guvernérů BBC zasedají osoby, které už mají význačnou kariéru víceméně za sebou, anebo si ji už vytvořily, takže nebezpečí korupce nehrozí - jejich činnost v Radě je pro ně spíše něčím okrajovým, kde uplatňují ve prospěch společnosti své jinde předem získané zkušenosti. V případě lidí, jako je pan Mareš, toto nebezpečí bohužel hrozí, protože vzhledem k vnějšímu světu je pan Mareš tabula rasa. Bude velmi obtížné odolat pokušení se členstvím v Radě ČT výrazněji v české společnosti profilovat. Moc láká. Tomu by odolal jen světec. Další důvod, proč vzniká podezření, že členové takovéto Rady budou asi jen velmi nepravděpodobně opravdu nezávislí.
Z poznámek Miroslava Mareše v rozhovoru s Tomášem Pecinou je zřejmé, že nemá Mareš asi úplně jasno ohledně postavení novinářů v demokratické společnosti. Už v nedávné reakci na dopis Jany Dědečkové jsem upozorňoval na to, že očekávat jen pasivní opakování informací od politiků je vracet sdělovací prostředky do role před Francouzskou revolucí: v moderní demokratické společnosti musejí být sdělovací prostředky dynamickým partnerem politiků. Jejich úkolem je kriticky a nezávisle hodnotit práci zvolených zástupců občanů. Tohle je něco tak banálního. Píše o tom snad každý západní novinář či politolog. Západní demokratičtí politikové to jasně uznávají. Nechápu, proč s tím mají mnozí v České republice pořád tak velké potíže. Miroslav Mareš sice od jasného vyjádření, že by chtěl pasivní roli novinářů, raději couvá, ale jasno ohledně dynamicky kritické role novináře v demokraticé společnosti, zdá se, úplně nemá.
O tom, o čem by se mělo vysílat, nemají podle pana Mareše rozhodovat ani jen politikové, ani jen novináři. Existuje snad objektivní hierarchie postatných témat, argumentuje pan Mareš. To je trochu alibistické: kdo tuto hierarchii určí, zejména ve zrelativizované české společnosti? Obávám se, že pan Mareš asi v tomto smyslu elitářsky spoléhá na univerzitní "odborníky".
" Nemám pocit, že by se v německy mluvících zemích dění točilo podle toho, co napíše Bild nebo v Rakousku Neue Kronen Zeitung…," je výrok pana Mareše, který jeho elitářství dokazuje ještě výrazněji. A podle čeho jiného by se politika v konečném důsledku vytvářela? Primitivní způsob psaní bulvárního tisku můžeme odsuzovat, je však velmi pravděpodobné, že právě bulvární tisk, čtený v milionech výtisků, určuje do dosti podstatné míry politickou náladu v zemi i chování politiků. To platí i v ČR, kde se nakonec většina sdělovacích prostředků chová otevřeně bulvárně, nebo aspoň polobulvárně. Politikové všude berou bulvární tisk velmi vážně. V Británii se usuzuje, že dlouho nemohli ve volbách vyhrát labouristé právě proto, že se proti nim ostře stavěl veškerý bulvární tisk. Teprve před posledními volbami se spojil Tony Blair s Rupertem Murdochem a Murdochův vlivný bulvární list The Sun - poněkud nepřesvědčivě a neochotně - před volbami podpořil Blaira. Kdo proboha jiný než démotické sdělovací prostředky by určovaly, co se v zemi děje? To má snad pan Mareš jakousi představu, že celý národ žije tím, co píše Blesk, ale ve skutečnosti rozhodují za zavřenými dveřmi jakési elity? To má dost blízko modelu totalitní komunistické společnosti, ne? V novinách lidi četli propagandu a Husák rozhodoval v kuloárech... Prostě, tahle otázka je velmi zajímavá a velmi složitá a nadřazeným " Nemám pocit, že by se v německy mluvících zemích dění točilo podle toho, co napíše Bild nebo v Rakousku Neue Kronen Zeitung…" ji nelze shodit ze stolu. Pan Mareš zase - nemyslím to zle - prozrazuje své mládí a nezkušenost.
Politikové berou i bulvární listy velmi vážně, a to natolik, že britský premiér Tony Blair píše dopisy do bulvárního listu The Sun a konzervativní premiér John Major pro tento bulvární deník dokonce psal občas články, vysvětlující jeho politiku. V demokracii je nepřípustné se elitářsky vytahovat nad obyčejné občany, ti jsou přece zdrojem politické moci. Takže ano - pan Mareš neví o čem mluví: v zavedených demokraciích často - a mnohdy jistě nekorektně - určují hlavní politickou agendu i bulvární listy. Pohleďte například na nynější, zcela zbytečnou politickou hysterii o hrozící "vlně uprchlíků" v Británii - vyvolaly ji bulvární listy.
Ukázkou Marešovy nezralosti, obávám se, jsou také takovéto nepříliš ostře promyšlené formulace:
Z pravicového pohledu je každý člověk nezávislý: rodí se svobodný a je nezávislý. Potom si ale vytváří určité názory, zůstává nezávislý, anebo pokud se přikloní k nějakým názorům ne na základě vlastního přesvědčení, ale z toho, že k tomu má sklon, pak se stává závislým. Někdo je víc závislý na svém okolí, někdo méně…
Podle pana Mareše je důležitější diskuse o zákoníku práce než informace o procesu s Liborem Novákem. Dobré zákony jsou jistě důležité, ale prioritou je také diskuse o tom, zda politické strany jako ODS, která bude bezpochyby v této zemi zase někdy vládnout, má dostatečně čistý morální profil...
Řeči o tom, že je Rada České televize zcela nezávislá, že ji parlament pouze jmenuje, shledávám nepřesvědčivé zejména hned poté, co byla předchozí Rada z politických důvodů odvolána. Rada nemůže být nezávislá, má-li parlament právo ji odvolat. Zkoumal jsem otázkami v BBC a na úřadu britské vlády v minulých dnech nezávislost Rady guvernérů BBC. Bylo mi řečeno úplně jasně: jakmile jsou jednou tito lidé jmenováni, jsou přece až do konce svého funkčního období neodvolatelní! Pan Mareš pociťuje jako obrovský handicap, že nová Rada nese vinu podivného odvolání Rady předchozí. Ano, neměl se do toho dávat, historie rozpuštění předchozí Rady je skandální, přestože Rada nebyla příliš schopná. Marešovo rozhodnutí přese všechno usilovat o objektivní a profesionální práci Rady je chvályhodné. Uvidíme, zda se to dá prosadit. Jsem skeptik. Všechno nasvědčuje tomu, že politické strany mají jiné cíle.
Alarmující je to, že Miroslav Mareš nemá jasno ve věci koncesionářského poplatku České televize. Opakujme znovu: česká veřejnost se prostřednictvím parlamentu musí rozhodnout, zda chce mít veřejnoprávní televizi, a pokud ano, musí jí bezpodmínečně zajistit zvyšování koncesionářského poplatku automaticky podle inflace alespoň na dalších deset let. Je nutno jednat i o investicích do nových technologií a je třeba uvažovat, jakou roli má Česká televize v rychle se měnícím mediálním světě vůbec hrát. Výrok pana Mareše : "... jakési mírné zvýšení poplatků nevylučuji…" je nedostatečný.
Hovoří-li Miroslav Mareš o tom, že veřejnoprávní televize "musí být levnější", případně že si "na sebe bude muset vydělat", je zjevné, že zásadní věci financování veřejnoprávní televize nemá jasno. Členové Rady a potažmo parlamentu, vybalte to přece všechno jasně. Tak podporujete veřejnoprávní televizi anebo ne? Pokud ne, proč tedy rovnou veřejnoprávní televizi nezrušit, než napůl předstírat, že ji jaksi neochotně tolerujeme...? To předstírání je dost pokrytecké...
