Miroslav Mareš: Televize musí šetřit
Rozhovor s nově jmenovaným členem Rady České televize
Pane magistře, jste mladý člověk, s praxí pouze v akademickém prostředí… Bylo pro Vás obtížné přijmout nabídku stát se členem Rady ČT?
Ani ne. Byl jsem rád, že mi to nabízejí, že budu moci dál realizovat, co jsem se naučil.
Od koho přišla ta nabídka?
Volali mi z poslaneckého klubu ODS a ptali se, jestli bych ochoten přijmout kandidaturu strany.
Byl jste s ODS v profesionálním kontaktu, kromě toho, že jste o ní psal?
Tuším, že jsem dělal nějaké přednášky pro různé strany, pro lidovce, pro ODS, ne přímo, ale pro sdružení CEVRO… Přednášky o volebních systémech.
Už máte přesné představy o tom, jak by měla fungovat Česká televize?
Měla by fungovat tak, jak jí to předepisuje zákon.
To jistě, ale mám na mysli, zda jste ještě ve fázi analýzy, nebo jestli už jste si vytvořil určitý obraz…
Samozřejmě, že vstřebávám čím dál víc informací a budu se snažit hovořit s co nejvíc lidmi, protože den ode dne pronikám do problémů… především nezávislých producentských skupin apod., a poznávám, že v tom je hlavní problém televize. Samozřejmě reaguji i na některé výtky, které na Radu přicházely a přicházejí, o nevyváženosti atd.
Kde jsou podle Vás největší slabiny veřejnoprávní televize a kde by mělo dojít k největšímu pokroku?
K pokroku by mělo zřejmě dojít hlavně v publicistických pořadech, aby byly informativní, aby veřejnoprávní televize přinášela především věcné problémy. Jde o to, aby se politici kteří jdou do televize, profilovali především na konkrétních tématech, na návrzích zákonů, na problémech každodenní nebo praktické politiky. Problém byl právě v tom, že televize měla příliš obecně zaměřené pořady, kdo s kým a proti komu…
To se ale netýká pouze publicistiky, ale celého, když to tak nazvu, komplexu zpravodajsko-publicistického vysílání…
Ano, jistě. Vždy je tam samozřejmě riziko, že tyto věci budou mít dopad na sledovanost…
Tento trend mě překvapuje. V západních zemích, které mají delší demokratickou zkušenost, velmi často agendu pro politiky připravují média: politici jsou nuceni zabývat se tím, co napsaly noviny. Vy říkáte, že Česká televize by se měla víc věnovat tomu, co dělají politici, např. diskutovat podrobněji o návrzích zákonů, a to jde proti tomuto trendu. Nemáte ten pocit?
Ani ne. Nemám pocit, že by se v německy mluvících zemích dění točilo podle toho, co napíše Bild nebo v Rakousku Neue Kronen Zeitung…
Nejste tedy příznivcem trendu, že by agendu politické reprezentaci určovala média, ale naopak, média by měla sledovat to, co se děje v Parlamentu, čím se politici zabývají, tzn. měla by být nástrojem veřejné diskuse k tomu, co politici chtějí. Rozumím Vám dobře?
To ne, ne, co politici chtějí. Vycházím z toho, že existuje nějaká objektivní hierarchie podstatných témat, ale ta není určována tím ani, co chtějí politici, ani tím, co chtějí novináři. Samozřejmě, že mezi těmito dvěma pohledy může být rozpor, ale snad, doufejme, někde mezi nimi je i ideální prostor…
Konkrétně: před dvěma týdny zároveň běžela (nebo spíš neběžela) veřejná debata k návrhu zákoníku práce a zároveň se odehrával soud s Liborem Novákem. Co má ve Vašem pojetí vyšší prioritu?
Podle mě diskuse o zákoníku práce. To ale neznamená, že by soud s Liborem Novákem neměl být mediálně prezentován, ale z hlediska občana bude mít pro další desetiletí větší význam nový zákoník práce.
Jaké nástroje má Rada ČT k uplatňování svých představ? Podle zákona jmenuje generálního ředitele, ale mezi jmenováním ředitele a koncem jeho funkčního období (nebo jeho odvoláním) má pouze konzultativní pravomoc.
Je to tak: konzultacemi. Největší problém je ochota ke spolupráci, jak reflektovat problémy a realizovat jakési přirozené kontakty mezi těmito dvěma stranami. Rada samozřejmě musí také reagovat na podněty veřejnosti. Obecně jde ale o ochotu komunikovat a vzájemný respekt mezi těmito institucemi.
Jaké by měly být vztahy mezi Radou a poslaneckou sněmovnou Parlamentu?
Na základě zákona. Rada předkládá sněmovně zprávu a záleží na tom, nakolik s ní budou poslanci spokojeni. Existuje samozřejmě autonomie, stejně jako v případě ředitele, který má také značnou autonomii.
Vy tedy vidíte Radu jako příčel v hierarchii: nejvýš je sněmovna, jí je podřízená Rada a pod ní je ředitel České televize…
Ne, tak to není: Rada je pouze jmenována. Podle zákona není podřízena Parlamentu.
V tom zákonu ale také stojí, že Rada je jmenována z nezávislých odborníků. Vidíte v tom zdroj potenciálního konfliktu? Je současné znění zákona optimální?
Těžko vybrat kritérium pro nezávislého odborníka…
Stanovisko ODS, nevím, zda oficiální nebo neoficiální, je, že nikdo není nezávislý - kromě mrtvol. Sdílíte tento názor?
Jak ale definovat nezávislost? Z pravicového pohledu je každý člověk nezávislý: rodí se svobodný a je nezávislý. Potom si ale vytváří určité názory, zůstává nezávislý, anebo pokud se přikloní k nějakým názorům ne na základě vlastního přesvědčení, ale z toho, že k tomu má sklon, pak se stává závislým. Někdo je víc závislý na svém okolí, někdo méně…
Já ale mluvím o něčem jiném: v zemích, které používáme jako jakési srovnávací měřítko, je základním úkolem kontrolních rad izolovat televizi od politického tlaku, protože veřejnoprávní televize, která je pod politickým tlakem, zpravidla pracuje špatně a nevykonává dobře veřejnou službu…
V tomto směru je Rada izolovaná, má relativně velkou nezávislost, protože ji podle zákona nelze odvolávat pokaždé, když se po jednom pořadu znelíbí ředitel. Je věcí politické kultury, jestli by si sněmovna dovolila vyměňovat Radu pokaždé, když se jí nelíbil jeden pořad.
Ano, to je klíčové slovo: je to věcí politické kultury. Nedávno se stalo, že Rada byla odvolána tak, že dvakrát během jediného jednacího dne sněmovna vyslovila názor, že ČT neplní veřejnoprávní poslání. To bylo „politicky kulturní“?
K tomu došlo po dlouhodobé mediální diskusi, vůči Radě byly vznášeny připomínky, přestože některé z nich možná nebyly oprávněné, ale Rada nebyla schopna mediálně prezentovat obhajobu a selhala v komunikaci s odbornou dokonce i širokou veřejností.
Cítíte způsob, jak byla odvolána předchozí Rada, jako osobní handicap? Obáváte se, že osud příštích rad by mohl být obdobný?
To ne, osobní handicap ne. Já to cítím jako osobní urážku, protože se najednou na tu novou Radu snesla taková mediální atmosféra… Aniž by mě kdo kdy viděl, automaticky všichni, včetně Vás, jsou schopni o mně tvrdit, že budu „převodní páka ideologie“ apod., přestože se mnou nikdo takto nehovoří, podobně s kolegou Mikšem… Okamžitě nám byly vnuceny jakési vlastnosti podle subjektivního přesvědčení některých novinářů. Takže to cítím jako osobní handicap…
(úsměv) U mnoha věcí, které jsem napsal, bych byl šťasten, kdybych neměl pravdu. Vaši výtku ale samozřejmě akceptuji...
Nemáte tedy pocit osobního traumatu z toho, co se stalo v Parlamentu při odvolání předchozí Rady? Budete schopen začít s čistým stolem?
Rada si samozřejmě musí nejdřív udělat pořádek. Musí být komunikativnější než předchozí rada, musí víc vycházet z expertních studií, musí stanovit kritéria pro vypracovávání expertních studií, které budou podkladem pro veškeré rozhodování Rady. Její členové se musí snažit víc publikovat v novinách, aby vysvětlovali svou činnost. V tom musí Rada zlepšit svou práci. Bude samozřejmě chvíli trvat, než se ukáže, zda všechno, co bylo v předchozích zprávách Rady, odpovídá. Nelze vycházet pouze ze členů Rady, ale Rada se v tom musí napojit na odbornou veřejnost, včetně ekonomické oblasti, kde teď budou velké problémy, a Rada potřebuje i jakési ekonomické poradenství…
Jak by měla Rada fungovat v každodenní činnosti? Měla by se zabývat i jednotlivými pořady a personálními otázkami?
Asi ne, ale samozřejmě, kdyby přišly připomínky veřejnosti…
Ano, v tom případě je zákonnou povinností pořadem se zabývat…
Ale sama od sebe Rada musí sledovat dlouhodobé trendy, např. si vybrat určitý druh pořadu, který je kritizován, zadat odborné posudky, o tom vést odbornou diskusi…
Vést odbornou diskusi nebo účastnit se odborné diskuse?
Ne vést, samozřejmě, účastnit se odborné diskuse… A na základě těchto podkladů předkládat zprávy a diskutovat je s generálním ředitelem, v jehož kompetenci je řešení.
A personální otázky? Např. co se týká manažerů?
To je spíš věcí ředitele.
Ani na úrovni doporučení, např. vyslovit nespokojenost s prací ředitele zpravodajství?
Rada má posuzovat kvalitu zpravodajství, ale nemyslím si, že by měla takto mluvit do personálních otázek. To jí nepřísluší.
Jak posuzujete jako „mimopražský“ člověk kvalitu regionálního zpravodajství ČT?
Regionální zpravodajství je velmi důležité a u nás nedosahuje takové kvality, jaká je běžná v zahraničí. Ale to záleží i na občanech, aby sledovali dění ve své obci a měli zájem kontrolovat, co se děje kolem nich pomocí médií. To je problém nejen televize, ale hlavně regionálních médií. Možná je zajímavé, kde koho přejede tramvaj, ale důležitější je to, co se děje na magistrátech.
Mělo by být na obrazovce méně politiků, více politiků nebo stejně politiků, ale v jiných situacích?
Stejně jako doposud, ale různorodějších. Zdá se mi, že televize si stále vybírá stejné tváře.
A co se týká situací, ve kterých se politici objevují? Mám na mysli pořad typu „posaď politika do studia, zapni kameru a nech ho - slušně řečeno - hovořit“?
Takový pořad snad v ČT není…
Např. nedělní debaty V pravé poledne mají často charakter nestrukturované, bezbřehé diskuse, a politici si z nich pak často udělají tiskovou konferenci…
To jistě, ale je věcí moderátora, aby rozpoznal, co je podstatné, a kladl další a další otázky. To je otázka výběru moderátora.
A tam by mělo dojít k radikálním změnám?
V určitém směru možná ano. Tam je problém počtu politiků v pořadu: jinde je to obráceně, čtyři novináři a jeden politik, tady jeden novinář a čtyři politici… Můj osobní názor je, že ano, ale je potřeba dělat výzkumy, zda je veřejnost s tímto pořadem spokojena.
Jak jste spokojen se zahraničním zpravodajstvím (a zahraničními zpravodaji)?
To souvisí s finančními problémy, ke kterým televize dospěla nebo dospívá. Ale nemám vyhraněný názor.
Patříte tedy k lidem jako já, kteří tento typ zpravodajství na ČT vůbec nesledují, protože mají k dispozici BBC, ZDF…?
Mám informace z Internetu, takže se na to už nedokážu dívat z pohledu člověka, který nemá informace z jiných zdrojů, ze zpravodajských serverů apod. Zahraniční zpravodajové by měli získávat informace od podstatných lidí… Oni jsou vždycky přibíráni, aby představili nějaké téma: když se tady mluví o bytech, jak se o bytech mluví v Americe, v Anglii, v Německu…
Zasazovat místní problémy do kontextů v zahraničí?
A to právě není zcela optimální. Pokud je zpravodaj v cizí zemi, musí být natolik dobrým novinářem, aby se mohl kdykoli vetřít k důležitým lidem a získat exkluzivní vyjádření pro Českou televizi.
Měly by to tedy být osobnosti, které v té zemi pracují dlouhodobě?
Ano, aby byli schopni přinést exkluzivní zpravodajství pro Českou republiku…
Kde na to všechno vzít peníze? Bylo by potřeba zvyšovat koncesionářské poplatky a poslanci přitom televizi „dělají dusno“…
Na tuto otázku existují velmi kontroverzní názory. Můj názor je takový, že jakési mírné zvýšení poplatků nevylučuji…
O tom Rada ale nerozhoduje?
Ano, to je pouze můj názor. Je pravda, že Rada asi neodvolá ředitele, protože tlačí na poplatky…
Ale možný scénář je, že ředitel resignuje, protože z koncesionářských poplatků a příjmů z reklamy nesestaví rozpočet. Co by Rada měla dělat v tomto směru? Apelovat na poslance? Apelovat na odbornou veřejnost?
Rada se musí snažit o maximálně objektivní analýzy. To je problém televize, problém kontroly jejího rozpočtu.
Tady ale není problém nehospodárnosti. Existuje kladná inflace, ale rozpočet televize téměř neroste, protože koncesionářské poplatky nejsou indexovány.
Televize samozřejmě nemůže dělat takové věci, které dělala v době, kdy měla velké příjmy z prodeje nemovitostí. Pokud bude méně peněz, televize bude muset určité aktivity omezovat…
Jste tedy pro levnější televizi?
Ano, spíš bych to ale řekl, že pro takovou televizi, na co si televize vydělá.
Otázka zvýšení koncesionářských poplatků podle Vás tedy není klíčová…?
Byla by klíčová v situaci, kdyby byly silné požadavky na dražší televizi.
Ale takové požadavky existují, např. požadavek na digitalizaci…
Ale to zase nebude záležitostí Rady. Kdyby levnější televize nebyla schopna plnit svoje veřejnoprávní poslání, Rada by mohla apelovat na zvýšení koncesionářských poplatků. Ale v současné době jsou kolem toho příliš velké šumy a naprosto rozdílné názory.
Pane magistře, děkuji Vám za rozhovor!
Miroslav Mareš (1974), politolog. Absolvent právnické a filosofické fakulty Masarykovy university v Brně. Poté absolvoval několikaměsíční stáž na Ruhr-Universität v německé Bochumi. Pracuje jako odborný asistent na katedře politologie fakulty sociálních studií Masarykovy university, zabývá se mimo jiné politickým extremismem a programatikou politických stran. Často publikuje společně s Petrem Fialou. Bez stranické příslušnosti.
