Jak zatočit s mýtem
Polemika s článkem v Literárních novinách
Vždy jednou za čas pocítí jistá skupina intelektuálů potřebu
seznámit občany s tím, že ne vše na tom světě je, jak má být, a chce vnést
do celé situace jasno. Přiznávám se, že nerozumím proč se Eva Kružíková,
Václav Mezřický a Viktor Třebícký rozhodli napsat článek zabývající se
právě problematikou ekonomického růstu a obnovitelných zdrojů, když o celé
situaci nepřinášejí nic nového. Článek vyšel pod názvem Mýtus o
nevyčerpatelnosti zdrojů v Literárních novinách č. 12. Výsledkem je
slepenec zakončený (vzhledem k pochybné kvalitě) dost nestydatou ambicí:
chceme jen poukázat na fakta, která v reálném světě existují, a
neinterpretovat je ve světle pomíjivých, ideologicky zabarvených názorů.
Podle autorů existuje řada kritiků environmentální problematiky,
mezi něž patří např. R. Gargulák, V. Jakl, K. Kříž, V. Klaus, či I.
Březina. Těžko říci, proč autoři všechny tyto kritiky shrnují pod označení
pragmatický technolog moci. I když se Březina staví pozitivně k technickému
pokroku, těžko bych ho označil za technologa moci a nikdy jsem v žádném
jsem v žádném Jaklově, Klausově či Březinově článku nečetl nic o populačním
růstu jako o požehnání lidstva.
Všechna tato tvrzení jsou prkotinami ve srovnání s odstavcem, ve
kterém autoři vytyčují vědecký důkaz o omezenosti obnovitelných a
neobnovitelných zdrojů a nemožnosti trvalého růstu: Protože je Země
uzavřeným systémem, jehož jediným výraznějším zdrojem energie je sluneční
záření. Korunu tomuto svéráznému pojetí, ve kterém je "zřejmě" Slunce jen
jakousi lampičkou nad energeticky samostatným světem je i pojetí entropie:
míra entropie v systému určuje nejen míru koncentraci energie, ale i její
užitkovost. Z toho plyne, že vznik odpadů je i zvyšováním entropie. Přiznám
se, že neznám žádný odborný ekologický text, ve kterém se termín entropie
uplatňuje tímto způsobem.
Po vyjasnění zákonů fyzikálních cítí autoři povinnost objasnit
zákony ekonomické. V této části se sebejistotou spletou do hromady hned
několik věcí. Věta Ve skutečnosti mnoho moderních technologií nahrazuje
lidskou práci jinými druhy kapitálu: zdroji a stroji je nesmyslná.
Především lidská práce je výrobním faktorem (stejně jako půda a finanční
kapitál), nikoliv druhem kapitálu. Pokud už chtějí autoři hovořit o
kapitálu, tak v tradičním pojetí hlavního proudu ekonomie existuje pouze
kapitál finanční. V současnosti se používají i termíny lidský kapitál (to
je suma znalostí a dovedností jednotlivce) a společenský kapitál (který se
podle G. Beckera projevuje zvýšením užitku jednotlivce díky činnosti okolí
- jde o něco podobného pozitivním externalitám). K naprosto bizarním
tvrzením patří domněnka, že farmář dnes na jednotku sklizně (proboha co je
to za míru?) spotřebuje mnohem více energie, materiálu a vody. Čtenář si
může vybrat, co vlastně tím chtěl básník říci. Moje hypotéza je ta, že
autoři zaměnili jednotku sklizně za jednotku plochy. Jinak řečeno: půda se
dnes využívá intenzivněji.
Následuje výčet důkazů a definitivní porážka pragmatických
technologů moci, dějinných optimistů a zarytých zastánců ekonomického růstu
a pokroku (opravdu - autoři chápou růst a pokrok zřejmě jako synonyma).
Tak například britský geolog, opírající se o údajně nejúplnější databázi
světových zásob ropy je schopen určit, že v roce 2010 stoupne cena za barel
na 60 USD. Nechápu, proč k tomu potřebuje zrovna databázi. Následuje smršť
čísel z důvěryhodně vypadajících zdrojů. Možná, že kdyby autoři nepodlehli
intelektuálské pýše a místo spasení světa se zaměřili na problematiku
ropných zásob, text by mohl být lepší.
Bohužel po zvládnutí problematiky trhu s ropou se autoři pouštějí do
trhu s obilím, který ohrožuje rostoucí životní úroveň Číňanů. Lidé v Číně
se přeorientovávají na lepší potraviny: maso, vejce, ryby, pivo. Roste tedy
poptávka po krmném obilí a tedy i jeho celková spotřeba a z toho v budoucnu
jeho nedostatek. Na první pohled vypadají čísla impozantně, ale neplatí
náhodou, že při růstu poptávky, který není nabídka schopna uspokojovat
dojde k růstu ceny obilí a tedy ke zpětnému poklesu životní úrovně vzhledem
ke spotřebnímu koši?
Autoři se sice zaštiťují vědeckostí, přesto nejsou ani schopni
používat jednotný termín. Tak se z problému 1,3 miliard lidí, kteří nemají
přístup k čisté vodě se stává problém nedostatku vodních zdrojů. Přehled
katastrof hrozících lidstvu je zakončen jak jinak než nebezpečím
klimatických změn. Vědci mohou sice být přesvědčeni, že neobvyklá prudkost
bouří, kterou způsobil El Niňo, je způsobena globální změnou klimatu, já
však pochybuji, že to souvisí s tématem článku. Autoři se to ani
neopovažují dávat do souvislosti s vyčerpáním zdrojů a já tedy nechápu proč
tento jev vůbec zmiňují.
P.S.: Vážený pane Čulíku, v jednom z vydání BL píšete, že Vám
nechodí e-maily, podporující pana Motla. I když naprosto nesouhlasím s jeho
názory na TV Nova, ve sporu Motl - Cihelková, který se týkal fyziky, jsem
plně na straně p. Motla. Možná, že p. Motl je sociálně nešikovný
(nepamatuji si Váš přesný termín), to ale neznamená, že pí Cihelková má
jakékoliv právo na toleranci svého diletantství. Chápu, že se mohla splést
při psaní prvního článku. Nerozumím však její odpovědi na kvalifikovanou
reakci p Motla.
